Přeskočit na obsah

Šumen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šumen
Шумен
Šumen – znak
Znak
Šumen – vlajka
Vlajka
Poloha
Souřadnice43°16′29″ s. š., 26°56′5″ v. d.
Nadmořská výška184 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
OblastŠumenská
ObštinaŠumen
Šumen
Šumen
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha136,36 km²[1]
Počet obyvatel66 399 (2025)[2]
Hustota zalidnění486,9 obyv./km²
Etnické složeníBulhaři
Náboženské složenípravoslaví, islám
Správa
Statusměsto
StarostaHristo Hristov (od 2023)
Oficiální webwww.shumen.bg
E-mailkmet@shoumen.bg
Telefonní předvolba054
PSČ9700
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šumen (bulharsky Шумeн) je město na severovýchodě Bulharska, hlavní město stejnojmenné oblasti, má přibližně 66 tisíc[2] obyvatel.[p 1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší období

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší místní osídlení je doloženo z doby kamenné. V blízkém okolí města byla nalezena sídlištní mohyla Kodžadermen prokazující trvalé osídlení během středního a pozdního chalkolitu (přibližně v období 4500–4000 př. n. l.).[3] Přímo ve městě se nachází nejstarší opevnění obklopující přístupné části pevnosti, které pochází z rané doby železné (12. století př. n. l.). Jde o zdi silné asi 2 metry, postavené z neopracovaného lomového kamene.

V 5. století př. n. l. byla před první zdí postavena druhá. V oné době se město nazývalo Matiganis, což vyplývá z nápisů na dvou nalezených kamenech z období pozdní antiky (4. století), tedy z doby římské nadvlády. Nápisy jsou v latině ovšem slovo je složeno ze dvou starořeckých slov Ματι – oko a Γάνος – zářit. Přepokládá se, že město tak nazvali řečtí kolonisté, kteří přišli z města Ganos (Γάνος) na břehu Marmarského moře.[4]

Ve 2. století Římané postavili na troskách thráckého opevnění vojenský hrad. Konstrukce hradeb byla nyní s maltovými spárami; nad branou byla také postavena věž; na slabě opevněných úsecích hradeb byla postavena čtvercová věž na západě a půlkruhová věž na jihu. Po rozdělení Římské říše připadlo město Východořímské říši a bylo ve 4.–5. století opevněno novou zdí, nad níž se tyčilo 9 věží, přičemž na jihu a západě byly staré a nové hradby od sebe vzdáleny několik metrů. Z tohoto období jsou známy pozůstatky dvou kostelů – jednolodní baziliky ze 4. století a trojlodní baziliky z konce 5. století nebo začátku 6. století.[5]

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

Chán Asparuch začlenil v roce 681 celou oblast do první bulharské říše, jejíž první dvě hlavní města: Pliska a Preslav leží nedaleko Šumenu. Mezi 7. a 8. stoletím vzniklo 600 metrů západně od kamenné pevnosti na ploše asi 2 000 m² hliněné bulharské opevnění obdélníkového tvaru orientované podél světových stran. V roce 811 město vypálil byzantský císař Nikeforos I. Pevnost s podhradím se do 10. století vyvinuly ve feudální město s hradem s přilehlými vnitřními a vnějšími opevněnými liniemi. Poté, co do dolního Podunají vtrhli Pečeněhové, oblehl město v roce 1087 císař Alexios I. Komnenos.

Po obnovení Bulharské říše bylo původní opevnění rekonstruováno, přičemž byly využity základy byzantských hradeb a věží, ke kterým byla od severu k severovýchodu přistavěna nová zeď se dvěma věžemi. Po dokončení, mezi 12. a 14. stoletím, tu stálo 28 věží a bašt, tři brány a pět malých portiků a uvnitř města mnohé kostely a dílny. První písemná zmínka o městě pochází andalusko-sicilského cestovatele Al-Idrísího, který jej v roce 1153 popsal jako velké město s přeplněným trhem a jeho jméno zapsal jako Simeonis.[6] Podle Konstantina Jirečka je tento název odvozen od jména cara Simeona.

Současný název nese město přinejmenším od doby vlády Ivana Šišmana, který dal vytesat v Chisarji nápis, na němž je jméno uvedeno:[7]

… dosazen Bohem, já, car Ivan Šišman Bulharský, syn velkého cara Ivana Alexandra, přišel jsem do města Šumen z carovy přízně ve jménu nebeského Krále Ježíše Krista, a já, Sraco, vnuk velkého epikera Sracimira, jsem napsal tato slova.

Osmanská nadvláda

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1388 město dobyl osmanský sultán Murad I., pozdější vítěz nad Srby. V oné době bylo ve městě 800 domů.[8] V říjnu 1444 dorazily k Šumenu oddíly křižácké armády Vladislava III. a Jana Hunyadiho. Vytrvalým třídenním útokům kladla osmanská posádka zuřivý odpor.[9] Turci se stáhli do citadely, jejíž hradby křižáci prorazili a pomocí slámy ji zapálili. Obránci se vrhli z věže a zemřeli.[10]

Rozvaliny využili Turci k výstavbě lázní, mešit a dalších budov, takže v 17. století stoupl počet domů na 4 000–5 000.[8] Později byla postavena hodinová věž s fontánou (1740) a naproti ní mešita Tombul (1774). Během 17. a 18. století byl Šumen přeměněn na silně opevněné vojenské město s velkou posádkou v pevnosti, kde se usadilo mnoho Turků, Židů, Tatarů a Arménů. V záznamech je uváděno různými názvy jako Şumena, Şumna, Şumular, Simunum a v posledních stoletích vlády Şumlı.

Šumen v roce 1853

V 18. a zejména v 19. století se z města stalo velké středisko řemesel. V oné době se ho opakovaně dotkly rusko-turecké války, a to v letech 1774, 1810 a 1828, avšak město zůstalo v osmanské moci a po ukončení bojů obdrželo podle tehdejších tureckých zvyklostí titul Gazi (vítězné). Přesto získávala zdejší bulharská menšina stále větší význam, což zaznamenal britský vyslanec u Vysoké porty James Porter v roce 1820, když napsal, že zde existuje „předměstí, kde žijí křesťanští obyvatelé“.[11.1] 11. května 1813 se ve městě konala první oslava svatého Cyrila a Metoděje v Bulharsku a zároveň první divadelní představení. V roce 1828 byla založena první dívčí klášterní škola. V roce 1846 byly založeny první školní amatérské skupiny, v roce 1850 první bulharský symfonický orchestr a v roce 1856 první dívčí třídní škola a čitalište.

Podle zprávy amerických misionářů, kteří navštívili Šumen v roce 1857, mělo město 40 000 obyvatel, z nichž 75 % byli Turci, 20 % Bulhaři a zbytek Židé a Arméni. Zmiňují několik bulharských škol, kde studovalo celkem asi 700 žáků, stejně jako špatnou pověst řeckého biskupa.[12] Po krymské válce se poblíž Šumenu usadili krymští Tataři.[11.2] V 19. století Šumen přerostl do významného komunikačního uzlu Osmanské říše,[11.3] nicméně první železnice na bulharském území, postavená v roce 1866, ho míjela ve vzdálenosti 20 km.

Město osvobodili Rusové během rusko-turecké války až v roce 1878.

Nová doba

[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození Bulharska z města odešla převážná část Turků, mnozí nedobrovolně. To mělo za následek úpadek řemesel a s ním spojenou ztrátou trhů, když bylo zboží vystaveno konkurenci levných a kvalitních západních průmyslových výrobků. Nicméně se místní hospodářství postupně zotavilo a město si udrželo pozici regionálního střediska. Ve městě se začala postupně uplatňovat elektřina, nejdříve byla zavedena v městském vojenském klubu (1919) a v září 1927 byla uvedena do provozu první elektrárna.[13]

Během převratu 9. září 1944 se komunisté pokusili obsadit jednu z policejních stanic, jejíž posádka se odmítla vzdát, a došlo k vážné přestřelce.[14] V letech 1950–1965 se město jmenovalo Kolarovgrad na počest bulharského komunisty Vasila Kolarova (1877–1950). Na podzim roku 1951 do města převelena ze Sofie vysoká vojenská škola a její existence měla v následujících letech na rozvoj města výrazný vliv. V roce 1971 byla zdejší pobočka Sofijské univerzity přeměněna na samostatnou vysokou školu. V roce 1981 byl v nedalekém přírodním parku postaven monumentální památník k výročí 1300 let založení bulharského státu. V 80. letech probíhala ve městě rozsáhlá výstavba, mimo jiné byl postaven velký hotelový a restaurační komplex, začala výstavba trolejbusové linky, která však byla později zrušena.

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]

Má dobře rozvinutý lehký průmysl, zejména textilní, strojírenský a potravinářský. Dobře jsou rozvinuty i služby ve městě. V blízkosti Šumenu se nalézá KTA Madara – závod na výrobu a opravu těžkých strojů a kamionů. Také i chemický závod Panajot Volov (Панайот Волов). V posledních letech se rozvíjí turismus ve městě Ati.

Památky

[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj populace města od konce 19.století (1887–2021):

Šumen
Rok 1887 1910 1934 1946 1956 1965 1975 1985 1992 2001 2011 2021
Populace 23 161[15] 22 225[15] 29 878[16] 35 750[16] 45 897[16] 64 902[16] 84 775[16] 100 050[16] 93 390[16] 89 214[16] 80 855[16] 72 342[16]

K 15. březnu 2026 ve městě žilo 80 747 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 93 048 obyvatel.[17][p 1] Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[18][p 2]

BulhařiTurciRomovéostatní: 1 152 (1.5 %)

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Údaje o počtu obyvatel pocházejí ze státního statistického úřadu a značně se liší podle druhu údaje, který se z něj přebírá. Běžně jsou dostupné tři, a to trvale hlášení obyvatelé, skutečně žijící obyvatelé a průnik obou dvou přechozích množin. Poslední údaj má nejnižší hodnotu a od nejvyšší se obvykle liší o desítky procent.
  2. ↑ Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.
  3. ↑ jiné a neurčené národnosti

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Národní statistický institut: Националният регистър на населените места. Dostupné online. [cit. 2011-11-08].
  2. 1 2 Národní statistický institut. Dostupné online.
  3. ↑ ВЕНЕЛИНОВА, Светлана. Развитие на селищната система през праисторическата епоха по горното и средното течение на река Голяма Камчия. In: ГЕОРГИЕВ, Павел. Градът в българските земи (По археологически данни). Шумен: Регионален исторически музей – Шумен, 2014. Dostupné online. ISBN 978-619-00-0139-3. S. 27–52. (bulharsky)
  4. ↑ GERASIMOVA-TOMOVA, Vasilka. Vicus Matiganis. Byzantino Bulgarica. София: БАН – Институт за история, 1980, čís. VI, s. 149–152. Dostupné online. ISSN 0204-9864. (německy)
  5. ↑ ДИМИТРОВ, Димитър. Християнските храмове по българските земи I-IX век. София: Фондация „Покров Богородичен“, 2013. 184 s. ISBN 978-954-2972-17-4. S. 100–101. (bulharsky)
  6. ↑ ЛИШЕВ, Страшимир Н. Географията на Идриси като исторически извор за българските градове през XII в.. Античная древность и средние века. 1973, вып. 10. (bulharsky)
  7. ↑ АНТОНОВА, Вера. Шуменска заря. 1967-06-26, roč. 36, бр. 112. (bulharsky)
  8. 1 2 JIREČEK, Konstantin. Dějiny bulharského národa. Praha: B. Tempský, 1876. 544 s. Dostupné online. Kapitola Turecké panství v Bulharsku za XVI—XVIII. století, s. 410.
  9. ↑ НЕДЕВ, Ст. Пътищата на Владислав III и Мурад II през 1444 година. In: Сборник от изследвания и документи в чест на 525-та годишнина от битката край Варна. София: Държавно военно издателство, 1969. S. 222–223. (bulharsky)
  10. ↑ ЦВЕТКОВА, Бистра. Паметна битка на народите (Европейският югоизток и османското завоевание - края на XIV и първата половина на XV век). Варна: Георги Бакалов, 1979. 326 s. Dostupné online. Kapitola На път през българските земи, s. 303. (bulharsky)
  11. ЛЕО (LÉO), Мишел (Michel). България и нейният народ под османска власт: през погледа на англосаксонските пътешественици (1586 – 1878). Překlad Мариета Глухарова. 1. vyd. София: ТАНГРА ТанНакРа, 2013. 400 s. Dostupné online. ISBN 9789543781065. OCLC 894636829 (bulharsky)
    1. ↑ str. 134
    2. ↑ str. 150–155
    3. ↑ str. 94–97
  12. ↑ ШАШКО, Филип; GRINBERG, Betty; ГЕНОВ, Румен. България през XIX век. [s.l.]: Планета 3, 2001. 224 s. ISBN 9549926583. S. 26. (bulharsky)
  13. ↑ ВИТЛЯНОВА, Ирина. Светлини от шуменския дом. In: Известия на Регионален исторически музей – Шумен. Шумен: Регионален исторически музей Шумен, 2017. Книга 17. S. 214. (bulharsky)
  14. ↑ ВЕЗЕНКОВ, Александър. 9 септември 1944 г.. София: ИИБМ и др., 2014. 464 s. ISBN 9789542811992. S. 247. (bulharsky)
  15. 1 2 MLADENOV, Čavdar; DIMITROV, Emil. Урбанизацията в България от освобождението до края на Втората световна война. S. 13–17. География [online]. [cit. 2026-05-07]. Roč. 2009, čís. 1, s. 13–17. ve formátu pdf. (bulharsky)
  16. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Nacionalen statističeski institut. Справка за населението на гр. Шумен, общ. Шумен, обл. Шумен Код EKATTE - 83510 [online]. Национален статистически институт [cit. 2026-05-07]. Dostupné online. (bulharsky)
  17. ↑ Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.3.2026 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2026-03-15 [cit. 2026-05-07]. Dostupné online. (bulharsky)
  18. ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2026-05-07]. Řádek 5303. soubor ve formátu xls. (bulharsky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šumen&oldid=25984186“