Miskolc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miskolc
MontageMiskolc.jpg
Miskolc – znak
znak
Miskolc – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice48°6′16″ s. š., 20°47′23″ v. d.
Nadmořská výška130 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionBorsod-Abaúj-Zemplén
ŽupaBorsod-Abaúj-Zemplén
OkresMiskolc
Administrativní dělení14 městských částí
Miskolc
Miskolc
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha236,68 km²
Počet obyvatel150 695 (2021)[1]
Hustota zalidnění636,7 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři (85 %), Romové, Němci, Slováci
Náboženské složenířímští katolíci 24 %, kalvinisté 15 %, řečtí katolíci 4 %, luteráni 1 %; bez vyznání 18 %
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaPál Veres (od 2019)
Vznik1365
Oficiální webmiskolc.hu
Adresa obecního úřaduVárosház tér 8.
3500 Miskolc
Telefonní předvolba(+36) 46
PSČ3500–3549
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miskolc [miškolc], česky Miškovec[2] je město v severním Maďarsku, administrativní centrum župy Borsod-Abaúj-Zemplén. Město má rozlohu 236,68 km². Žije zde přibližně 151 tisíc[1] obyvatel. Miskolc je čtvrté největší město Maďarska a jedno z jeho center těžkého průmyslu.[3] Historicky byl i městem druhým největším.[4] Aglomerace Miskolce s okolními sídly čítá okolo 200–300 tisíc obyvatel.[5]

Den města se slaví dne 11. května.[6]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název města je slovanského původu, odvozen je od zdrobněliny jména Michal v podobě Miško. Odtud byl také do slovenštiny převzat jako Miškovec. Maďaři jej přejali v podobě Miskoc již v 10. století, první zmínka o tomto jméně je z roku 1210.

Přírodní poměry a klima[editovat | editovat zdroj]

Pohled na město z pohoř Bükk.

Miskolc se nachází v severní části země, cca 40 km od hranice se Slovenskem, 145 km severovýchodně od maďarského hlavního města Budapešti, 75 km jihozápadně od Košic a 90 km seveozápadně od Debrecína. Jeho poloha je mezi pohořími Bükk a Cserhát.

Leží na říčce Szinva při jejím ústí do Slané, na východním úpatí pohoří Bukové hory nad Velkou uherskou nížinou. Město se rozvinulo na obou stranách údolí Szinvy. Mezi další vodní toky na území města patří také říčka Hejó.

Západně od Miskolce leží již zmíněné Bukové hory, východně potom rozlehlá nížina, do které město také postupně přechází.

Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším červenec. Průměrná roční oblačnost se pohybuje kolem 60 %. Pravidelný roční úhrn srážek zde dosahuje 533 mm. Nejméně srážek spadne v lednu a únoru, naopak nejdeštivějším měsícem je červen, kdy spadne téměř čtyřikrát více srážek.

Průměrný roční počet hodin slunečního svitu zde činí 1800 hodin, ale mezi jednotlivými roky jsou velké rozdíly. Je pozorován typický roční průběh délky slunečního svitu s maximem v letních měsících (230-250 hodin měsíčně) a minimem v období od listopadu do ledna (40-60 hodin měsíčně). Nejnižší naměřená teplota je ze dne 16. února 1940, a to –35,0 °C, nejvyšší potom ze dne 16. srpna 1952, a to 38,6 °C.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší období a středověk[editovat | editovat zdroj]

Dřevěný kostel

Oblast byla obydlená už od starověku. Prvními obyvateli Miskolce byli Keltové. Jako celé Uhry byla obsazena Maďary v 9. století.

Osada se v průběhu staletí vyvíjela a vzrůstal počet jejích obyvatel. Již v roce 1313 je doložené pěstování vína v okolí města.[7] V roce 1365 jí král Ludvík I. udělil status královského města. V téže době byl renovován tehdejší hrad Diósgyőr. Koncem 15. století žilo v Miskolci již 2000 obyvatel. V roce 1471 byly místní obyvatelé osvobozeni od poplatku daně z vína.[7]

Turecká okupace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1544 došlo k vypálení Miskolce Turky. Později Osmanská říše město vojensky obsadila. Během období osmanské nadvlády nad městem jeho rozvoj stagnoval, počet obyvatel Miskolce se v té době pohyboval zhruba na srovnatelné úrovni s Košicemi. Od 40. let 16. století nicméně existují daňové záznamy o tom, že z Miskolce byly placeny daně Turkům. Od 60. let 16. století existovala městská kniha, do které (až do století devatenáctého) místní radnice zapisovala všechny významné události. Město Miskolc mělo tehdy svého hlavního soudce a k tomu dvanáct členů městské rady. V téže době většina obyvatel konvertovala k protestantské víře a pro bohoslužby jí sloužil místní kostel. Ačkoliv bylo po nějakou dobu součástí Osmanské říše, Turci zde ve větším počtu nežili (na rozdíl např. od Egeru).

Osmané nicméně Miskolc nedokázali udržet velmi dlouho a po většinu doby osmanské okupace Uher bylo součástí Uherského království. Turci se však vzdávat nechtěli, obyvatelé Miskolce často museli platit daně oběma mocnostem. Město zasáhla celá řada pohrom. Roku 1672 to byl např. velký požár, v roce 1679 potom epidemie moru a na počátku 90. let 17. století také povodeň. Z hospodářského hlediska byl Miskolc známý již od středověku a v moderní době (před nástupem průmyslu) jako centrum vinařství.[7]

Během maďarského povstání proti Habsburkům císařské síly v roce 1707 plenily a pálily město. O čtyři roky později polovina populace podlehla epidemii cholery. Miskolc se zotavil rychle a přišlo opět období prosperity. V roce 1782 Sámuel Benkő označil místní svatojiřské víno mezi nejlepší vína z Miskolce.[7]

19. století[editovat | editovat zdroj]

Széchyniho ulice v roce 1899.

V tomto století zde stály pivovar, pila a papírna. Pšenice se zpracovávala v patnácti vodních mlýnech. Později vznikla i cihelna a továrna na nábytek. Pro potřeby rozvíjející se výroby zde vznikla první umělá vodní nádrž na území dnešního Maďarska.[8]

Roku 1820 byla postavena nová budova župního úřadu.

V roce 1873 zde vyupkla epidemie cholery a roku 1878 město zasáhla znovu rozsáhlá povodeň. V závěru 19. století prožíval Miskolc stavební boom, stejně jako zbytek celého tehdejšího Uherska. V roce 1870 sem byla zavedena železnice. Díky tomu zde vznikla celá řada reprezentativních staveb, mezi které patří např. divadlo, radnice a další. V Diósgyőru (malé obci proti proudu říčky Szinva, kterou nakonec Miskolc pohltil) vznikla první vysoká pec v moderní podobě. Výroba oceli a zpracování železa nicméně má v lokalitě tradici již o konce 18. století, kdy ji založil Henrik Fazola. Zavedeno bylo i telefonní spojení a veřejné osvětlení plynovými lampami. Roku 1897 vyjely poprvé do miskolckých ulic tramvaje.[9] Roku 1902 byla otevřena místní věznice. V roce 1900 měl čtyřicet tisíc obyvatel.[10] Miskolc se v období zlatého věku Uherska stal bránou z Budapešti do severní části země. Kromě Maďarů lákal i další národnosti tehdejší Rakousko-uherské monarchie; působili zde němečtí průmyslníci a slovenští dělníci.[10]

První polovina 20. století[editovat | editovat zdroj]

Město na přelomu 19. a 20. století.

Již před Trianonskou smlouvou v roce 1920 a definitivně v jejím důsledku ztratilo Maďarsko oblast dnešního Slovenska (do roku 1918 nazývanou Horní Uhry). Miskolc se stal jediným regionálním střediskem severního Maďarska, Košice přestaly být jeho přímým rivalem.[11] Na přelomu let 1918 a 1919 byl v souvislosti s konfliktem mezi nově vzniklým Československem a Maďarskem krátce obsazen československým vojskem.[12] Československá delegace na Pařížské mírové konferenci pracovala s možností připojení Miskolce k ČSR (jednalo se o relativně maximalistickou variantu), ta však byla západními mocnostmi zamítnuta. Jižní hranice Slovenska tak byla určena jižně od měst Tornaľa a Moldava nad Bodvou. Finální změny hranic a vznik Miskolce jako nového regionálního centra (nahradil roli, která v Uhrách původně připadala Košicím) byly jedním z důvodů značného růstu počtu obyvatel během třicátých a čtyřicátých let. Do Miskolce přišla řada Maďarů, kteří se rozhodli z nově československého území odejít. Mnoho intelektuálů sem přesídlilo z oblasti dnešního Slovenska a Sedmihradska.

V meziválečném období se realizovala rovněž i dlouho odkládaná výstavba místní kanalizace a vodovodů.[13]

Již v 30. letech bylo rozhodnuto o masivním rozvoji těžkého průmyslu v lokalitě, většina kroků byla uskutečněna ale až po druhé světové válce. V této době byla v průmyslu zaměstnána zhruba čtvrtina až třetina místních obyvatel.

Masivní zbrojení těsně před válkou i v Miskolci vedlo k růstu zaměstnanosti a životní úrovně a jistému návratu sebevědomí místních obyvatel po dlouhé krizi a těžké válce. Projevovalo se především v Diósgyőru, kde byla závody soustředěny.

Během druhé světové války bylo místní židovské obyvatelstvo (cca 80 % z něj) nahnáno do ghetta a později odvezeno transporty v polovině června 1944 do vyhlazovacích táborů. V létě 1944 byl Miskolc také bombardován spojeneckým letectvem; první nálet proběhl dne 2. června . Dne 4. prosince 1944 město osvobodila Rudá armáda. Během několika válečných let bylo zničeno 350 budov a 7150 dalších bylo vážně poškozeno. Životní podmínky byly velmi těžké; ekonomika rozvrácená, obyvatelstvo tížila inflace. V roce 1946 došlo v Miskolci po tzv. lidových soudech, kdy řada rozsudků byla značně nespravedlivá, k násilnostem.[14]

2. polovina 20. století a 21. století[editovat | editovat zdroj]

Hned po skončení války byla zahájena obnova Miskolce. Byly posunuty hranice města a připojeny okolní obce; novému sídlu se říkalo Velký Miskolc (maďarsky Nagy-Miskolc).[15] Roku 1949 dosáhl počet obyvatel sta tisíc. Administrativně bylo město rozšířeno ještě podruhé roku 1950 připojením okolních obcí Diósgyőr, Hejőcsaba, Görömböly, Szirmá a Hámor. To znamenalo, že město přestalo mít jedno striktně vymezené centrum, ale začalo připomínat spíše komplex sídel. Prostorové rozšíření města nebylo ničím novým, diskutováno o něm bylo dokonce již před první světovou válkou. Původně Hornická akademie, která sem přesídlila z Banské Štiavnice, byla transformována na Technickou univerzitu těžkého průmyslu. Poslední rozšíření území Miskolce bylo realizováno v roce 1982 připojením obce Bükkszentlászló (slovensky Stará Huta).

Tiské nádraží v 60. letech 20. století

Rekonstrukce města po válce se soustředila hlavně na obnovu průmyslových kapacit, které byly ničeny bombardováním v závěru konfliktu. Pomýšleno bylo ale také na jejich rozšíření. Hutní závod v Diósgyőru byl roku 1953 pojmenován na počest Vladimira Lenina.[3][16] V roce 1955 byl podnik rozšířen a roku 1982 byla dokončena nová slévárna. V době své největší slávy zaměstnával až 18 000 lidí[16] a produkoval milion tun oceli ročně. Vzhledem k vysokým cenám oceli na světových trzích v uvedené době[zdroj?] získával maďarský stát nemalé prostředky z výroby přímo v Miskolci. Velký počet průmyslových podniků umožnil hospodářský rozvoj celého regionu. Vznikla např. cementárna nebo továrna na ledničky.[17] Město se stalo významným centrem, kam za prací dojížděly tisíce lidí; Miskolc byl po Budapešti druhým největším městem v zemi, kam dojíždělo nejvíce pracovníků.

V roce 1956 zde došlo k násilným střetům v souvislosti s maďarským povstáním. Vysílalo neoficiální Svobodné Kossuthovo rádio[18] , které instruovalo obyvatelstvo nespokojené se situací.[19] V souvislosti s revolučními událostmi zemřelo více než 20 lidí. Členové komunistické vytvářeli dělnické rady, ve kterých byli ve vedení, nebo infiltrovali ostatní, čímž si zajistili zbývající moc. Ve dnech 26. a 27. října se nicméně protestujícím podařilo získat zbraně ze skladu tajné policie a došlo k lynčování režimu loajálních představitelů ve městě. Sovětští vojáci dorazili do města 4. listopadu a později zatkli několik stovek osob.[20] Sedm osob bylo následně po skončení povstání popraveno.

V 80. letech došlo k přirozenému vrcholu přírůstku počtu obyvatel Miskolce. Ten dosahoval 208 tisíc obyvatel, ale od té doby trvale klesá. V roce 1982 byla k městu připojena poslední obec, a to Bükkszentlászó.[21] Přílišná industrializace a rychlý růst učinily sice z Miskolce chloubu socialistického Maďarska, destabilizovaly ale také sociální strukturu města. Nadměrně byla zastoupena méně kvalifikovaná pracovní síla, docházelo k rychlému přílivu ale i odlivu lidí.

90. léta způsobila úpadek těžkého průmyslu v Miskolci. Místní ocelárny byly nejprve privatizovány a v druhé dekádě 21. století potom i uzavřeny.[3] Populace města začala klesat a namísto Miskolce se Debrecín stal druhým nejlidnatějším městem v zemi. Jen od roku 1990 do roku 2015 poklesl počet obyvatel Miskolce o třicet sedm tisíc lidí; především kvůli stárnutí obyvatelstva, ale také i kvůli vystěhovalectví a suburbanizaci. V rámci ekonomické transformace posílila role služeb, otevřely se nové obchodní domy a obchodní centra (Miskolc Plaza, Szinvapark, Bató-ház). Své podniky zde otevřelo i několik nadnárodních firem, jako např. Bosch.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V Miskolci žilo roku 2011 167 754 lidí, což je cca čtvrtina obyvatelstva celé župy. Podíl obyvatel ve věku do 19 let byl v témže roce 20 % a osob nad 60 let potom 24 %. Vzhledem k úbytku obyvatelstva, který je po roce 1990 dlouhodobým trendem, se počítá, že by do roku 2025 obyvatelstvo města kleslo na 145 000 lidí. Dnes zde žije méně lidí, než v roce 1970. Obyvatelstvo rovněž stárne. Zatímco roku 1990 žilo v Miskolci 16,6 % lidí ve věku nad 60 let, v roce 2011 to bylo již 24,3 % všech Miskolcanů.

84,62 % Miskolčanů se hlásí k maďarské národnosti, cca 3 % k romské, zhruba půl procenta k německé a menší části potom k slovenské, rumunské apod. Na předměstích Miskolce žijí také Romové.[3] Na začátku druhé dekády 21. století s jejich počet odhadoval zhruba na 12–15 tisíc.[16]

49 % obyvatel města se nehlásí k žádné církvi. Nejvíce zastoupena je Římskokatolická církev. Kromě katolických kostelů se v Miskolci nicméně nachází i reformovaný a řeckokatolický kostel.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Střed města.

Průmyslová tradice Miskolce byla zahájena již za Rakousko-Uherska. V Diósgyőru byl postaven velký hutní závod, vzniklo mnoho továren a závodů těžkého, lehkého a potravinářského průmyslu a rozvíjela se i těžba hnědého uhlí. Rozsáhlé investice např. do metalurgie, byly učiněny ale až po roce 1945. V 80. letech 20. století místní továrna zaměstnávala osmnáct tisíc dělníků a produkovala přes milion tun kovu. Těžký průmysl představoval dominantní oblast v zaměstnanosti místního obyvatelstva až do roku 1989. Poté došlo k hospodářské transformaci, ve které má ale město všechny neduhy i těch ostatních, které se vypořádávají s dědictvím těžkého průmyslu – vysokou nezaměstnaností apod.

Od roku 2000 probíhá v Miskolci proces transformace, který jej proměnil z příběhu o ocelovém městě na centrum kultury a cestovního ruchu. Nezaměstnanost se snížila z původních 12 % na 6,6 %.[3] Město se snažilo do opuštěných průmyslových oblastí nalákat nové společnosti, mnohdy ze západní Evropy. To se však podařilo jen částečně (např. Shinwa Electric). Jižně od města vznikla také průmyslová zóna na zelené louce, do níž jsou ale soustředěny jen společnosti lehkého průmyslu.

Kultura a památky[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Jezuitská škola na panelákovém sídlišti

Nejznámější historickou stavbou na území města je hrad v Diósgyőru (místní část Miskolce), který se nachází západně od středu města. Hrad se čtvercovým půdorysem a věžemi v jeho rozích doplňuje kaple sv. Hedviky. Je přístupný tramvají, v roce 2022 procházel kompletní rekonstrukcí.[22]

Dominantou samotného města je na hoře Avas stojící gotický kostel se zvonicí, jež každých 15 minut vyzvání. Kostel je protestantský (reformované církve)[23] a jeho základ vznikl ve 13. století.[23] Na vrcholku se nachází také televizní věž, postavená roku 1966, jejíž výška činí 72 m. V roce 2022 byla ve špatném technickém stavu, nicméně spory zpožďovaly rekonstrukci věže.[24]

V Miskolci je spousta zajímavých chrámů, kostelů a měšťanských domů a muzeí. Dřevěný kostel z roku 1938 (luteránský) vznikl ve stylu sedmihradské secese.[zdroj?] Řeckovýchodní kostel sv. Trojice (maďarsky Szentháromság templom) má bohatě zdobený ikonostas. Hodnotná je také městská synagoga, která čeká na svou rekonstrukci v horních patrech takřka netknuta od 2. světové války, proto má jedinečnou atmosféru.

Památkově chráněný je rovněž i Rákocziho dům. Zajímavou fasádu má také Dům lesnictví. Ačkoliv byla stavba postavena až ve 20. letech 20. století, svoji historizující fasádou odkazuje na středověkou uherskou architekturu. Dle některých zdrojů byla inspirována Thurzovým domem v Levoči. Ukázkou architektury první poloviny 20. století je rovněž Palác úvěrové banky (maďarsky Hitelintézeti palota) na Széchyneiho ulici v centru města.

Navštěvována je i nedaleká lokalita Lillafüred s jezerem a vyhlídkovou dráhou. Obdobně turisticky atraktivní je také Miskolctapolca s různými jeskyněmi na jižním okraji města.[25]

Kulturní instituce[editovat | editovat zdroj]

Metalurgické muzeum.

Nachází se zde dvě knihovny: Městská knihovna v Miskolci s pobočnými knihovnami po celém městě a II. župní knihovna Ference Rákocziho (maďarsky II. Rákóczi Ferenc Megyei Könyvtár). Univerzitní knihovna vznikla podle projektu architekta Lajose Tolnay Ybla.[26]

Budova Národního divadla z roku 1828[27][28] patří k nejstarším na území současného Maďarska. Jeho budova je památkově chráněná, pravidelně se zde pořádá operní festival. Dalším divadlem je potom loutkové divadlo Csodamalom. Významným muzeem v Miskolci je Muzeum Otty Hermana, které vzniko po roce 2000.[29] V podhůří vrcholu Avas se nachází také Muzeum vína. V Diósgyőru se také nachází papírenské muzeum. Místní tradici v oblasti výroby oceli a zpracování kovů zastupuje metalurgické muzeum. Svoje muzeum má v Miskolci rovněž i Řeckovýchodní maďarská církev. Maďarské Národní technické muzeum má v Miskolci dislokovanou expozici, týkající se hutnictví.

Ve městě se nachází rovněž Dům umění (otevřen roku 2009), svoji pobočku zde má i maďarské národní divadlo. Miskolc má dvě galerie; městskou galerii a poštovní galerii.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

V Miskolci se pravidelně od roku 1961 pořádá Národní grafické bienále (maďarsky Országos grafikai biennálé). Na hradu Diósgyőr se potom každý rok pravidelně od roku 1986 konají každý květen hry (maďarsky Diósgyőri várjátékok). Od roku 2001 je také v Miskolci pořádán mezinárodní operní festival (maďarsky Miskolci Nemzetközi Operafesztivál).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vánoční tramvaj v Miskolci.
Místní gymnázium.
Hlavní vstup do budovy miskolecké univerzity.
Sportovní hala.

Do města vede dálnice M30 z Budapešti (úsek k Miskolci byl dokončen roku 2004) a pokračuje dále na severovýchod na Slovensko do Košic. Tím směrem byla zprovozněna v roce 2021.[30] Silnice celostátního významu vedou také do měst Szerencs a Putnok. Autobusové nádraží je umístěno v blízkosti středu města, v lokalitě Zsolcai kapu.

Město má dvě významné železniční stanice: Tiszai pályaudvar (Tiské nádraží) a Gömöri pályaudvár (Gemerské nádraží).[31] Železniční trati z Miskolce směřují směrem na sever, údolím řeky Sajó (Slané) – do Tornanádasky a do Ózdu, dále potom na severovýchod do Košic (přes Hidasnémeti), na jih do Budapešti přes Füzesabony a na východ do měst Szerencs a Sárospatak.

Na západním okraji města se také nachází lesní železnice (maďarsky Lillafüredi Állami Erdei Vasút) mezi Miskolcem a Lillafüredem. Dříve sloužila pro dopravu dřeva a uhlí, nyní je především turistickou atrakcí. Patří k nejoblíbenějším svého druhu v celém Maďarsku.[32]

Stojí zde rovněž malé letiště. To není přístupné široké veřejnosti, má jen zatravněnou ranvej a slouží pro účely sportovního letectví. Letiště, které vzniklo v 30. letech 20. století, má být uzavřeno v dubnu 2022.[33]

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Miskolci.

Veřejnou dopravu v Miskolci poskytuje společnost Miskolc Városi Közlekedési, vlastněný místní správou. Ve městě je 45 autobusových linek a dvě tramvajové linky. První tramvaj vstoupila do služby 10. července 1897, první naplánovaná autobusová linka odstartovala 8. června 1903. Dnes je veřejná doprava v Miskolci jedna z nejlepších v Maďarsku.[zdroj?] V roce 2016 se město rozhodlo zvýšit ekologičnost místního autobusového provozu nákupem několika desítek autobusů na CNG.[34]

V Miskolci jezdí mimo jiné i tramvaje české výroby typu 26T, jejími předchůdci byly tramvaje české výroby typu KT8D5.[35][36]

Školství[editovat | editovat zdroj]

První škola stála ve městě již v 15. století. V současné době je nejstarší ve městě působící školou Gymnázium Ference Földese. Známé je také Gymnázium Otty Hermana, které získalo maďarské ocenění Škola roku.[zdroj?]

V Miskolci stojí 35 základních škol a 22 středních škol (11 z uvedených středních jsou gymnázia). Nachází se zde také Střední hudební škola, která pro své účely mimo jiné využívá i Palác hudby (maďarsky Zenepalota). Univerzita v Miskolci byla založena v roce 1949 jako jedna z nejmladších v zemi. Původně měla tři fakulty, od 80. let se nicméně rozšířila do plnohodnotné vysoké školy. Dnes má vlastní kampus, který se nachází na jižním okraji města. Historicky působila v Miskolci také vysoká škola, která sídlila v Banské Štiavnici.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějším sportovním klubem ve městě je fotbalový tým Diósgyőri VTK, který již několikrát vyhrál maďarskou ligu.

V roce 2009 se v oblasti kolem Miskolce uskutečnilo mistrovství světa v orientačním běhu.

Miskolc je celostátně známý pro zde se konající plochodrážní závody.

Hokejový klub DVTK Jegesmedvék se účastní v první maďarské hokejové lize. V roce 2015 vyhrál v místní lize, maďarský šampionát a pohárové vítězství.

Největším sportovištěm v Miskolci je přestavěný stadion DVTK, který byl předán do užívání v roce 2018. Patří zmíněnému fotbalovému klubu. Jeho součástí jsou také přidružená tréninková hřiště. Stadion má 14 655 míst k sezení, fotbalové hřiště má podzemní, automatický zavlažovací systém a je vyhřívaný. Sportovní hala Miskolc, postavená v roce 1970 zrekonstruovaná v roce 2005, má 1488 míst (celková kapacita je 3000 osob) a přilehlá Zimní hala má 2334 míst.

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. Budapešť. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2022. Heslo Miškovec. 
  3. ↑ a b c d e TRAUB, James. Shuttered Factories and Rants Against the Roma. Foreign Policy [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Viktória Józsa: Miskolc – A Central and Eastern European City in the crossroads (anglicky), str. 84
  5. ↑ Viktória Józsa: Miskolc – A Central and Eastern European City in the crossroads (anglicky), str. 85
  6. ↑ Miskolcot ünnepeljük: elismerések a város napja alkalmából. Minap.hu [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (maďarsky) 
  7. ↑ a b c d Ilyen lehetett egykor a miskolci bor. Boon [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. (maďarština) 
  8. ↑ Miskolc, a LEGeslegjobb!. boon.hu [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (maďarsky) 
  9. ↑ RETRO VILLAMOSOK GURULNAK MA MISKOLC VÁGÁNYAIN. Travelo.hu [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (maďarsky) 
  10. ↑ a b Amikor több mint 200 ezer lakosa volt Miskolcnak. BOON [online]. [cit. 2022-09-25]. Dostupné online. (maďarština) 
  11. ↑ Viktória Józsa: Miskolc – A Central and Eastern European City in the crossroads (anglicky), str. 89
  12. ↑ Československá válka s rudými Maďary. novinky.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ JÓZSA, Viktória. Miskolc – A Central and Eastern European City in the crossroads. Deturope [online]. 2020 [cit. 2022-08-26]. ISSN 1821-2506. 
  14. ↑ STONE, Norman. Hungary: A short history. Londýn: Profile Books Ltd., 2019. ISBN 978-178816-050-6. S. 131. (angličtina) 
  15. ↑ Szerencsétlenség a perecesi alagútban. BOON. Dostupné online [cit. 2021-12-05]. (maďarština) 
  16. ↑ a b c THAN, Krisztina. In Eastern Europe, Industries That Survived Communism Now Crumbling. New York Times [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ JÓZSA, Viktória. Miskolc – A Central and Eastern European City in the crossroads. Deturope [online]. 2020 [cit. 2022-08-26]. ISSN 1821-2506. 
  18. ↑ STONE, Norman. Hungary: A short history. Londýn: Profile Books Ltd., 2019. ISBN 978-178816-050-6. S. 148. (angličtina) 
  19. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 448. (angličtina) 
  20. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 457. (angličtina) 
  21. ↑ JÓZSA, Viktória. Miskolc – A Central and Eastern European City in the crossroads. Deturope [online]. 2020 [cit. 2022-08-26]. ISSN 1821-2506. 
  22. ↑ Egyre több részletében köszön vissza Magyarország ikonikus középkori várának eredeti formája. Magyar Epitok [online]. [cit. 2022-09-05]. Dostupné online. (maďarsky) 
  23. ↑ a b Az Árpád-korig vezet vissza az avasi templom története. BOON [online]. [cit. 2022-09-25]. Dostupné online. (maďarština) 
  24. ↑ Miskolci hullámverés az Avas kilátó körül. Boon [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. (maďarština) 
  25. ↑ Kouzelné maďarské hory Čechům utajené. Na kole i v termálech. iDNES [online]. [cit. 2022-01-09]. Dostupné online. 
  26. ↑ Elhunyt Tolnay Lajos, Ybl-díjas építész. index.hu [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (maďarsky) 
  27. ↑ 165 éves a Miskolci Nemzeti Színház mostani épülete. hajdupress [online]. [cit. 2022-09-25]. Dostupné online. (maďarština) 
  28. ↑ SZENDREI, János. Miskolcz város története és egyetemes helyirata 1800- 1910.. Miskolc: Profile Books Ltd., 1911. S. 97. (maďarština) 
  29. ↑ Huszadikan ünnepel a Hermann Ottó múzeum is. Minap.hu [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (maďarsky) 
  30. ↑ PM Orbán: Central European Unity Precondition for Rural Development. Hungary Today. Dostupné online [cit. 2022-03-02]. (angličtina) 
  31. ↑ Miskolc - Sajnos nincs túl jó állapotban az egykor szebb napokat látott, több mint 100 esztendős Gömöri pályaudvar épülete.. boon. Dostupné online [cit. 2021-12-05]. (maďarština) 
  32. ↑ Nem csak a felcsúti kisvasút kap milliókat. 24.hu [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (maďarsky) 
  33. ↑ Ennyi volt, megszűnik a miskolci repülőtér. index.hu [online]. [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. (maďarsky) 
  34. ↑ Hungarian City Goes ‘Smart and Green’ with 75 CNG Buses. ngvglobal.com. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. (maďarština) 
  35. ↑ Cestující v maďarském Miskolci se budou vozit v tramvajích z Plzně. iDNES.cz [online]. 2013-06-04 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  36. ↑ První tramvaj KT8D5 z maďarského Miskolce dorazila do Prahy. Československý Dopravák [online]. 2016-01-11 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Andrea Kristóf: The Development Path of the Miskolc Agglomeration (1970–2015) (anglicky)
  • Chief Judges and Urban Elite of Miskolc in the Turkish Era (1550 – 1700) (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Okres Miskolc
Borsod-Abaúj-Zemplén
Maďarsko - Magyarország - (H)
Župy (Megyék)
(a jejich správní centrum)
Města s župním právem (Megyei jogú város)
Regiony (Régiók)
(český název)
Dél-Alföld (Jižní Alföld) • Dél-Dunántúl (Jižní Zadunají) • Észak-Alföld (Severní Alföld) • Észak-Magyarország (Severní Maďarsko) • Közép-Dunántúl (Střední Zadunají) • Közép-Magyarország (Střední Maďarsko) • Nyugat-Dunántúl (Západní Zadunají)
Části státu (Országrész)
(český název)
Közép-Magyarország (Střední Maďarsko) • Nyugat-Magyarország (Západní Maďarsko) nebo také Dunántúl (Zadunají) • Kelet-Magyarország (Východní Maďarsko) nebo také Alföld és Észak (Alföld a Sever)
Města v Maďarsku podle počtu obyvatel
1 000 000+ Maďarská vlajka
100 000+
50 000+
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miskolc&oldid=21720134“