Společná ministerstva Rakouska-Uherska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Společná ministerstva Rakouska-Uherska byla tři ministerská portfolia, která zůstala společná oběma součástem Rakouska-Uherska, po provedení rakousko-uherského vyrovnání roku 1867 až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918. Dohromady tvořila ministerskou radu pro společné záležitosti.

Historické souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-uherské vyrovnání vstoupilo v platnost 15. prosince 1867. Šlo o soubor ústavních zákonů (někdy nazývané též prosincová ústava), které přetvářely Rakouské císařství na dualistické soustátí složené ze dvou částí: Předlitavska (zjednodušeně Rakousko) a Zalitavska (zjednodušeně Uhersko). Obě tyto části získaly výrazné pravomoci a vlastní vlády. V společné kompetenci zůstaly jen pravomoci v oblasti zahraniční politiky, obrany a finančních otázek společných pro celé soustátí.[1]

Vlastní vymezení společných ministerstev Rakouska-Uherska řešil zákon č. 146/1867 říšského zákoníku o společných záležitostech všech zemí habsburské monarchie.[2]

Společná ministerstva[editovat | editovat zdroj]

  • Ministerstvo zahraničních věcí: zodpovídalo za provádění zahraniční politiky monarchie, její diplomatické a obchodní zastupování. Jeho představitel zároveň měl funkci předsedy ministerské rady pro společné záležitosti a tedy byl faktickým předsedou vlády Rakouska-Uherska.
  • Ministerstvo války: mělo zodpovědnost za ozbrojené síly Rakouska-Uherska a vojenské otázky, ovšem s výjimkou povolování rekrutů (které bylo v pravomoci obou součástí monarchie). V kompetenci tohoto společného ministerstva byla i legislativa upravující plnění všeobecné branné povinnosti, dislokace vojska a zákonodárství týkající se postavení vojáků v civilním životě.
  • Ministerstvo financí: zodpovídalo za finanční otázky spojené s výdaji společného rozpočtu (tedy v zahraniční politice a vojenství). Ministr financí ale nerozhodoval o příjmech a měl tak jen formální roli účetního dozorce.[3] Od 6. února 1879 ministři financí Rakouska-Uherska zastávali také funkci guvernéra okupované Bosny a Hercegoviny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 306. (česky) 
  2. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 223-224. (česky) 
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225. (česky)