Meziválečné období

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Evropa roku 1923

Jako meziválečné období či interbellum[zdroj?] se v moderních dějinách označuje éra mezi první a druhou světovou válkou, tedy od listopadu 1918 do srpna 1939. Šlo o dobu poznamenanou rostoucí politickou nestabilitou a nástupem diktatur v Evropě, ale zároveň i vědeckým pokrokem a růstem životní úrovně v řadě zemí. Meziválečné období lze rozdělit na čtyři etapy:

  1. Dobu krize a postupné stabilizace po první světové válce, jež trvala zhruba do roku 1924. Nové uspořádání po velké válce dohadovali spojenci na pařížské mírové konferenci od roku 1919. Ta následujícího roku založila také Společnost národů, první celosvětové sdružení většiny samostatných států, jež se však později ukázalo neschopné řešit mezinárodní problémy a předcházet konfliktům. Evropu poznamenala řada otřesů jako byla občanská válka v Rusku, po níž se tam ustavil komunistický režim, související komunistická povstání v Maďarsku a Bavorsku, dále turecká válka za nezávislost a nástup prvního fašistického režimu v Itálii roku 1923. Mnoho států zažilo hyperinflaci, způsobenou snahou krýt zvýšené výdaje pomocí tištění většího množství peněz, což vedlo k ochuzení obyvatelstva a ekonomické i politické nestabilitě; Německo a Rakousko měly hyperinflaci až do roku 1923.
  2. Hospodářské oživení a relativní politická stabilita na Západě, „šťastná dvacátá léta“ (Roaring Twenties v anglosaském světě, années folles ve Francii, Goldene Zwanziger v Německu) do roku 1929. Již roku 1927 ovšem naplno propukla čínská občanská válka mezi tamními nacionalisty a komunisty.
  3. Velkou hospodářskou krizi do poloviny 30. let, jež po USA rychle zasáhla celý svět a v Německu vedla k nástupu nacismu v roce 1933.
  4. Období postupného rozkladu politického světového řádu během 30. let, což bylo zapříčiněno zejména agresivní mezinárodní politikou zemí Osy Berlín–Řím–Tokio. Toto období v Asii započalo již roku 1931 japonskou expanzí na pevnině (mukdenský incident a následující invaze Mandžuska, potom druhá čínsko-japonská válka od roku 1937), v Africe roku 1935 druhou italsko-etiopská válkou a v Evropě naplno propuklo až španělskou občanskou válkou roku 1936. Německá invaze do Polska v září 1939 se pak stala přímou příčinou druhé světové války. Ve Spojených státech byla 30. léta především ve znamení politiky Nový úděl, kterou roku 1933 vyhlásil prezident F. D. Roosevelt jako prostředek překonání ekonomické krize.

V českých dějinách se meziválečné období z hlediska politického režimu dělí na První československou republiku (28. říjen 1918 – 30. září 1938), Mnichovskou dohodou okleštěnou Druhou republiku (1. října 1938 – 14. března 1939) a první měsíce Protektorátu Čechy a Morava. Ve střední Evropě se ovšem konec meziválečného období jako politické a kulturní epochy kryje spíše již s anšlusem Rakouska a rozvrácením Československa Hitlerem v roce 1938 než až s vlastním začátkem světové války.