Důsledky první světové války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Podpis Versaillské smlouvy v Zrcadlové síni

První světová válka byla ukončena příměřím, které vstoupilo v platnost 11. listopadu 1918. Dosavadní politický, kulturní a sociální řád světa se zásadně změnil. Vznikly nové státy a dřívější státy zanikly. Zřízeny byly nové mezinárodní organizace.

Konec světové války[editovat | editovat zdroj]

Zástupci Dohody krátce po podpisu příměří s Německem v odstaveném železničním vagonu v compiègnském lese

Hospodářské vyčerpání a následné vojenské zhroucení Centrálních mocností, vedlo v roce 1918 k ukončení bojů první světové války. Jako první podepsalo příměří s Dohodou 29. září 1918 Bulharsko. O měsíc později, 30. října, jej následovala Osmanská říše a zástupci rozpadajícího se Rakousko-Uherska kapitulovali před postupujícími italskými vojsky 3. listopadu. Osamocené Německo, jehož situace na západní frontě byla navíc po neúspěchu jarní Ludendorffovy ofenzívy kritická, tak bylo přinuceno vzdát se. Příměří mezi Německým císařstvím a Dohodou bylo podepsáno 11. listopadu nedaleko Compiègne, čímž první světová válka oficiálně skončila.

Vítězové:

Poražení:

Pařížská mírová konference a mírové smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Schůzka zástupců čtyř vítězných velmocí – zprava Lloyd George, Vittorio Emanuele Orlando, Georges Clemenceau a Woodrow Wilson
Podrobnější informace naleznete v článcích Pařížská mírová konference (1919), Versailleská smlouva, Saint-germainská smlouva, Trianonská smlouva, Neuillyská smlouva, Sèvreská smlouva a Lausannská smlouva.

Po uzavření příměří přistoupily vítězné státy Dohody k svolání mírové konference do Paříže, kde byly se zástupci poražených států v průběhu let 1919 a 1920 dojednány jednotlivé mírové smlouvy. Pařížské předměstské smlouvy pak položily základ tzv. Versaillského mírového systému. Versailleská smlouva, která ustanovila mírové podmínky mezi vítězi a Německem byla v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles podepsána 28. června 1919 a v platnost vstoupila 10. ledna 1920. S Rakouskem byla mírová smlouva uzavřena 10. září 1919 v zámku Saint-Germain-en-Laye. S Bulharskem byla dohoda uzavřena 27. listopadu 1919 v Neuilly-sur-Seine a s Maďarskem, které bylo považováno za nástupnický stát po Uhersku, byla Trianonská smlouva podepsána 4. června 1920. Sèvreská smlouva uzavřená s Osmanskou říší 10. srpna 1920 v Sèvres vedla ke kemalistickému povstání a následné řecko-turecké válce, po které byla v roce 1923 nahrazena smlouvou Lausannskou.

Politické a územní změny[editovat | editovat zdroj]

Mapa Evropy v roce 1923 včetně vyznačení předválečných hranic

Jedním ze zásadních důsledků první světové války byl vznik nových států ve střední a východní Evropě.

Státy zaniklé během války[editovat | editovat zdroj]

Na území bývalého Ruského impéria vznikly tyto státy:

Státy nově vzniklé na původním území poražených států[editovat | editovat zdroj]

Demonstrace na Václavském náměstí v den vyhlášení Československa, 28. října 1918

Německé císařství

Rakousko-Uhersko

Osmanská říše

Státy s rozsáhlými územními zisky na úkor poražených[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení Rakousko-Uherska

Rakousko-Uhersko

Ruské impérium

Německá říše

územní ztráty Německa v Evropě

Osmanská říše

Bulharsko

Politický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Rusko[editovat | editovat zdroj]

Záběr z filmu Deset dní, které otřásly světem režiséra Sergeje Ejzenštejna zachycující útok na Zimní palác během Říjnové revoluce
Podrobnější informace naleznete v článcích Únorová revoluce, Říjnová revoluce a Ruská občanská válka.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Pochod na Řím a Fašistická Itálie.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Výmarská republika, Bavorská republika rad, Alsaská republika rad a Rýnská republika.

Ekonomické důsledky[editovat | editovat zdroj]

USA[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké se definitivně staly největší ekonomikou světa, kterou zůstávají do současnosti, podle některých názorů a studií byly Spojené státy největší ekonomikou již před vypuknutím první světové války. USA byly zemí na celém světě nejvíce ekonomicky profitující z první světové války (na druhém místě bylo Japonsko a na třetím Indie). Pomohlo jim jednak, že z příjemce zahraničního kapitálu se USA staly věřitelem států Dohody a dále, že válečné dodávky a zejména dodávky do poničené a vyhladovělé poválečné Evropy nastartovaly rychlou konjunkturu a masivní nárůst výroby, který umožnil evropský trh zaplavit levným americkým zbožím, kterému Evropané v té době vůbec nedokázali konkurovat, případně ho těsně po válce vůbec nedokázali vyrábět (za války byla civilní výroba značně omezena a převedena na výrobu válečnou, obráceně po válce přestavět továrny a nasmlouvat dodavatele a odbytiště pro civilní výrobu vyžadovalo opět určitý čas) a evropští spotřebitelé byli po válce mimořádně ochotní spotřebovávat díky syndromu takzvané odložené spotřeby. Tento efekt vedl k rychlému poválečnému růstu v Evropě i jinde ve světě od poloviny roku 1919 do jara roku 1920, kdy nastala malá světová ekonomická krize krachem na tokijské burze, odkud se šířila do Evropy i USA.

Celospolečenské důsledky[editovat | editovat zdroj]

Jako reakce na válku se ve dvacátých letech rozmohl politický i náboženský pacifismus odmítající válku.[1][2] Na tomto ideovém základě vznikla také Společnost národů (1919), což byla světová mezinárodní organizace států, se sídlem v Ženevě. Jejím cílem bylo zajistit mír a spolupráci národů a řešení sporů jednáním. Byl vytvořen také smírčí soud v Haagu.

Vlivem válečných útrap došlo také k mnoha sociálním změnám. Nadšení z konce války kombinované s otrlostí, kterou si společnost vypěstovala během válečných let, vedly k rozmachu zábavy, která byla často na hranici nebo i za hranicí předválečného vkusu a tradiční morálky. Změnil se také vztah mnoha lidí k velkým církvím. Pro mnoho vojáků a jejich rodin válka znamenala velký odklon od organizovaného náboženství. Státní církve na obou stranách fronty se během války aktivně zapojovaly pro štvavé válečné propagandy. Mnoho věřících proto po válce z církví vystoupilo nebo přestali být nábožensky aktivní.

První světová válka se výrazným způsobem spolupodílela na vytváří hodnotového žebříčku většinové populace, jaký se ve většině částí světa rozvíjí dodnes.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aftermath of World War I na anglické Wikipedii.

  1. http://karel-capek.abchistory.cz/nazareni-frohlichiani-tolstojovci-svedkove-jehovovi-odpiraci.htm
  2. http://karel-capek.abchistory.cz/odpirac-vilem-nemrava-vladimir-rajda-pacifista-premysl-pitter.htm
  3. ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 147–153.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEJMEK, Jindřich, a kol. Zrod nové Evropy : Versailles, St-Germain, Trianon a dotváření poválečného mírového systému. Praha : Historický ústav, 2011. 517 s. ISBN 978-80-7286-188-0. (česky)  
  • HOBSBAWM, Eric. Věk extrémů : Krátké 20. století 1914–1991. Překlad J. Pečírková a P. Štěpánek. 1. vyd. Praha : Argo, 1998. 620 s. ISBN 978-80-257-0302-1. Kapitola I. Věk katastrofy, s. 30 – 232. (česky)  
  • KLIMEK, Antonín. Jak se dělal mír roku 1919 : Československo na konferenci ve Versailles. Praha : Melantrich, 1989. 40 s. (česky)  
  • KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha : Argo, 2005. 1109 s. ISBN 80-7203-612-2. Kapitola VIII. Meziválečná doba, s. 355 – 464.  
  • MACMILLAN, Margaret Olwen. Mírotvorci : pařížská konference 1919. Praha : Academia, 2004. 551 s. ISBN 80-200-1151-X. (česky)  
  • STELLNER, František. Hospodářské dějiny (16.-20. století). Praha : Oeconomica, 2006. 139 s. ISBN 80-245-1141-x.  
  • VINEN, Richard. Evropa dvacátého století. Praha : Vyšehrad, 2007. 560 s. ISBN 978-80-7021-735-1. Kapitola Od jedné války k druhé, s. 73 – 171. (česky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]