Otto Dix

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otto Dix
Otto Dix (vpravo) s Otto Nagelem (1957)
Otto Dix (vpravo) s Otto Nagelem (1957)
Narození 2. prosince 1891
Untermhaus
Úmrtí 25. července 1969 (ve věku 77 let)
Singen
Povolání malíř, esperantista a vysokoškolský pedagog
Ocenění Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Medaile Carla von Ossietzkyho (DDR)
Web www.otto-dix.de/start_html
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek pojednává o německém malíři. O ruské hudební skupině pojednává článek Otto Dix (skupina).

Wilhelm Heinrich Otto Dix (2. prosince 189125. července 1969) byl německý malíř a grafik. Je známý pro svá nelítostně a krutě realistická znázornění Výmarské republiky a brutality války.

Začátky a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům v Geře

Narodil se v Untermhausu, což je nynější částí města Gera v Německu. Prvorozený syn Franze a Louise Dixových, pracovníka v továrně na železo a švadleny, která se v mladí věnovala psaní poezie, proto byl od mala v kontaktu s uměním. Trávil hodiny v ateliéru své sestřenice Fritz Amann, která byla malířkou, rozhodnutou podporovat jeho umělecké ambice. Díky podpoře a povzbuzování od třídní profesorky se v letech 1906 až 1910 stal učněm malíře Carla Senffa a začal s malbou svých prvních krajin. Roku 1910 se dostal na Drážďanskou akademii krásných umění.

Světová válka a služba[editovat | editovat zdroj]

Když vypukla první světová válka, sám se s nadšením přihlásil do služby. Byl přidělen k jednotce polního dělostřelectva v Drážďanech. Na podzim 1915 byl nasazen jako poddůstojník jednotky kulometčíků na západní frontu a prošel částí bitvy na Sommě. Byl několikrát těžce zraněn. Roku 1917 byla jeho jednotka převelena na východní frontu, kde bojovala dokud neskončilo nepřátelství s Ruskem. Pak byl převelen zpět na západní frontu, kde se zúčastnil jarní ofenzívy v roce 1918. Byl vyznamenán železným křížem (druhé třídy) a dosáhl hodnosti kapitána.

Válka jej velmi hluboce ovlivnila a sám později popisoval opakující se noční můry, ve kterých se plazí troskami zničených domů. Promítal své traumatizující zážitky v mnoha následujících dílech, včetně portfolia padesáti retuší nazvaných Válka (Der Krieg), vydaných roku 1924.

Poválečná díla[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1918 se vrátil do Gery, ale hned další rok se odstěhoval do Drážďan kde studoval Vysokou školu výtvarných umění. Ovlivněn dadaismem začal měnit základní prvky svých prací, některé z nich představil na první dadaistické výstavě roku 1920 v Berlíně. Také se zúčastnil výstavy německých expresionistů v Darmstadtu téhož roku.

V roce 1924 se připojil k berlínské Secessi, v těchto dobách vytvářel stále realističtější styl malování, k čemuž používal přesnější způsoby olejového malování s temperovými barvami v základní vrstvě, umění starých mistrů. Jeho obraz z roku 1923 Zákop, který znázorňuje roztrhaná a rozkládající se těla vojáků po bitvě, způsobil tolik rozruchu, že kolínské Museum Wallrafa Richartze muselo zakrýt obraz závěsem. Roku 1925 tehdejší starosta Kolína Konrad Adenauer zakázal muzeu koupi obrazu a přinutil jeho ředitele, aby odstoupil.

Otto Dix přispěl k výstavě Neue Sachlichkeit v Mannheimu roku 1925, která představovala práce malířů, jako byli George Grosz, Max Beckmann, Heinrich Maria Davringhausen, Karl Hubbuch, Rudolf Schlichter, Georg Scholz a mnoho dalších. Dixova práce, stejně jako Grosze, jeho přítele a také válečného veterána, byla velmi kritická vůči tehdejší německé společnosti. Věnovali pozornost pochmurnější stránce života, zobrazovali prostituci, násilí, stáří a smrt.

Mezi Dixovy nejvýznačnější obrazy patří triptych Metropolis (1928), kde zobrazil zvrácené činy Výmarské republiky, kde neustávající hýření byla cesta k zapomenutí na prohranou válku a finanční krizi, tomu předcházel obraz Portrét novinářky Sylvie von Harden (1926). Jeho znázornění beznohých a zohyzděných válečných veteránů – běžný obraz berlínských ulic dvacátých let – odhalilo ohavnou stranu války a nastínilo jejich zapomenutí tehdejší německou společností.

Druhá světová válka a nacismus[editovat | editovat zdroj]

Když se dostali v Německu k moci nacisté, byl Otto Dix označen za zvrhlého umělce a propuštěn z místa učitele umění na Drážďanské akademii. Dix se později přestěhoval k Bodamskému jezeru. Dixovy obrazy Zákop a Váleční mrzáci byly v roce 1937 vystaveny na státem sponzorované mnichovské výstavě "zvrhlého umění". Později byly obrazy spáleny.

Stejně jako všichni ostatní němečtí umělci byl přinucen přidat se k nacistické "Reichskammer der bildenden Kuenste", členství bylo povinné pro všechny umělce v říši. Musel zde přislíbit, že bude malovat pouze nevinné krajinky. Ale stále občas vytvořil jiný obraz, který kritizoval nacistické ideály.

Roku 1939 byl zatčen za údajnou podporu spiknutí s cílem zabití Hitlera (více v článkuGeorg Elser), ale později byl propuštěn.

Během druhé světové války byl odveden k Volkssturmu. Byl zajat francouzskými jednotkami ke konci války a propuštěn únoru roku 1946.

Pozdější život a smrt[editovat | editovat zdroj]

Nakonec se vrátil do Drážďan, kde zůstal do roku 1966. Po válce byla většina jeho obrazů náboženských, alegorických nebo popisujících poválečné utrpení. Otto Dix zemřel v Singenu poblíž Bodamského jezera v Západním Německu roku 1969.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]