Sanok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sanok
Sanok – znak
znak
Sanok – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 360 m n. m.
Stát Polsko Polsko
Vojvodství Podkarpatské vojvodství
Okres Powiat sanocki
Sanok na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 38,10 km²
Počet obyvatel 42 000 [1] (2008)
Hustota zalidnění 1030 [1] obyv./km²
Správa
Starosta Tadeusz Pióro[2]
Oficiální web www.sanok.pl
Adresa obecního úřadu Magistrát města Sanok
Rynek 1
38-500 Sanok
PSČ 38-500
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sanok, dříve (do roku 1786) Královské svobodné město Sanok (ukrajinsky Сянік, latinsky Sanocum) je město ležící v jihovýchodním Polsku; je sídlem Sanockého okresu Podkarpatského vojvodství. Žije zde asi 40 000 obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Město leží v Sanocké kotlině na soutoku řek San a Wisłok v nadmořské výšce 320 až 360 m n. m., asi 30 km od hranic se Slovenskem (na jihu) a Ukrajinou (na východě). Převládá zde suché vnitrozemské podnebí. Sanok je polskou bránou do Východních Karpat, zejména Bieszczad. Nejbližší letiště – Jasionka v Řešově – je vzdušnou čarou 59 km severně.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pohled z vrcholu Orlí skálu

První zmínka o Sanoku pochází z roku 1150. V roce 1339 haličský kníže Jiří II. [3], syn Trojdena I.[4] a kněžny Marie, vnuk Boleslava II. Mazovského (Piastovci) udělil městu magdeburské právo. Od roku 1366 je Sanok svobodným královským městem. Vladislav II. Jagello daroval královský hrad v Sanoku své manželce Alžbětě z Pilicy a Zikmund I. Starý postupně svým manželkám Barboře Zápolské a Boně Sforza. V roce 1523 byl sanocký hrad modernizován podle projektu italských architektů v intencích dobových trendů. V 15. a 17. století se město dále rozvíjelo. V období rozdělení Polska, od roku 1772, patřilo město pod rakouskou Halič; v té době se stalo významnou pevností. V 18. století dochází k postupné ztrátě významu.

V roce 1873 byla dovedena do Sanoku železnice (trať HumennéMedzilaborceŘešov. Nyní zde prochází železniční trať ŘešovJasłoKrosnoZagórz, další tratě menšího významu vedou do ukrajinského Chyriva a slovenských Medzilaborců (přes Lupkovský průsmyk; momentálně je zde sezónní provoz).

Od roku 1918 je Sanok opět součástí samostatného Polska.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Magistrát města Sanok

Nedaleko od řeky San na severozápad od centra se rozkládají závody Stomil (gumárenský závod, kterou založil dr. Oskar Schmidt v roce 1932[5]) a Autosan (18981945 továrna na vagóny Fabryka Wagonów Sanowag, kterou založili Walenty Lipiński i Mateusz Beksiński v roce 1832[6]). Nachází se zde řada historických památek a muzeí.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Město má postavení městského okresu a je sídlem vládního obvodu Sanok, technické a řady dalších vyšších odborných i jiných škol. Je důležitou dopravní křižovatkou; má vlastní systém autobusové dopravy, kolem něj a přes jeho území prochází několik dálnic. V městě má sídlo Muzeum Historyczne (Historické muzeum), které vlastní nejlepší sbírku prací Beksinského (autor muzeu věnoval asi 150 obrazů a řadu grafik); v roce 1999 zde byla uspořádána výstava jeho prací ("Uzavřená retrospektivní výstava").

Skansen[editovat | editovat zdroj]

V současné době existuje v Sanoku regionální muzeum lidového stavitelství [7], věnované především lidovému stavitelství Poláků, Lemků a Bojků.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Švejkův pomník v Sanoku

V Sanoku se narodili: Řehoř ze Sanoka (14071477), profesor na akademii krakovské, arcibiskup lvovský, který psal elegie a komedie podle vzoru Plautova; Adam Fastnacht (19131987) polský historik; Adam Joachim Vetulani (19011976) polský historik, profesor na krakovské akademii; Kazimierz Świtalski (18861962) polský premiér; Zdzislaw Beksinski (19292005) polský malíř, tvůrce monumentálních obrazů v barokním a gotickém duchu[9]; svatý[10] kněz latinského obřadu Zygmunt Gorazdowski (18541920), prelát a papežský komoří; Martin Dziuban (18921970) slovenský lékař, epidemiolog; Marian Pankowski, spisovatel; Michał Walczak, dramatik a režisér; Szymon Pawłowski, polský politik, poslanec Sejmu; Tomasz Beksiński fejetonista, překladatel, syn umělce Zdzisława Beksińského.[11]

Sanok v literatuře[editovat | editovat zdroj]

V Sanoku se v době Švejkova pobytu v roce 1914 měl nacházet štáb železniční brigády, ke které náležel 11. marškumpanie, batalión 91. regimentu v Českých Budějovicích.[12] To ale neodpovídá skutečnosti, štáb železniční brigády (Eisenbahnbrigade) tam určitě nesídlil, protože Rakousko-Uhersko v roce 1914 nemělo železniční brigády, nýbrž štáb železné brigády (nazývané tak od války v roce 1864).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 174. [1]
  2. Oficjalna strona Miasta Sanoka - Władze Miasta
  3. Jerzy II Trojdenowicz
  4. Trojden I Mazowiecki
  5. Akciová společnost Stomil Sanok
  6. Akciová společnost Autosan
  7. Regionální múzeum ľudovej architektúry v Sanoku od 17.-teho storočia až do súčasnosti.
  8. KH Sanok
  9. Zdzislaw Beksinski
  10. Zygmunt Gorazdowski prohlášení za svatého
  11. Tomasz Beksinski - ikona polské gotické subkultury
  12. Jaroslav Hašek. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]