Třetí bitva u Yper

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třetí bitva u Yper
(bitva u Passchendaele)
konflikt: západní fronta první světové války
Na staré fotografie hnědé barvy přechází australští vojáci po dřevěném chodníčku v lesích Château bažinu, která vznikla po prudkých deštích; za nimi se nachází zničený, minomety zpustošený, les a polámané a sežehnuté stromy
Australští vojáci na dřevěném chodníčku v lesích Château, poblíž osady Hooge, 29. října 1917. Fotografii pořídil Frank Hurley
trvání: 31. července – 10. listopadu 1917
místo: Passchendaele, Yperský oblouk, Západní Flandry
zeměpisné souřadnice:
výsledek: viz sekce analýza
strany
Spojené království Britské impérium
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Třetí Francouzská republika
BelgieBelgie Belgie
Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
velitelé
Spojené království Douglas Haig
Spojené království Hubert Gough
Spojené království Herbert Plumer
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg François Anthoine
Belgie Louis Ruquoy
Německé císařství Erich Ludendorff
Německé císařství Ruprecht Bavorský
Německé císařství Friedrich Sixt von Armin

síla
Spojené království 50 divizí
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg 6 divizí
Německé císařství 77–83 divizí
ztráty
240 000–448 614
(sporné, viz sekce ztráty)
217 000–400 000
včetně 24 065 zajatců
(sporné, viz sekce ztráty)

Třetí bitva u Yper (německy Dritte Flandernschlacht; francouzsky Troisième Bataille des Flandres a nizozemsky Derde Slag om Vlaanderen), známá též jako bitva u Passchendaele,[P 1] byla válečným tažením první světové války, ve kterém proti sobě bojovaly síly států DohodyNěmeckého císařství. Bitva probíhala na západní frontě od července do listopadu 1917 a bojovalo se o kontrolu nad hřebeny, které se nacházejí na jihu a východě od belgického města YpryZápadních Flandrech. O podniknutí tažení v rámci spojenecké strategie se státy Dohody dohodly v listopadu 1916 a květnu 1917. Vesnice Passchendaele leží na posledním hřebeni východně od Yper, 8 kilometrů od křižovatky v Roeselare železniční trasy z Brugg do Kortrijku. Stanice v Roeselare se nacházela na hlavní zásobovací trase německé čtvrté armády. Po obsazení hřebenu Passchendaele měly spojenecké síly pokračovat v linii od Torhoutu do Koekelare.

Další operace a podpůrný útok britských sil podél belgického pobřeží směrem od Nieuwpoortu, jehož součástí bylo vylodění na belgickém pobřeží při operaci Hush, měl dorazit k Bruggám a pak k nizozemské hranici. Odpor čtvrté armády, nezvykle deštivé srpnové dny, počátek podzimních dešťů v říjnu a odklon britských a francouzských zdrojů do Itálie dovolil Německému císařství bojovat déle a nestáhnout své síly, což se začátkem října zdálo nevyhnutelné. Tažení skončilo v listopadu, kdy se podařilo kanadským sborům obsadit Passchendaele. Menší místní útoky však pokračovaly nadále, a to v prosinci i na začátku příštího roku. Spojenecká vojska definitivně obsadila belgické pobřeží a dosáhla nizozemských hranic až po bitvě na řece Leiepáté bitvě u Yper.

Válečné tažení ve Flandrech se stalo roku 1917 kontroverzním a je doposud. Britský premiér David Lloyd George byl, stejně jako generál Ferdinand Foch, vrchní velitel štábu francouzské armády, proti podniknutí ofenzívy. Polní maršál Douglas Haig, vrchní velitel britského expedičního sboru, tak nemohl získat od britského válečného kabinetu povolení k provedení operace až do 21. června. Jednou ze sporných otázek, o které se vedou od roku 1917 mezi účastníky bitvy, spisovateli a historiky diskuse, je snaha vést ofenzivní strategii v návaznosti na Nivellovu ofenzívu a nečekat na příchod amerických expedičních sil do Francie.

Kontroverzní nadále zůstala i volba Flander a jejich klimatických podmínek pro vedení ofenzívy generálem Hubertem Goughempátou armádou a debaty o povaze zahájení útoku. Diskusi neunikl ani čas mezi bitvou u Mesen (7.–14. června) a prvním spojeneckým útokem v bitvě o hřeben Pilckem (31. července), rozsah vnitřních rozporů a problémů francouzské armády ovlivňujících tu britskou, účinek nepříznivého počasí a ani rozhodnutí pokračovat v ofenzívě i v říjnu a cena lidských životů tažení.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Flandry[editovat | editovat zdroj]

1914[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Belgická revoluce.

Nezávislost a samostatnost Belgie byla uznána v roce 1839 a stvrzena Londýnskou smlouvou, a to 9 let po odtržení jižních provincií Nizozemska roku 1830. Německé císařství vpadlo do Belgie 4. srpna 1914, což mělo za následek porušení 7. článku smlouvy a vedlo tak k vyhlášení války Spojeného království proti Německu.[3] Britské válečné operace v Belgii započaly 22. srpna po příchodu jednotek britského expedičního sboru do města Mons. Operace ve Flandrech začaly během závodu k moři. Jednalo se o vzájemné pokusy francouzského a německého vojska proniknout nepřátelským severním křídlem, přičemž se bojovalo na území regionů Pikardie, Artois a Flandrů. Dne 10. října generálporučík Erich von Falkenhayn, náčelník Oberste Heeresleitungu[P 2], nařídil útok na francouzská města DunkerkCalais. Následně dal povel k přesunutí armády na jih za spojeneckými vojsky. Chtěl tím dosáhnout rozhodujícího vítězství.[4] Dne 16. října došlo na řece Yser k útoku na belgické a některé francouzské jednotky německou armádou, které bránily západní Belgii a francouzské přístavy u Lamanšského průlivu. Ofenzíva Německého císařství se však nezdařila, a tak dal Falkenhayn povel dobýt belgické město Ypry a jeho okolí, aby v regionu získal výhodné postavení. Nicméně 18. listopadu skončila první bitva u Yper také neúspěšně, a to za cenu až 160 000 německých životů.[5] V prosinci jednala britská admiralitaministerstvem války o podniknutí společné operace a znovuzískání belgického pobřeží. Nakonec byli ale povinni vyhovět Francouzům a jejich strategii a nadále se účastnit tažení směřujících na jih.[6]

1915[editovat | editovat zdroj]

Z důvodu nedostatků zásob nemohla britská vojska provádět v roce 1915 ve Flandrech útočné operace.[7] Němci však v regionu v druhé bitvě u Yper (22. dubna – 15. května 1915) provedli vlastní ofenzívu, což velmi ztížilo a prodražilo obranu Yperského oblouku.[8] Dne 19. prosince nahradil polní maršál Douglas Haig na postu vrchního velitele britského expedičního sboru Johna Frenche.[9] Týden po svém jmenování se Haig setkal s viceadmirálem Reginaldem Baconem. Ten zdůraznil, že je důležité získat kontrolu nad belgickým pobřežím, aby se snížila hrozba na moři, představovaná německými ponorkami. Haig byl však vůči operaci vedené na pobřeží skeptický a věřil, že přistát na něm bude mnohem obtíženější, než se původně předpokládalo. Dodal, že postup podél pobřeží bude natolik náročný a bude vyžadovat takových příprav, že Němci by mohli být v předstihu o operaci varováni. Haig spíše preferoval postup z Yper, čímž by se vojsko vyhnulo zaplaveným oblastem kolem řeky Yser a pobřeží, než aby podnikali útok na pobřeží a vyčistili jej až k nizozemským hranicím.[6]

1916[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Bitva u Verdunu a Bitva na Sommě.

V roce 1916 se v Yperském oblouku odehrálo několik menších konfliktů a operací. Zpočátku se Němci většinou pokoušeli vyrušit spojenecké jednotky, které se připravovaly na bitvu u Verdunu, později se snažili odklonit zásobovací trasy spojenců z bitvy na Sommě. Další operace podnikli Britové, kteří se buď snažili dobýt zpět zabrané území, anebo vylákat Němce ze zákopů a mít výhled na jejich pozice. K ozbrojeným střetům došlo 12. února ve vesnici Boezinge a 14. února v okolí osady Hooge a lesa Sanctuary. Operace proběhly mezi 14.–15. únorem a 1.–4. březnem na pahorku Bluff, 27. březnem – 16. dubnem v kráterech u vesnice Saint-Éloi[P 3] a 2.–13. červnem u Mont Sorrelu.[11] V lednu 1917 držela na západní frontě druhá armáda, pod vedením generála Herberta Plumera, a 2. Anzac, 9., 10. a 8. armádní sbor, společně čítající dohromady 13 divizí z toho 2 byly v záloze, flanderskou linii. Ta se táhla mezi vesnicemi Laventie a Boezinge. Odstřelovalo se na ni z minometů a podnikaly nájezdy, kopaly se zde také tunely. Mezi lednem a květnem ztratila druhá armáda přibližně 20 000 mužů. V květnu začaly z jihu do Flander přicházet posily, a to velení 2. armádního sboru a 17 divizí, které dorazily koncem měsíce.[12]

V lednu 1916 začal generál Plumer plánovat útoky proti vesnici Mesen, městu LilleHouthulstskému lesu.[13] Dne 4. února dostal generál Henry Rawlinson rozkaz naplánovat útok z Yperského oblouku a plánování pokračovalo i v průběhu roku, přestože jeho většinu zabrala bitva u Verdunu a na Sommě.[14] V listopadu se Haig, vrchní velitel francouzské armády Joseph Joffre a další spojenci setkali ve městě Chantilly poblíž Paříže. Společně se dohodli na strategii vedení souběžně probíhajících útoků, jejichž cílem bylo přemoci Ústřední mocnosti na západní, východníitalské frotně. První z nich by se měly odehrát v prvních čtrnácti dnech února roku 1917.[15] Britská admiralita a generální štáb po jednání v Londýně naléhaly, aby se operace ve Flandrech uskutečnila v roce 1917. Joffre jim odpověděl 8. prosince a souhlasil s podniknutím tažení, které by se mělo odehrát po jarní ofenzívě.[16] Vrchní velitel francouzské armády Robert Nivelle se rozhodl provést strategicky rozhodující útoky. Tím se upustilo od původně plánované opotřebovávací války, jejíž hlavní část měla vypuknout v létě pod vedením britského expedičního sboru.[17]

Spojenecká strategie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Západní fronta (první světová válka) a Nivellova ofenzíva.

Nivelle plánoval provést úderné zatlačení německých záloh Brity, u města Arras, a Francouzi, mezi deparmenty Somme a Oise. Poté měla francouzská armáda prolomit německou linii v deparmentu Aisne, po níž mělo následovat pronásledování a vykořisťování německých vojsk. Haig měl ohledně jeho plánu výhrady. Dne 6. ledna Nivelle souhlasil s tím, že pokud první dvě části operace selžou a nedojde k prolomení linie, tak budou všechny následné akce zastaveny. Britové by pak mohly své síly přesunout na sever a podpořit flanderskou ofenzívu, která měla pro britskou vládu veliký význam.[18] Dne 23. ledna Haig napsal, že by trvalo britským jednotkám a vybavení šest týdnů, než by se přesunuly do Flander, a 14. března poznamenal, že by mohla operace u hřebenu Mesen začít v květnu. Dne 21. března poslal Nivellovi zprávu, ve které jej informoval o možné délce příprav operací: 2 měsíce by se připravovalo na ofenzívu z města Mesen do Steenstraatu, přičemž samotná operace v Mesen by se mohla uskuteční za pět až šest týdnů. Hlavní útok francouzských vojsk, jenž probíhal mezi 9. dubnem a 9. květnem, nedokázal prolomit německou linii. Dne 16. května Haig napsal, že se rozhodl rozdělit flanderskou ofenzívu na dvě části. První se odehraje u hřebenu Mesen a druhá, tedy hlavní útok, o několik týdnů později.[19] Britové byli ještě více odhodláni vyčistit belgické pobřeží poté, co Němci 1. února opět začali útočit ponorkami.[20] Dne 1. května Haig napsal, že Nivellova ofenzíva oslabila německou armádu, ale pokusit se o rozhodující úder by bylo předčasné.[21] Opotřebovávací válka by pokračovala na té frontě, na které by Němci neměli prostor na ústup. I sebemenší úspěch by mohl zlepšit taktickou situaci u Yper a snížit tak nevšední úbytek,[P 4] a to i během období bez bojů.[23] Na počátku května stanovil Haig datum konání flanderské ofenzívy – útok na Mesenský hřeben začne 7. června.[24]

Kerenského ofenzíva[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Východní fronta (první světová válka) a Kerenského ofenzíva.
Na mapě je znázorněna východní fronta v roce 1917 a modrá linie Kerenského ofenzívy, která se táhne od Baltského města a Rigy k Černému moři
Východní fronta v roce 1917

Ruská armáda provedla v Haliči vlastní ofenzívu, a to v návaznosti na dohodu se Spojenci, sjednanou mezi 15. a 16. listopadem 1916 na setkání ve městě Chantilly. Po krátkém období úspěchů ruské armády, během 1. až 19. července 1917, byla její ofenzíva zastavena německou a rakouskouherskou armádou. Ty provedly protiútok a Rusové museli ustoupit. Mezi 1. a 5. zářím využili Němci na pobaltském pobřeží své strategické zálohy, které tvořilo šest divizí, a dobyli Rigu. Během operace Albion, která se odehrávala v září a říjnu, německá armáda převzala kontrolu nad ostrovy při ústí Rižského zálivu. Britští a francouzští velitelé tak museli počítat na západní frontě s mnohem silnější německou západní armádou (Westheer), kterou koncem roku 1917 posilovaly jednotky ze stahující se německé východní armády (Ostheer).[25] Haig si přál využívat rozptýlené německé armády v Rusku po tak dlouho dobu, jak to bude možné, a proto vyzval britský válečný kabinet, aby do bitvy ve Flandrech poskytl maximální množství munice a vojáků.[26]

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Yperský oblouk[editovat | editovat zdroj]

Na jihozápadě Yperského oblouku se nachází protáhlé návrší Kemmelberg a na východě vede od jihozápadu na severovýchod nízké návrší. Vesnice WijtschateHill 60 leží na východ od osad VerbrandenmolenHooge, Polygonského lesa a vesnice Passchendaele. Nejvyšší bod hřebenu je ve Wijtschate, 6,4 km daleko od Yper, přičemž ve vesnici Hollebeke je hřeben vzdálený 3,7 km a po 6,7 km klesá u Polygonského lesa. Wijtschate se nachází přibližně 46 m nad planinou – na silnici z Yper do Meninu je Hooge ve výšce 30 m a Passchendaele 21 m. Úbočí jsou povětšinou mírná, kromě okolí obce Zonnebeke, která mají sklon 1 : 33. Sklon úbočí od Hooge dále na jih je 1 : 75 a poblíž Hollebeke 1 : 60. Hlavní hřeben má na východě ostře svažité výběžky a jeden z nich je zvláště patrný ve Wijtschate, který vede 3,2 km na jihovýchod do Mesen, s mírným sklonem na východní straně a poklesem 1 : 10 na západní. Dále na jih se nachází bahnité údolí řeky Douve, Ploegsteertský les a Hill 63. Západně od hřebenu Mesen vede souběžně výběžek Wulverghem (Spanbroekmolen) a východně výběžek Oosttaverne, který vede souběžně s hlavním hřebenem. Úbočí směřující jižně a východně od Yper, které tvoří nízké hřebeny a poklesy, se na sever postupně zplošťuje, a to až za Passchendaele do nevýrazné planiny.[27]

Držení vyvýšeného území jižně a východně od Yper dává armádě dostatečný rozhled po okolí, a může tak pozorovat nepřátelskou linii, možnost boční palby a zakrytí svých dělostřeleckých baterií. Armáda, jež má vyvýšeninu v držení, může dále skrýt pohyby jednotek a ukrýt zásoby a skladiště. Okolí hřebenu, od Wijtschate do Zonnebeke, je tvořeno lesy, jež mohou posloužit ke krytí, přičemž některé z nich jsou velmi rozsáhlé. Jedná se například o Polygonský les a později pojmenovaný Bitevní les, les Shrewsbury a Sanctuary. V lesích se v roce 1914 nacházel i podrost, během roku 1917 však byla většina lesů zničena a zredukována odstřelováním dělostřelectva. Ze stromů zůstaly pahýly a roztříštěné kmeny zamotané do ostnatého drátu, přičemž země, která byla plná děr a kráterů, byla protkána ještě větším množstvím ostnatého drátu. Pole mezi lesy byla široká 730 až 910 m a bez možnosti se ukrýt. Hlavní silnice do Yper, z Poperinge do Vlamertinge, ležící v průsmyku byla lehce pozorovatelná z hřebenu. Před sto lety byly zdejší silnice nezpevněny, kromě těch hlavních z Yper, a sem tam kolem nich stály vesnice a domy. Západní nížiny hřebenu tvořily směsici polí a niv, s vysokými živými ploty a s množstvím stromů. Byly protkány říčkami a sítí odvodňovacích příkopů, které ústily do kanálů.[28]

Topografie[editovat | editovat zdroj]

Mapa Yperského oblouku znázorňuje rozestavení jednotek vojáků dvou armád a jejich linie; Spojenci jsou označeni modrou barvou a Němci červenou barvou; dále se na mapě nachází město Ypry a vesnice Wijtschate, které jsou za spojeneckou linií, a vesnice Passchendaele, která leží za nepřátelskou linií
Vývoj bitvy a rozestavení jednotek

Flandry jsou převážně tvořeny pískem, štěrkem a slínem, které jsou na některých místech zakryty siltem. Pobřežní pás je písčitý a nachází se kousek od vnitrozemí. Země pomalu stoupá k Yperskému údolí, které bylo před rokem 1914 hojně využíváno pro kuchyňské zahrady.[29] Ypry leží ve výšce 20 m n. m. a Bikschote, které je vzdáleno 6,4 km na sever, ve výšce 8,5 m. Několik kilometrů východně se výška země pohybuje v rozmezí 20 až 25 m, přičemž řeka Steenbeek, nacházející se v blízkosti Saint-Julien, leží ve výšce 15 m. Z Mesen se táhne severovýchodně nízký hřeben, jenž ve svém nejvyšším bodě dosahuje výšky 80 m. Prochází kolem lokality Clapham Junction, a to na západním konci Gheluveltské náhorní plošiny a obce Gheluvelt (4 km od Yper ve výšce 65 m). Poté směřuje nahoru k Passchendaele (8,9 km od Yper ve výšce 50 m) a dále klesá na sever a končí rovinou. Jeho sklon je zanedbatelný: u Hooge činí 1 : 60 a u Zonnebeke 1 : 33.[30]

Pod půdou se vyskytuje londýnský jíl, písek a silt. Dle tří kategorií CWGC, kterými jsou písek, písčité půdy a vyvážené půdy, je Mesenský hřeben vyvážené a okolí Yper písčité půdy.[31] Země je protkána mnoha potoky, kanály a příkopy, které potřebují pravidelnou údržbu. Od roku 1914 byla většina odtokových systémů zničena, přestože některé z nich byly opraveny anglickými společnostmi. Dle Britů byla oblast sušší než v okolí obcí LoosGivenchy a Plugstreetského lesa, jež se nachází dále na jihu.[32] Studie počasí, jejíž data byla pořízena mezi lety 1867 a 1916 ve městě Lille, vzdáleného 26 km od Yepr, byla vydána v roce 1989. Ukázala, že srpen byl spíše suchým měsícem nežli vlhkým, že suché podzimy zaznamenaly určitý vývoj (září–listopad) a že průměrné srážky v říjnu klesly od 60. let 18. století.[33]

Britské plány[editovat | editovat zdroj]

Přípravy na operaci ve Flandrech započaly v roce 1915, a to rozšířením železniční tratě Hazebrouck–Ypry o další kolej a výstavby úplně nové železnice z vesnice Bergues do Provenu. Ta byla rozšířena o další kolej na počátku roku 1917. Druhá armáda postupovala kupředu ve výstavbě a rozšiřování silnic, železnic a opevnění. Díky ní se v létě roku 1917 jednalo o oblast s nejlepším systémem zásobování britského expedičního sboru.[34] Mezi lednem 1916 a květnem 1917 bylo vytvořeno několik plánů a memorand, zabývajících se flanderskou ofenzívou. V nich se autoři snažili propojit dostupné prostředky k útoku a možnou německou obranu. Na začátku roku 1916 Haig a velitelé armády zdůraznili, že je důležité obsadit Gheluveltskou náhorní plošinu, která je klíčem k postupu na sever.[35] Dne 14. února 1917 bylo Normanem MacMullenem, plukovníkem hlavního velitelství, navrhnuto, že by mohla být plošina obsazena masivním útokem tanků, čímž by se snížila potřeba dělostřelectva. Giffard LeQuesne Martel však po provedení průzkumu v dubnu zjistil, že oblast není vhodná k použití tanků.[36]

Dne 9. února Rawlinson, velitel čtvrté armády, navrhl, že by mohl být Mesenský hřeben dobyt během jednoho dne. Řekl také, že je Gheluveltská náhorní plošina důležitým prvkem k útoku na sever. Dále dodal, že by se měl jižní útok ze Saint-Yves do Mont Sorrelu odehrát jako první a útok z Mont Sorrelu do Steenstraatu by měl proběhnout během 48 až 72 hodin. Macmullen předložil své memorandum 14. února, a to po diskusích s Rawlinsonem a Plumerem a po začlenění změn do svého konceptu, které navrhl Haig. Poté, co bylo memerando upraveno a byly do něj začleněny dodatky, se z něho stal plán „GHQ 1917“. [37] Týden po útoku na Mesenský hřeben Haig své armádní velitele seznámil s cíli operace: vyčerpat nepřítele, zajistit belgické pobřeží a dostat se k nizozemské hranici dobytím hřebene Passchendaele, poté by měl následovat postup vpřed do města Roeselareoperace Hush, neboli útok podél pobřeží s kombinovaným obojživelným přistáním. Pokud by vojsko a dělostřelectvo nestačily, mohla by tak být splněna pouze první část plánu. Dne 30. dubna Haig pověděl Goughovi, veliteli páté armády, že povede severní operace a budu velet vojskům na pobřeží. Přestože získal od britského válečného kabinetu povolení k provedení ofenzívy až 21. června.[38][P 5]

Německá obrana[editovat | editovat zdroj]

Mapa Yperského oblouku znázorňuje linie dvou armád a města a vesnice; za městem Ypry se nachází přední linie Britů, která je znázorněna modrou barvou; před ní, směrem doleva do vnitrozemí, je několik německých linií, které jsou znázorněny červenou barvou
Britská přední linie a německá obrana v oblasti východně od Yper v polovině roku 1917

Čtvrtá armáda držela přední linie o délce 40 km s třemi oddíly (Gruppen), složenými z velitelství armádních sborů a různých divizí. Čtvrtý oddíl, který tvořily jednotky gardového záložního sboru (Garde-Reserve-Korps), se připojil o něco později. Oddíl Diksmuide držel 19 km se čtyřmi divizemi a dvěma Eingreif divizemi, oddíl Ypry držel 9,7 km od Pilckemu k meninské silnici s třemi divizemi a dvěma Eingreif divizemi a oddíl Wijtschate držel v podobné délce linii jižně od meninské silnice, a to s třemi divizemi a třemi Eingreif divizemi. Eingreif divize byly rozmístěny za hřebeny Menin a Passchendaele. O 8 km dozadu se nacházely další čtyři Eingreif divize a 11 km za nimi ještě dvě divize v záloze.[41]

Němci se báli, že se Britové pokusí využít vítězství v bitvě u Mesen a budou pokračovat v tažení směrem k výběžku Tower Hamlets, na severním konci Mesenského hřebenu. Dne 9. června navrhl Ruprecht Bavorský stáhnout vojska východně od Mesen k linii Flandern. Výstavba obranných systémů započala. Byla však ukončena poté, co se náčelníkem štábu čtvrté armády stal Fritz von Loßberg.[42] Loßberg odmítl stáhnout vojska k linii Flandern a nařídil, aby přední linie, nacházející se na východ od linie Oosttaverne, byla neúprosně držena. Z Flandernstellungu (Flanderská pozice), která vede podél Passchendaelského hřebene před linií Flandern, se stane Flandern I Stellung. Nová pozice zvaná Flandern II Stellung povede od západu od Meninského hřebene až na sever k Passchendaele. Výstavba třetí pozice Flandern III Stellung, vedoucí východně od Meninského hřebene na sever k obci Moorslede, také začala. Od července 1917 byla oblast jižně od Yper chráněna těmito obranými pozicemi: přední pozicí, Albrechtstellungem (druhá pozice), Wilhelmstellungem (třetí pozice), Flandern I Stellungem (čtvrtá pozice), Flandern II Stellungem (pátá pozice) a Flandern III Stellungem (nedokončená šestá pozice). Mezi německými obranými liniemi leželo několik vesnic, jmenovitě například Zonnebeke a Passchendaele. Bylo v nich vybudováno opevnění a byly připraveny na obranu.[43]

Dne 25. června Erste Generalquartiermeister Erich Ludendorff navrhl Ruprechtu Bavorskému, aby se oddíl Ypry stáhl k Wilhelmstellungu. Tím by se z Albrechtstellungu stala předsunutá pozice. Dne 30. června bylo Hermannem von Kuhlem, náčelníkem oddílu, navrhnuto, aby se vojska stáhla až k Flandern I Stellungu podél hřebene Passchendaele. Setkala by se zde se starou frontovou linií, ležící na severu v blízkosti Langemarku a obcí Armentières na jihu. Zabránilo by se tak ukvapenému ústupu ze hřebenu Pilckem a Britové by byli přinuceni k časově náročnému přesunu svých vojsk. Loßberg nesouhlasil. Věřil, že Britové zahájí ofenzivu na široké frontě a že oblast na východ od Sehnenstellungu lze snadno bránit. Zmínil, že je možné meninskou silnici ubránit v případě, pokud se z ní stane hlavní bod (Schwerpunkt) německého obranného systému. Bez hřebenu Pilckem nemohli Britové sledovat údolí Steenbeek. Němci jej však mohli pozorovat z hřebenu Passchendaele. Díky tomu mohly jejich dělostřelecké baterie podpořit palbou pěší jednotky. Loßbergův úsudek byl přijat a nedošlo ke stažení.[44]

Bitva u Mesen[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Mesen (1917).
Černobílá fotografie ukazuje zničený německý zákop po výbuchu náloží ve vykopaných tunelech; v roztříštěném zákopu leží poházené materiály a mrtvá těla vojáků
Německý zákop po výbuchu náloží ve vykopaných tunelech

V první fázi plánované ofenzívy se Britové rozhodli zaútočit na německé pozice, které byly rozmístěny na jihu od Yper na Meseneském hřebeni. Němci se mohli z hřebenu rozhlížet po Yprech anebo pálit z boku na britské jednotky ze severní části oblouku, a tak bylo strategicky důležité hřeben získat.[45] Britské jednotky kopaly od poloviny roku 1915 pod německými pozicemi na hřebeni tunely. K červnu 1917 bylo 21 z nich naplněno téměř 454 t výbušnin.[46] Němci věděli, že britské jednotky kopou pod zemí tunely a zavedli tak protiopatření. Byli však překvapeni jejich rozsahem a úsilím, které Britové na kopání vynaložili.[47] Dne 7. června bylo ve 3:10 britského letního času odpáleno 19 tunelů, u zbylých dvou nedošlo k detonaci. Britům se podařilo dosáhnout jejich cílů před setměním. Zároveň přišili v počátečním útoku o méně vojáků, než původně předpokládali. Počítalo se totiž až s 50 % ztrátami. Při postupu pěchoty přes vzdálený okraj hřebene zahájilo německé dělostřelectvo a kulometníci, nacházející se východně od hřebenu, otevřenou palbou. Britské dělostřelectvo nebylo v danou chvíli schopné zcela efektivně nepřátelskou palbu potlačit.[48] Němci byli nuceni se kvůli bitvě stáhnout z důležité oblasti na jižní straně Yperského oblouku, kterou 4. armáda držela od první bitvy u Yper, odehrané roku 1914.[49]

Odkaz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Passchendaele je v angličtině běžně používaným názvem. Zpráva britské komise bitevní nomenklatury z roku 1922 uvádí flanderskou ofenzívu, uskutečněnou v roce 1917, pod názvy „The Battle of Messines 1917“ (7.–14. června; bitva u Mesen, 1917) a „The Battles of Ypres 1917“ (31. července – 10. listopadu; bitvy u Yper, 1917). Jednotlivé bitvy jsou pak známé jako: Battle of Messines 1917 (7.–14. června; bitva u Mesen, 1917), Battle of Pilckem Ridge (31. července – 2. srpna; bitva o hřeben Pilckem), Battle of Langemarck (16.–18. srpna; bitva u Langemarku), Battle of Menin Road Ridge (20.–25. září; bitva o meninskou silnici), Battle of Polygon Wood (26. září – 3. října; bitva u Polygonského lesa), Battle of Broodseinde (4. října; bitva o Broodseinde), Battle of Poelcappelle (9. října; bitva u Poelkapelle), First Battle of Passchendaele (12. října; první bitva u Passchendaele) a Second Battle of Passchendaele (26. října – 10. listopadu; druhá bitva u Passchendaele). V německých dílech je ofenzíva nazývána jako Kampf um den Wijtschatebogen (bitva o Wijtschatský hřeben) a Flandernschlacht (bitva o Flandry), kterou tvoří pět samostatných bitev: Erste Flandernschlacht (31. července – 9. srpna), Zweite Flandernschlacht (9.–25. srpna), Dritte Flandernschlacht (20. září – 8. října), Vierte Flandernschlacht (9.–21. října) a Fünfte Flandernschlacht (22. října – 5. prosince).[1][2]
  2. Jedná se o nejvyšší formu velení německé armády (Deutsches Heer) během první světové války.
  3. Krátery vznikly odpálením tunelů armádou Německého císařství roku 1915.[10]
  4. České slovo úbytek zde zastupuje anglický termín wastage, který značí počet obětí, v tomto případě vojáků, na frontě během momentů bez bojů.[22]
  5. Poté, co došlo ve francouzské armádě ke vzpourám, se britský kabinet snažil podporovat flanderskou ofenzívu v naději, že odmítnutí dalších bojů bude možné „zvrátit velkým [vojenským] úspěchem“. Haig napsal, že pokud se Spojencům podaří vyhrát v roce 1917 válku, tak „budou trpět hlavně socialisté“.[39][40]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Passchendaele na anglické Wikipedii.

  1. Edmonds 1991, s. iii.
  2. Sheldon 2007, s. xiv.
  3. Albertini 2005, s. 414, 504.
  4. Foley 2007, s. 102.
  5. Foley 2007, s. 104.
  6. a b Edmonds 1993, s. 2.
  7. Doughty 2005, s. 137.
  8. Edmonds 1993, s. 1.
  9. Terraine 1977, s. 12–13.
  10. Holt a Holt 2014, s. 248.
  11. Edmonds 1993, s. 163–245.
  12. Falls 1992, s. 533–534.
  13. Edmonds 1993, s. 31.
  14. Terraine 1977, s. 14–15.
  15. Hart a Steel 2001, s. 30.
  16. Falls 1992, s. 21.
  17. Falls 1992, s. 38–39.
  18. Edmonds a Wynne 2010, s. 14.
  19. Terraine 1977, s. 31, 55, 94.
  20. Terraine 1999, s. 15.
  21. Powell 2004, s. 169.
  22. Trench Routine [online]. Canadian War Museum [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Terraine 1977, s. 84.
  24. Edmonds 1991, s. 24.
  25. Edmonds 1991, s. 234.
  26. Terraine 1977, s. 290–297.
  27. Edmonds 1925, s. 128–129.
  28. Edmonds 1925, s. 129–131.
  29. Liddle 1997, s. 140–158.
  30. Liddle 1997, s. 141.
  31. Liddle 1997, s. 142.
  32. Edmonds 1991, s. 125.
  33. Liddle 1997, s. 147–148.
  34. Henniker 2009, s. 273.
  35. Edmonds 1991, s. 3–4.
  36. Edmonds 1991, s. 25.
  37. Edmonds 1991, s. 17–19.
  38. Sheffield 2011, s. 227–231.
  39. Millman 2001, s. 61.
  40. French 1995, s. 119–122, 92–93, 146.
  41. Wynne 1976, s. 297–298.
  42. Wynne 1976, s. 282–283.
  43. Wynne 1976, s. 284.
  44. Wynne 1976, s. 286–287.
  45. Sheldon 2007, s. 1.
  46. Hart a Steel 2001, s. 41–44.
  47. Sheldon 2007, s. 23.
  48. Hart a Steel 2001, s. 55.
  49. Edmonds 1991, s. 87.
  50. KELLY, Brendan. Toronto unveils Canadian selection [online]. Variety, 2008-07-15 [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Sabaton. The Price of a Mile [online]. Nuclear Blast [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Sabaton. The Art of War [online]. Nuclear Blast [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. The Art of War. [s.l.]: Nuclear Blast, 2010. (Brožura). (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy
  • HOLT, Tonie; HOLT, Valmai, 2014. Major & Mrs Holt's Battlefield Guide to the Ypres Salient & Passchendaele. Barnsley: Pen & Sword Books. ISBN 978-0-85052-551-9. (anglicky) Původně vydáno v roce 1997. 
  • ALBERTINI, Luigi, 2005. The Origins of the War of 1914. III. vyd. New York: Enigma Books. ISBN 978-1-929631-33-9. (anglicky) Původně vydáno v roce 1952. 
  • ATKINSON, C. T., 2009. The Seventh Division 1914–1918. London: John Murray. (Naval & Military Press). ISBN 978-1-84342-119-1. (anglicky) Původně vydáno v roce 1927. 
  • BEAN, C. E. W., 1941. The Australian Imperial Force in France, 1917. Official History of Australia in the War of 1914–1918. Australian War Memorial. Původně vydáno v roce 1933. Dostupné online. ISBN 978-0-7022-1710-4. (anglicky) 
  • BOFF, J., 2018. Haig's Enemy: Crown Prince Rupprecht and Germany's War on the Western Front. Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-967046-8. (anglicky) 
  • BORASTON, J. H., 1920. Sir Douglas Haig's Despatches. Londýn: Dent. (Přetisk). OCLC 633614212 (anglicky) Původně vydáno v roce 1919. 
  • BORASTON, J. H.; BAX, C. E. O., 1999. Eighth Division in War 1914–1918. Londýn: Medici Society. (Přetisk Naval & Military Press, Uckfield). ISBN 978-1-897632-67-3. (anglicky) Původně vydáno v roce 1926. 
  • CHARTERIS, J., 1929. Field Marshal Earl Haig. Londýn: Cassell. Dostupné online. OCLC 874765434 (anglicky) 
  • CRUTTWELL, C. R. M. F., 1982. A History of the Great War 1914–1918. Londýn: Granada. (Přetisk). Dostupné online. ISBN 978-0-586-08398-7. (anglicky) Původně vydáno v roce 1940. 
  • DAVIDSON, Sir J., 2010. Haig: Master of the Field. Londýn: Peter Nevill. (Přetisk Pen & Sword). ISBN 978-1-84884-362-2. (anglicky) Původně vydáno v roce 1953. 
  • Die Kriegführung im Sommer und Herbst 1917. Oberösterreichische Landesbibliothek. Berlín: Mittler. Řada Der Weltkrieg 1914 bis 1918: Militärischen Operationen zu Lande; vydáno v roce 1956, původně vydáno roku 1942. Dostupné online. (německy) 
  • DOUGHTY, R. A., 2005. Pyrrhic victory: French Strategy and Operations in the Great War. Cambridge: Belknap Harvard. ISBN 978-0-674-01880-8. (anglicky) 
  • EDMONDS, James E., 1925. Military Operations France and Belgium, 1914: Antwerp, La Bassée, Armentières, Messines and Ypres October–November 1914. History of the Great War Based on Official Documents by Direction of the Historical Section of the Committee of Imperial Defence. Londýn: Macmillan. (anglicky) 
  • EDMONDS, James E., 1993. Military Operations France and Belgium, 1916: Sir Douglas Haig's Command to the 1st July: Battle of the Somme. History of the Great War Based on Official Documents by Direction of the Historical Section of the Committee of Imperial Defence. Londýn: Macmillan. Původně vydáno v roce 1932. ISBN 978-0-89839-185-5. (anglicky) 
  • EDMONDS, James E.; WYNNE, G. C., 2010. Military Operations France and Belgium 1917: Appendices. History of the Great War Based on Official Documents by Direction of the Historical Section of the Committee of Imperial Defence. Londýn: Macmillan. Původně vydáno v roce 1940. ISBN 978-1-84574-733-6. (anglicky) 
  • FALLS, Cyril, 1992. Military Operations France and Belgium, 1917: The German Retreat to the Hindenburg Line and the Battles of Arras. History of the Great War Based on Official Documents by Direction of the Historical Section of the Committee of Imperial Defence. Londýn: HMSO. Původně vydáno v roce 1940. ISBN 978-0-89839-180-0. (anglicky) 
  • EDMONDS, James E., 1991. Military Operations France and Belgium 1917: 7 June – 10 November. Messines and Third Ypres (Passchendaele). History of the Great War Based on Official Documents by Direction of the Historical Section of the Committee of Imperial Defence. Londýn: HMSO. Původně vydáno v roce 1948. ISBN 978-0-89839-166-4. (anglicky) 
  • EDMONDS, James E.; DAVIES, C. B.; MAXWELL-HYSLOP, R. G. B., 1995. Military Operations France and Belgium, 1918: March–April, Continuation of the German Offensives. History of the Great War Based on Official Documents. Londýn: Macmillan. Původně vydáno v roce 1937. ISBN 978-0-89839-223-4. (anglicky) 
  • FALLS, Cyril, 1959. The Great War 1914–1918. Londýn: Perigee. ISBN 978-0-399-50100-5. (anglicky) 
  • FOLEY, R. T., 2007. German Strategy and the Path to Verdun: Erich von Falkenhayn and the Development of Attrition, 1870–1916. Cambridge: CUP. (Pbk.). ISBN 978-0-521-04436-3. (anglicky) Původně vydáno v roce 2005. 
  • FRENCH, D., 1995. The Strategy of the Lloyd George Coalition. Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-820559-3. (anglicky) Původně vydáno v roce 2005. 
  • GILLON, S., 2002. The Story of 29th Division: A Record of Gallant Deeds. Londýn: Thos Nelson & Sons. (Naval & Military Press, Uckfield). ISBN 978-1-84342-265-5. (anglicky) Původně vydáno v roce 1925. 
  • HARRIS, J. P., 1995. Men, Ideas and Tanks: British Military Thought and Armoured Forces, 1903–1939. Manchester: Manchester University Press. ISBN 978-0-7190-4814-2. (anglicky) 
  • HARRIS, J. P., 2008. Douglas Haig and the First World War. Cambridge: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-521-89802-7. (anglicky) 
  • HART, P.; STEEL, N., 2001. Passchendaele: the Sacrificial Ground. Londýn: Cassell. Dostupné online. ISBN 978-0-304-35975-2. (anglicky) 
  • HENNIKER, A. M., 2009. Transportation on the Western Front 1914–1918. History of the Great War Based on Official Documents by Direction of the Historical Section of the Committee of Imperial Defence. Londýn: HMSO. Původně vydáno v roce 1937. ISBN 978-1-84574-765-7. (anglicky) 
  • Histories of Two Hundred and Fifty-one Divisions of the German Army which Participated in the War (1914–1918). Document (United States. War Department) No. 905. Washington D.C.: United States Army, American Expeditionary Forces, Intelligence Section. Vydáno v roce 1920. Dostupné online. (anglicky) 
  • HUSSEY, John, 1997. Passchendaele in Perspective: The Third Battle of Ypres. Příprava vydání P. H. Liddle. Londýn: Leo Cooper. ISBN 978-0-85052-588-5. Kapitola The Flanders Battleground and the Weather in 1917, s. 140–158. (anglicky) 
  • JONES, H. A., 2002. The War in the Air Being the Part played in the Great War by the Royal Air Force. IV. vyd. Londýn: Clarendon Press. (Imperial War Museum and Battery Press). ISBN 978-1-84342-415-4. (anglicky) Původně vydáno v roce 1934. 
  • LIDDLE, P. H., 1997. Passchendaele in Perspective: The Third Battle of Ypres. Barnsley: Pen & Sword. ISBN 978-0-85052-588-5. (anglicky) 
  • MILES, W., 1991. Military Operations France and Belgium 1917: The Battle of Cambrai. History of the Great War Based on Official Documents by Direction of the Historical Section of the Committee of Imperial Defence. Londýn: HMSO. Původně vydáno v roce 1948. ISBN 978-0-89839-162-6. (anglicky) 
  • MILLMAN, B., 2001. Pessimism and British War Policy, 1916–1918. Londýn: Frank Cass. ISBN 978-0-7146-5079-1. (anglicky) 
  • NICHOLSON, G. W. L., 1964. Canadian Expeditionary Force 1914–1919. Official History of the Canadian Army in the First World War. Ottawa: Queen's Printer and Controller of Stationary. Původně vydáno v roce 1962. Dostupné online. (anglicky) 
  • PERRY, R. A., 2014. To Play a Giant's Part: The Role of the British Army at Passchendaele. Uckfield: Naval & Military Press. ISBN 978-1-78331-146-0. (anglicky) 
  • PHILPOTT, W., 2014. Attrition: Fighting the First World War. Londýn: Little, Brown. Dostupné online. ISBN 978-1-4087-0355-7. (anglicky) 
  • POWELL, G., 2004. Plumer: The Soldier's General. Barnsley: Pen & Sword. (Leo Cooper). ISBN 978-1-84415-039-7. (anglicky) Původně vydáno v roce 1993. 
  • PRIOR, R.; WILSON, T., 1996. Passchendaele: The Untold Story. Cumberland: Yale University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-300-07227-3. (anglicky) 
  • Landrecies to Cambrai: Case Studies of German Offensive and Defensive Operations on the Western Front 1914–17. Příprava vydání D. Rogers. Solihull: Helion ISBN 978-1-906033-76-7. (anglicky) Vydáno v roce 2010. 
  • SANDILANDS, H. R., 2003. The 23rd Division 1914–1919. Edinburgh: Wm. Blackwood. (Naval & Military Press). ISBN 978-1-84342-641-7. (anglicky) Původně vydáno v roce 1925. 
  • SETON HUTCHINSON, G., 2005. The Thirty-Third Division in France and Flanders 1915–1919. Londýn: Waterlow & Sons. (Naval & Military Press, Uckfield). ISBN 978-1-84342-995-1. (anglicky) Původně vydáno v roce 1921. 
  • SHEFFIELD, G., 2002. Forgotten Victory: The First World War: Myths and Realities. Londýn: Headline Book Publishing. (Přetisk). ISBN 978-0-7472-7157-4. (anglicky) Původně vydáno v roce 2001. 
  • SHEFFIELD, G., 2011. The Chief: Douglas Haig and the British Army. Londýn: Aurum Press. ISBN 978-1-84513-691-8. (anglicky) 
  • SHELDON, J., 2007. The German Army at Passchendaele. Barnsley: Pen and Sword Books. ISBN 978-1-84415-564-4. (anglicky) 
  • SHELDON, J., 2009. The German Army at Cambrai. Barnsley: Pen & Sword. ISBN 978-1-84415-944-4. (anglicky) 
  • STEWART, H., 2014. The New Zealand Division 1916–1919: A Popular History Based on Official Records. Auckland: Whitcombe and Tombs. Dostupné online. ISBN 978-1-84342-408-6. (anglicky) Původně vydáno v roce 1921. 
  • TAYLOR, A. J. P., 1972. The First World War. An Illustrated History. New York: Perigee Trade. Dostupné online. ISBN 978-0-399-50260-6. (anglicky) 
  • TERRAINE, John, 1977. The Road to Passchendaele: The Flanders Offensive 1917, A Study in Inevitability. Londýn: Leo Cooper. ISBN 978-0-436-51732-7. (anglicky) 
  • TERRAINE, John, 1999. Business in Great Waters. Ware: Wordsworth Editions. ISBN 978-1-84022-201-2. (anglicky) 
  • TERRAINE, John, 2005. Douglas Haig: The Educated Soldier. Londýn: Cassell. (2. přetisk). ISBN 978-0-304-35319-4. (anglicky) Původně vydáno v roce 1963. 
  • VANCE, J. F. Death So Noble: Memory, Meaning and the First World War. Vancouver: UBC Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-7748-0600-8. 
  • WOLFF, L., 1958. In Flanders Fields: The 1917 Campaign. New York: Viking. Dostupné online. ISBN 978-0-14-014662-2. (anglicky) 
  • WYNNE, G. C., 1976. If Germany Attacks: The Battle in Depth in the West. Cambridge: Clarendon Press. ISBN 978-0-8371-5029-1. (anglicky) Původně vydáno v roce 1939. 
Časopisy
Noviny
  • SHUTE, Joe. Duke of Cambridge leads Commemorations on 100th Anniversary of the Battle of Passchendaele [online]. The Telegraph. Dostupné online. (anglicky) 
  • Battle of Passchendaele Centenary: Prince Charles Honours 'Courage and Bravery' of British Soldiers [online]. The Telegraph. Dostupné online. (anglicky) 
Disertační práce
Webové stránky
  • New Zealand Memorial (Gravenstafel ridge). New Zealand First World War Trails. 2016-06-20. Dostupné online [cit. 2020-10-07]. (anglicky) 
  • Tribute to Scots Soldiers at Passchendaele. [s.l.]: The Scottish Government, 2007-08-24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-03. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]