Ferdinand Foch

Ferdinand Foch
Ferdinand Foch
	Maršál Ferdinand Foch
Rodné jméno	Ferdinand Jean Marie Foch
Narození	2. října 1851; Tarbes
Úmrtí	20. března 1929; Paříž
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Katedrála sv. Ludvíka v Invalidovně
Bydliště	avenue de Saxe
Alma mater	Polytechnická škola
Povolání	důstojník a voják
Ocenění	čestný doktor Washingtonské univerzity (1921); stříbrný kříž řádu Virtuti Militari (1921); čestný doktor Lavalovy univerzity (1921); Řád bílé orlice (1923); velkokříž s hvězdou řádu Virtuti Militari (1923); … více na Wikidatech
Funkce	18. křeslo Francouzské akademie (1918–1929); viceprezident (Nejvyšší válečná rada; 1919–1920)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Foch [foš] (2. října 1851, Tarbes – 20. března 1929, Paříž) byl francouzský důstojník, maršál a národní hrdina z první světové války.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Foch se narodil 2. října 1851 ve městě Tarbes. Již jako mladý se rozhodl, že se stane vojákem. Byl horlivým a přesvědčeným katolíkem.^[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1871 vstoupil do armády a bojoval v prusko-francouzské válce. Poté se přihlásil na francouzskou armádní univerzitu École de Guerre, kde udělal takový dojem, že dostal nabídku, aby zde zůstal jako učitel. Jeho místní přednášky byly publikovány v knize Principy války. Později, v letech 1907–1911, zastával Foch na této univerzitě funkci ředitele.

Po vypuknutí první světové války byl Foch jmenován velitelem francouzské 9. armády během bitvy na Marně poté, co zaznamenal rozhodující úspěch u města Nancy, kdy během této bitvy velel francouzskému protiútoku. Poté byl povýšen a jmenován velitelem severní armády na Západní frontě v říjnu 1914. V této funkci setrval i v roce 1916 během bitvy na Sommě (pro kterou byl obětován jako francouzský obětní beránek a poslán na italskou frontu).

S příchodem hrdiny od Verdunu, generála Philippa Petaina, který vystřídal Roberta Nivelleho, byl Foch povolán zpět a jmenován náčelníkem generálního štábu v roce 1917.

Po intenzivním přesvědčování Georges Clemenceau, francouzského premiéra, byl Foch v březnu 1918 jmenován vrchním velitelem Spojeneckých sil, v této funkci měl časté spory s generálem Pershingem ohledně rozmístění amerických jednotek.

Foch zastavil postup německých jednotek na jaře 1918 v druhé bitvě na Marně v červenci 1918 a zahájil protiútok, zároveň byl povýšen na maršála Francie. Přijal německou kapitulaci v listopadu 1918 v železničním vagónu v Compiègne, kde došlo k podpisu příměří. Poté po ukončení války hrál Foch jednu z hlavních rolí na Pařížské mírové konferenci.

Francouzský maršál a hrdina Ferdinand Foch zemřel 20. března 1929 v Paříži.

Pocta[editovat | editovat zdroj]

Byl po něm pojmenován francouzský těžký křižník Foch z 20. let 20. století a letadlová loď Foch ze 70. let 20. století (v současnosti slouží v Brazílii jako NAe São Paulo).

V Praze na Vinohradech po něm byla pojmenována v letech 1920–1940 a 1945–1946 významná dopravní tepna, Fochova třída (nyní Vinohradská).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Foch jako plukovník v roce 1903
Foch, Pershing, Petain a Haig
Podepsání příměří v Compiègne
Foch okolo roku 1920
„Maršál Ferdinand Foch“; autor: Pavel Vavrys; malba na dřevě - kruhový „střelecký terč“ o průměru 85 cm (rok 2015)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Künzl-Jizerský, Rudolf: V diplomatických službách ČSR. Jos. R. Vilímek, Praha 1947, s. 96.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Galerie Ferdinand Foch na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Foch na Wikimedia Commons
Autor Ferdinand Foch ve Wikizdrojích (francouzsky)
Osoba en:Ferdinand Foch ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand Foch

18. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce: Melchior de Vogüé	1918–1929 Ferdinand Foch	Nástupce: Philippe Pétain

[1] Künzl-Jizerský, Rudolf: V diplomatických službách ČSR. Jos. R. Vilímek, Praha 1947, s. 96.

[1]