Poperinge

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Poperinge
Poperinghe
Radnice na hlavním náměstí
Poperinge – znak
znak
Poperinge – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 51 m n. m.
Stát Belgie Belgie
Region Vlámsko
Provincie Západní Flandry
Arrondissement Ypry
Rozloha a obyvatelstvo
Správa
Starosta Christof Dejaegher CD&V (Vlámští křesťanští dekokraté)
Oficiální web www.poperinge.be
Telefonní předvolba 057
PSČ 8970, 8972, 8978
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poperinge (dříve také uváděno jako Poperinghe) je město v belgické provincii Západní Flandry ve vlámském regionu s bohatou historií. Oblast je známá pěstováním chmele a výrobou krajek.

Město[editovat | editovat zdroj]

Poperinge se nachází několik kilometrů západně od Yper. Region je známý pěstováním chmele, přičemž se zde vypěstuje cca 80 % jeho belgické produkce. Ve městě sídlí národní muzeum chmele a v holandštině se mu říká hlavní město chmele: hoofd stad, což znamená hlavní město, bylo přetvořeno na hoppe stad. V září se zde jednou za tři roky koná slavnost a přehlídka chmele. Naposledy se konala v roce 2011.[1] Místní pivo se nazývá Hommel, což je v západoflanderském dialektu chmel.

Zvonkohra na věži Sint-Bertinuskerk, nejstaršího kostela ve městě, byla od středověku považována za jednu z nejkrásnějších ve Flandrách. Během válečné vřavy v roce 1677 byla zničena, k jejímu obnovení došlo v roce 1781.[2]

Partnerským městem Poperinge je i Žatec od roku 1964. Na počest partnerství bylo v Žatci jedno z nejnovějších náměstí pojmenováno náměstí Poperinge.

Poperinge je rodištěm Dirka Frimouta, prvního belgického astronauta, po kterém je pojmenován městský park.

Administrativa[editovat | editovat zdroj]

Vedle města Poperinge obec Poperinge rovněž zahrnuje několik přilehlých vesnic (tzv. "deelgemeenten" – tzn. obcí nižší úrovně), a to Krombeke, Proven, Reningelst, Roesbrugge-Haringe and Watou. V okolí města Poperinge se také nachází osady Abele a Sint-Jan-Ter-Biezen, ale ty nemají status ani "deelgemeente", neboť nebyly před sjednocením obcí v Belgii v 70. letech 20. století samostatnými obcemi.

Roesbrugge-Haringe se ve skutečnosti skládá ze dvou samostatných vesnic: Roesbrugge a Haringe.

Osada Abele se nachází u hranic s Francií a její část leží na francouzském území.

# Název Rozloha Počet obyvatel (1999)
I Poperinge 47,61 12.644
II Krombeke 8,54 711
III Proven 13,10 1.394
IV Reningelst 15,20 1.405
V
(VII)
(VIII)
Roesbrugge-Haringe
- Roesbrugge
- Haringe
11,60
 
 
1.105
 
 
VI
(IX)
(X)
Watou
- Sint-Jan-Ter-Biezen
- Abele
23,28
 
 
1.940
 
 

Obec sousedí s velkým počtem venkovských vesnic a vzhledem k vzhledem k tomu, že její hranice jsou dlouhé, i s velkým počtem francouzských obcí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické vykopávky v oblasti odhalily osídlení již v neolitu. V době Římského impéria se místo stalo dostupné z cesty mezi Casselem a Aardenburgem. V době Franků se město objevuje pod názvem Pupurningahem a v polovině 7. století se stalo místem církevních oslav Svatého Omera. Flanderský hrabě Dětřich Alsaský udělil městu v roce 1147 na žádost opata městská privilegia. Od této doby začalo vzkvétat jako centrum výroby oděvů a z důvodu rostoucí populace byly v roce 1290 k již existujícímu kostelu Sint-Bertinuskerk přidány ještě kostely svatého Jana (Sint-Janskerk) a Panny Marie.

V roce 1322 Louis z Nevers zakázal výrobu oděvů mimo Ypry, což vedlo ke vzpouře obyvatel proti němu v následujícím roce. Nikdy se tomuto omezení jejich zdroje obživy nepodřídili a soustavně hledali způsoby, jak se zákazu vyhnout. [3] Jejich odpor během tohoto období jim vysloužil přízvisko keikoppen (tzn. umíněnci, resp. dubové palice), tento výraz byl poprvé zaznamenán v roce 1341, kdy Yperská milice město napadla.

Během nepokojů za stoleté války Poperinge trpělo z důvodu měnícího se politického spojenectví flanderských hrabat a jejich obchodních následků. V době, kdy podporovali Francouze, byl přerušen obchod s vlnou s Anglií. V průběhu následné vřavy bylo město obsazeno a vypáleno francouzskými jednotkami v roce 1382. V roce 1436 jej postihl stejný osud ze strany anglické armády. V roce 1513 v době úpadku prosperity byla velká část města poničena požárem a v roce 1563 znovu. V této době Poperinge zburcováno k podpoře protestantů a zúčastnilo se povstání v roce 1566. V důsledku bojů a perzekucí došlo nakonec k tomu, že město a jeho obchod byly zcela zničeny.

Situace se ještě zhoršila z důvodu válek mezi Francouzi a Holanďany o to, komu bude region náležet. Dohodou z Nijmegen z roku 1678 město přešlo do francouzských rukou a poté se vrátilo Španělům smlouvou z Riswijku v roce 1697, v roce 1713 bylo utrechtskou dohodou postoupeno Rakušanům. V roce 1794 bylo připojeno k revoluční Francii do departementu Lys.

Po porážce Napoleona se stalo součástí Spojeného nizozemského království, od kterého se Belgie odtrhla v roce 1830. Od té doby Poperinge znovu nalezlo klid a soustředilo se na pěstování chmele, který zde začal být poprvé pěstován již v 15. století.[4]

Během 1. světové války bylo město jedním z pouhých dvou měst v Belgii (druhým bylo Furnes), které nebyly okupovány Němci, proto v něm byly zřízeny ubytovny pro britské jednotky a také poskytovalo bezpečnou zónu pro polní nemocnice. Bylo za frontovou linií, mezi britskými vojáky bylo familiárně nazýváno „Pop“ a představovalo pro ně důležité spojení s jejich rodinami, zvláště prostřednictvím Talbot House. Smutná připomínka na tuto dobu zůstává patrná na radnici, kde byly zachovány dvě cely smrti, a venku na dvoře, kde se konaly veřejné popravy před popravčí četou. Další připomínkou je řada vojenských hřbitovů, které se nachází v okolí, s hroby anglických, australských, francouzských, německých, amerických a čínských vojáků.

Literární zmínky[editovat | editovat zdroj]

Město je spojováno s několika novolatinskými básníky. Jacques May (Jacobus Majus) se narodil v Poperinge a vytvořil latinsky psanou veršovanou epištolu v sapfické strofě, která se datuje do roku 1563.

Koncem 16. století Maximilian de Vriendt napsal báseň, která chválí město a jeho kostely:

Non formosa pales, non hospitae in urbe napeae,
Non agiles radii, Palidiique coli
Non celebres baiae (quae dos tua propria) tantis
Nominibus celebrem te, Poperinga vehunt:
Quantum larga manus, pietasque insigne avorum,
In superos templis testificata sacris.
Omnia de nobis praedantur fata: Tonanti
Quas damus, has solas semper habemus opes.[5]

Vlámský básník Gislain de Coninck, který se ve městě narodil, přeložil latinské verše Charlese Wynkiuse v Himni, Quorum Usus Est In Ecclesiastico Dei Cultu a společně byly vydány v roce 1573.[6] V 17. století působili ve městě další dva latinsky píšící básníci, Joannes Bartholomaeus Roens a Petrus Wenis (1648-1726).[7] Wenis vydal Gheestelycken nachtegael (Duchovní slavík, 1698) o zázraku z roku 1479, kdy se dítě narozené mrtvé probudilo k životu, přičemž tato událost se spojuje se sochou Panny Marie v kostele svatého Jana a dodnes se uctívá. [8]

Poperinge zmiňuje také anglický básník Geoffrey Chaucer, který z něj učinil rodiště jeho vlámského rytíře v "Příběhu sira Thopase" ("The Tale of Sir Thopas") z "Povídek z Canterbury" (Canterbury Tales).[9] 150 let poté anglický básník John Skelton uvádí zmínku o Poperinge (In Popering grew pears when parrot was an egg) ve své dvousmyslné básni "Speak Parrot".[10] Báseň byla útokem na kardinála Wolseyho pro jeho ambici stát se papežem.[11]

V moderní době se město spojuje s jedním z epigramů Charlese Baudelaira ze sbírky Amœnitates Belgicæ, nazvaném Une Béotie belge, v němž se sofistikovaní francouzsky mluvící Bruselané dívají spatra na venkovské Popeginge a vlámské krajany. V následujícím století o městu pojednává dílo "Poperinghe 1917" od kanadského básníka W. W. E.Rosse.[12]

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poperinge na anglické Wikipedii.

  1. článek na serveru izatec.cz
  2. Altmeyer (1840), str.58-9
  3. John H. Munro, “Mediaeval Woolens” in The Cambridge history of western textiles, Cambridge University 2003, pp.251-5
  4. J-J.Altmeyer Notice historique sur la ville de Poperinghe
  5. Altmeyer (1840), pp.59-60
  6. Ferdinand François, E. van der Haeghen, Bibliographie Gantonoise, Ghent 1858, pp199-200
  7. Tom Deneire, "The Latin Works of Two Poets from Poperinge: Joannes Bartholomaeus Roens and Petrus Wenis", in Syntagmatia: Essays on NeoLatin Literature in Honour of Monique Mund-Dopchie and Gilbert Tournoy, Supplementa Humanistica Lovaniensia 26, Leuven University Press, 2006, (pp.709-721).
  8. Background details
  9. Yborn he was in fer contree,/In Flaundres, al biyonde the see,/At Poperyng in the place, lines 7-9
  10. John Skelton, Selected Poems (ed. Gerald Hammond), Manchester UK 1980 line 70, p.93
  11. David Wallace, Premodern Places, p.130, note 51
  12. Peter Stevens, “On W.W.E.Ross” p.44

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]