Poperinge

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Poperinge
Poperinghe
Radnice na hlavním náměstí
Poperinge – znak
znak
Poperinge – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 51 m n. m.
Stát Belgie Belgie
Region Vlámsko
Provincie Západní Flandry
Arrondissement Ypry
Správa
Starosta Christof Dejaegher CD&V (Vlámští křesťanští dekokraté)
Oficiální web www.poperinge.be
Telefonní předvolba 057
PSČ 8970, 8972, 8978
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poperinge (dříve také uváděno jako Poperinghe) je město v belgické provincii Západní Flandry ve vlámském regionu s bohatou historií. Oblast je známá pěstováním chmele a výrobou krajek.

Město[editovat | editovat zdroj]

Poperinge se nachází několik kilometrů západně od Yper. Region je známý pěstováním chmele, přičemž se zde vypěstuje cca 80 % jeho belgické produkce. Ve městě sídlí národní muzeum chmele a v holandštině se mu říká hlavní město chmele: hoofd stad, což znamená hlavní město, bylo přetvořeno na hoppe stad. V září se zde jednou za tři roky koná slavnost a přehlídka chmele. Naposledy se konala v roce 2011.[1] Místní pivo se nazývá Hommel, což je v západoflanderském dialektu chmel.

Zvonkohra na věži Sint-Bertinuskerk, nejstaršího kostela ve městě, byla od středověku považována za jednu z nejkrásnějších ve Flandrách. Během válečné vřavy v roce 1677 byla zničena, k jejímu obnovení došlo v roce 1781.[2]

Partnerským městem Poperinge je i Žatec od roku 1964. Na počest partnerství bylo v Žatci jedno z nejnovějších náměstí pojmenováno náměstí Poperinge.

Poperinge je rodištěm Dirka Frimouta, prvního belgického astronauta, po kterém je pojmenován městský park.

Administrativa[editovat | editovat zdroj]

Vedle města Poperinge obec Poperinge rovněž zahrnuje několik přilehlých vesnic (tzv. "deelgemeenten" – tzn. obcí nižší úrovně), a to Krombeke, Proven, Reningelst, Roesbrugge-Haringe and Watou. V okolí města Poperinge se také nachází osady Abele a Sint-Jan-Ter-Biezen, ale ty nemají status ani "deelgemeente", neboť nebyly před sjednocením obcí v Belgii v 70. letech 20. století samostatnými obcemi.

Roesbrugge-Haringe se ve skutečnosti skládá ze dvou samostatných vesnic: Roesbrugge a Haringe.

Osada Abele se nachází u hranic s Francií a její část leží na francouzském území.

# Název Rozloha Počet obyvatel (1999)
I Poperinge 47,61 12.644
II Krombeke 8,54 711
III Proven 13,10 1.394
IV Reningelst 15,20 1.405
V
(VII)
(VIII)
Roesbrugge-Haringe
- Roesbrugge
- Haringe
11,60
 
 
1.105
 
 
VI
(IX)
(X)
Watou
- Sint-Jan-Ter-Biezen
- Abele
23,28
 
 
1.940
 
 

Obec sousedí s velkým počtem venkovských vesnic a vzhledem k vzhledem k tomu, že její hranice jsou dlouhé, i s velkým počtem francouzských obcí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické vykopávky v oblasti odhalily osídlení již v neolitu. V době Římského impéria se místo stalo dostupné z cesty mezi Casselem a Aardenburgem. V době Franků se město objevuje pod názvem Pupurningahem a v polovině 7. století se stalo místem církevních oslav Svatého Omera. Flanderský hrabě Dětřich Alsaský udělil městu v roce 1147 na žádost opata městská privilegia. Od této doby začalo vzkvétat jako centrum výroby oděvů a z důvodu rostoucí populace byly v roce 1290 k již existujícímu kostelu Sint-Bertinuskerk přidány ještě kostely svatého Jana (Sint-Janskerk) a Panny Marie.

V roce 1322 Louis z Nevers zakázal výrobu oděvů mimo Ypry, což vedlo ke vzpouře obyvatel proti němu v následujícím roce. Nikdy se tomuto omezení jejich zdroje obživy nepodřídili a soustavně hledali způsoby, jak se zákazu vyhnout. [3] Jejich odpor během tohoto období jim vysloužil přízvisko keikoppen (tzn. umíněnci, resp. dubové palice), tento výraz byl poprvé zaznamenán v roce 1341, kdy Yperská milice město napadla.

Během nepokojů za stoleté války Poperinge trpělo z důvodu měnícího se politického spojenectví flanderských hrabat a jejich obchodních následků. V době, kdy podporovali Francouze, byl přerušen obchod s vlnou s Anglií. V průběhu následné vřavy bylo město obsazeno a vypáleno francouzskými jednotkami v roce 1382. V roce 1436 jej postihl stejný osud ze strany anglické armády. V roce 1513 v době úpadku prosperity byla velká část města poničena požárem a v roce 1563 znovu. V této době Poperinge zburcováno k podpoře protestantů a zúčastnilo se povstání v roce 1566. V důsledku bojů a perzekucí došlo nakonec k tomu, že město a jeho obchod byly zcela zničeny.

Situace se ještě zhoršila z důvodu válek mezi Francouzi a Holanďany o to, komu bude region náležet. Dohodou z Nijmegen z roku 1678 město přešlo do francouzských rukou a poté se vrátilo Španělům smlouvou z Riswijku v roce 1697, v roce 1713 bylo utrechtskou dohodou postoupeno Rakušanům. V roce 1794 bylo připojeno k revoluční Francii do departementu Lys.

Po porážce Napoleona se stalo součástí Spojeného nizozemského království, od kterého se Belgie odtrhla v roce 1830. Od té doby Poperinge znovu nalezlo klid a soustředilo se na pěstování chmele, který zde začal být poprvé pěstován již v 15. století.[4]

Během 1. světové války bylo město jedním z pouhých dvou měst v Belgii (druhým bylo Furnes), které nebyly okupovány Němci, proto v něm byly zřízeny ubytovny pro britské jednotky a také poskytovalo bezpečnou zónu pro polní nemocnice. Bylo za frontovou linií, mezi britskými vojáky bylo familiárně nazýváno „Pop“ a představovalo pro ně důležité spojení s jejich rodinami, zvláště prostřednictvím Talbot House. Smutná připomínka na tuto dobu zůstává patrná na radnici, kde byly zachovány dvě cely smrti, a venku na dvoře, kde se konaly veřejné popravy před popravčí četou. Další připomínkou je řada vojenských hřbitovů, které se nachází v okolí, s hroby anglických, australských, francouzských, německých, amerických a čínských vojáků.

Literární zmínky[editovat | editovat zdroj]

Město je spojováno s několika novolatinskými básníky. Jacques May (Jacobus Majus) se narodil v Poperinge a vytvořil latinsky psanou veršovanou epištolu v sapfické strofě, která se datuje do roku 1563.

Koncem 16. století Maximilian de Vriendt napsal báseň, která chválí město a jeho kostely:

Non formosa pales, non hospitae in urbe napeae,
Non agiles radii, Palidiique coli
Non celebres baiae (quae dos tua propria) tantis
Nominibus celebrem te, Poperinga vehunt:
Quantum larga manus, pietasque insigne avorum,
In superos templis testificata sacris.
Omnia de nobis praedantur fata: Tonanti
Quas damus, has solas semper habemus opes.[5]

Vlámský básník Gislain de Coninck, který se ve městě narodil, přeložil latinské verše Charlese Wynkiuse v Himni, Quorum Usus Est In Ecclesiastico Dei Cultu a společně byly vydány v roce 1573.[6] V 17. století působili ve městě další dva latinsky píšící básníci, Joannes Bartholomaeus Roens a Petrus Wenis (1648-1726).[7] Wenis vydal Gheestelycken nachtegael (Duchovní slavík, 1698) o zázraku z roku 1479, kdy se dítě narozené mrtvé probudilo k životu, přičemž tato událost se spojuje se sochou Panny Marie v kostele svatého Jana a dodnes se uctívá. [8]

Poperinge zmiňuje také anglický básník Geoffrey Chaucer, který z něj učinil rodiště jeho vlámského rytíře v "Příběhu sira Thopase" ("The Tale of Sir Thopas") z "Povídek z Canterbury" (Canterbury Tales).[9] 150 let poté anglický básník John Skelton uvádí zmínku o Poperinge (In Popering grew pears when parrot was an egg) ve své dvousmyslné básni "Speak Parrot".[10] Báseň byla útokem na kardinála Wolseyho pro jeho ambici stát se papežem.[11]

V moderní době se město spojuje s jedním z epigramů Charlese Baudelaira ze sbírky Amœnitates Belgicæ, nazvaném Une Béotie belge, v němž se sofistikovaní francouzsky mluvící Bruselané dívají spatra na venkovské Popeginge a vlámské krajany. V následujícím století o městu pojednává dílo "Poperinghe 1917" od kanadského básníka W. W. E.Rosse.[12]

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poperinge na anglické Wikipedii.

  1. článek na serveru izatec.cz
  2. Altmeyer (1840), str.58-9
  3. John H. Munro, “Mediaeval Woolens” in The Cambridge history of western textiles, Cambridge University 2003, pp.251-5
  4. J-J.Altmeyer Notice historique sur la ville de Poperinghe
  5. Altmeyer (1840), pp.59-60
  6. Ferdinand François, E. van der Haeghen, Bibliographie Gantonoise, Ghent 1858, pp199-200
  7. Tom Deneire, "The Latin Works of Two Poets from Poperinge: Joannes Bartholomaeus Roens and Petrus Wenis", in Syntagmatia: Essays on NeoLatin Literature in Honour of Monique Mund-Dopchie and Gilbert Tournoy, Supplementa Humanistica Lovaniensia 26, Leuven University Press, 2006, (pp.709-721).
  8. Background details
  9. Yborn he was in fer contree,/In Flaundres, al biyonde the see,/At Poperyng in the place, lines 7-9
  10. John Skelton, Selected Poems (ed. Gerald Hammond), Manchester UK 1980 line 70, p.93
  11. David Wallace, Premodern Places, p.130, note 51
  12. Peter Stevens, “On W.W.E.Ross” p.44 Archivováno 26. 3. 2012 na Wayback Machine

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]