Extremismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Extremismus je termín, jímž bývají označovány jednání, ideologie či skupiny mimo hlavní (střední) proud společnosti, kterým je připisováno porušování či neuznávání základních etických, právních a jiných důležitých společenských standardů, zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilí, historickým revizionismem, sociální demagogií, motivované zejména rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou sociální nenávistí.

Při obecném užití nabývá termín často pejorativního nádechu[1][2] – bývají jím označovány nejen velmi závažné jevy, ale i takové odchylky od středního proudu, jejichž nebezpečnost pro společnost je sporná nebo mizivá. Označené skupiny, jednání nebo ideologie jsou tak delegimitizovány, je navozen předpoklad neoprávněnosti jejich ústředních idejí či metod. Problémem pojmu extremismus je, že nemá v zásadě žádný konkrétní obsah,[3] neříká nic o tom, čeho chce subjekt dosáhnout, jak, ani proč, jeho podstatou je pouze hodnocení.

Souvislosti a dělení[editovat | editovat zdroj]

Do souvislosti s termínem extremismus bývají dávány například radikalismus, fanatismus, fundamentalismus, terorismus, některé, většinovou společností nesdílené formy nacionalismu, fašismu, xenofobie a rasismu, nátlakové akce environmentálních či ekologistických aktivistů (tzv. ekoterorismus) atd.

Extremismus bývá dělen například na politický, náboženský, ekologický a národnostní.

Politický extremismus bývá někdy dělen na pravicový a levicový, přičemž o zařazení konkrétnějších hnutí do těchto skupin nepanuje úplná shoda. Obecně bývají některé marxisticko-leninské skupiny a ideologie řazeny k levicovému extremismu, neonacisté a další rasistická hnutí zpravidla k pravicovému extremismu. Anarchismus bývá řazen k levicovému extremismu.

Jiří Pehe o některých projevech pravicového extremismu napsal, že jsou „nedemokratickou obrannou reakcí proti změnám, které přesahují absorbční schopnosti společnosti.“[4]

Někteří politologové smysluplnost pojmu extremismus zpochybňují a tvrdí, že tento pojem vede k přílišným zjednodušením.[5]

Zprávy Ministerstva vnitra ČR[editovat | editovat zdroj]

Ministerstvo vnitra ČR extremismus jakožto bezpečnostní riziko systematicky sleduje a vyhodnocuje a nejméně od roku 1997 vydává o stavu extremismu každoroční zprávy.[6]

Dne 22. listopadu 2006 se na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2005 potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2006 omluvilo Nezávislému sociálně ekologickému hnutí (Nesehnutí) za neoprávněné uvedení ve Zprávě o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999. [7]

Spor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy[editovat | editovat zdroj]

K významnému sporu o přístup k extremismu a akademické svobodě došlo na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Děkan fakulty Petr Kolář 25. dubna 2001 zrušil probíhající seminář Typologie politického extremismu, který vedl v Ústavu politologie FF UK politolog Zdeněk Zbořil, a Zbořila i jeho nadřízeného finančně postihl. Na seminářích na základě pozvání vystupovali například Filip Vávra, sekretář Národně sociálního bloku a bývalý neformální šéf skupiny Národní odpor Praha, jemuž článek v Lidových novinách přičítá účast na útocích na synagogu (hajlování před synagogou) i na gay klub (téže diskuse se podle Práva na pozvání současně účastnil i anarchista Jakub Polák a dva policisté z protiextremistického oddělení policejního prezídia), jindy Jan Skácel, představitel Vlastenecké fronty, nebo anarchista Ondřej Slačálek. Zbořil zval na semináře i představitele skupin řazených jak k pravicovém, tak k levicovému extremismu a podle článku v Právu byl v minulosti neonacisty sám několikrát napaden a svými znaleckými posudky napomohl odsouzení několika z nich.

Předmětem sporu bylo, zda Zbořil tím, že zval do semináře extremisty, napomáhal jejich legitimizaci, anebo zda jde o přiměřený způsob studia extremismu, pokud proti nim v diskusi na akademické půdě jsou postaveni kvalitní oponenti. Akademický senát FF UK se 10. května 2001 neshodl na jednotném postoji a proto přijal kompromisní usnesení, jímž děkanovo rozhodnutí podpořil jen s výhradami. K zastáncům Zbořila patřili například romanista Giorgio Cadorini a historik Jan Pelikán, anarchista Jakub Polák, ministr vnitra Stanislav Gross (ČSSD), studentka politologie Kateřina Jacques a další. Děkanův postup proti Zbořilovi podpořili například historik Jan Wiener a tajemník Ústavu světových dějin Martin Kovář, člen Akademického sanátu FF UK, historik Jan B. Uhlíř, politologové Rudolf Kučera z Fakulty sociálních věd UK a Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně, vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab, poslanec Petr Koháček (ODS), předseda vlády Miloš Zeman (ČSSD) a další. [8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHNEIDER, Pavel. Kdo jsou skuteční extremisté? [online]. Britské listy, 2009-4-14, [cit. 2009-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  2. BASTL, Martin. Balík, Stanislav; Kubát, Michal: Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů, Praha: Dokořán, s.r.o., 2004, 167 stran, ISBN 80-86569-89-6 - recenze [online]. Středoevropské politické studie, 2005, [cit. 2009-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  3. CHARVÁT, Jan. O extremismu s Janem Charvátem [online]. Respekt, 2009-9-11, [cit. 2009-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  4. Jiří Pehe: Extrémismus, Týden, č. 15/1997, 4. 4. 1997
  5. Problematika extremismu na území České republiky v roce 2000, úvod k dětské soutěži Jak to vidím já, odbor public relations Ministerstva vnitra ČR, 11. 1. 2002
  6. Zprávy MV ČR o problematice extremismu, MV ČR, od roku 1997
  7. Omluva Ministerstva vnitra ČR sdružení Nesehnutí, 22. 11. 2006
  8. Tomáš Menschik, Petr Kolář: Neonacista „učil“ na univerzitě, Lidové noviny, 25. 4. 2001, str. 1
    Učiteli UK zakázali kvůli neonacistům kurs, Právo, 26. 4. 2001, str. 2, autor mez
    Extremisté nesmí na univerzitu, MF Dnes, 26. 4. 2001, regionální příloha Praha, str. 2, autoři ček a rak
    Svoboda u nás narazila na zodpovědnost, říká děkan, MF Dnes, 12. 5. 2001, regionální příloha Praha, str. 2, autor ček
    Marie Koldinská: Obětní beránci virtuální reality, MF Dnes, 19. 5. 2001, regionální příloha Praha, str. 3
    Jan B. Uhlíř: Doznávám a znovu tvrdím, MF Dnes, 1. 6. 2001, regionální příloha Praha, str. 3
    Opisy těchto a dalších článků: http://www.ff.cuni.cz/dok/org/dekan/tisk/pol3.htm, http://www.ff.cuni.cz/dok/org/dekan/tisk/ika66147.htm

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha : Portál, 2007. 183 s. ISBN 978-80-7367-098-6. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]