Eric Hobsbawm
| Eric Hobsbawm | |
 | |
| Narození |
9. června 1917 Alexandrie |
|---|---|
| Úmrtí |
1. října 2012 (ve věku 95 let) Londýn |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | hřbitov Highgate |
| Alma mater |
King's College St Marylebone Grammar School |
| Zaměstnavatelé | Birkbeck, University of London |
| Ocenění |
Deutscher Memorial Prize (1995) Lionel Gelber Prize (1995) Wolfson History Prize (1997) Lipská knižní cena (1999) Cena Ernsta Blocha (2000) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Velké Británie |
| Děti |
Julia Hobsbawm Andy Hobsbawm |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eric John Ernest Hobsbawm (9. června 1917, Alexandrie – 1. října 2012, Lodnýn) byl britský historik marxistické orientace.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v židovské rodině z egyptské Alexandrie, která se v jeho dvou letech přestěhovala do Vídně, posléze do Berlína. Odtud uprchl před Hitlerem do Británie, kde vystudoval historii na univerzitě v Cambridgi. Poté se účastnil bojů druhé světové války. Po válce nastoupil na Birkbeck College, která je součástí Londýnské univerzity a věnuje se především postgraduálnímu studiu. Zde se stal nakonec prezidentem.
Byl členem Komunistické strany Velké Británie, kde po roce 1968 podporoval tzv. eurokomunistickou frakci, která podpořila pražské jaro 1968 a odsoudila invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V 80. letech se však sblížil s britskou Labour party, pracoval v intelektuálním týmu Neila Kinnocka, který se pokoušel stranu vyvést z krize a defenzívy. Tonyho Blaira však později odmítl jako "Thatcherovou v kalhotách".
Činnost[editovat | editovat zdroj]
Zabýval se především obdobím vzniku industriálního kapitalismu a 19. stoletím (The Age of Revolution, The Age of Capital, The Age of Empire), napsal ale i známou práci The Age of Extremes věnovanou století dvacátému. Hojně citována je též jeho kniha The Invention of Tradition (napsaná spolu s Terencem Rangerem), kde nastolil tezi, že většina "tradic" je v moderní společnosti uměle zkonstruována k aktuálním účelům, především pro potřeby udržení moderního národa, který je v jeho ("gellnerovském") pohledu bytostně spjat s potřebami industriální společnosti a je poměrně nedávnou kategorií.
Vedle svých historických prací publikoval Hobsbawm také jazzové kritiky v časopise "New Statesman". Pod pseudonymem Francis Newton vydal také knihu "Jazzová scéna" (1959).
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Věk extrémů: Krátké 20. století 1914–1991. Překlad J. Pečírková a P. Štěpánek. 1. vyd. Praha: Argo, 1998. 620 s. ISBN 978-80-257-0302-1.
- Národy a nacionalismus od roku 1780 : program, mýtus, realita. Brno: CDK 2000
- Globalizace, demokracie a terorismus. Praha: Academia 2009
- Jazzová scéna. Praha: Supraphon 1973 (pod jménem Francis Newton)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Elliott, Gregory, Hobsbawm: History and Politics, London: Pluto Press, 2010.
- Samuel, Raphael & Jones, Gareth Stedman (eds), Culture, Ideology and Politics: essays for Eric Hobsbawm, London: Routledge & Kegan Paul, 1982.
- Thane, P.; Crossick, G. & Floud, R. (eds), The Power of the Past: essays for Eric Hobsbawm, Cambridge: Cambridge University Press, 1984.
Podobná hesla[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eric Hobsbawm ve Wikimedia Commons
- Eric Hobsbawm – uznávaný historik, který do konce života obdivoval Marxe Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné a komentované informace o životě Erica Hobsbawma, řada citací z jeho díla a rozhovorů.
Osoba Eric Hobsbawm ve Wikicitátech
