Vittorio Emanuele Orlando

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vittorio Emanuele Orlando
VittorioEmanuelleOrlando28379v cropped.jpg
předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu italského království
Ve funkci:
1. prosince 1919 – 25. června 1920
PanovníkViktor Emanuel III.
PředchůdceGiuseppe Marcora
NástupceEnrico De Nicola
23. premiér Itálie
Ve funkci:
30. října 1917 – 23. června 1919
PředchůdcePaolo Boselli
NástupceFrancesco Saverio Nitti
ministr vnitra Itálie
Ve funkci:
18. června 1916 – 23. června 1919
Předseda vládyPaolo Boselli (do 30. října 1917)
Vittorio Emanuele Orlando
PředchůdceAntonio Salandra
NástupceFrancesco Saverio Nitti
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu italského království
Ve funkci:
5. dubna 1897 – 21. ledna 1929
poslanec Ústavodárného shromáždění italské republiky
Ve funkci:
2. června 1946 – 31. ledna 1948
senátor Parlamentu italské republiky
Ve funkci:
8. května 1948 – 1. prosince 1952
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana Itálie

Narození9. května 1860
Palermo
Úmrtí1. prosince 1952
Řím
Alma materPalermská univerzita
Profesepolitik, profesor, diplomat a právník
Oceněnívelkokříž Řádu Alfonse XII. (1924)
Řád zvěstování
PodpisVittorio Emanuele Orlando, podpis
CommonsVittorio Emanuele Orlando
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vittorio Emanuele Orlando (19. května 1860 Palermo1. prosince 1952 Řím) byl italský diplomat a politik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1897 byl zvolen do italského parlamentu za obvod Partinico, který zastupoval až do roku 1925. Jednalo se o profesora práv a autora více než sto prací týkajících se právních záležitostí.

Premiérem se stal v roce 1917, po pádu stávající italské vlády v důsledku katastrofické porážky italské armády u Caporetta. Od února 1918 podporoval tvorbu československých legií a 21. dubna 1918 uzavřel dohodu s Milanem Rastislavem Štefánikem "o zřízení samostatného čs. vojska v Itálii. [1]Jako italský premiér vedl italskou delegaci na Pařížské mírové konferenci po skončení první světové války. Na konferenci byl znám svým teatrálním vystupováním (David Lloyd George mu udělil přezdívku „plačka“).

Po nástupu Mussoliniho k moci jej zpočátku podporoval, ale v roce 1925 se z politiky stáhnul. Podporoval však italskou invazi do Etiopie. Do politiky se vrátil až v roce 1944.

Po celou dobu své politické kariéry byl spojen s mafií. V roce 1952 zemřel v Římě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 18, 19 - 25, 140 - 148, 149

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]