Bukovina (země)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bukovina – tmavé území na horním okraji mapy. Silnější čára vyznačuje současnou hranici mezi Ukrajinou (na severu) a Rumunskem (na jihu).

Bukovina (rumunsky Bucovina; ukrajinsky Буковина, Bukovyna; rusky Буковина, Bukovina; německy Buchenland nebo Bukowina; polsky Bukowina; maďarsky Bukovina) je historické území, které bylo v letech 17751918 součástí Rakouské monarchie, v současnosti je rozdělené mezi Rumunsko a Ukrajinu. Hlavním městem jsou Černovice.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování Bukovina se začalo používat roku 1775 po anexi příslušného území Rakouskou monarchií. Pojmenování má slovanský původ a je odvozené od slova buk, protože území bylo zarostlé převážně buky.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Od starověku obývali území Bukoviny Dákové, od kterých Rumuni odvozují svůj původ.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

V 5. století získali území dnešní Bukoviny Avaři a po nich se v regionu usadili Slované, a to již v době před vznikem Kyjevské Rusi. O tom svědčí nejen písemné zmínky o Venetech, Antech a Sklavenech v dílech několika historiků (např. Jordanes nebo Prokopios), ale i archeologický výzkum prováděný po roce 1945 na území Černovické oblasti USSR. Prvním známým východoslovanským kmenem v Bukovině byli Tiverci, jak ve své kronice uvádí staroruský letopisec Nestor.

V 10.–11. století bukovinské území patřilo ke Kyjevské Rusi a později do nástupnického Haličsko-vladimirského knížectví. Po rozpadu tohoto státu v polovině 14. století byly jeho části postupně včleňovány do tehdy vznikajícího Moldavského knížectví (nejdéle odolávala na severu situovaná tzv. Šypynská země, jejíž západní část se stala součástí Moldavska až roku 1499). Význam ukrajinské kultury v Moldavském knížectví bývá srovnáván s rolí běloruské kultury v Litevském knížectví. Vzorem pro organizaci státní správy ve středověkém Moldavsku byla staroruská knížectví; staroukrajinština sloužila na knížecím dvoře v Sučavě jako úřední jazyk. O silném vlivu Ukrajinců v knížectví svědčí i to, že v některých dobových pramenech je Moldavsko nazýváno Rossovlachia.

V 15. století se o části tohoto území Moldavsko přelo s Polským královstvím. V tomto období, v době vlády Štěpána III. Velikého a jeho nástupců, tu vznikaly slavné malované kláštery ve městech Moldovița (klášter Moldovița), Putna (klášter v Putně), Sucevița a Voroneț (klášter Voroneț). Patří k cennému kulturnímu dědictví současného Rumunska.

Osmanské období[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1514 se Bukovina jakožto součást Moldavského knížectví dostala do závislosti Osmanské říše. V roce 1769 po postupných porážkach a ústupu Turků z Balkánu Bukovinu obsadila vojska carského Ruska a v roce 1774 Rakouska.

Habsburské období[editovat | editovat zdroj]

Bukovina v rámci Rakousko-Uherska

Roku 1775 připadla Bukovina podle Konstantinopolské dohody Rakousku. Nejprve byla spravována jako část Haliče, v letech 18491918 se stala korunní zemí habsburské monarchie. Na kolonizaci severní (město Černovice) i jižní části Bukoviny se tehdy podíleli také rodiny českých Němců ze Šumavy.[1]

Od dob císaře Josefa II. na Bukovině existovalo ukrajinské, rumunské, německé, polské, maďarské a židovské školství. V roce 1857 na území s rozlohou 10 440 km2 žilo 455 800 obyvatel. Z toho tvořili Rumuni 44,6 % (na jihu, napříč společenskými třídami), Ukrajinci 38,2 % (včetně Rusínů a Huculů, převážně rolníci a pastevci), Němci 6,4 % (převážně úředníci, řemeslníci, inženýři), Židé 6,4 % (žijící převážně ve městech, obchodníci, řemeslníci, lékaři, advokáti), Poláci 3 % (žijící převážně ve městech – v Černovicích tvořili v roce 1910 po Židech druhou největší etnickou skupinu s počtem 15 412 lidí), Maďaři 1,6 % a jiní. Bukovina byla hlavně zemědělskou oblastí (v roce 1880 se až ¾ obyvatelstva živily zemědělstvím). V Černovicích bývaly velké trhy s dobytkem. V roce 1902 mělo ještě 60 % rolnických hospodářství méně než 2 ha půdy, 40 % půdy vlastnily velkostatky. V horských oblastech převažovalo pastevectví.

Bukovina disponovala v rámci habsburské monarchie, respektive Předlitavska zemskou samosprávou. Jejím nejvyšším legislativním orgánem byl Bukovinský zemský sněm.

Zánik Rakousko-Uherské monarchie[editovat | editovat zdroj]

V době 1. světové války se v Bukovině odehrálo několik bitev mezi ústředními velmocemi a Ruskem. Bukovina byla tehdy nejjižnější částí tzv. Východní fronty. Prvně Rusové získali značnou část Bukoviny už na konci roku 1914. V první polovině roku 1915 však byli rakousko-uherskou armádou vytlačeni zpět na východ. V červnu následujícího roku však padlo město Černovice, načež Rusové v rámci jižní části Brusilovovy ofenzívy získali opět Bukovinu až téměř k jejím jižním hranicím. Byli odtud vyhnáni až v létě roku 1917.[2]

Navzdory porážce[zdroj?] Ruska připadlo po válce území Rumunsku, což bylo potvrzeno i Saintgermainskou smlouvou. 28. června 1940 podle paktu o neútočení severní část anektoval SSSR a většina německého obyvatelstva území Bukoviny opustila. Rumuni v roce 1941 oblast dobyli zpátky. Většina židovského obyvatelstva byla deportována do koncentračních táborů. V roce 1944 byla Bukovina Moskevskou smlouvou opět rozdělena: sever se stal součástí SSSR (Ukrajinské SSR, dnešní Ukrajiny) a jih zůstal Rumunsku.

Historické území Bukoviny je dnes rozděleno mezi rumunskou župu Suceava a ukrajinskou Černovickou oblast.

Národnosti[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinská Bukovina[editovat | editovat zdroj]

Podle oficiálního sčítání obyvatel z roku 1995 bylo národnostní složení obyvatelstva v Černovické oblasti následující:

  • 70 % Ukrajinci
  • 10 % Rumuni
  • 9 % Moldavané (Rumuni)
  • více než 6 % Rusů
  • 1,7 % Židé
  • 0,5 % Poláci

Rumunská menšina obývá převážně jižní část Černovické oblasti, významné zastoupení mají v okresech:

Rumunská Bukovina[editovat | editovat zdroj]

V rumunské části v župě Suceava bylo v roce 1992 následující národnostní složení:

  • 96,6 % Rumuni
  • 1,4 % Ukrajinci
  • 0,7 % Romové
  • 0,3 % Němci
  • 0,4 % Poláci
  • 0,1 % Maďaři

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 154–155.  
  2. ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 79–124.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 48°0′ s. š., 26°0′ v. d.