Stefan Zweig

Stefan Zweig
Stefan Zweig v prvních letech 20. století
Narození	28. listopadu 1881 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. února 1942 (ve věku 60 let) Petrópolis Brazílie Brazílie
Příčina úmrtí	předávkování
Místo pohřbení	Brazílie
Povolání	spisovatel, překladatel, novinář, dramatik, básník, literární kritik, historik, životopisec a romanopisec
Národnost	Rakušané
Alma mater	Vídeňská univerzita
Významná díla	The Royal Game
Ocenění	Řád Jižního kříže
Manžel(ka)	Friderike Maria Zweig
Příbuzní	Moritz Zweig (1845–1926) - otec Ida Brettauer (1854–1938) - matka Alfred Zweig (1879–1977) - bratr Egon Hostovský bratranec
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefan Zweig [cvaik] (28. listopadu 1881 Vídeň – 23. února 1942 Petrópolis u Rio de Janeira) byl rakouský prozaik židovského původu, esejista, básník a překladatel z francouzštiny a angličtiny do němčiny.

Život

Jeho otec, původem moravský Žid usazený ve Vídni, podnikal v textilnictví; matka pocházela z vlivného, bohatého, kulturně založeného rodu a vyrostla v Itálii. Měl o dva roky staršího bratra Alfreda, který později převzal podnik po otci. Stefan tak jako druhorozený mohl studovat a věnovat se svým uměleckým zálibám: divadlu, hudbě, výtvarnému umění a hlavně literatuře. Ještě jako dvacetiletý student vydal sbírku básní s názvem Stříbrné struny, ale na dalších šest let se odmlčel. Absolvoval filosofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a v roce 1904 ve Vídni získal titul doktora filozofie. Často cestoval, zejm. do Francie, Anglie a Belgie, ale v pozdějších letech navštívil také Indii, Ceylon, Barmu a Spojené státy americké.

Jeho literární tvorbu ovlivnila psychoanalýza, osobně se přátelil se Sigmundem Freudem. Od mládí se hlásil k idejím humanismu, pacifismu a kosmopolitismu, který však spojoval s úctou ke svébytnosti různých národů. Usiloval o vzájemné poznání a sblížení Evropanů. Pod vlivem svého přítele, belgického básníka Emila Verhaerena, si také osvojil civilismus, tedy lyrický úžas nad technickým a vědeckým pokrokem moderního lidstva. Zpočátku se věnoval dramatické tvorbě, ale jeho první tři hry (antické drama Thersites, jednoaktovka Proměnlivý komediant a tragédie Dům u moře) nemohly být uvedeny z důvodu náhlého úmrtí v souboru. Začal psát novely a eseje, věnoval se překladům.

Během 1. světové války žil ve Vídni, kde pracoval v archivu Ministerstva války. Na začátku první světové války vykazoval vlastenecké smýšlení, jež zasáhlo mnohé Němce a Rakušany, jako například také Martina Bubera nebo Hermanna Cohena. V roce 1914 publikoval v tisku otevřený dopis An die Freunde im Fremdland [Přátelům v cizině] , v němž oznamuje, že za války musí dát přednost kolektivu před jedincem, tj. německému vlastenectví před přáteli na Západě, ("nejprostší německý sedlák .... je mi v této době bližší než vy"), loučí se s konkrétně nejmenovanými přáteli ve Francii, Belgii a Anglii a odebírá se programově do mlčení. V závěru však vyjadřuje přesvědčení, že jejich přátelství přetrvá a po skončení bojů se opět rozvine. Později se spolu s intelektuály jiných národností, např. Romainem Rollandem, zapojil do mírového hnutí; pomocí novinových článků i literárních děl (drama Jeremiáš) upozorňoval na nehumánnost války.

Roky 1919 až 1934 prožil v Salzburku, kde zakoupil dům na Kapucínském vrchu a oženil se s Friderikou Marií von Winternitzovou. Během této doby vznikla podstatná část jeho díla. V r. 1934 Salzburk opustil a rozešel se i s rodinou.

Po připojení Rakouska v roce 1938 emigroval do Velké Británie. Psal, pořádal přednášková turné a vystupoval proti fašismu. V roce 1941 odjel se svou druhou ženou a spolupracovnicí Lottou Altmannovou do brazilského města Petropolis, kde společně dobrovolně ukončili svůj život poté, co se k němu dostaly zprávy o ničení kulturních hodnot nacisty.

Dílo

Zweigovy postavy jsou mistrně psychologicky zobrazeny a mnohdy se ocitají (často vlivem těžko ovlivnitelných vnějších dějinných souvislostí – válka, inflace, fašismus) ve svízelných situacích. Jeho literární odkaz zahrnuje eseje, dramata, novely, biografické romány.

• Strach (1933), překlad Miloš Hlávka - psychologická novela o manželské krizi analyzující pocity nevěrné ženy, která podlehla náhodné známosti spíše z nudy a touhy po dobrodružství, než ze spalujícího citu, který by ji dokázal před sebou samotnou ospravedlnit. Po odhalení se stane obětí vydírání a propadá ničivému strachu o dosavadní klidné zázemí a rodinné štěstí
• Netrpělivost srdce (1938) – tragický a dramatický příběh lásky Edity k poručíku od hulánů; poskytuje prostor k zamyšlení nad lidským soucitem, který může i zabít
• Amok – soubor novel
  • Amok – o německém lékaři podléhajícím nenávistné lásce k lady
  • Zmatení citů – tragédie geniálního učence a učitele, jenž si neví rady ve vztahu ke svému žákovi
  • Šachová novela – hra talentovaného, avšak hrubého a nekultivovaného mistra světa v šachu (alegoricky zobrazuje fašismus) proti neznámému muži, jenž má šanci vyhrát
  • Fantastická – zhýralý a požitky přesycený šlechtic dokáže nalézt v sobě i hlubší city a nový vztah k životu
  • Mučivé tajemství – mladý chlapec touží poznat svět dospělých, jeho nevinnosti zneužije lázeňský hejsek, kterému jde jen o to, aby se prostřednictvím hocha vloudil k jeho matce.
  • Knihomol – příběh génia, který má nedostižný přehled o knihách
  • Letní novelka – o vztahu stárnoucího muže k mladé dívce
  • Neviditelná sbírka – vykresluje období inflace v Německu během 20. let 20. století
• Svět včerejška – autobiografie
• Opojení z proměny – příběh chudé mladé dívky Kristýny, která pozná život vyšší společnosti a nedokáže se poté vrátit do světa chudých
• Léčení duchem
• Putování. Dostupné online.
• Zázraky života. Dostupné online.
• Povídka za soumraku. Dostupné online.

Životopisné romány

zpráva o jeho úmrtí v "Le Petit Parisien" (1942)

• Romain Rolland

• Marie Antoinetta
• Marie Stuartovna
• Joseph Fouché
• Triumf a tragika Erasma Rotterdamského
• Balzac
• Hvězdné hodiny lidstva
• Otokar Březina
• Svědomí proti násilí (Castellio proti Kalvínovi)

V češtině (časopisecky)

• Včerejší svět. Vzpomínky Evropana [úryvek], in: Světová literatura, roč. 9, č. 2 (březen 1964), str. 228-248, přel. Eduard Urban
• Střetnutí s lidmi, knihami a městy, autobiografické vzpomínky

Fotogalerie

• 

  Stefan Zweig (1900)

• 

  Stefan Zweig (stojící) se svým bratrem Alfredem (Vídeň, 1900)

• 

  Stefan Zweig, Amok (1922)

• 

  Stefan Zweig, Maria Stuart (1935)

• 

  Stefan Zweig, Die Welt von gestern (1942)

• 

  Casa Stefan Zweig v Petrópolis (Brazílie)

• 

  Pamětní deska ve Vídni (Schottenring, Wien)

Odkazy

Související stránky

• Seznam rakouských spisovatelů
• Rakouská literatura

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stefan Zweig ve Wikimedia Commons
• Autor Stefan Zweig ve Wikizdrojích
• Vícejazyčné stránky věnované S. Zweigovi, včetně životopisu v češtině
• (německy) Stefan Zweig na Perlentaucher

Autoritní data: AUT: jn19990009471 | GND: 118637479 | ISNI: 0000 0001 2099 475X | LCCN: n79138567 | VIAF: 19685936 | WorldcatID: lccn-n79138567

Portály: Literatura | Rakousko | Lidé