Stefan Zweig

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stefan Zweig
Stefan Zweig v prvních letech 20. století
Stefan Zweig v prvních letech 20. století
Narození28. listopadu 1881
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. února 1942 (ve věku 60 let)
Petrópolis
BrazílieBrazílie Brazílie
Příčina úmrtíotrava
Místo pohřbeníBrazílie
Povoláníspisovatel, překladatel, novinář, dramatik, básník, literární kritik, historik, životopisec, romanopisec, prozaik a esejista
NárodnostRakušané
Alma materVídeňská univerzita
Významná dílaThe Royal Game
Včerejší svět
Letter from an Unknown Woman
The Post Office Girl
Beware of Pity
OceněníŘád Jižního kříže
Manžel(ka)Friderike Maria Zweig
RodičeMoritz Zweig[1] a Ida Zweig
PříbuzníMoritz Zweig (1845–1926) - otec
Ida Brettauer (1854–1938) - matka
Alfred Zweig (1879–1977) - bratr
Egon Hostovský bratranec
VlivySigmund Freud
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefan Zweig [cvaik] (28. listopadu 1881 Vídeň[2] – 23. února 1942 Petrópolis u Rio de Janeira) byl rakouský prozaik židovského původu, esejista, básník a překladatel z francouzštiny a angličtiny do němčiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec, původem moravský Žid usazený ve Vídni, podnikal v textilnictví; matka pocházela z vlivného, bohatého, kulturně založeného rodu a vyrostla v Itálii.[3] Měl o dva roky staršího bratra Alfreda, který později převzal podnik po otci. Stefan tak jako druhorozený mohl studovat a věnovat se svým uměleckým zálibám: divadlu, hudbě, výtvarnému umění a hlavně literatuře. Ještě jako dvacetiletý student vydal sbírku básní s názvem Stříbrné struny, ale na dalších šest let se odmlčel.[4] Absolvoval filosofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a v roce 1904 ve Vídni získal titul doktora filozofie. Často cestoval, zejména do Francie, Anglie a Belgie, ale v pozdějších letech navštívil také Indii, Ceylon, Barmu a Spojené státy americké.

Jeho literární tvorbu ovlivnila psychoanalýza, osobně se přátelil se Sigmundem Freudem. Od mládí se hlásil k idejím humanismu, pacifismu a kosmopolitismu, který však spojoval s úctou ke svébytnosti různých národů. Usiloval o vzájemné poznání a sblížení Evropanů. Pod vlivem svého přítele, belgického básníka Emila Verhaerena, si také osvojil civilismus, tedy lyrický úžas nad technickým a vědeckým pokrokem moderního lidstva. Zpočátku se věnoval dramatické tvorbě, ale jeho první tři hry (antické drama Thersites, jednoaktovka Proměnlivý komediant a tragédie Dům u moře) nemohly být uvedeny z důvodu náhlého úmrtí v souboru.[4] Začal psát novely a eseje, věnoval se překladům.

Během 1. světové války žil ve Vídni, kde pracoval v archivu Ministerstva války. Na začátku první světové války vykazoval vlastenecké smýšlení, jež zasáhlo mnohé Němce a Rakušany, mimo jiné i filozofy židovského původu Martina Bubera nebo Hermanna Cohena. V roce 1914 publikoval v tisku otevřený dopis An die Freunde im Fremdland [Přátelům v cizině] [5], v němž oznamuje, že za války musí dát přednost kolektivu před jedincem, tj. německému vlastenectví před přáteli na Západě, („nejprostší německý sedlák ... je mi v této době bližší než vy“), loučí se s konkrétně nejmenovanými přáteli ve Francii, Belgii a Anglii a odebírá se programově do mlčení. V závěru však vyjadřuje přesvědčení, že jejich přátelství přetrvá a po skončení bojů se opět rozvine.[6] Později se spolu s intelektuály jiných národností, např. s francouzským spisovatelem Romainem Rollandem, zapojil do mírového hnutí a v novinových článcích a literárních dílech (biblické drama Jeremiáš) upozorňoval na nehumánnost války.

V roce 1917 se odstěhoval do švýcarského Curychu, kde působil jako korespondent vídeňských novin.[7] Po válce se vrací do Rakouska a roky 1919 až 1934 prožívá v Salcburku, kde zakoupil dům na Kapucínském vrchu a vstoupil do manželství s Friderikou Marií von Winternitzovou. Během této doby vznikla podstatná část jeho díla. V roce 1934 Salcburk opustil a rozešel se i s rodinou.[4] Po připojení Rakouska k Německu v roce 1938 emigroval do Velké Británie. Psal, pořádal přednášková turné a vystupoval proti fašismu. V roce 1941 odjel se svou druhou ženou a spolupracovnicí Lottou Altmannovou do brazilského města Petrópolis, kde společně dobrovolně ukončili svůj život[8][4] poté, co se k němu dostaly zprávy o ničení kulturních hodnot nacisty.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zweigovy postavy jsou mistrně psychologicky zobrazeny a mnohdy se ocitají (často vlivem těžko ovlivnitelných vnějších dějinných souvislostí – válka, inflace, fašismus) ve svízelných situacích. Jeho literární odkaz zahrnuje eseje, dramata, novely, biografické romány.[8]

  • Strach (1933), překlad Miloš Hlávka - psychologická novela o manželské krizi analyzující pocity nevěrné ženy, která podlehla náhodné známosti spíše z nudy a touhy po dobrodružství, než ze spalujícího citu, který by ji dokázal před sebou samotnou ospravedlnit. Po odhalení se stane obětí vydírání a propadá ničivému strachu o dosavadní klidné zázemí a rodinné štěstí
  • Netrpělivost srdce (1938) – tragický a dramatický příběh lásky Edity k poručíku od hulánů; poskytuje prostor k zamyšlení nad lidským soucitem, který může i zabít
  • Amok – soubor novel
    • Amok – o německém lékaři podléhajícím nenávistné lásce k lady
    • Zmatení citů – tragédie geniálního učence a učitele, jenž si neví rady ve vztahu ke svému žákovi
    • Šachová novela – hra talentovaného, avšak hrubého a nekultivovaného mistra světa v šachu (alegoricky zobrazuje fašismus) proti neznámému muži, jenž má šanci vyhrát
    • Fantastická – zhýralý a požitky přesycený šlechtic dokáže nalézt v sobě i hlubší city a nový vztah k životu
    • Mučivé tajemství – mladý chlapec touží poznat svět dospělých, jeho nevinnosti zneužije lázeňský hejsek, kterému jde jen o to, aby se prostřednictvím hocha vloudil k jeho matce.
    • Knihomol – příběh génia, který má nedostižný přehled o knihách
    • Letní novelka – o vztahu stárnoucího muže k mladé dívce
    • Neviditelná sbírka – vykresluje období inflace v Německu během 20. let 20. století
  • Svět včerejška – autobiografie[9]
  • Opojení z proměny – příběh chudé mladé dívky Kristýny, která pozná život vyšší společnosti a nedokáže se poté vrátit do světa chudých
  • Léčení duchem - kniha pojednává o životě a díle lékaře Franze Antona Mesmera, zakladatelce Christian Science Mary Bakerové Eddyové a Sigmundu Freudovi
  • Putování. Dostupné online.
  • Zázraky života. Dostupné online.
  • Povídka za soumraku. Dostupné online.

Životopisné romány[editovat | editovat zdroj]

zpráva o jeho úmrtí v "Le Petit Parisien" (1942)

V češtině (časopisecky)[editovat | editovat zdroj]

  • Včerejší svět. Vzpomínky Evropana [úryvek], in: Světová literatura, roč. 9, č. 2 (březen 1964), str. 228-248, přel. Eduard Urban
  • Střetnutí s lidmi, knihami a městy, autobiografické vzpomínky

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

  • Stefan Zweig (1900)

    Stefan Zweig (1900)

  • Stefan Zweig (stojící) se svým bratrem Alfredem (Vídeň, 1900)

    Stefan Zweig (stojící) se svým bratrem Alfredem (Vídeň, 1900)

  • Stefan Zweig, Amok (1922)

    Stefan Zweig, Amok (1922)

  • Stefan Zweig, Maria Stuart (1935)

    Stefan Zweig, Maria Stuart (1935)

  • Stefan Zweig, Die Welt von gestern (1942)

    Stefan Zweig, Die Welt von gestern (1942)

  • Casa Stefan Zweig v Petrópolis (Brazílie)

    Casa Stefan Zweig v Petrópolis (Brazílie)

  • Pamětní deska ve Vídni (Schottenring, Wien)

    Pamětní deska ve Vídni (Schottenring, Wien)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Wiener Zeitung. Vídeň.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce pro prohlížení je nutná registrace na FamilySearch
  3. ↑ 1881-1942., Zweig, Stefan,. Svět včerejška : vzpomínky jednoho Evropana. Vyd. 2., upr. vyd. Praha: Torst 474 s. ISBN 8072150839, ISBN 9788072150830. OCLC 320375517 
  4. ↑ a b c d CODR, Milan; CÍLEK, Roman. Přemožitelé času sv. 13. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Stefan Zweig, s. 32–36. 
  5. ↑ BOK, Václav, a kol. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. 1. vyd. Praha: Odeon, 1987. 844 s. cnb000033151. S. 755. 
  6. ↑ An die Freunde in Fremdland - Asymptote. www.asymptotejournal.com [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ TELEVIZE, Česká. „Příliš netrpělivý“ Stefan Zweig. ČT24 [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Stefan Zweig: Amok, sbírka novel, Odeon, Praha, 1979, kapitola: Přebal knihy
  9. ↑ Zweig, Stefan: Svět včerejška. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ Svedomie proti násiliu alebo Castellio proti Kalvínovi. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stefan_Zweig&oldid=21393909“