Stefan Zweig

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stefan Zweig
Stefan Zweig v prvních letech 20. století
Stefan Zweig v prvních letech 20. století
Narození28. listopadu 1881
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. února 1942 (ve věku 60 let)
Petrópolis
BrazílieBrazílie Brazílie
Příčina úmrtíotrava
Místo pohřbeníBrazílie
Povoláníspisovatel, překladatel, novinář, dramatik, básník, literární kritik, historik, životopisec, romanopisec a prozaik
Alma materVídeňská univerzita
Významná dílaThe Royal Game
Včerejší svět
Letter from an Unknown Woman
The Post Office Girl
Beware of Pity
OceněníŘád Jižního kříže
Manžel(ka)Friderike Maria Zweig
RodičeMoritz Zweig[1] a Ida Zweig
PříbuzníMoritz Zweig (1845–1926) - otec
Ida Brettauer (1854–1938) - matka
Alfred Zweig (1879–1977) - bratr
Egon Hostovský bratranec
VlivySigmund Freud
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefan Zweig [cvaik] (28. listopadu 1881 Vídeň[2] – 23. února 1942 Petrópolis u Rio de Janeira) byl rakouský prozaik židovského původu, esejista, básník a překladatel z francouzštiny a angličtiny do němčiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec, původem moravský Žid usazený ve Vídni, podnikal v textilnictví; matka pocházela z vlivného, bohatého, kulturně založeného rodu a vyrostla v Itálii.[3] Měl o dva roky staršího bratra Alfreda, který později převzal podnik po otci. Stefan tak jako druhorozený mohl studovat a věnovat se svým uměleckým zálibám: divadlu, hudbě, výtvarnému umění a hlavně literatuře. Ještě jako dvacetiletý student vydal sbírku básní s názvem Stříbrné struny, ale na dalších šest let se odmlčel.[4] Absolvoval filosofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a v roce 1904 ve Vídni získal titul doktora filozofie. Často cestoval, zejména do Francie, Anglie a Belgie, ale v pozdějších letech navštívil také Indii, Ceylon, Barmu a Spojené státy americké.

Jeho literární tvorbu ovlivnila psychoanalýza, osobně se přátelil se Sigmundem Freudem. Od mládí se hlásil k idejím humanismu, pacifismu a kosmopolitismu, který však spojoval s úctou ke svébytnosti různých národů. Usiloval o vzájemné poznání a sblížení Evropanů. Pod vlivem svého přítele, belgického básníka Emila Verhaerena, si také osvojil civilismus, tedy lyrický úžas nad technickým a vědeckým pokrokem moderního lidstva. Zpočátku se věnoval dramatické tvorbě, ale jeho první tři hry (antické drama Thersites, jednoaktovka Proměnlivý komediant a tragédie Dům u moře) nemohly být uvedeny z důvodu náhlého úmrtí v souboru.[4] Začal psát novely a eseje, věnoval se překladům.

Během 1. světové války žil ve Vídni, kde pracoval v archivu Ministerstva války. Na začátku první světové války vykazoval vlastenecké smýšlení, jež zasáhlo mnohé Němce a Rakušany, mimo jiné i filozofy židovského původu Martina Bubera nebo Hermanna Cohena. V roce 1914 publikoval v tisku otevřený dopis An die Freunde im Fremdland [Přátelům v cizině] [5], v němž oznamuje, že za války musí dát přednost kolektivu před jedincem, tj. německému vlastenectví před přáteli na Západě, („nejprostší německý sedlák ... je mi v této době bližší než vy“), loučí se s konkrétně nejmenovanými přáteli ve Francii, Belgii a Anglii a odebírá se programově do mlčení. V závěru však vyjadřuje přesvědčení, že jejich přátelství přetrvá a po skončení bojů se opět rozvine.[6] Později se spolu s intelektuály jiných národností, např. s francouzským spisovatelem Romainem Rollandem, zapojil do mírového hnutí a v novinových článcích a literárních dílech (biblické drama Jeremiáš) upozorňoval na nehumánnost války.

V roce 1917 se odstěhoval do švýcarského Curychu, kde působil jako korespondent vídeňských novin.[7] Po válce se vrací do Rakouska a roky 1919 až 1934 prožívá v Salcburku, kde zakoupil dům na Kapucínském vrchu a vstoupil do manželství s Friderikou Marií von Winternitzovou. Během této doby vznikla podstatná část jeho díla. V roce 1934 Salcburk opustil a rozešel se i s rodinou.[4] Po připojení Rakouska k Německu v roce 1938 emigroval do Velké Británie. Psal, pořádal přednášková turné a vystupoval proti fašismu. V roce 1941 odjel se svou druhou ženou a spolupracovnicí Lottou Altmannovou do brazilského města Petrópolis, kde společně dobrovolně ukončili svůj život[8][4] poté, co se k němu dostaly zprávy o ničení kulturních hodnot nacisty.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zweigovy postavy jsou mistrně psychologicky zobrazeny a mnohdy se ocitají (často vlivem těžko ovlivnitelných vnějších dějinných souvislostí – válka, inflace, fašismus) ve svízelných situacích. Jeho literární odkaz zahrnuje eseje, dramata, novely, biografické romány.[8]

  • Strach (1933), překlad Miloš Hlávka - psychologická novela o manželské krizi analyzující pocity nevěrné ženy, která podlehla náhodné známosti spíše z nudy a touhy po dobrodružství, než ze spalujícího citu, který by ji dokázal před sebou samotnou ospravedlnit. Po odhalení se stane obětí vydírání a propadá ničivému strachu o dosavadní klidné zázemí a rodinné štěstí
  • Netrpělivost srdce (1938) – tragický a dramatický příběh lásky Edity k poručíku od hulánů; poskytuje prostor k zamyšlení nad lidským soucitem, který může i zabít
  • Amok – soubor novel
    • Amok – o německém lékaři podléhajícím nenávistné lásce k lady
    • Zmatení citů – tragédie geniálního učence a učitele, jenž si neví rady ve vztahu ke svému žákovi
    • Šachová novela – hra talentovaného, avšak hrubého a nekultivovaného mistra světa v šachu (alegoricky zobrazuje fašismus) proti neznámému muži, jenž má šanci vyhrát
    • Fantastická – zhýralý a požitky přesycený šlechtic dokáže nalézt v sobě i hlubší city a nový vztah k životu
    • Mučivé tajemství – mladý chlapec touží poznat svět dospělých, jeho nevinnosti zneužije lázeňský hejsek, kterému jde jen o to, aby se prostřednictvím hocha vloudil k jeho matce.
    • Knihomol – příběh génia, který má nedostižný přehled o knihách
    • Letní novelka – o vztahu stárnoucího muže k mladé dívce
    • Neviditelná sbírka – vykresluje období inflace v Německu během 20. let 20. století
  • Svět včerejška – autobiografie[9]
  • Opojení z proměny – příběh chudé mladé dívky Kristýny, která pozná život vyšší společnosti a nedokáže se poté vrátit do světa chudých
  • Léčení duchem - kniha pojednává o životě a díle lékaře Franze Antona Mesmera, zakladatelce Christian Science Mary Bakerové Eddyové a Sigmundu Freudovi
  • Putování. Dostupné online.
  • Zázraky života. Dostupné online.
  • Povídka za soumraku. Dostupné online.

Životopisné romány[editovat | editovat zdroj]

zpráva o jeho úmrtí v "Le Petit Parisien" (1942)

V češtině (časopisecky)[editovat | editovat zdroj]

  • Včerejší svět. Vzpomínky Evropana [úryvek], in: Světová literatura, roč. 9, č. 2 (březen 1964), str. 228-248, přel. Eduard Urban
  • Střetnutí s lidmi, knihami a městy, autobiografické vzpomínky

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

  • Stefan Zweig (1900)

    Stefan Zweig (1900)

  • Stefan Zweig (stojící) se svým bratrem Alfredem (Vídeň, 1900)

    Stefan Zweig (stojící) se svým bratrem Alfredem (Vídeň, 1900)

  • Stefan Zweig, Amok (1922)

    Stefan Zweig, Amok (1922)

  • Stefan Zweig, Maria Stuart (1935)

    Stefan Zweig, Maria Stuart (1935)

  • Stefan Zweig, Die Welt von gestern (1942)

    Stefan Zweig, Die Welt von gestern (1942)

  • Casa Stefan Zweig v Petrópolis (Brazílie)

    Casa Stefan Zweig v Petrópolis (Brazílie)

  • Pamětní deska ve Vídni (Schottenring, Wien)

    Pamětní deska ve Vídni (Schottenring, Wien)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Wiener Zeitung. Vídeň.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce pro prohlížení je nutná registrace na FamilySearch
  3. ↑ 1881-1942., Zweig, Stefan,. Svět včerejška : vzpomínky jednoho Evropana. Vyd. 2., upr. vyd. Praha: Torst 474 s. ISBN 8072150839, ISBN 9788072150830. OCLC 320375517 
  4. ↑ a b c d CODR, Milan; CÍLEK, Roman. Přemožitelé času sv. 13. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Stefan Zweig, s. 32–36. 
  5. ↑ BOK, Václav, a kol. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. 1. vyd. Praha: Odeon, 1987. 844 s. cnb000033151. S. 755. 
  6. ↑ An die Freunde in Fremdland - Asymptote. www.asymptotejournal.com [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ „Příliš netrpělivý“ Stefan Zweig. ČT24 [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Stefan Zweig: Amok, sbírka novel, Odeon, Praha, 1979, kapitola: Přebal knihy
  9. ↑ Zweig, Stefan: Svět včerejška. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ Svedomie proti násiliu alebo Castellio proti Kalvínovi. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stefan_Zweig&oldid=22003056“