Svaz německých dívek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Svaz německých dívek (německy Bund Deutscher Mädel, BDM nebo BdM) byl založen v červnu 1930 jako dívčí část o čtyři roky dříve do života uvedené chlapecké organizace Hitlerjugend (HJ) v době národního socialismu v Německu. V počáteční fázi docházelo ohledně obsahového a organizačního zaměření mezi BDM a ženskou nacionalistickou organizací NS-Frauenschaft (NSF) k interním stranickým sporům. Nakonec byl Svaz německých dívek společně s chlapeckou organizací HJ 7. června 1932 vyhlášen za součást Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). V roce 1944 patřil k největší světové dívčí mládežnické organizaci s 4,5 mil. členkami. Na základě rozhodnutí Spojenecké kontrolní rady ze dne 10. října 1945 (Kontrollratsgesetz Nr. 2) o zákazu nacistické organizace NSDAP včetně jejích přidružených organizací byla organizace BDM prohlášena za nezákonnou a její majetek podléhal konfiskaci.[1][2]

Portrét členky BDM, ze sbírky ilustračních fotografií „charakteristických rasových typů“ Úřadu pro rasovou politiku NSDAP, německý Spolkový archiv.
BDM označení funkcí


Historie[editovat | editovat zdroj]

BDM před rokem 1933[editovat | editovat zdroj]

Různé dívčí skupiny nebo oddíly nazývané často jako Sesterstva HJ (německy Schwesternschaften der Hitlerjugend) vznikaly v rámci NSDAP již od roku 1923.[3] K ideologii národního socialismu nebo k organizaci Hitlerjugend se dostávalo mnoho dívek převážně přes své bratry. Tyto dívčí skupiny měly zpočátku jen několik členů a jejich centrální řízení neexistovalo. HJ se stala mládežnickou organizací národně socialistické strany oficiálně teprve v roce 1926 a to na oslavě „Dne NSDAP” (německy Parteitag der NSDAP). Dívky v ní však nehrály vůbec žádnou roli a jejich aktivity se zaměřovaly především na ošetřování SA mužů a zásobování Hitlerových chlapců při pouličních bojích. Ze začátku se jejich počet pohyboval kolem 67 děvčat. Do roku 1931 se počet navýšil sice na 1 711, ale ve srovnání s chlapeckými skupinami šlo o zanedbatelné číslo.

Svaz německých dívek byl založen teprve až v roce 1930 a v roce 1931 se stal pod vedením Elisabeth Greiff-Walden součástí HJ. V březnu 1932 byla Elisabeth Greiff-Walden jmenována referentkou pro dívčí otázky (Referentin für Mädelfragen) a stala se tak součástí říšského vedení (Reichsleitung). V červnu došlo k přejmenování funkce na vůdkyni BDM (Bundesführerin des BDM). Svaz měl především vychovat mladé dívky k rasovému povědomí a posilovat jejich národnostní německé cítění prostřednictvím společné práce, turistiky, hraní a zpívání za účelem ochrany německého druhu a německého charakteru a přispět tak k vytvoření svobodné německé vlasti.[4] Nicméně počet členek stále zůstával ve srovnání s chlapeckou členskou základnou Hitlerjugend nesrovnatelně nízký. Pro mnoho dívek nebylo upřednostňování mužnosti a kultovního hrdinství jednoduše atraktivní.[5]

Ještě na konci roku 1932 - bezprostředně před uchopením moci národními socialisty - měl BDM jen 25 000 členek. Dokonce i po roce 1933 zůstával počet členek dalece za chlapeckým HJ. Vůdce říšské mládeže Baldur von Schirach po svém zvolení ostatní konkurující mládežnické organizace rozpustil nebo zakázal. Vynucené členství nových dívek z rozpuštěných organizací tak zajistilo rapidní nárůst v počtu členství (gleichgeschaltete Jugendgruppen). Organizace, kterých se tzv. Gleichschaltung[6] nedotklo (katolické mládežnické org.), byly často ze strany HJ vystaveny silné šikaně.

BDM mezi roky 1933 a 1939[editovat | editovat zdroj]

Po převzetí moci národními socialisty zažíval svaz nebývalý rozmach a během jednoho roku se počet členek zvýšil až dvacetinásobně. Do svazu nevstupovala nově jen děvčata ze zakázaných nebo sjednocených organizací. Velké množství dívek svazová volnočasová nabídka jednoduše lákala a cítily potřebu „být při tom”. Politická NS-výchova u nich ustupovala do pozadí. Dlouhodobě se ale zvýšená angažovanost nedostavila. Děvčata, která opouštěla základní školní docházku a nastupovala do učebních oborů, neměla nejen mnoho času k odpoledním aktivitám, ale byla také ve věku, kdy upřednostňovala prostě jiné zájmy. Proto byla členská základna starších dívek podstatně menší než v „Jungmädelbundu”.[7]

Nová říšská referentka Trude Mohr započala od roku 1934 se vzděláváním oddílových vůdkyň a se sjednocováním pracovní náplně. Nejprve zavedla do sportu výkonnostní ocenění BDM, pod vedením Baldura von Schirach státní oslavu „Dne mládeže” (Staatsjugendtag), dále se zaměřila na výstavbu kulturní práce a rozvoj výletní a táborové činnosti. Sportovní program sestával z atletiky, sportovních her ​​a gymnastiky. Za atletické úspěchy a dosažené poznatky v týdenních domácích večerech existovala řada ocenění - od různých obyčejných odznaků (Jungmädelprobe) až po ty ve zlatě (BDM-Leistungsabzeichen).[8][9]

Od 1. prosince 1936 vstoupil v platnost zákona o Hitlerjugend[10] a do této doby dobrovolné členství se stalo povinným. BDM se tak stal vedle školy a rodiny dalším nacionálně socialistickým výchovně-vzdělávacím faktorem. Do svazu se dostalo i mnoho děvčat, která o členství nestála a jejich desorientace postupně gradovala. Tato děvčata se stavěla proti NS výchově a pro mnohé další svaz ztrácel povinným členstvím na atraktivitě.[11] V roce 1937 spadala organizace na župní úrovni sice pod HJ, ale v místních a okresních oddílech mohla pracovat samostatně. Dívky od 10 do 15 let tvořily oddíly Kuřátek (německy Kükengruppen) a od 15 let výše tzv. dívčí společenstva Mädelschaften.[12]

Vedení HJ se snažilo atraktivitu svazu zvyšovat vzděláváním v domácím hospodářství a do roku 1938 založilo 14 BDM-rodinných škol (BDM-Haushaltsschulen) a od 19. ledna 1938 nabízelo pro starší členky zapojení do díla „Víra a krása” (BDM-Werk Glaube und Schönheit). Sport s veřejným pochodováním s plnou polní postupně ustupoval novému zaměření na rodinnou výchovu. V popředí dívčí tělesné výchovy stála grácie a ženskost. Dokonce i tábory s přenocováním se staly pro dívky nepřípustné[13] a místo mašírování se učily pochodové písně. Ženská stránka BDM-výchovy se projevila také v novém zaměření na zdravotní výchovu. Z minulosti zůstala zachována pouze civilní ochrana, jelikož korespondovala u „vyšších míst” s představou možné války.[14]


BDM ve válce[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že vedoucí orgány již od přelomu roku 1938/39 započaly s přestavbou, byl Svaz německých dívek na válku velmi dobře připraven.[15] Podcenilo ale otázku vedoucích u Jungvolku a HJ po odchodu mladých mužů do války. Děvčata musela převzít nejen jejich úkoly, ale ještě k tomu udržet chod svazu. Hermann Göring proto na dívky apeloval, aby se postavily hodině pravdy a spěchaly tam, kde již za starých časů ženy nejlépe plnily své úkoly - v péči o příbuzné a nemocné. Měly také podpořit těžce pracující matky a ženy v továrnách a na poli.[16]

Tomu odpovídaly nové činnosti BDM. Dívky se angažovaly na letních relaxačních táborech pro válečně postižené nebo na táborech dětí z bombardováním postižených oblastí (německy Kinderlandverschickung)[17][18], sbíraly léčivé byliny, pořádaly sbírky obnošených oděvů, knih, sbírky finanční, pracovaly na venkově - zejména při sklizních, vyráběly hračky, ale zapojovaly se také do pomoci v domácnostech a v sociální oblasti (hlídání dětí, nákupy, potravinové lístky). Balily polní poštu pro wehrmacht, šily a opravovaly vojenské uniformy, zajišťovaly kulturu v kasárnách a vojenských lazaratech, pomáhaly při vojenských transportech. Pracovaly v nemocnicích, v Červeném kříži, roznášely propagandu a přebíraly pomocné práce u pošty, v městské dopravě, na nádražích a civilní ochraně.[19] Přibližně 3 000 dívek přešlo rovnou k SS a staly se z části dozorkyněmi v koncentračních táborech.[20]

Zvláštní kategorii BDM činnosti představovalo nasazení na východě, kde děvčata v připojených a okupovaných oblastech východní Evropy opatrovaly přesídlené etnické Němce (Volksdeutschen).[21] Dále zde budovaly nové BDM oddíly a vykonávaly službu v zemědělství (Landdienst), zřizovaly provizorní školy a mateřské školy, pracovaly jako pomocné učitelky, vyučovaly němčinu[22], pomáhaly selkám, hrály si a zpívaly s dětmi nebo organizovaly pro etnické Němce oslavy svátků k upevnění pospolitosti v nových životních podmínkách. Děvčata musela na anektovaném území (Reichsgau Wartheland) v rámci svého povinného ročního pracovního nasazení nebo v rámci dobrovolné služby (po vyhnání asi jednoho milionu Poláků ) pomáhat s resocializací přesídlených zemědělských "etnických Němců" (přibližně 350 000) z jiných regionů Polska. Postupně sem bylo soustředěno v asi 160 speciálních táborech 19 000 členek BDM. Během čtyř až šesti týdnů pracovaly v patnáctičlenných skupinách. Společně s jednotkami SS byla každá ze skupin zodpovědná za čtyři nebo pět vesnic. Po jejich konfrontaci s velkou negramotností, špatnou hygienou a alkoholismem polských Němců u nich docházelo nejen ke zklamáním, ale i k vystřízlivění.[23]



Organizace a struktura[editovat | editovat zdroj]

Nürnberg, Reichsparteitag, HJ - generální zkouška s Reichsleiter Baldur von Schirach
Dr. Jutta Rüdiger (1910-2001), německá psycholožka, říšská referentka BDM
Potsdam - škola pro vzdělávání vedoucích BDM
Vůdkyně BDM na návštěvě v Dachau

Největší organizační jednotku tvořily Obergaue (BDM) s přibližně 150 000 členkami, nejmenší pak Mädelschaften a Jungmädelschaften s 15 členkami. Každé jednotce velela Führerin, která se podřizovala vyšším instancím a velela jednotkám nižším. Vůdce říšské mládeže nevelel jen mládežnické organizaci NSDAP, ale od 17. června 1933 mu byla podřízena veškerá mládež Třetí říše. Jednalo se o funkci stranickou a státní. V roce 1933 spadala pod ministerstvo vnitra, v roce 1934 pod ministerstvo školství a od roku 1936 byla tato funkce nejvyšším říšským orgánem a tím také přímo podřízena vůdci a říšskému kancléři.[24]

Vůdce říšské mládeže[editovat | editovat zdroj]

Jemu byl podřízen: Hitlerjugend (dělící se na „Gebieten“ a „Bannen“), taktéž BDM (Bund Deutscher Mädel), Jungmädel a Glaube und Schönheit - všechny tři se dělící na župy „Obergauen“ a „Untergauen“)

Vůdci říšské mládeže byl dále podřízen štáb s náčelníkem štábu (Stabsführer). Ten plnil také funkci jeho zástupce (Stellvertreter). Pod něj spadaly různé referáty a úřady mládežnického vedení, mimo jiné také říšská referentka BDM, osobní oddělení, úřad pro kulturu, úřad pro tělesnou výchovu a úřad pro tisk a propagandu. Mnoho úřadů bylo během trvání BDM zrušeno nebo přejmenováno, nakonec během války zůstala tři nadřízená místa - úřad pro nasazení, vzdělávání a politický. Organizační struktura se pak dělila na čtyři stupně HJ, Jungvolk, Bund Deutscher Mädel a Jungmädel. Struktura BDM dále pokračovala takto:

Bund Deutscher Mädel[editovat | editovat zdroj]

  1. Mädelschaft (kolem 15 dívek)
  2. Mädelschar (kolem tří Mädelschaften)
  3. Mädelgruppe ( čtyři Mädelscharen)
  4. Mädelring (čtyři Mädelgruppen)
  5. Untergau (pět Mädelringe)
  6. Obergau (deset až třicet Untergaue a právě tolik Jungmädeluntergaue)
  7. Gauverband (od čtyř do sedmi Obergaue)

Jungmädel[editovat | editovat zdroj]

  1. Jungmädelschaft (kolem 15 Jungmädel)
  2. Jungmädelschar (kolem tří Jungmädelschaften)
  3. Jungmädelgruppe (čtyři Jungmädelscharen)
  4. Jungmädelring (čtyři Jungmädelgruppen)
  5. Jungmädeluntergau (pět Jungmädelringe)

Jednotkám velely vůdkyně (Führerin) jejichž vůdcovství se odvozovalo od názvu jednotky. Vůdkyně nebyly volené, ale jmenovány nadřízenou vůdkyní a jmenování bylo potvrzováno jí nadřízenou Führerin. V nejnižších oddílech pracovaly vůdkyně dobrovolně a zdarma, v oblastních a říšských funkcích státní služby za úřednický plat. Analogicky to samé platilo pro HJ. Mimo vůdcovského vedení oddílu mohly zastávat vůdkyně i jiné funkce nebo spolupracovat s říšským mládežnickým vedením. Zvláště ve vyšších instancích byly funkce finančně ohodnocovány.

BDM

  • Mädelschaftsführerin
  • Mädelscharführerin
  • Mädelgruppenführerin
  • Mädelringführerin
  • Untergauführerin
  • Gauführerin
  • Obergauführerin
  • Gauverbandsführerin

JM

  • Jungmädelschaftsführerin
  • Jungmädelscharführerin
  • Jungmädelgruppenführerin
  • Jungmädelringführerin
  • Jungmädeluntergauführerin

Od roku 1942 došlo nejen ke spojení služebních míst HJ a BDM, ale také ke zrušení označení Obergau a Untergau. Zůstala jen označení HJ - Gebiet a Bann.

Ideologie[editovat | editovat zdroj]

Veškerá mládežnická práce podléhala cílům NS-ideologie, také proto sestávala především z ideologických školení s etnickou a rasovou naukou. Základ ideologie tvořila soudružská pospolitost (Volksgemeinschaft) podle vzoru frontového kamarádství z první světové války, která byla modelem nové společnosti bez rozdělujících společenských tříd a náboženských skupin. V praxi nebyla tato ideologie ukotvena, nerovnost se objevovala už v samé hierarchii HJ. Pro dívky platil model ženy a matky, která na základě rasové hygieny měla zajistit dědičně zdravé potomky. Pro sportovní zaměření se najímali učitelé německé tělovýchovné univerzity (německy Deutsche Hochschule für Leibesübungen). Vzdělávání odpovídalo nacistickému ideálu ženství.[25]

Uniforma[editovat | editovat zdroj]

Uniformu museli platit dívkám rodiče. Sociální rodiny si mohly uniformu od státu za mírný poplatek zapůjčit. Sestávala z bílé blůzy, tmavě modré sukně, černého šátku s koženým uzlem[26] a pro zimní období z hnědé bundy se župním štítkem.[27] Mimo běžné uniformy, jejíž nošení bylo povinné, nosila děvčata i slavnostní taneční uniformu - Mädeltanzkleid, která sestávala z bílých šatů a červené vestičky či červeného lemu na spodním okraji šatů[28] a z jednotné BDM uniformy pro sváteční dny - BDM-Festkleid[29]. Nošení stejnokroje platilo také ve sportu a při práci.[30][31][32][33][34][35] Vůdkyně měly svoji speciální uniformu.[36] Nošení uniformy se považovalo za čest, proto dodržování jejího správného nošení se kontrolovalo. Přestupky se trestaly odnětím služebního označení či úplným zákazem nošení uniformy.[37]

Konec války a rozpuštění HJ[editovat | editovat zdroj]

Ke konci války se stávala práce v BDM pro dívky čím dál více náročnou, zvláště v důsledku bombardování, evakuací a následným rozpadem infrastruktury a to nejen ve východní Evropě, ale také doma v západních oblastech říše. Jen stěží neztrácelo jejich nasazení na své kontinuitě. Zrovna tak slábla i kontrola. Zvláště v úplném závěru druhé světové války shledávala děvčata službu nudnou a zatěžující a čím dál více se u nich objevovala rezistence či odmítavý postoj. Vzhledem k tomu, že byly dlouhodobě odděleny od svých rodin a jejich spolupráce s muži nebo vojáky wehrmachtu vytvářela mnohé příležitosti k sexuálním kontaktům, odrazila se uvolněná morálka také na špatné pověsti dívek. Lidově se označovala zkratka BDM také jako Bund německých matrací (Bund Deutscher Matratzen nebo Bubi Drück Mich).[38] Po skončení druhé světové války převzaly svrchovanou moc v Německu čtyři vítězné mocnosti. Spojenecká kontrolní komise zrušila zákonem z 10. října 1945 (Kontrollratsgesetz Nr. 2) celou NSDAP i se svazem BDM a její majetek zabavila.[39] I když bylo členství v BDM povinné, potýkaly se dívky při vyšetřování s těžkostmi a často s nedozírnými důsledky. Například pamětnice z východního Pruska uvádí, že s Rudou armádou dorazila také rozvědka (NKVD), která započala s vyšetřováním. Naivně přiznala, že byla členkou BDM (v 17. letech). NKVD ji poslalo do pracovního tábora na Sibiř, po třech letech byla převezena do pracovního tábora u Kyjeva, kde byla internována ještě dalších pět let. Do NDR se vrátila po osmi letech jako lidská troska a to mohla být ještě ráda, že vůbec přežila.[40]

BDM známé funkcionářky a členky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEDÜRFTIG, Friedemann. Třetí říše a druhá světová válka : lexikon německého nacionálního socialismu 1933-1945. Praha : Prostor, 2004. ISBN 80-7260-109-1.  
  • Gisela Miller-Kipp (Hrsg.): „Auch Du gehörst dem Führer.“ Die Geschichte des Bundes Deutscher Mädel (BDM) in Quellen und Dokumenten. Juventa-Verlag, Weinheim u. a. 2001, ISBN 3-7799-1131-0 (Materialien zur historischen Jugendforschung.)
  • Dienstvorschrift der Hitlerjugend: Der Jungmädeldienst. Reichsjugendführung, Berlin 1940, (Online, archive.org).
  • Gerhard Honekamp: „Straff, aber nicht stramm – herb, aber nicht derb“ – „Erziehung zur deutschen Frau“ durch den Bund Deutscher Mädel. In: Geschichte lernen 24/1991 (Themenheft Kindheit und Jugend im Nationalsozialismus), S. 44–47 (Quellensammlung für den Unterricht).
  • Birgit Jürgens: Zur Geschichte des BDM (Bund Deutscher Mädel) von 1923 bis 1939. 2. unveränderte Auflage. Lang, Frankfurt am Main u. a. 1996, ISBN 3-631-30602-4 (Europäische Hochschulschriften Reihe 3: Geschichte und ihre Hilfswissenschaften 593), (Zugleich: Rostock, Univ., Diss., 1993).
  • Michael H. Kater: Hitler-Jugend. Aus dem Englischen von Jürgen Peter Krause. Primus-Verlag, Darmstadt 2005, ISBN 3-89678-252-5.
  • Gabriele Kinz: Der Bund Deutscher Mädel. Ein Beitrag zur außerschulischen Mädchenerziehung im Nationalsozialismus. Lang, Frankfurt am Main u. a. 1990, ISBN 3-631-42549-X (Europäische Hochschulschriften. Reihe 11: Pädagogik 421), (Zugleich: Bielefeld, Univ., Diss., 1989).
  • Martin Klaus: Mädchen im Dritten Reich. Der Bund Deutscher Mädel. 3. aktualisierte Auflage. PapyRossa-Verlag, Köln 1998, ISBN 3-89438-152-3 (Neue kleine Bibliothek 55).
  • Arno Klönne: Jugend im Dritten Reich. Die Hitler-Jugend und ihre Gegner. Dokumente und Analysen. Diederichs, Düsseldorf u. a. 1982 1982, ISBN 3-424-00723-4.
  • Gisela Miller-Kipp: „Der Führer braucht mich“. Der Bund Deutscher Mädel (BDM). Lebenserinnerungen und Erinnerungsdiskurs. Juventa Verlag, Weinheim u. a. 2007, ISBN 978-3-7799-1135-7 (Materialien zur Historischen Jugendforschung).
  • Dagmar Reese (Hrsg.): Die BDM-Generation. Weibliche Jugendliche in Deutschland und Österreich im Nationalsozialismus. Verlag für Berlin-Brandenburg, Berlin 2007, ISBN 978-3-86650-530-8., (Potsdamer Studien 19).
  • Dagmar Reese: Mädchen im Bund Deutscher Mädel. In: Elke Kleinau, Claudia Opitz (Hrsg.): Geschichte der Mädchen- und Frauenbildung. Band 2: Vom Vormärz bis zur Gegenwart. Campus-Verlag, Frankfurt am Main u. a. 1996, ISBN 3-593-35413-6.
  • Dagmar Reese: Straff, aber nicht stramm – herb, aber nicht derb. Zur Vergesellschaftung von Mädchen durch den Bund Deutscher Mädel im sozialkulturellen Vergleich zweier Milieus. Beltz, Weinheim u. a. 1989, ISBN 3-407-58310-9 (Ergebnisse der Frauenforschung 18), (Zugleich: Berlin, Freie Univ., Diss., 1987).
  • Dagmar Reese: Warum Mädchen nicht nur gewandert sind. Der »Bund Deutscher Mädel«. In: Geschichte in Wissenschaft und Unterricht, Jg. 60, 2009, 268−281.
  • Heinz Schoen: Im Heimatland in Feindeshand. ARND -Verlag Kiel 1998. V knize jsou také vzpomínky H.E.

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Převážně je čerpáno z de.wikipedia Bund Deutscher Mädel - překlad textu.
  2. PŮSOBENÍ NACISTICKÉ PROPAGANDY NA DĚTI A MLADÉ NĚMCE Bund Deutscher Mädel
  3. Klaus, Mädchen im 3. Reich, str. 82-93 a Reese, Straff, aber nicht stramm - herb, aber nicht derb, str. 31-34
  4. Der Völkische Beobachter, 19.8.1929, Nr. 198, citován Klausem, Mädchen im 3. Reich, str. 83 - „die jungen Mädchen zum Rassenbewusstsein zu erziehen" und „sie durch gemeinsame Arbeit, Wandern, Spiel und Gesang im Deutschbewusstsein zu stärken für die Wahrung deutscher Art und deutschen Wesens, um mithelfen zu können am Aufbau eines freien deutschen Vaterlandes."
  5. http://www.dhm.de/lemo/html/nazi/innenpolitik/bdm/ Der Bund Deutscher Mädel ]
  6. http://www.dhm.de/lemo/html/nazi/innenpolitik/gleichschaltung/index.html Die Gleichschaltung]
  7. Kollmeier, Katrin: Ordnung und Ausgrenzung, Die Disziplinarpolitik der Hitler-Jugend, Göttingen 2007
  8. Rüdiger Jutta: Ein Leben für die Jugend. Mädelführerin im Dritten Reich. Deutsche Verlagsgesellschaft, Preußisch Oldendorf 1999
  9. Citace BDM-Reichsreferentin Jutta Rüdiger: Die Jungen werden zu politischen Soldaten und die Mädel zu starken und tapferen Frauen erzogen, die diesen politischen Soldaten Kameraden sein sollen – und unsere nationalsozialistische Weltanschauung später in ihrer Familie als Frauen und Mütter leben und gestalten – und so wieder großziehen eine Generation der Härte und des Stolzes. Wir wollen darum bewußt politische Mädel formen. Das bedeutet nicht: Frauen die später in Parlamenten debattieren und diskutieren, sondern Mädel und Frauen, die um die Lebensnotwendigkeiten des deutschen Volkes wissen und dementsprechend handeln. Jugend im Dritten Reich. Lizenzausgabe. München 1995, Seite 83.
  10. Gesetz: Hitlerjugend, 1936
  11. Klaus, Martin: Mädchen im 3. Reich, Der Bund Deutscher Mädel, 3. aktualisierte Auflage, Köln 1998
  12. Der BDM vor 1933
  13. Citace z de.wikipedia: Zur Vorbereitung der Mädchen für den Dienst an Volk und Familie gab es zudem – zunächst auf freiwilliger Basis, von 1938 an verpflichtend – ein Dienstjahr als hauswirtschaftliche oder landwirtschaftliche Hilfe (sog. Landfrauenjahr). Die Mädchen wohnten und arbeiteten dabei in den Haushalten bzw. auf den Bauernhöfen. Die Vorbereitungslager für den Landdienst von Mädchen und Jungen lagen oft dicht nebeneinander, was zur Folge hatte, dass es vor allem 1936 gehäuft zu Geschlechtsverkehr kam. Allein bei 900 der BDM-Mitglieder, die in jenem Jahr vom Reichsparteitag in Nürnberg zurückkehrten, wurden anschließend Schwangerschaften festgestellt. Kater, str. 95
  14. Buddrus, Michael: Totale Erziehung für den totalen Krieg, Hitlerjugend und nationalsozialistische Jugendpolitik, 2 Bde., München 2003
  15. Klaus, Mädchen im Dritten Reich, str. 106-115
  16. Přeložená citace: „Ernst der Stunde" zu stellen und „dorthin zu eilen, wo von alten Zeiten her die Frau schon immer die beste Arbeit getan hat, in der Pflege der Verwandten und Kranken. Sie sollen aber auch vor allem die Mütter unterstützen und die Frauen, die doch heute in der Fabrik oder draußen auf dem Lande einen schweren Dienst tun müssen.", z Hermann Göring am 10.9.1939, podle Klause, Mädchen im Dritten Reich, str. 105
  17. Citace z Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (6.): Už v roce 1933 byly organizovány zotavovací pobyty na venkově pro městské děti („Kinderlandverschickung“, KLV) a tento projekt byl zdokonalován až do vypuknutí války. V době, kdy letecká hrozba byla více než zřejmá, začal vznikat projekt Eweiterte Kinderlandverschickung, oficiálně veřejnosti představený na podzim roku 1940 jako ochranné opatření pro říšské děti z oblastí ohrožených leteckou válkou. Tedy jakási rozšířená forma předchozího projektu. V rámci tohoto projektu docházelo k evakuaci městských dětí, popř. matek s dětmi do bezpečnějších oblastí, pro děti ovšem zcela neznámých. K ubytování sloužily nově zařízené komplexy bývalých hotelů, penzionů či lázní. Tyto „tábory KLV“, jak byly označovány, tvořila rozptýlená dílčí zařízení.
  18. Šustrová Radka: Pod ochranou protektorátu, Projekt Kinderlandverschickung v Čechách a na Moravě: politika, každodennost a paměť, 1940–1945. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2012
  19. BDM-Osteinsatz
  20. Michael H. Kater: Hitler-Jugend, str. 82.
  21. Harvey, „Osteinsatz" des Bundes Deutscher Mädel im Krieg
  22. Ne všichni „Volksdeutschen" a už vůbec ne „Deutschstämmigen" uměli německy, 95 procent řeč neovládalo.
  23. Michael H. Kater: Hitler-Jugend. Aus dem Englischen von Jürgen Peter Krause. Primus-Verlag, Darmstadt 2005, ISBN 3-89678-252-5.
  24. Gliederung
  25. Ideologie
  26. Basic Summer Uniform
  27. Winter Uniforms
  28. Dance Dresses
  29. Trachten
  30. country service
  31. Basic Sports Uniform
  32. Track Suit
  33. Bathing Suit
  34. Belief & Beauty
  35. Other Sports Uniforms
  36. Leaders' Uniforms
  37. Uniform
  38. Kater, str. 97
  39. Martin Klaus: Mädchen im Dritten Reich. Der Bund Deutscher Mädel. 3. aktualisierte Auflage. PapyRossa-Verlag, Köln 1998, ISBN 3-89438-152-3
  40. SCHOEN, Heinz. Im Heimatland in Feindeshand : Schicksale ostpreussicher Frauen unter Russen und Polen 1945-1948 : eine ostdeutsche Tragödie. Kiel : ARND -Verlag, 1998. ISBN 3887411986. Kapitola Dokument 18, s. 153 až 159.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]