Kurt Georg Kiesinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kurt Georg Kiesinger
Kurt Georg Kiesinger
Kurt Georg Kiesinger

3. spolkový kancléř Německa
Ve funkci:
1. prosince 1966 – 21. října 1969
Prezident Heinrich Lübke
Gustav Heinemann
Předchůdce Ludwig Erhard
Nástupce Willy Brandt

3. předseda CDU
Ve funkci:
23. května 1967 – 5. října 1971
Předchůdce Ludwig Erhard
Nástupce Rainer Barzel
Stranická příslušnost
Členství NSDAP (1933–1945)
CDU (1949–1988)

Narození 6. dubna 1904
Ebingen, Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Úmrtí 9. března 1988 (ve věku 83 let)
Tübingen, Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
Místo pohřbení Stadtfriedhof Tübingen
Národnost německá
Choť Marie-Luise Kiesinger
Alma mater Univerzita Tübingen
Univerzita Friedricha Wilhelmse (Berlín)
Zaměstnání právník
Profese politik, advokát a soudce
Náboženství římské katolictví
Ocenění velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1957)
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1960)
velkokříž Řádu Isabely Katolické
Bavorský řád za zásluhy
velkokříž Řádu islandského sokola
… více na Wikidatech
Podpis Kurt Georg Kiesinger, podpis
Commons Kurt Georg Kiesinger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kurt Georg Kiesinger (6. dubna 1904, Ebingen9. března 1988, Tübingen) byl německý politik (CDU), v letech 1958 až 1966 ministerský předseda Bádenska-Württemberska, v letech 1966 až 1969 spolkový kancléř Německé spolkové republiky, mezi roky 1967 a 1971 předseda CDU. Kiesinger byl první poválečný německý kancléř, který vládl díky velké koalici (CDU společně s SPD).

Život[editovat | editovat zdroj]

Kiesinger se po nástupu Adolfa Hitlera k moci stal členem NSDAP.[1] Kvůli své minulosti spjaté s nacionálním socialismem (za války působil na oddělení propagandy ministerstva zahraničí) byl především levicovými politiky sporně hodnocen.[zdroj?]

Přes jeho konzistentní reprezentaci nacistického totalitního státu pokračoval ve své kariéře po válce v roce 1945 s podporou nacistických kolegů.[zdroj?] Zároveň je spojován se záchranou nacistického majetku.[zdroj?] Kromě jiného byl v představenstvu rádia v Monaku, jedné z mnoha stínových společností pro vyvezení nacistického majetku do zahraničí.[zdroj?]

Během svého úřadování zavedl zákony výjimečného stavu a zažil období rozkvětu mimoparlamentní opozice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spiegel: Jak velkou roli hráli bývalí nacisté při vzniku Západního Německa?. Český rozhlas [online]. 7. března 2012. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]