Osvobození Československa v roce 1945

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osvobození Československa v roce 1945
konflikt: Druhá světová válka
Mapa Pražské ofenzívy
Mapa Pražské ofenzívy
trvání: 10. březen - 8. květen 1945
místo: Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava SlovenskoSlovensko Slovensko
výsledek: Osvobození Československa
strany
Sovětský svaz Sovětský svaz
USA Spojené státy americké
Rumunsko Rumunsko
Polsko Polsko
Belgie Belgie

Československo Československý odboj

Nacistické Německo Velkoněmecká říše
Maďarské království Maďarsko
velitelé
Sovětský svaz Ivan Koněv
USA George S. Patton
Rumunsko Vasile Atanasiu
Polsko Karol Świerczewski
Československo Karel Klapálek
Nacistické Německo Ferdinand Schörner

síla
1 770 063 Sovětů,[1]
150 000 Američanů,[1]
139 495 Rumunů,[1]
69 522 Poláků,[1]
48 400 Čechoslováků[1]
1 250 000 Němců,[2]
9 370 Maďarů[2]
ztráty
140 000 Sovětů,[1]
66 495 Rumunů,[1]
11 700 Čechoslováků,[zdroj?]
1 302 Poláků,[1]
351 Američanů[1]
850 000 zabitých, zraněných a zajatých

Osvobození Československa v roce 1945 od německých okupantů bylo jednou z posledních událostí druhé světové války. Součástí osvobození Československa byla Pražská ofenzíva vedená Sovětským svazem z východní fronty, dále osvobození západních Čech americkou armádou a květnového povstání českého lidu.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Karpatsko-dukelská operace měla v roce 1944 napomoci slovenskému národnímu povstání a spojit povstalce se sovětskými armádami. Byla to největší bitva, které se kdy Češi a Slováci zúčastnili.[3] V Dukelském průsmyku zahynulo nebo bylo zraněno až 85000 sovětských a 6000 československých vojáků. 6. října 1944 překročily první jednotky Čechoslováků s vojáky 38. rudé armády státní hranici republiky. Koncem října se však podařilo německým vojskům potlačit povstaleckou armádu na středním Slovensku a Karpatsko-dukelská operace se proto zastavila. Území Slovenska bylo postupně osvobozeno Rudou armádou, armádou Rumunska a 1. československým armádním sborem. Prvními velkými osvobozenými městy byly 20. ledna 1945 Košice a Prešov. 4. dubna 1945 Rudá armáda osvobodila Bratislavu a do 1. května 1945 byly ze slovenského území vytlačeny poslední německé jednotky.

Po osvobození Slovenska postupovali Sověti od 10. března 1945 na české území z Ostravska a od Bratislavy (zde společně s rumunskou armádou). Nejtěžší boje probíhaly v Karpatech, ve slovenských horách a u Ostravy.

Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou započalo 18. dubna 1945, kdy průzkum roty americké armády vstoupil na území předmnichovské Československé republiky. O dva dny později vnikly americké jednotky do Aše a 25. dubna dobyly Cheb. Sověti, kteří se po tvrdých bojích teprve probili na Ostravsko a po osvobození Brna teprve stáli na jihu Českomoravské vysočiny, souhlasili 30. dubna s dalším postupem americké armády na osu Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice.[4] Američané však setrvávali na svých pozicích a do Čech zahájili postup až 5. května 1945. Američané tak do 10. května obsadili zbytek území, až k demarkační čáře.

Německá vojska kladla protivníkovi na Moravě daleko tvrdší odpor, než tomu bylo v západních Čechách. Na osvobození Československa se podílelo okolo 2 100 000 vojáků spojeneckých armád z východní fronty, z nichž velká většina pocházela ze Sovětského svazu. Ti po těžkých bojích na konci dubna postoupili na Moravu.[5]

Květnové povstání začalo 1. května v Přerově a šířilo se do dalších měst, účastnilo se ho v Česku aktivně asi 130 000 osob. 5. května vypuklo Pražské povstání[6] a povstalci žádali o pomoc.

Pražská operace se měla uskutečnit útokem ze tří stran směrem na Prahu, ze severozápadu, severovýchodu a jihovýchodu. V noci ze 7. na 8. května překročily úderné skupiny Rudé armády prostory hraničních přechodů v Krušných horách. Jednotky sovětské a polské armády postoupily směrem k severním československým hranicím, další sovětské jednotky útočily z oblasti Moravy a ze severního Rakouska. I přesto, že byl znám podpis kapitulačního aktu v Remeši, Němci se nechtěli vzdát a boje stále pokračovaly. Do půlnoci z 8. na 9. května, postoupily sovětské jednotky až do Loun, ostatní oddíly tohoto frontu postoupily do těsné blízkosti západních a severních hranic předmnichovského Československa. Na Moravě postoupily až k Prostějovu. Před půlnocí 8. května byl podepsán definitivní akt kapitulace. Ráno 9. května pronikla sovětská vojska ze směru od Slaného a Veltrus do Prahy. 10. května dorazily do Prahy i tanky 1. československé tankové brigády, které předchozí den vyrazily se sovětskými vojsky směrem od Litovle.

Do 11. května sovětské jednotky i spojenečtí vojáci československé, rumunské a polské armády čistili oblast od zbylých skrývajících se německých vojáků. Sovětská i americká vojska poté pomáhala odminovávat oblast a zůstala v Československu do listopadu 1945, kdy se obě vojska stáhla z československého území.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa - Reflex.cz [online]. Reflex. Dostupné online. 
  2. a b České povstání v květnu 1945 [online]. Křesťanskosociální hnutí, 2010-05-02. Dostupné online. 
  3. Dukla: 71. výročí krvavé bitvy, která otevřela bránu k domovu. Mocr.army.cz [online]. Dostupné online. 
  4. Osvobození Plzně – slavnostní pochod praporečníků americké armády [online]. Vojenský historický ústav Praha. Dostupné online. 
  5. Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa - Reflex.cz. Reflex.cz [online]. Dostupné online. 
  6. Květnové povstání v Praze. Český rozhlas [online]. Dostupné online. 

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]