Lanžhot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lanžhot

Kostel Povýšení sv. Kříže
Znak obce LanžhotVlajka obce Lanžhot
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0644 584622
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Břeclav (CZ0644)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Břeclav
Historická země Morava
(jižní část patřila
do 30. července 1920
k Dolnímu Rakousku)
+ Slovensko
Katastrální území Lanžhot
Katastrální výměra 54,86 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 736 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 164 m n. m.
PSČ 691 51
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Městský úřad Lanžhot
Náměstí 177
691 51 Lanžhot
Starosta Ladislav Straka
Oficiální web: www.lanzhot.cz
Email: urad@lanzhot.cz
Lanžhot
Lanžhot
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lanžhot (německy Landshut) je město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 7 km jihovýchodně od Břeclavi. Je nejjižněji položeným moravským městem. Žije zde přibližně 3 700[2] obyvatel. Leží na řece Kyjovce na okraji nivy řeky Moravy. Městem se stal 27. června 2001. Poblíž města se nachází soutok řek Moravy a Dyje se zachovalými lužními lesy.

Jižní polovina katastru města mezi řekami Dyjí a Moravou (součást tzv. Dyjského trojúhelníku) však patřila až do 30. července 1920 k Dolnímu Rakousku. Také katastru Lanžhota se dotkla úprava státní hranice se Slovenskem z roku 1997, v jejímž důsledku Lanžhot některé pozemky při řece Moravě ztratil ve prospěch Slovenska, ale jiné (původně slovenské) naopak získal.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jméno sídla je poprvé připomínáno v roce 1384 jako Lanczhut oppido. Vzniklo na hraniční křižovatce obchodních cest, německý název Landshut (zemská stráž) odkazuje k této funkci. Městečko roku 1496 připadlo rodu Lichtenštejnů, v jehož držení zůstalo až do 19. století. Kvůli své poloze na hranicích tří zemí – Moravy, Uher a Rakouska – mnohokrát v historii trpělo přesuny vojsk. Jednou z nejhorších pohrom se stal vpád ozbrojenců Štěpána Bočkaje roku 1605, kdy byl Lanžhot vydrancován a vypálen. Naproti tomu během třicetileté války utrpěl relativně menší škody než okolní panství.[3]

Od počátku 18. století nastal setrvalý růst městečka. V roce 1850 získal Lanžhot samosprávu, žilo zde tehdy téměř 2700 obyvatel. Od roku 1900 byl označován jako městys. Po německé okupaci českých zemí v březnu 1939 zůstal jako jediná původní hraniční obec součástí Protektorátu Čechy a Morava. Během druhé světové války se do Lanžhota sestěhovala řada obyvatel z Břeclavi, roku 1944 zde žilo asi 5000 lidí.[3]

Na konci druhé světové války, během Bratislavsko-brněnské operace, proběhly o Lanžhot těžké boje. Bitva o město během 5.–11. dubna 1945 si vyžádala životy několika set sovětských vojáků. Německé ztráty byly pravděpodobně obdobné. Během bojů zahynulo 56 místních občanů, stovky dalších utrpěly zranění. Z 924 obytných domů bylo zcela zničeno 230, většina ostatních utrpěla poškození. Lanžhot se dne 11. dubna 1945 stal první osvobozenou obcí na území jižní Moravy.[4]

Po válce mnoho lanžhotských občanů, kteří přišli o své domovy, odešlo do uprázdněných sídel v pohraničí. Tím počet obyvatel obce na počátku 50. let poklesl asi na 3650.[3] Lanžhot byl 27. června 2001 povýšen na město.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Povýšení svatého Kříže – původně raně barokní jednolodní chrám, v letech 1892–1893 radikálně přestavěn v historicko-eklektickém stylu dle návrhu Karla Weinbrennera
  • usedlost čp. 183 – stavba tradičního lidového stylu z roku 1857
  • usedlost čp. 155 – zemědělská usedlost z druhé poloviny 19. století, s dochovaným původním malovaným žudrem. Nyní využívána jako městské muzeum.
  • lovecký zámeček Lichtenštejnů z roku 1890, autor Karel Weinbrenner
  • pomník padlým a socha Tomáše Garrigue Masaryka u školy
  • socha rudoarmějce z roku 1953

Přírodní krásy[editovat | editovat zdroj]

Katastrem města Lanžhota protékají hned tři řeky – Kyjovka, která se pod Lanžhotem vlévá do řeky Dyje, která se dál vlévá do řeky Moravy a ta poté opouští katastr Lanžhota a tím i území České republiky.

  • Ranšpurk – národní přírodní rezervace
  • Cahnov - Soutok – národní přírodní rezervace
  • Obora Soutok – obora LZ Židlochovice pro chov spárkaté zvěře
  • rybník Kout

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

V letech 2010 až 2014 byl starostou František Hrnčíř (TOP 09 a nezávislí). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 5. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen. Ladislav Straka (Volba pro Lanžhot). [5]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází železniční trať 250 (Kúty – Brno – Havlíčkův Brod).

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Katastrem města prochází dálnice D2, která zde překračuje státní hranici na Slovensko (Kúty), silnice II/425 v úseku Břeclav - Lanžhot - Brodské a silnice II/424 z Moravské Nové Vsi do Lanžhotu. Dále na území zasahuje silnice III/4245.

Cyklotrasy[editovat | editovat zdroj]

Městem a katastrem probíhá několik desítek km regionálních cyklotras.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017; datum přístupu: 4 květen 2017.
  3. a b c Historie Lanžhota [online]. Městský úřad Lanžhot, [cit. 2015-11-09]. Dostupné online.  
  4. TICHÝ, Petr. Osvobození Podluží I. část [online]. valka.cz, 2005-05-03, [cit. 2015-11-09]. Dostupné online.  
  5. SPĚVÁK, Přemysl. Lanžhot už vede Straka, Valtice zase Trojan. Jako zástupce mají ženy. Břeclavský deník [online]. 2014-11-07 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]