Lanžhot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lanžhot
Kostel Povýšení sv. Kříže
Znak města LanžhotVlajka města Lanžhot
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0644 584622
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Břeclav
Okres (LAU 1) Břeclav (CZ0644)
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Historická země Morava
(jižní část patřila
do 30. července 1920
k Dolnímu Rakousku)
+ Slovensko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 698 (2020)[1]
Rozloha 54,86 km²
Katastrální území Lanžhot
Nadmořská výška 164 m n. m.
PSČ 691 51
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa městského úřadu Městský úřad Lanžhot
Náměstí 177
691 51 Lanžhot
urad@lanzhot.cz
Starosta Mgr. Ladislav Straka (od r. 2014)
Oficiální web: www.lanzhot.cz
Lanžhot
Lanžhot
Další údaje
Kód části obce 79111
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lanžhot (německy Landshut) je město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 7 km jihovýchodně od Břeclavi, na trojmezí Česka s Rakouskem a Slovenskem. Je nejjižněji položeným moravským městem. Žije zde přibližně 3 700[1] obyvatel. Leží na říčce Kyjovce na okraji nivy řeky Moravy. Městem se stal 27. června 2001. Na jeho území se nachází dálniční a železniční přechod na Slovensko na trase Brno (– Břeclav) – Bratislava.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Lanžhot se nachází v Dolnomoravském úvalu. Většina zástavby se prostírá na plochém ostrohu, který klesá na jihovýchodě dosti prudce ke Kyjovce a na jihozápadě naopak pozvolna do nivy Dyje. Je zde jedno z nejteplejších a nejsušších klimat v Česku.

Značně velký katastr je na jihozápadě vymezen řekou Dyjí, na východě řekou Moravou. Obě řeky zde zároveň tvoří státní hranice s Rakouskem a Slovenskem a celý katastr města tvoří klín vybíhající mezi území obou výše zmíněných států. V nejjižnějším cípu katastru se nachází turisticky atraktivní soutok obou řek, tvořící trojmezí Česka, Rakouska a Slovenska a nejjižnější a nejníže položený bod Moravy (země). Velká část katastru města je pokryta cennými lužními lesy, protkanými několika menšími vodními toky: Čtvrtým járkem, Kladníkem, Kopanicí, Kyjovkou, Svodnicí, Vlčí struhou.

Lanžhot sousedí na severozápadě s Břeclaví, na severu s Kosticemi a na severovýchodě s Tvrdonicemi, dále se slovenskými obcemi (od severu) Gbely, Brodské (okres Skalica), Kúty a Sekule (okres Senica), a s rakouskými obcemi Rabensburg (okres Mistelbach) a Hohenau an der March (okres Gänserndorf).

Jižní (neobydlená) polovina katastru města mezi řekami Dyjí a Moravou (součást tzv. Dyjského trojúhelníku) patřila až do 30. července 1920 k Dolnímu Rakousku, než byla ze strategických důvodů přiřčena Československu. Katastru Lanžhota se dotkla také úprava státní hranice se Slovenskem roku 1997, kdy byla tato přizpůsobena zregulovanému korytu hraniční řeky Moravy. Tím Lanžhot ztratil pozemky ležící za řekou ve prospěch Slovenska, ale naopak získal ty dosud slovenské na svém břehu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jméno sídla je poprvé připomínáno v roce 1384 jako Lanczhut oppido. Vzniklo na hraniční křižovatce obchodních cest, německý název Landshut (zemská stráž) odkazuje k této funkci. Městečko roku 1496 připadlo rodu Lichtenštejnů, v jehož držení zůstalo až do 19. století. Kvůli své poloze na hranicích tří zemí – Moravy, Uher a Rakouska – mnohokrát v historii trpělo přesuny vojsk. Jednou z nejhorších pohrom se stal vpád ozbrojenců Štěpána Bočkaje roku 1605, kdy byl Lanžhot vydrancován a vypálen. Naproti tomu během třicetileté války utrpěl relativně menší škody než okolní panství.[2]

Od počátku 18. století nastal setrvalý růst městečka. V roce 1850 získal Lanžhot obecní samosprávu, žilo zde tehdy téměř 2700 obyvatel. Od roku 1900 měl status městyse. Roku 1920 získalo Československo dosud dolnorakouský Dyjský trojúhelník, jehož většina byla připojena právě k Lanžhotu, menší část získalo sousední město Břeclav. Po Mnichovské dohodě byl k nacistickému Německu připojen nejen celý Dyjský trojúhelník, nýbrž i jižní část původního katastru Lanžhota (myšleno katastr z doby před rokem 1920), i když samotný intravilán s blízkou částí extravilánu zůstal nadále součástí území tzv. Druhé republiky[3][4][5]. V nacistickém Německu se ocitly lesy na jihu katastru Lanžhota a hranice dále probíhala podél západního okraje silnice spojující Lanžhot se Slovenskem. Během následné druhé světové války se do Lanžhota sestěhovala řada obyvatel z Břeclavi, roku 1944 zde žilo asi 5000 lidí.[2]

Na konci druhé světové války, během Bratislavsko-brněnské operace, proběhly o Lanžhot těžké boje. Bitva o město během 5.–11. dubna 1945 si vyžádala životy několika set sovětských vojáků. Německé ztráty byly pravděpodobně obdobné. Během bojů zahynulo 56 místních občanů, stovky dalších utrpěly zranění. Z 924 obytných domů bylo zcela zničeno 230, většina ostatních utrpěla poškození. Lanžhot se dne 11. dubna 1945 stal první osvobozenou obcí na území jižní Moravy.[6]

Po válce mnoho lanžhotských občanů, kteří přišli o své domovy, odešlo do uprázdněných sídel po vysídlených německých spoluobčanech v pohraničí. Tím počet obyvatel obce na počátku 50. let poklesl asi na 3650.[2] Lanžhot byl 27. června 2001 povýšen na město.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Lanžhot je významným střediskem slovácké folklórní oblasti Podluží a je také sídlem stejnojmenného mikroregionu. Je též znám svým svérázným nářečím.

Ve městě se každoročně v půli září slaví tradiční krojované hody provázené ručním stavěním "máje" (několik klád spojených v jednu vysokou, nahoře s několika větvemi a praporem), tanci a obecně lidovou zábavou. Nechybí zde množství atrakcí pro děti a také početně občerstvovacích či jiných stánků. Hody mají svůj jak kulturní, tak duchovní význam. Slaví se od soboty po úterý po 14. září, kdy je slaveno tzv. patrocinium místního kostela, který je zasvěcen Povýšení sv. Kříže.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Povýšení svatého Kříže – původně raně barokní jednolodní chrám, v letech 1892–1893 radikálně přestavěn v historicko-eklektickém stylu dle návrhu Karla Weinbrennera. Nyní je kostel neoklasicistního stylu.
  • usedlost čp. 183 – stavba tradičního lidového stylu z roku 1857
  • usedlost čp. 155 – zemědělská usedlost z druhé poloviny 19. století, s dochovaným původním malovaným žudrem. Nyní využívána jako městské muzeum.
  • lovecký zámeček Lichtenštejnů z roku 1890, autor Karel Weinbrenner
  • pomník padlým a socha Tomáše Garrigue Masaryka u školy
  • socha rudoarmějce z roku 1953

Přírodní krásy[editovat | editovat zdroj]

Katastrem města Lanžhota protékají hned tři řeky – Kyjovka, která se pod Lanžhotem vlévá do řeky Dyje, která se dál vlévá do řeky Moravy a ta poté opouští katastr Lanžhota a tím i území České republiky.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

V letech 2010 až 2014 byl starostou František Hrnčíř (TOP 09 a nezávislí). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 5. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Ladislav Straka (Volba pro Lanžhot). Stejně tomu bylo i r. 2019. [7]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Lanžhot leží na jednom z nejvýznamnějších a nejfrekventovanějších česko-slovenských hraničních přechodů, a to pro silniční i železniční dopravu. R. 2020 má být ze slovenské strany uzavřen most vedoucí nad řekou Moravou, tedy hranicí Česka a Slovenska. Bude renovován. Podstatně to změní dopravu.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází dvojkolejná elektrifikovaná železniční trať Břeclav–Kúty, po němž je vedena tranzitní osobní i nákladní doprava z Prvního a Druhého železničního koridoru směr Bratislava a Maďarsko. Ve stanici Lanžhot ovšem zastavují pouze regionální osobní vlaky na trase Břeclav – Kúty.

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Kolem města prochází dálnice D2, která zde překračuje státní hranici na Slovensko (Kúty), u Lanžhota ovšem není oficiální dálniční nájezd, pouze odpočívadlo na bývalé celnici. Město samotné je obslouženo paralelní silnicí II/425 (stará státní silnice, úsek Břeclav – Brodské – Kúty), která se tu kříží se silnicí II/424 do Moravské Nové Vsi. Okrajem katastru ještě vede silnice III/4245 (Břeclav – Kostice).

Cyklotrasy[editovat | editovat zdroj]

Městem a zejména jeho katastrem probíhá několik desítek km regionálních cyklotras.

Veřejná hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Lanžhot je součástí Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, tarifní zóna 585. Obsluhuje ho autobusová linka 572 a vlaková linka S53.

Farnost[editovat | editovat zdroj]

Prvním oficiálním farářem se r. 1613 stal Štěpán Bučič a to z vůle majitele panství, Karla z Liechtensteina. Ve farnosti působil až do své smrti r. 1658. Jeho až do dneška následovalo dalších 29 kněží (farářů). Nyní je Římskokatolická farnost Lanžhot rozdělena mezi dva kněze. Materiálním správcem zůstává R. D. Mgr. Pavel Römer, ačkoliv byl (po duchovní i materiální stránce) přeložen do farnosti Velké Bílovice. Ve farnosti působil od srpna 2017. Duchovním správcem (administrátorem excurrendo) se k 13. 1. 2020 stal R. D. Mgr. Robert Prodělal z blízké farnosti Tvrdonice.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]


Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Seznam ulic a uliček[editovat | editovat zdroj]

  • Náměstí
  • Karla Černého
  • Nádražní
  • Masarykova
  • Na dílni
  • Komárnov
  • Kostická
  • Na peci
  • J. A. Komenského
  • K. H. Borovského
  • Příční I.
  • Příční II.
  • Příční III.
  • Kout I.
  • Kout II.
  • Kout III.
  • Dolní
  • Gagarinova
  • Smetanova
  • Sokolská
  • Zámecká
  • Bratří Mrštíků
  • Stráže
  • Souhrady
  • J. Wolkra
  • J. Nerudy
  • F. Palackého
  • Mlýnská I.
  • Mlýnská II.
  • Mlýnská III.
  • K. Čapka (Kradlov)
  • Luční
  • Záhumní
  • Hrnčířská
  • Břeclavská
  • I. Olbrachta
  • U Stadionu
  • Zahradní
  • MUDr. Kepáka
  • Vinohrady
  • Školní
  • Krátká
  • Sadová
  • Lipová
  • Lesíčková
  • Na pastůškách
  • Nová

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b c Historie Lanžhota [online]. Městský úřad Lanžhot [cit. 2015-11-09]. Dostupné online. 
  3. Mapa pozemkového katastru
  4. Třetí vojenské mapování 1:75 000: mapový list 4558 Landschut in Mähren / Lanžhot
  5. Karte des Gemeindegrenzen 1:75000 - mapový list 4558 Landshut in Mähren (Lanžhot)
  6. TICHÝ, Petr. Osvobození Podluží I. část [online]. valka.cz, 2005-05-03 [cit. 2015-11-09]. Dostupné online. 
  7. SPĚVÁK, Přemysl. Lanžhot už vede Straka, Valtice zase Trojan. Jako zástupce mají ženy. Břeclavský deník [online]. 2014-11-07 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online. 
  8. Herci - Oldřich Bělka [online]. Městské divadlo Zlín [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]