Šitbořice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šitbořice
Znak obce ŠitbořiceVlajka obce Šitbořice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0644 584932
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Břeclav (CZ0644)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Hustopeče
Historická země Morava
Katastrální území Šitbořice
Katastrální výměra 12,25 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 013 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 264 m n. m.
PSČ 691 76
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Osvobození 92
69176 Šitbořice
Starosta Antonín Lengál
Oficiální web: www.sitborice.cz
Email: starosta@sitborice.cz
Šitbořice
Red pog.svg
Šitbořice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Šitbořice (německy Schüttboritz) se nachází v okrese Břeclav, kraj Jihomoravský, 25 km jihovýchodně od Brna. Žije zde téměř 2000 obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název se vyvíjel od varianty Sdeboric (1255), Schutwaricz (1317), Sutborzicz (1368), Jessdeborsicz (1373), v Šitbořicích (1412), Šidbořicích (1437), z Ssytboržicz (1480), Schittboržitz (1718), Schüttboržitz (1720), Schitboržitz (1751), Schuettboržitz a Ssittbořice (1846), Schüttborzitz a Šitbořice (1872) až k podobě Šitbořice (1924). Původní místní jméno znělo Ješutbořice a vzniklo z osobního jména Ješutbor, pozdější název Šitbořice vznikl dekompozicí původního Ješutbořice. Pojmenování je rodu ženského, čísla pomnožného a genitiv zní Šitbořic.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle vykopávek v trati Padělky byl prostor dnešních Šitbořic osídlen již v neolitu. V trati Staré hory bylo objeveno pohřebiště z 9. století. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1255, kdy nad farou držel patronát klášter v Rajhradu. Původně se nazývala Ješutbořice podle legendárního zakladatele vladyky Ješutbora. Ze 13. století vznikla na vrchu Hradisko tvrz, vlastněná pány z Deblína a Lomnice, od roku 1368 pány z Dambořic. Zanikla zřejmě kolem roku 1460 za česko-uherských válek. Od 18. století patřila obec klášteru sv. Anny v Brně. V roce 1824 byla připojena k panství Klobouky. Od roku 1898 funguje hasičský spolek. Obec byla velmi poničena v dubnu 1945, kdy zde Wehrmacht sváděl urputné ústupové boje (Bratislavsko-brněnská operace). Ve 21. století je hlavním zaměstnavatelem akciová společnost Zemax, která vznikla transformací místního JZD, mnoho šitbořických občanů dojíždí díky poměrně dobrému spojení za prací do Brna. Šitbořice mají tradičně nízkou míru nezaměstnanosti v rámci okresu.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1930 zde žilo v 389 domech 1851 obyvatel, z nichž se 1847 hlásilo k československé národnosti. Žilo zde 1837 římských katolíků, 5 evangelíků a 3 židé.[3]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[4][5][6]

Místní části 1896 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1920 1961 1970 1980 1991 2001 2013
Počet obyvatel část Šitbořice 1162 1341 1379 1458 1598 1627 1851 1833 2057 2044 2009 1927 1 953 1 940
Počet domů část Šitbořice 248 272 284 304 315 320 389 404 437 461 466 550 559

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Život v obci[editovat | editovat zdroj]

Oddíl kolové Sokol Šitbořice každoročně pořádá Turnaj mistrů světa v kolové.[7]

V katastru obce se nachází sirný pramen Štengar, jeho název se odvozuje z německého výrazu stinkenpáchnout. Voda z pramene léčí revmatismus a kožní choroby.

Šitbořice jsou významnou vinařskou obcí, vinice se nacházejí v tratích Stará Hora, Rozdíly, Torhety, Odměry, Ostudy (název pochází od úzké cesty, z níž vůz často vyjel do pole a udělal tam ostudu). Nejčastějšími odrůdami jsou Sauvignon,Veltlínské zelené a Neuburské. Vinné sklepy návštěvník najde v lokalitách Hradisko, Žleby, Karpaty, Na pětince a Ve Svatojánku, turistickým zájezdům je určen družstevní Sklep Maryša. Šitbořickým rodákem je vinařský odborník Antonín Konečný, autor knihy Vinařem v Africe i leckde jinde.

V obci sídlí také První chodský pivovárek na Moravě, který vaří pivo značky Kulak.

Ve znaku obce je žlutý džbán zvaný plucar, který odkazuje na místní léčivou vodu, černé křídlo z erbu pánů z Lomnice a vinný hrozen. Šitbořice byly zvoleny Vesnicí roku okresu Břeclav 1998 a 2001, dostaly bílou stuhu za práci s mládeží.

Je zde cihelna, která dodává velmi kvalitní klasické cihly na spárované zdivo. Mají typicky nažloutlou barvu.

Při cestě na Těšany na místě zvaném U svatého Petra je studánka, u které podle pověsti straší duch utopeného sedláka.

V obci vychází zpravodaj Štengaráček [8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku M-Ž. Svazek II. Praha : Academia, 1980. S. 550-551.  
  3. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha : Orbis, 1935. 212 s. S. 50.  
  4. Šitbořice - obec/město (okr. Břeclav) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26, [cit. 2012-02-08]. Dostupné online.  
  5. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. Heslo Šitbořice, s. 489.  
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2002 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 630 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Břeclav, s. 640.  
  7. Na turnaj šampionů v kolové do Šitbořic míří pět mistrů světa [online]. Šitbořice: obec Šitbořice, [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.  
  8. zpravodaj Štengaráček [online]. Šitbořice: obec Šitbořice, [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Zelinka a kol.: Šitbořice 1255—2005
  • Jan Grombíř, Jakub Grombíř: Průvodce sklepními uličkami jižní Moravy, Nadace Partnerství, Brno 2007. ISBN 978-80-239-9422-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]