Rakvice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rakvice

Náves
Znak obce RakviceVlajka obce Rakvice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0644 584860
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Břeclav (CZ0644)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Břeclav
Historická země Morava
Katastrální území Rakvice
Katastrální výměra 21,79 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 181 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 164 m n. m.
PSČ 691 03
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Náměstí 22
69103 Rakvice
Starosta Radek Průdek
Oficiální web: www.rakvice.cz
Email: starosta@rakvice.cz
Rakvice
Rakvice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Rakvice (německy Rakwitz[2]) se nachází v okrese Břeclav, kraj Jihomoravský. Žije zde přibližně 2 200[1] obyvatel.

Rakvice jsou významným vinařským centrem spadající do Velkopavlovické vinařské podoblasti. V obci se nachází řada vinařských závodů i menších rodinných vinařství.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název se vyvíjel od varianty Raekwitz (1248), Rakuuiz (1292), Vrakbicz, Vkrawicz (1354), Oerakwicz (1357), Verekwicz (1358), Vrkwicz (1414), Rakwicz (1447, 1558), Rakwicze (1609), Rakwitz (1633, 1673, 1718, 1751), Rakwitz a Rakwice (1846), Rakwitz a Rakvice (1872) až ke tvaru Rakvice v letech 1881 a 1924. Místní jméno původně znělo Rakovice a znamenalo ves lidí Rakových. Pojmenování je rodu ženského, čísla pomnožného, genitiv zní Rakvic.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přibližně v místech, kde dnes leží obec Rakvice, ale spíše blíže k toku Dyje, existovalo asi až do 13. století slovanské sídliště. To dokazuje několik nálezů slovanské keramiky.[3]

První písemná zmínka o obci Rakvice pochází ze dne 6. listopadu 1248, kdy kníže Oldřich III. Korutanský daroval čtyři statky v Rakvicích čejkovickým templářům.[4] V letech 1430 až 1434 byla v Rakvicích postavena kaple sv. Ondřeje.[4] Roku 1498 byl u kaple zřízen hřbitov.[5]

V roce 1540 se v Rakvicích usadili habáni. Roku 1582 z Rakvic odešel katolický farář Albrecht a nahradil ho českobratrský farář Jan Černovín. Roku 1605 byly Rakvice vydrancovány vojskem, které vedl Štěpán Bočkaj. Na konci třicetileté války v roce 1648 měly Rakvice jen 180 obyvatel oproti 510 před válkou. Koncem 17. století se však začaly Rakvice znovu osídlovat. Podle kupní smlouvy (prodej hodonínského panství) ze dne 29. září 1692 byl v Rakvicích obnovený kostel a škola. Ve věži kostela byl zvon ulitý v roce 1668.[4]

Roku 1762 koupil hodonínské panství včetně obce Rakvice císař František I.[4] V roce 1777 bylo v Rakvicích provedeno očíslování domů.[3] Dne 24. května 1788 byl představenými obce, v čele s rychtářem Janem Cabalem, potvrzen josefínský katastr obce Rakvice. V roce 1793 žilo v Rakvicích 928 obyvatel a v roce 1840 pak 1172 obyvatel.[4] V roce 1866 byla v Rakvicích usazena pruská posádka vojáků, která přinesla do Rakvic choleru. Od 1. srpna do 20. září 1866 zemřelo na choleru 146 občanů Rakvic. Rakvický hřbitov nestačil, a tak se pohřbívalo na odlehlém pohřebišti za panským dvorem.[6]

I když železniční trať Břeclav - Brno byl uvedena do provozu už v červenci roku 1839, tak obec Rakvice se své železniční zastávky dočkala až v roce 1886, kdy na ni obec uvolnila z rozpočtu 600 zlatých.[4] Roku 1932 byla v Rakvicích postavena měšťanská škola. Dne 26. května 1936 se vydali žáci základní školy v Rakvicích na výlet na Pálavu. Cestou musely být děti s vozy převezeny pramicí přes řeku Dyji. První dva vozy byly převezeny v pořádku, při převozu třetího vozu se pramice potopila. Při této tragédii se utopilo 31 dětí.[6]

V neděli 15. dubna 1945 byla obec Rakvice osvobozena Rudou armádou.[4]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Jana Křtitele – Původně kaple sv. Ondřeje postavená v letech 1430 až 1434. V roce 1503 byla kaple povýšena na farní kostel. Roku 1605 byl kostel Bočkajovci vypálen, zůstala jen věž a holé zdi. Kostel byl v druhé polovině 17. století obnoven (v kupní smlouvě o prodeji hodonínského panství z roku 1692 je zmínka, že kostel je již obnoven[4]) a následně byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Pro malou kapacitu byl kostel v roce 1875 rozšířen. Výška věže včetně báně činí 33,66 m.
  • Socha svatého Jana Nepomuckého – Dílo sochaře Tomáše Schweigla z roku 1775, pořízeno nákladem obce 40 zlatých a Jana Březiny 45 zlatých.
  • Barokní kříž – Misijní kříž z roku 1803 s kryptogramem.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím obce prochází dálnice D2 a silnice II/425 v úseku Hustopeče - Břeclav. Dále tudy vedou silnice III. třídy:

  • III/42113 Velké Pavlovice - Velké Bílovice
  • III/42115 ze silnice III/42113 přes Rakvice na Přítluky
  • III/42116 (Náměstí)
  • III/42226 Podivín - Rakvice

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Od počátku devadesátých let 20. století vykonával funkci starosty Petr Vajbar. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Radek Průdek (Sdružení pro Rakvice). [7]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M-Ž. Praha : Academia, 1980. 964 s. S. 361.  
  3. a b VAJBAR, Miroslav. Rakvice kdysi a v roce 2011. [s.l.] : Obec Rakvice, 2013. 398 s. ISBN 978-80-260-5332-3.  
  4. a b c d e f g h BŘEČKA, Jan. Rakvice. Rakvice : [s.n.], 2003. 298 s. ISBN 80-86810-00-3.  
  5. Historie školství v Rakvicích do konce 1. světové války (I. část). Rakvický Zpravodaj [online]. Roč. 2011, čís. 2. Dostupné online.  
  6. a b VAJBAR, Miroslav. Rakvice: Školní výlet 1936. Rakvice : [s.n.], 2014. ISBN 978-80-905175-3-0.  
  7. IVÁNEK, Lukáš. Vlková i Machovský zůstali. Jistotu má Průdek. Břeclavský deník [online]. 2014-11-11 [cit. 2014-11-11]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]