Železniční trať Břeclav–Brno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Břeclav–Brno
Vídeňský viadukt v Brně
Vídeňský viadukt v Brně
Číslo 250
Provozovatel dráhy SŽDC
Technické informace
Délka 59 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Traťová třída D4
Napájecí soustava 25 kV, 50 Hz
Maximální sklon 2,6 ‰
Počet kolejí 2
Maximální rychlost 160 km/h
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
trať do Kút
trať do Vídně
trať do Hrušovan nad Jevišovkou
Dyje
83,131 Břeclav
původní zaústění trati Břeclav–Kúty
Břeclav přednádraží
trať do Přerova
býv. hranice Protektorát/Říše
90,812 Ladná
94,207 Podivín
Trkmanka
98,252 Rakvice
býv. hranice Říše/Protektorát
trať do Hodonína
102,208 Zaječí
trať do Hustopečí
108,274 Šakvice
111,296 Popice
114,725 Pouzdřany
býv. hranice Protektorát/Říše
Svratka
117,902 Vranovice
trať do Pohořelic
123,325 Žabčice
trať do Židlochovic
125,833 Hrušovany u Brna
býv. hranice Říše/Protektorát
128,293 Vojkovice nad Svratkou
býv. hranice Protektorát/Říše
131,634 Rajhrad
133,597 Popovice u Rajhradu
137,023 Modřice
139,311 Brno jih
dálnice D1
trať do Střelic
140,736 Brno-Horní Heršpice
trať do Přerova
trať do Veselí nad Moravou
Svratka
Vídeňský viadukt
Brno dolní nádraží
143,496 Brno hlavní nádraží
(155,892) viadukt Křenová
143,765
156,029
změna staničení
tratě do Havl. Brodu a do Č. Třebové
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Břeclav–Brno (v českém jízdním řádu pro cestující část tratě 250) je dvoukolejná mezinárodní elektrizovaná celostátní trať, součást prvního tranzitního koridoru. Trať vede z Břeclavi přes Zaječí do Brna. Jedná se o nejstarší parostrojní železnici v Česku, trať byla zprovozněna v roce 1839. Elektrizace dráhy byla provedena v roce 1967. Po trati jsou v současnosti vedeny dálkové železniční linky Ex3, R13 a R50. Obsluhována je také železniční linkou Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje S3.

Trať je vybavena zabezpečovacím systémem ETCS.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Trať z Břeclavi do Brna je nejstarší parostrojní železnicí na českém území. Úsek Brno–Rajhrad byl sjízdný již od konce roku 1838, v listopadu byly uskutečněny zkušební jízdy a v prosinci slavnostní otevření pro občasné propagační jízdy. Pravidelný provoz byl na celé trati z Břeclavi do Brna zahájen 7. července 1839, čímž navázala na dráhu z Vídně do Břeclavi, jež byla zprovozněna o měsíc dříve. Nejvýznamnější stavbou na dráze byl Vídeňský viadukt v Brně. Trať Břeclav–Brno náležela k síti Severní dráhy císaře Ferdinanda (KFNB), ovšem se zprovozněním celého spojení z Vídně do Krakova přestala být hlavním aktivem společnosti. Tím spíše, že v 70. letech 19. století vybudovala konkurenční Rakouská společnost státní dráhy (StEG) spojení z Vídně do Brna přes Hrušovany nad Jevišovkou. V 90. letech 19. století byly do trati Břeclav–Brno zaústěny čtyři nové místní dráhy: z Hodonína přes Čejč (1897), z Hustopečí (1894), z Pohořelic (1895) a ze Židlochovic (1895), z toho poslední dvě postavila přímo KFNB.

Význam jednokolejné dráhy Břeclav–Brno (pouze úsek Horní Heršpice – Brno získal v roce 1869 druhou kolej, a to díky stavbě trati do Přerova) až do roku 1918 upadal. Poté se však stala součástí hlavní železniční tratě spojující tři největší města Československé republiky. V roce 1928 došlo v Zaječí ke srážce dvou vlaků, která si vyžádala 28 obětí na lidských životech. Zdvojkolejnění se trať dočkala za první republiky v letech 1930–1936, přičemž byla upravena pro provoz motorových vozů Slovenská strela. Ty zde mohly jezdit rychlostí až 130 km/h, zatímco ostatní vlaky do 120 km/h.

Po Mnichovské dohodě byla trať na sedmi místech přerušena novou hranicí. Součástí Německé říše se staly Břeclav, Zaječí, Šakvice a Vojkovice. Po skončení druhé světové války se trať stala opět součástí spojení mezi Prahou a Bratislavou. V 50. letech 20. století se na dráze udály dvě vážné nehody (1950 v Podivíně a 1953 u Šakvic). Celá trať byla v roce 1967 elektrifikována. V 80. letech byly některé úseky experimentálně upraveny na rychlost 140 km/h, v 90. letech byla v rámci výstavby prvního koridoru rychlost zvýšena na 160 km/h. Při tom byly také všechny stanice na trati poloperonizovány.

Na úseku mezi Hrušovany a Podivínem bývají za mimořádných bezpečnostních opatření prováděny rychlostní zkoušky nových vozidel. Dne 18. listopadu 2004 zde jednotka řady 680 Pendolino vytvořila český rychlostní rekord 237 km/h,[2] za což ale následovala pokuta Drážního úřadu, který povolil zkoušky pouze do 230 km/h.

Provoz (stav 2017)[editovat | editovat zdroj]

Trať využívají vlaky EC (Berlín –) Praha – Pardubice – Brno – Břeclav – Vídeň / Bratislava (– Budapešť) v hodinovém intervalu. Dále zde jezdí ve dvouhodinovém taktu rychlíky vyšší kvality Brno – Břeclav – Olomouc proložené ve špičce pracovních dní spěšnými vlaky Brno–Hodonín.

Osobní vlaky plní funkci brněnské příměstské dopravy, v úseku z Brna do Vranovic je ve špičce pracovního dne provoz zahuštěn až na půlhodinový interval. Tyto vlaky jsou většinou vedeny lokomotivou řady 242; dříve typicky používané elektrické jednotky řady 560 byly převedeny na jiné výkony.

Stanice a zastávky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://zdopravy.cz/2025-stat-poprve-rekl-kdy-bude-etcs-na-dvou-koridorech-povinne-27729/
  2. NOHEL, Petr. Jednotka řady 680 vytvořila nový rychlostní rekord českých železnic. Stránky přátel železnic [online]. Listopad 2004 [cit. 2010-07-19]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]