Antonín Bartoš (voják)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Antonín Bartoš
Antonín Bartoš, příslušník výsadku Clay

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství ČSNS

Narození 12. září 1910
Lanžhot
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. prosince 1998
New York
USAUSA USA
Profese poslanec a vojenská osoba
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Bartoš (12. září 1910 Lanžhot13. prosinec 1998 New York) byl československý voják, člen druhého odboje (velitel výsadku Clay), poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou a pozdější člen protikomunistického odboje.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 12. září 1910 v Lanžhotě. Otec Antonín pracoval u státní dráhy, matka Rosálie byla v domácnosti. Měl dva bratry a sestru. Absolvoval čtyři třídy obecné školy a v roce 1929 ukončil maturitou gymnázium v Břeclavi. V letech 19301932 pracoval u Československé pošty na úřadě v Břeclavi.

1. října 1932 nastoupil základní vojenskou službu k hraničnímu praporu v Trebišově. Na důstojnickou školu se nedostal kvůli špatnému zdravotnímu posudku (jednalo se o mstu vojenského lékaře za vzájemný konflikt). 17. září 1934 byl z armády propuštěn a vrátil se zpět k poště. 24. září 1938 byl povolán v rámci všeobecné mobilizace do armády. Po návratu nejprve nastoupil do poštovního úřadu v Hodoníně a poté v Brně.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Z obavy před zatčením opustil 10. března 1940 protektorát a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Sýrii se dostal do Francie. Zde byl zařazen do tvořícího se československého zahraničního vojska. V jeho řadách se účastnil bojů o Francii. Po porážce byl evakuován do Anglie.

13. července 1940 připlul do Anglie. Zařazen byl k 2. pěšímu praporu. Od 2. ledna do 15. března 1941 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty a následně byl povýšen na svobodníka aspiranta. Na vlastní žádost byl zařazen do výcviku pro úkoly zvláštního určení. V jeho rámci od 21. února do 19. prosince 1942 absolvoval základní sabotážní výcvik, parakurz, kurz průmyslové sabotáže. Dokončovací konspirační kurz absolvoval již v hodnosti desátníka aspiranta. 7. března 1943 byl povýšen na četaře aspiranta. Do 3. června 1943 absolvoval výcvik v civilním zaměstnání mechanika. Od 12. července, již jako velitel výsadku Clay prošel s ostatními jejími členy dvěma spojovacíma cvičeníma v Londýně a ve Skotsku. Od 11. do 23. října zůstal na vyčkávací stanici, odkud se přesunul do Alžíru. Zde pokračoval ve výcviku.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Clay.

Po prvním neúspěšném pokusu byl s ostatními příslušníky desantu vysazen 13. dubna 1944 poblíž obce Hostišová. Skupina pod jeho velením prováděla rozsáhlou výzvědnou činnost a zorganizovala síť spolupracovníků v okolí Valašského Meziříčí.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se přihlásil na ministerstvo národní obrany, požádal o uvolnění z armády. Od počátku června 1945 se začal za Československou národně socialistickou stranu angažovat v politice. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění a v letech 19461948 Ústavodárného Národního shromáždění.[1][2][3]

3. září 1945 byl postupně povýšen na kapitána pěchoty. V prosinci téhož roku se oženil a v srpnu 1946 se mu narodil syn. 29. ledna 1946 byl povýšen na štáb. kapitána a v tom samém roce na majora pěchoty.

Po únorovém převratu v roce 1948 s rodinou 27. února 1948 překročil hranice a emigroval do Francie (rok na to mu byla vojenská hodnost odňata). Pod velením gen. Moravce se v emigraci do roku 1952 podílel na organizování a vysílání kurýrů do Československa, odkud přinášeli zprávy a převáděli uprchlíky. V listopadu 1952 se s celou rodinou přestěhoval do USA, kde pracoval jako konstruktér.

8. května 1993 byl povýšen do hodnosti generálmajora pěchoty. Na jeho rodném domku byla v roce 2000 odhalena pamětní deska.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. Antonín Bartoš [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]