Smrt fašismu (partyzánská jednotka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Smrt fašismu IV byl sovětský organizátorský výsadek určený k vybudování partyzánské jednotky operující na území Československa. Oddíl byl v noci z 1. na 2. dubna 1945 letecky vysazen u Dobříše mezi obcemi Malá Lečice, Senešnice a Nová Ves pod Pleší. Operačním územím skupiny měla být Brdská vrchovina.

Desetičlenný výsadek tvořili velitel kpt. Jevgenij Antonovič Olesinskij, náčelník štábu/zástupce npor. Ivan Jegorovič Vodolazov, politický komisař Václav/Wenzel Baumgartel (jediný československý státní příslušník, etnický Němec z Plzeňska), náčelník rozvědky/průzkumu npor. Michail Marčenko, průzkumníci a specialisté na sabotáže Sergej Mordovcev, por. Michail Baranov a Michail Baršov, radistka Marija Ignatovová, zdravotnice Taťána Katušenoková a polský partyzán (pravděpodobně židovského původu) Izák Rubinstein.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Výsadek byl po dvou předchozích neúspěšných pokusech přijat předchozím přípravným desantem Fakel II. Seskok neproběhl zcela hladce, díky silnému větru došlo k poškození vysílaček a ztrátě části materiálu. Navíc se dopadem na strom těžce zranil náčelník štábu Vodolazov (protržení břišní dutina a zlomená noha), kterého zachránil jen včasný zásah zdravotnice Katušenokové. Celé skupině se podařilo soustředit až 7. dubna. Záhy poté navázala skupina spolupráci s předcházejícími výsadky Fakel II, Praga, Sever, Priboj, Grom, Uragan II a Škval i s místními odbojovými organizacemi.

Jednotka velmi rychle začlenila do své organizace pozůstatky místních partyzánských skupiny Srp a kladivo, Rudá stráž-Rožmitál, uprchlé sovětské válečné zajatce i domácí odbojáře a rozvinula diverzní a bojovou činnost. Po této konsolidaci na Dobříšsku chtěla jednotka navázat kontakty také na Plzeňsku (cílem jejích destrukcí byla důležitá železniční trať Praha-Plzeň), kde měl předválečné kontakty politický komisař Baumgartel. Proto 9. dubna odjel v civilním obleku na kole směrem k Radnicím u Plzně, kde měl známé. Před cílem ale 10. dubna při navazování kontaktů narazil ale na udavače, který jej nahlásil četníkům. Při zatýkání se pokusil o útěk a v přestřelce utrpěl těžké zranění. Poté byl předán gestapu, nicméně výslechy vydržel a dočkal se osvobození a konce války.

Skupina přijala 11. dubna na základně v prostoru Baba shoz nový zásob, což jí umožnilo jednak rozšířit své řady a jednak pokračovat v sabotážích. S ohledem na blížící se frontu a konec války projevovali místní obyvatelé velký zájem pomoci a zapojit se do boje, takže kapitán Olesinskij musel část lidí posílat domů s tím, že jejich čas přijde až propukne povstání. K 20. dubnu 1945 měla tvořící se partyzánská brigáda 130 bojujících. Do konce dubna uskutečnila 13 diverzí na trati PrahaPlzeň, poškodila tři lokomotivy, vyřadila 83 vagonů a poškodila tři mosty (dva železniční, jeden silniční).

Intenzivní činnost brigády neunikla německé pozornosti, takže byla koncem dubna zorganizována stíhací skupina. Dne 28. dubna došlo k velkému zátahu na prostor tábora brigády, kterého se zúčastnily jednotky pořádkové policie, Waffen-SS a Říšské pracovní služby. Došlo k boji mezi stíhacím komandem a partyzány v prostoru Kuchyňka u hájovny na Babě. Oddílu se ale podařilo protiútokem prorazit z obklíčení a pronásledovatelům uniknout.

K 1. květnu 1945 již brigáda čítala 598 lidí rozdělených do 10 oddílů (Příbram, Dobříš, Kamýk nad Vltavou, Višňová, Velká Buková, Nový Knín, Ostrov, Jince, Milín a oddíl uprchlých zajatců). Pokračovala v destrukcích a sabotážích telefonního vedení, například 2. května přerušila linku Praha-Benešov-Sedlčany vedoucí do oblasti výcvikového tábora Waffen SS, přičemž se dostala do přímého boje s SS-many.[1][2][3][4][5]

Účast v květnovém povstání a posledních bojích[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí květnového povstání se brigáda zapojila do bojů primárně v okolí Příbrami, Jinců a u Višňové. Dne 5. května provedla přepad motorizované kolony pod Malou Babou, přičemž získala množství zbraní a munice. Poté se zúčastnila útoku na samotnou Příbram a boje o Horymírova kasárna. Ve městě pomohla vyzbrojit povstalce a kde získala množství dobrovolníků. Díky jejímu zásahu se podařilo německou posádku 6. května vytlačit z města do prostoru Jinců. Kpt. Olesinskij zorganizoval oddíl, který vyrazil na pomoc povstání v Praze, takže část brigády prošla boji na barikáchách na Smíchově. Vzhledem k tomu, že Příbramsko se stalo posledním prostorem, který se dočkal osvobození, zúčastnila se také partyzánská brigáda Smrt fašismu posledního střetu druhé světové války 11. a 12. května u Slivice.[6]

K 12. květnu 1945, kdy brigáda zakončila svoji bojovou cestu, čítala 649 členů ve zbrani (Příbram - velitel Bohumil Potůček - 183 členů, Dobříš - velitel Zikmund Doležal - 155 členů, Kamýk nad Vltavou - velitel por. Poustka - 90 členů, Višňová - velitel Václav Bubeška - 11 členů, Velká Buková - velitel Josef Hejduk - 17 členů, Nový Knín - velitel Miroslav Veselý - 25 členů, Ostrov - velitel Jaromír Simer - 8 členů, Jince - velitel Bohumil Blecha - 15 členů, Milín - velitel Josef Sedláček - 20 členů a oddíl uprchlých zajatců – 125 mužů). V květnových bojích brigáda hlásila: „Zabito 1613, zajato 8363 Němců a Vlasovců, včetně 3 vlasoveckých a 2 německých generálů, 2 děla, 48 aut a 83 koní. Vlastní ztráty: 113 padlých, 47 raněných, 2 nezvěstní.“[7] Na jiných místech je uváděn celkový počet bojujících členů jednotky jako 734 partyzánů a pomocníků.[8] To ale nemusí být nutně v rozporu s předchozími čísly, neboť pokud sečteme 649 členů k 12. květnu s počtem 113 padlých a 47 raněných, dojdeme dokonce k ještě vyššímu číslu 809. V každém případě ať již měla brigáda na konci války 600, nebo 800 členů, sehrála důležitou úlohu v událostech konce 2. světové války a v osvobození českých zemí.[9][10][11][12][13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FENCL, Radek. František Holman: život jednoho odbojáře, člena odbojové skupiny Brdy - Neliba (diplomová práce). Praha: PF UK, 2011
  2. KROUPA, Vladislav, HUŇÁČEK, Zdeněk, JOŽÁK, Jiří, Stříbrný, Jan. Ceský antifašismus a odboj. Praha : Naše vojsko, ČSPB, 1988. s. 316-317
  3. ŠOLC, Jiří. Za frontou na východě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní frontě za druhé světové války (1941 – 1945). Praha: Svět křídel, 2003. 343 s. ISBN 80-85280-93-0
  4. https://forum.valka.cz/topic/view/46291
  5. https://www.fronta.cz/dotaz/partyzansky-oddil-smrt-fasismu
  6. VELFL, Josef. Poslední bitva 2. světové války v Evropě u Slivice na Příbramsku. Příbram: Hornického muzea Příbram, [2019]. 18 s.
  7. FENCL, Radek. František Holman: život jednoho odbojáře, člena odbojové skupiny Brdy - Neliba (diplomová práce). Praha: PF UK, 2011
  8. KROUPA, Vladislav, HUŇÁČEK, Zdeněk, JOŽÁK, Jiří, Stříbrný, Jan. Ceský antifašismus a odboj. Praha : Naše vojsko, ČSPB, 1988. s. 316-317
  9. FENCL, Radek. František Holman: život jednoho odbojáře, člena odbojové skupiny Brdy - Neliba (diplomová práce). Praha: PF UK, 2011
  10. KROUPA, Vladislav, HUŇÁČEK, Zdeněk, JOŽÁK, Jiří, Stříbrný, Jan. Ceský antifašismus a odboj. Praha : Naše vojsko, ČSPB, 1988. s. 316-317
  11. ŠOLC, Jiří. Za frontou na východě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní frontě za druhé světové války (1941 – 1945). Praha: Svět křídel, 2003. 343 s. ISBN 80-85280-93-0
  12. https://forum.valka.cz/topic/view/46291
  13. https://www.fronta.cz/dotaz/partyzansky-oddil-smrt-fasismu

Literatura[editovat | editovat zdroj]