Karel Klapálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Klapálek
Busta gen. Klapálka v „Aleji hrdinů“ v Dukelském průsmyku (autor Ján Kulich)
Busta gen. Klapálka v „Aleji hrdinů“ v Dukelském průsmyku (autor Ján Kulich)
Narození 26. května 1893
Nové Město nad Metují
Úmrtí 18. listopadu 1984 (ve věku 91 let)
Praha nebo Nové Město nad Metují
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Povolání politik
Ocenění Čestné občanství města Nové Město nad Metují (1946)
Pamětní medaile 5. střeleckého pluku T. G. Masaryka (1947)
Řád 25. února (1948)
Hrdina Československé socialistické republiky (1968)
Zborov Commemorative Medal
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob generála Klapálka na Olšanských hřbitovech[p 1]

Armádní generál Karel Klapálek (26. května 1893, Nové Město nad Metují18. listopadu 1984, Praha[1]) byl český voják, příslušník československých legií v Rusku, československý vojenský velitel za 2. světové války.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel Klapálek se narodil v rodině prostého železničáře v Novém Městě nad Metují. Když mu bylo 8 let, otec zemřel a veškerá starost o pět nezaopatřených dětí dolehla na jeho matku. Žil v bídě a nouzi. Obecnou školu vychodil v Kralupech nad Vltavou. Absolvoval pražskou reálku na Strossmayerově náměstí, kde maturoval v roce 1911. Poté nastoupil na místo účetního v malé továrně na výrobu samočinných čerpadel.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1915 narukoval Karel Klapálek k osmému pluku, s nímž odjel do Haliče na ruskou frontu. 23. září 1915 byl u Lucku zajat Rusy. 11. března 1916 se v Taškentu přihlásil do Československé legie na Rusi a 6. srpna 1916 byl zařazen do 1. stř. pl. jako vojín.[2] 2. července 1917 se účastnil bitvy u Zborova, kde se vyznamenal a byl povýšen do hodnosti praporčíka. Prošel většinou bojů Československých legii v Rusku, nakonec zde onemocněl tuberkulózou. Do vlasti se vrátil až roku 1920.

1920–1940[editovat | editovat zdroj]

V Československé republice pokračoval ve vojenské službě jako důstojník z povolání a pomáhal budovat armádu nově vzniklého státu. Sloužil v Plzni, Praze, Michalovicích, Užhorodě (tam se seznámil se svou budoucí ženou Olgou Klapálkovou-Košutovou), potom v Milovicích a následně působil na Vojenské akademii v Hranicích. Koncem listopadu 1937 se stal zástupcem velitele pěšího pluku č.1 v Českých Budějovicích a v září 1938 byl velitelem pěšího pluku č. 51.[3]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku protektorátu vedl Klapálek českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí, do československého zahraničního vojska vstoupil 20. června 1940 v Bělehradě.[4] Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka 11. východního československého praporu při obraně Tobruku). Pod jeho velením se podařilo Tobrúk ubránit, i když zde padlo mnoho československých vojáků. Po skončení bojů v severní Africe odešel Klapálek do Velké Británie, kde působil u československé pěší brigády. V roce 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce působící v tehdejším SSSR. Účastnil se s 1. čs. armádním sborem karpatsko-dukelské operace. Na Dukle se setkal s pozdějším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou. Ten jej nejprve jmenoval velitelem 3. brigády a v dubnu 1945 jej ustanovil velitelem celého 1. československého armádního sboru v SSSR. Ten pod Klapálkovým velením svedl bitvu o Břest. Do osvobozené Prahy se Karel Klapálek vracel 17. května 1945, na bílém koni, v čele československých zahraničních vojáků.

1945–1956[editovat | editovat zdroj]

V letech 1945–1950 působil jako vojenský velitel v Praze. Podílel se na Únoru 1948, když s Ludvíkem Svobodou založil Ústřední akční výbor Národní Fronty a neutralizoval armádu, čímž napomáhal komunistickému puči. V červnu 1948 vstoupil do KSČ. V politických procesech se západními vojáky se však snažil chránit své bývalé kolegy. V roce 1949 dostal varovný anonymní dopis, který jej vyzýval k emigraci. Klapálek nebral hrozbu vážně. Roku 1951 byl označen za nedůvěryhodného a poslán do penze. Po procesu s Rudolfem Slánským roku 1952 byl uvězněn ve Valdicích. Mezi lety 1953–4 byl degradován, vyloučen z KSČ, zbaven majetku a občanských práv a roku 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za sabotáž Košického vládního programu. Z věznice ve Valdicích byl roku 1956 propuštěn na základě intervence sovětských maršálů Žukova a Koněva.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Rehabilitace se generál Karel Klapálek dočkal až roku 1968. Zemřel dne 18. listopadu roku 1984 ve věku 91 let, pohřbený byl na Olšanských hřbitovech.[5][p 1]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Karel Klapálek byl ženat se spisovatelkou a učitelkou Olgou Košutovou (1901–1989), se kterou měl dvě dcery – ing. Olgu (provdanou Táborskou, * 24. 3. 1926–2013) a mladší Evu (provdanou Ježkovou).[7] Poté, co Karel Klapálek uprchl do zahraničí, žila jeho manželka s dcerami v Protektorátu. Od září 1942 byla internována v táboře Svatobořice, ke konci války v Plané nad Lužnicí. Rodina se shledala až v druhé polovině května 1945. Olga Klapálková–Košutová mezi jiným literárně zpracovala válečné vzpomínky svého manžela, které vyšly pod názvem Voják vypravuje (Družstvo MKS Brno, 1948).

Manželé Klapálkovi jsou pohřbeni spolu s dcerou Olgou a jejím manželem Ctiradem Táborským na Olšanských hřbitovech.[8][p 1]

Paměti[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na rodném domě v Novém Městě nad Metují
Pamětní deska s bustou od Miroslava Pangráce, Metodějova ulice v Praze

V roce 1968 vydal Karel Klapálek znovu své paměti nazvané Ozvěny bojů (už roku 1966 však vydal nákladem 15 000 výtisků II. "přepracované a rozšířené" vydání této knihy). Roku 1968 mu též prezident Ludvík Svoboda k již získaným Řádu rudé hvězdy a Řádu 25. února udělil i titul Hrdina ČSSR. Klapálek se stal čestným občanem svého rodiště, Nového Města nad Metují 2. listopadu 1946. Své poslední státní vyznamenání, Řád rudé zástavy, obdržel Klapálek v roce 1984. V roce 1988 vyšla o jeho činnosti za 2. světové války kniha Muž, který velel mužům.

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Roku 2009 byl Karel Klapálek radními z jeho rodného Nového Města nad Metují navržen na Řád Bílého lva. Kvůli jeho činnosti v únoru 1948 však vznikla debata o tom, zda si vyznamenání zaslouží. Tehdejší prezident České republiky Václav Klaus nakonec Karlu Klapálkovi vyznamenání neudělil.

Vojenská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zdroj - badatelská práce Dr. Václava Pejřila - Zborov-Tobruk-Dukla

Státní vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Místo pohřbení na Olšanských hřbitovech v Praze: část: II. ob, oddělení: 20, číslo hrobu: 170 UH.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel armádní generál Karel Klapálek. S. 1. Rudé právo [online]. 1984-11-20 [cit. 2020-12-15]. S. 1. Dostupné online. 
  2. Záznam vojáka: Klapálek Karel (legionáři) [online]. Praha: Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  3. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9, ISBN 978-80-7278-233-8. OCLC 85144795 S. 133. 
  4. Záznam vojáka: Klapálek Karel (čs. zahraniční vojsko) [online]. Praha: Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  5. Ivo Šťastný. Hrob Karel Klapálek [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  6. Klapálek Karel, Generál [online]. Správa pražských hřbitovů (https://www.hrbitovy.cz/) (Vyhledávání hrobů dle zesnulých) [cit. 2020-12-17]. Parametry dotazu: Hřbitov = Olany; Přijmení = Klapálek; Jméno = Karel; Výsledek dotazu (souřadnice hrobu): část hřbitova: II. ob, oddělení: 20, číslo hrobu: 170 UH. Dostupné online. 
  7. Režisér Marhoul vyjádřil úctu generálu Klapálkovi. Náchodské noviny [online]. 2008-09-18 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  8. Ing. Olga Táborská (Klapálková), foto hrobu [online]. Billiongraves, 2016-03-28 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osmnáct měsíců Čs. pěšího praporu 11 - Východního, Jerusalem, 1942
  • František Gottlieb - U děla na středním východě – kronika Československého 200. lehkého protiletadlového pluku - Východního, Londýn, 1944
  • Olga Košutová - Voják vypravuje, Družstvo Moravského kola spisovatelů v Brně, edice Vinice sv.29, 1948, 6000 výtisků
  • Toman Brod - Tobrucké krysy, Naše vojsko 1967, 30000 výtisků
  • Karel Klapálek. In: KUX, Jan: Pomníky zůstávají, Fragmenty z výstavy k 60. výročí osvobození. Onufrius Brno, 2005, ISBN 80-903432-2-8
  • Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, 15000 výtisků
  • gen. Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, Mladá fronta 1975, kniha vzpomínek, osobních zážitků i příběhů generála Alfréda Ressla - bývalého velitele dělostřelectva 1.čs.arm.sboru
  • RSDr. plk. Václav Pejřil - Sborník fotografií a textů k 90. výročí narození arm. gen. Karla Klapálka
  • RSDr. plk. Václav Pejřil - Zpravodaj Čs. jednotky na Střed. Východě - V obleženém Tobruku 6.11.1941 - doplněná reedice k 50. výročí bojů československých vojáků v obleženém Tobruku
  • SOMMR, Josef - Od Tobrúku do Plzně. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992, edice Memoáry sv.4, 142 s. + 16 s. obr. příl., ISBN 80-206-0261-5
  • ZBOROV - TOBRUK - DUKLA 1893 - 1984 Sborník k 100. výročí narození armádního generála Karla Klapálka příslušníka československých legií v Rusku a hrdiny od Zborova, Tobruku a Dukly, květen 1993, s využitím dlouholeté badatelské práce Dr. Václava Pejřila k tzv. západním - zahraničním bojovníkům a bojům na Středním Východě, zejména historie bojové cesty arm. gen. Karla Klapálka. U této příležitosti byla zásluhou Vladimíra Pejřila - jednatele nadace pro odkaz boje proti fašismu, odhalena na novoměstském nádraží v rodišti gen. Klapálka pamětní deska.
  • Brig.gen. Standa Kraus - ZA SVOBODU TŘEMI SVĚTADÍLY
  • Armádní generál Karel Klapálek 1893 - 2013 120. výročí narození. Pamětní sborník návštěv gen. Klapálka v Novém Městě nad Metují - s využitím materiálů a 40leté badatelské práce RSDr. plk. Václava Pejřila
  • HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Muž, který velel mužům : životní příběh armádního generála Karla Klapálka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1988. 198 s. 
  • HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha: Mladá fronta, 2006. 334 s. ISBN 80-204-1408-8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]