Karel Klapálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Klapálek

Busta gen. Klapálka v „Aleji hrdinů“ v Dukelském průsmyku (autor Ján Kulich)
Narození 26. května 1893
Praha
Úmrtí 18. listopadu 1984 (ve věku 91 let)
Praha
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Ocenění Řád Klementa Gottwalda
komandér Řádu britského impéria
medaile Za vítězství nad Německem
Řád Kutuzova 2. třídy
medaile Za osvobození Prahy
Politická strana Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob gen. Klapálka na Olšanských hřbitovech

Armádní generál Karel Klapálek (26. května 1893, Nové Město nad Metují18. listopadu 1984, Praha) byl český voják, člen československých legií v Rusku.

Život generála Karla Klapálka[editovat | editovat zdroj]

Karel Klapálek se narodil v rodině prostého železničáře v Novém Městě nad Metují. Když mu bylo 8 let, otec zemřel a veškerá starost o pět nezaopatřených dětí dolehla na jeho matku. Žil v bídě a nouzi. Obecnou školu vychodil v Kralupech nad Vltavou. Absolvoval pražskou reálku na Strossmayerově náměstí, kde maturoval v roce 1911. Poté nastoupil na místo účetního v malé továrně na výrobu samočinných čerpadel.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1915 narukoval Karel Klapálek k osmému pluku, s nímž odjel do Haliče na ruskou frontu. 23. září 1915 byl u Lucku zajat Rusy. 11. března 1916 se v Taškentu přihlásil do Československé legie na Rusi a 6. srpna 1916 byl zařazen do 1. stř. pl. jako vojín. 2. července 1917 se účastnil bitvy u Zborova, kde se vyznamenal a byl povýšen do hodnosti praporčíka. Prošel většinou bojů Československých legii v Rusku, nakonec zde onemocněl tuberkulózou. Do vlasti se vrátil až roku 1920.

1920–1940[editovat | editovat zdroj]

V Československé republice pokračoval ve vojenské službě jako důstojník z povolání a pomáhal budovat armádu nově vzniklého státu. Sloužil v Plzni, Praze, Michalovicích, Užhorodě (tam se seznámil se svou budoucí ženou Olgou Klapálkovou - Košutovou), potom v Milovicích a následně působil na Vojenské akademii v Hranicích.

V meziválečném období se Karel Klapálek žení s Olgou Košutovou (nar. 8. 3. 1901). Roku 1926 se jim narodila dcera Olga Klapálková (24. 3. 1926). Olga Klapálková - Košutová si po celý život vedla deník, který později zpracovala knižně. Zajímavé jsou především tamní pasáže o životě v nacistickém táboře ve Svatobořicích u Kyjova, kde byla Olga internována společně se svou dcerou. Později vydala Olga Klapálková také knihu o válečných osudech svého muže nazvanou Voják vypravuje.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku protektorátu vedl Klapálek českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka 11. východního československého praporu při obraně Tobruku). Pod jeho velením se podařilo Tobrúk ubránit, i když zde padlo mnoho československých vojáků. Po skončení bojů v severní Africe odchází Klapálek do Anglie, kde působil u československé pěší brigády. V roce 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce působící v tehdejším SSSR. Účastnil se s 1. čs. armádním sborem karpatsko-dukelské operace. Na Dukle se setkává s pozdějším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou. Ten jej nejprve jmenuje velitelem 3. brigády a v dubnu 1945 jej stanovuje velitelem celého 1. československého armádního sboru v SSSR. Ten pod Klapálkovým velením svedl bitvu o Břest. Do osvobozené Prahy se Karel Klapálek vracel 17. května 1945, na bílém koni, v čele československých zahraničních vojáků.

1945–1956[editovat | editovat zdroj]

V letech 1945–1950 působí jako vojenský velitel v Praze. Podílí se na Únoru 1948, když s Ludvíkem Svobodou zakládá Ústřední akční výbor Národní Fronty a neutralizuje armádu, čímž napomáhá komunistickému puči. V červnu 1948 vstupuje do KSČ. V politických procesech se západními vojáky se však snaží chránit své bývalé kolegy. V roce 1949 dostává varovný anonymní dopis, který jej vyzývá k emigraci. Klapálek nebere hrozbu vážně. Roku 1951 je označen za nedůvěryhodného a poslán do penze. Po procesu s Rudolfem Slánským roku 1952 je uvězněn ve Valdicích. Mezi lety 1953–4 byl degradován, vyloučen z KSČ, zbaven majetku a občanských práv a roku 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za sabotáž Košického vládního programu. Z věznice ve Valdicích je však roku 1956 propuštěn na základě intervence sovětských maršálů Žukova a Koněva. Rehabilitace se dočkal až roku 1968.

Paměti Karla Klapálka a udělená státní vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 vydal Karel Klapálek znovu své paměti nazvané Ozvěny bojů (už roku 1966 však vydal nákladem 15 000 výtisků II. "přepracované a rozšířené" vydání této knihy). Roku 1968 mu též prezident Ludvík Svoboda k již získaným Řádu rudé hvězdy a Řádu 25. února udělil i titul Hrdina ČSSR. Klapálek se stal čestným občanem svého rodiště, Nového Města nad Metují. Své poslední státní vyznamenání, Řád rudé zástavy, obdržel Klapálek v roce 1984. V roce 1988 vyšla o jeho činnosti za 2. světové války kniha Muž, který velel mužům. Roku 2009 byl Karel Klapálek radními z jeho rodného Nového Města nad Metují navržen na Řád Bílého lva. Kvůli jeho činnosti v únoru 1948 však vznikla debata o tom, zda si vyznamenání zaslouží. Tehdejší prezident České republiky Václav Klaus nakonec Karlu Klapálkovi vyznamenání neudělil.

Generál Karel Klapálek zemřel dne 18. listopadu roku 1984 ve věku 91 let. Pamětní deska s bustou na pražském Opatově označuje dům jeho posledního bydliště v dnešní Metodějově ulici čp. 1465.

Vojenská vyznamenání armádního generála Karla Klapálka[editovat | editovat zdroj]

  • 3. čs. válečné kříže 1919, Řád M.R. Štefánika s meči, Čs. Revoluční medaile, Čs. medaile " Vítězství " 1918,
  • Francouzský válečný kříž 1918 s palmou, Polský válečný kříž 1918,Pamětní odznak čs. dobrovolce 1918/1918,
  • Zborovská pamětní medaile, Pamětní medaile 4. střel. pl. Prokopa Velikého, Pamětní medaile Trocnovského hrdiny,
  • Pamětní medaile 5. střeleckého pl. TGM, Pamětní medaile 9. střel. pl. K.H. Borovského, Pamětní medaile 39. pěš.pl. " Výzvědného ",
  • Pamětní medaile 21. střel. pl. Terronského, 5 čs. válečných křížů 1939, Řád Bílého lva " Za vítězství " I. st.
  • Řád Slovenského národního povstání, Medaile " Za chrabrost ", Čs. vojenská medaile " Za zásluhy " 1. st.,
  • Pamětní medaile čs. armády v zahraničí se štítky SV, VB, SSSR, Anglický řád DSO (Distinguished Service Order),
  • Anglický řád CBE, Americký řád Medal of Freedom with Silver Palm,Francouzský komand. řád Čestné legie,
  • Francouzský válečný kříž 1939 s palmou, Jugoslávský řád Partyzánské hvězdy 1.tř., Jugoslávský řád " Za chrabrost ",
  • Rumunská - Coroana Rumaniei stp. Mare Ofiter-Virtute Militara, Sovětský řád Kutuzova 2. třídy, Sovětská medaile Za vítězství nad Německem,
  • Sovětská medaile " Za osvobození Prahy ", Anglická Stár 1939/1945, Anglická Afrika Star, Zlatá hvězda hrdiny ČSSR

Zdroj - badatelská práce Dr. Václava Pejřila - Zborov-Tobruk-Dukla

Státní vyznamenání armádního generála Karla Klapálka[editovat | editovat zdroj]

  • Řád rudé hvězdy
  • Řád 25. února
  • Hrdina ČSSR
  • Řád rudé zástavy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osmnáct měsíců Čs. pěšího praporu 11 - Východního, 1946
  • U Děla na Středním Východě – kronika Československého 200. lehkého protiletadlového pluku - Východního, Londýn 1944
  • Olga Košútová-Klapálková. Voják vypravuje, Družstvo Moravského kala spisovatelů v Brně – rok 1948, 6000 výtisků
  • Toman Brod. Tobrucké krysy, Naše vojsko 1967, 30000 výtisků
  • Karel Klapálek. In: KUX, Jan: Pomníky zůstávají, Fragmenty z výstavy k 60. výročí osvobození. Onufrius Brno, 2005, ISBN 80-903432-2-8
  • Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, 15000 výtisků
  • gen. Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, Mladá fronta 1975, kniha vzpomínek, osobních zážitků i příběhů generála Alfréda Ressla - bývalého velitele dělostřelectva 1.čs.arm.sboru
  • RSDr. plk. Václav Pejřil - Sborník fotografií a textů k 90-tému výročí narození arm. gen. Karla Klapálka
  • RSDr. plk. Václav Pejřil - Zpravodaj Čs. jednotky na Střed. Východě - V obleženém Tobruku 6.11.1941 - doplněná reedice k 50-tému výročí bojů československých vojáků v obleženém Tobruku
  • Josef Sommr - Od Tobruku do Plzně, NV 1992
  • ZBOROV - TOBRUK - DUKLA 1893 - 1984 Sborník k 100. výročí narození armádního generála Karla Klapálka příslušníka československých legií v Rusku a hrdiny od Zborova, Tobruku a Dukly, květen 1993, s využitím dlouholeté badatelské práce Dr. Václava Pejřila k tzv. západním - zahraničním bojovníkům a bojům na Středním Východě, zejména historie bojové cesty arm. gen. Karla Klapálka. U této příležitosti byla zásluhou Vladimíra Pejřila - jednatele nadace pro odkaz boje proti fašismu, odhalena na novoměstském nádraží v rodišti gen. Klapálka pamětní deska.
  • Brig.gen. Standa Kraus - ZA SVOBODU TŘEMI SVĚTADÍLY
  • Armádní generál Karel Klapálek 1893 - 2013 120-té výročí narození. Pamětní sborník návštěv gen. Klapálka v Novém Městě nad Metují - s využitím materiálů a 40-ti leté badatelské práce RSDr. plk. Václava Pejřila
  • HRABICA, Pavel. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha : Mladá fronta, 2006. 334 s. ISBN 80-204-1408-8.  
  • HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha : Mladá fronta, 2006. 334 s. ISBN 80-204-1408-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]