Nové Město nad Metují
| Nové Město nad Metují | |
 Zámek v Novém Městě nad Metují | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ0523 574279 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Nové Město nad Metují |
| Okres (LAU 1) | Náchod (CZ0523) |
| Kraj (NUTS 3) | Královéhradecký (CZ052) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′41″ s. š., 16°9′6″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 9 398 (2020)[1] |
| Rozloha | 23,12 km² |
| Nadmořská výška | 300-400 m n. m. |
| PSČ | 549 01 |
| Počet částí obce | 4 |
| Počet k. ú. | 4 |
| Počet ZSJ | 13 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu |
Městský úřad NMnM náměstí Republiky 6 549 01 Nové Město nad Metují posta@novemestonm.cz |
| Starosta | Petr Hable |
|
Oficiální web: www | |
  Nové Město nad Metují | |
| Další údaje | |
| Ocenění | Obec přátelská rodině |
| Geodata (OSM): OSM, WMF | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nové Město nad Metují (něm. Neustadt an der Mettau) je město v okrese Náchod, v Královéhradeckém kraji v turistickém regionu Kladské pomezí na východě Čech. Bylo založeno v roce 1501 Janem Černčickým z Kácova. Centrum města leží na vysokém ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Metují a je městskou památkovou rezervací. Žije zde přibližně 9 400[1] obyvatel.
Ke katastru obce náležejí ještě místní části Krčín, Spy a Vrchoviny. V okolí je k pojmenování města používán slangový výraz Nováč. Pro novou zástavbu řadovek a rodinných domků směrem k obci Přibyslav se používá pomístní jméno Na Františku, pro bytovou zástavbu mezi ZŠ Malecí a hlavní silnicí pomístní označení Malecí. Zámek v majetku Bartoňů z Dobenína ozvláštňuje tvář města a je místem konání mnoha kulturních akcí.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Město bylo založeno v místě, osídleném již v době bronzové, kdy zde vzniklo hradiště. To se odrazilo i v názvu lokace v roce 1501, pojmenované Město Nové Hradiště nad Metují. Brzy po svém založení město roku 1526 vyhořelo. Většina domů na náměstí byla pak postavena podle jednotného plánu v letech 1526-1548 za nového majitele panství Vojtěcha z Pernštejna. Renesanční ráz historického jádra spolu s opevněním si město zachovalo do dnešních dob. Roku 1623 je koupil Albrecht z Valdštejna, poté bylo v majetku Trčků z Lípy a od roku 1634 Waltera z Leslie. Městské brány byly zbořeny na přelomu 19. a 20. století (1878 severní Krajská brána, 1904 jižní Horská brána). Na severní straně se zachovala věž Zázvorka s branou.[2] V pondělí 12. července 1926 navštívil město oficiálně prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který sem přijel z blízkého Náchoda. Na náměstí jej přivítal okresní starosta Josef Hronovský. Na pozvání majitele zámku Josefa Bartoně z Dobenína poté na zámku povečeřel a přenocoval. V roce 1948 byl k Novému Městu připojen městys Krčín, který je starší: jeho založení spadá do 13. století. V letech 1953-1954 byla severozápadní strana náměstí přestavěna do jednotné podoby z doby Vojtěcha z Pernštejna podle návrhu architekta M. Vincíka a hradební město bylo prohlášeno památkovou rezervací, pečlivě a citlivě udržovanou a obnovovanou. Od 19. století vznikal zde textilní průmysl, v 50. a 60. letech 20. století byly založeny velké továrny na stavební stroje a na výrobu hodinek. Po roce 1990 se průmysl proměnil a celé město prodělalo rozsáhlou obnovu.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Zámek[editovat | editovat zdroj]
Zámek vznikl přestavbami hradu, zahrnutého při založení do opevnění města, je však od města oddělen mohutným příkopem. Rozšířili jej Pernštejnové a Štubenberkové během 16. století a v letech 1655-1661 byl barokně přestavěn podle plánů Carla Luraga. V letech 1909-1913 byl upraven podle plánů Dušana Jurkoviče pro průmyslníky Josefa a Cyrila Bartoně z Dobenína. Jurkovič navrhl také originální zámeckou zahradu s dřevěnými stavbami.
Náměstí a další památky[editovat | editovat zdroj]
Náměstí je obdélník o rozměrech asi 140 x 60 m, ze všech stran obklopený domy s podloubím. Některé domy byly sice v 18. a 19. století přestavěny, zachovávají však původní jednotný ráz i výšku. Jednotná přestavba severozápadní strany v letech 1953-1954 charakter náměstí poškodila. Na náměstí stojí raně barokní mariánský sloup (1696) a socha Nejsvětější Trojice (1767). Stará radnice pochází z roku 1535-1545[3] a vznikla přestavbou měšťanského domu. Nová radnice vznikla v roce 1893 adaptací masných krámů ze 16. století s nadstavbou školy .
Kostel Nejsvětější Trojice ve východním rohu náměstí byl postaven brzy po založení města a přestavěn roku 1540. Je to prostá sálová stavba s křížovou klenbou a pětibokým závěrem ještě v gotickém stylu. Vedle presbytáře stojí čtyřboká věž s ochozem, která sloužila jako městská hláska. Na Krajském předměstí stojí barokní klášter milosrdných bratří s kostelem Narození Panny Marie (1767) a za ním hřbitovní kostel Všech svatých z let 1580-1582.[2]
Na kopci za řekou, asi 700 m jihovýchodně od historického centra, se nachází zřícenina středověkého hradu Výrov.
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
Na území města částečně zasahuje přírodní rezervace Peklo u Nového Města nad Metují, která je evropsky významnou lokalitou.
Přímo v katastru Nového Města jsou chráněny tři památné stromy:
Další památné stromy (mj. Vojnarova lípa, spojená s dílem spisovatele Aloise Jiráska) se nalézají v katastru místní části Krčín.
Kultura a cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]
Nové Město je sídlem již tradičního festivalu českých komediálních filmů Novoměstský hrnec smíchu, na který se vždy sjíždí mnoho známých umělců a jiných osobností. Město má působivou atmosféru, a nabízí množství volnočasových aktvit, ačkoli mu již celá desetiletí chybí letní koupaliště. Není odtud daleko do Orlických hor ani do Krkonoš; procházkové a turistické stezky sledují koryto řeky Metuje.
V Novém Městě se natáčel televizní seriál F. L. Věk, v němž představovalo nedalekou Dobrušku.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Josef Blažej Smrček (1751–1799), český řádový hudebník a skladatel
- Karel Klapálek (1891–1983), armádní generál, hrdina od Tobruku a Dukly, čestný občan, pamětní deska, ulice Generála Klapálka
- Jan Juránek (1910–1999), pedagog, archivář, muzejník, historik, čestný občan
- Josef Marek (1913–1980), akademický sochař
- Bohumil Dvořáček (1917–2018) – český pedagog, novoměstský kronikář a čestný občan[4]
- Jan Milíč Lochman (1922–2004), český exilový evangelický teolog a filozof, rektor univerzity v Basileji, čestný občan
- Vladimír Rocman (1923–2016), malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog, fotograf a čestný občan
- Josef Sekyra (1928–2008), geolog, horolezec, polárník a čestný občan
- Vladimír Suchánek (* 1933), malíř a grafik, čestný občan
- Pavel Vašina (* 1939), geodet, starosta a čestný občan
- Jiří Macháně (* 1940), kameraman
Exulanti[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako z okolních obcí (Spy, Slavětín, Bohuslavice, Šestajovice aj.), odcházeli do exilu i nekatolíci z Nového Města nad Metují. Daniel Kabátník (* 2. 10. 1697 v Novém Městě nad Metují), prokazatelně odešel s rodinou do Münsterbergu v roce 1742. V roce 1746 byl už zvoleným starším sboru, byl vdovcem a pracoval jako krejčí. Znovu zvolen byl v roce 1748, v roce 1757 vlastnil ve městě dům. Zemřel ve věku 82 let. I jeho syn Daniel (1721–1757) v Münsterbergu zůstal. Dne 17. září 1752 se v Husinci v pruském Slezsku vdávala Anna Kulhánková, jejíž rodiče (Jakub a Lidmila) byli z Nového Města nad Metují.[5][6] Podrobně celou historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), ve Státním oblastním archivu v Zámrsku i jinde. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945. Potomky exulantů doby pobělohorské z celého světa spojuje spolek Exulant.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Mariánský sloup na Husově náměstí
Sloup a kostel Nejsvětější Trojice
Jižní podloubí na náměstí
Kostel od východu
Letecký pohled
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
- ↑ a b E. Poche (vyd.), Umělecké památky Čech 2, str. 492-497.
- ↑ Toulavá kamera 1, str. 56, ISBN 80-7316-228-8
- ↑ Novemestonm.cz: Ocenění města Nové Město nad Metují občanům
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Nové Město nad Metují. Sv. 7, str. 197
- E. Poche (vyd.), Umělecké památky Čech 2, Praha: Academia 1978, str. 492-497
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nové Město nad Metují ve Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Nové Město nad Metují v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
- Oficiální stránky
- Zámek Nové Město nad Metují
- Nové Město nad Metují
- Města v Čechách
- Obce v okrese Náchod
- Obce s rozšířenou působností
- Obce s pověřeným obecním úřadem
- Sídla v Podorlické pahorkatině
- Dobrovolný svazek obcí Region Novoměstsko
- Města v okrese Náchod
- Místa spojená s českým exilem
- Městské památkové rezervace v Královéhradeckém kraji
- Sídla na Metuji
