Peklo u Nového Města nad Metují

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxuPřírodní rezervace
Peklo u Nového Města nad Metují
Datum vyhlášení 1. srpna 1997
Vyhlásil Okresní úřad Náchod
Kód ÚSOP 1895
Lokalita Česká Čermná, Jestřebí nad Metují, Jizbice u Náchoda, Přibyslav nad Metují, Sendraž, Vrchoviny
Výška 300 - 565 m n. m.
Výměra 319,89 ha
Seznam CHÚ v okrese Náchod
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Peklo u Nového Města nad Metují
Peklo u Nového Města nad Metují
Přírodní rezervace v Česku

Peklo u Nového Města nad Metují je přírodní rezervace vyhlášená roku 1977 o rozloze 319, 89 ha [1] a zařazená do národního seznamu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000. Nachází se u hranic s Polskem mezi Novým městem nad Metují, Náchodem a Českou Čermnou v okolí soutoku řek Metuje a Olešenky. Je charakterizováno převážně lesními porosty s květnatými bikovými a jedlovými bučinami a charakteristickou suťovou javořinou. Díky členitému reliéfu jsou zde bohaté submontánní a montánní druhy rostlin. [2]  Nalezneme zde  řadu chráněným a zvláště chráněných rostlin i vzácným obojživelníků a plazů, například mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) , čápa černého (Ciconia nigra), včelojeda lesního (Pernis apivorus) a mnoho dalších. [1]

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Přírodní rezervace Peklo  se nachází na soutoku řek Metuje a Olšenky v podhůří Orlických hor, ve vzdálenosti přibližně 6 km od Nového Města nad Metují [3] a nadmořské výšce 305 až 560 m n. m. [4]  Jde o rozsáhlé území tvořené zařízlými (epigenetickými) údolími dvou vodních tokůMetuje a Olešenky – jejích levostranného přítoku.. Údolí je ve směru severovýchodjihozápad. [3] Přilehlé skalní svahy obsahují množství skalních útvarů a balvanových moří s převýšením až 200 m. Jedná se o říční fenomén s dosavadním zastoupením původních a přírodě blízkých společenstev suťových lesů a bučin s množstvím zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin. [4] Nejspíš je to zásluhou i toho, že Metuje i Olešenka mají stále velmi přírodní charakter tvořený štěrkovými a kamennými koryty s velkým spádem a peřejnatým charakterem. Můžeme zde dokonce najít i štěrkové náplavy porostlé vegetací.[3] Toto vše dodává tomuto údolí velký ekologický význam.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně se na tomto území nacházel mlýn v majetku Josefy Novákové, ten od ní ale odkoupil továrník Josef Bartoň z Dobenína, majitel Novoměstského zámku. Roku 1910 jej nechal přestavět architektem Dušnem Jurkovičem na výletní restauraci v secesním stylu. [5] Dle pověstí se jedná o údolí přízraků. Byl zde údajně spatřen bezhlavý kůň, bludičky, či velký ohnivý sud, kutálející se z kopce. Tento sud pokaždé narazil na kámen, rozpadl se a vyletěl z něj ohnivý kohout. I čarodějnice se zde údajně scházely ke svým obřadům. [1]

Alois Jirásek o Pekle napsal dokonce i povídku a jako kulisa se Peklo objevilo například ve filmech Musíme si pomáhat či Smrt talentovaného ševce.[5]

První pokusy o ochranu pocházejí již z 30. let 20. století a týkaly se ochrany lesů. Během dalších let proběhly neúspěšné pokusy o ochranu či zařazení údolí do státní přírodní rezervace.[4] Až 1. srpna 1997 byla zřízena Přírodní rezervace Peklo u Nového Města nad Metují.[6][1]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Peklo je součástí Orlické oblasti, přesněji pak Náchodské vrchoviny a její Ohnišovské pahorkatiny a Sedloňovské vrchoviny. Svahy jsou tvořeny rozmanitými kamennými útvary s rozdílným původem a stářím.  Od třetihorních žokovitých balvanů, přes skály typu tor po čtvrtohorní mrazové sruby, suťová pole či balvanová moře a proudy [4] svahové úpady a suťová pole.[3] Ve čtvrtohorách se zde objevily i  nivační sníženiny či kryoplanační terasy. Kozí hřbet (564 m) je významným bodem v údolí Olešenky.[4]

Geologie a pedologie[editovat | editovat zdroj]

Podkladem jsou novoměstské fylity – proterozoické přeměněné horniny s částečným zastoupením granodioritů a permských sedimentů[4] Severovýchodní část je tvořena převážně granodioriry novohrádeckého masivu a červeně zabarvenými sedimenty prvohorního stáří. [7] [3] V řečišti Olešenky a na skalnatých útvarech ve svazích Kozího hřbetu můžeme najít hrubozrnný narůžovělý granodiorit v podobě velkých balvanů. Druhohorní horniny, tedy horniny spodního turonu můžeme nalézt podél západního okraje lokality v horní části svahu údolí Metuje, jedná se hlavně o slínovce a jejich směsi s jelicemi hub (opuky).[3] Působením vlhkého a teplého klimatu během třetihor se zde můžeme setkat s žokovitými balvany, a izolovanými skalami typu tor. [7]  Čtvrtohorní sedimenty jsou převážně v úzkém lemu fluviálních štěrků a písků podél řek.[3] Celé území je tedy charakteristické rozmanitostí georeliéfu, to je způsobené rozdílnými klimatickými podmínkami během třetihor a čtvrtohor.[7] Lesní půda je převážně typu kambizemě, v případě květnatých bučin se jedná o mezotrofní kambizemě, u bíkových bučin o oligotrofní kambizemě a u smrkových porostů jsou charakteristické podzolové (dystrické) kambizemě. [4]

Skalní vegetace

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Soutok Metuje a Olešenky

V této lokalitě se nacházejí dva významnější toky, Metuje a její levostranný přítok Olešenka, přičemž oba formují hluboké údolí, ve kterém se Peklo nachází. Toky mají převážně přírodní ráz s velkým spádem a peřejnatým charakterem. Koryta toků jsou štěrkovitá a kamenitá. V Metuji můžeme nalézt mohutné balvany, skalní útvary či výjimečně i štěrkové náplavy porostlé vegetací. Řeky velmi ovlivňují mikroklima této rezervace. Například Kopecký (1957) uvedl, že rozdíl minimálních teplot mezi údolím Metuje a vrcholem „U koníčka“ činí za jistých podmínek v noci až 6,5 ⁰C. [4]

Klimatologie[editovat | editovat zdroj]

Podle Quita (1971) se Peklo řadí do oblasti MT7  - tedy oblasti s normálně dlouhým, mírným až mírně teplým létem, s krátkým přechodným obdobím, mírným jarem, mírně teplým podzimem a zimou normálně dlouhou, mírně teplou suchou až mírně suchou s krátkým obdobím se sněhovým pokryvem a do oblasti MT5 – s normálním až krátkým létem, popřípadě mírným až mírně chladným, suchým až mírně suchým, přechodným obdobím normálním až dlouhým, mírným jarem a podzimem, zimou normálně dlouhou, mírně chladnou, suchou či až mírně suchou a normální či až krátkou sněhovou pokrývkou.

Průměrný měsíční úhrn srážek během roku činí 661 mm a průměrné měsíční teploty během roku 7,3⁰C .[4]

Flora[editovat | editovat zdroj]

Peklo je tvořeno převážně přírodními biotopyvegetací ovlivněnou abiotickými faktory. Těmi jsou geologický substrát – novoměstské fylity a příkré svahy, orientace ke světovým stranám a členitý reliéf zahloubeného údolí obou řek. Nejrozsáhlejší porosty můžeme nalézt pod Koníčkem a na lokalitě jménem Pecinka.

Smíšenost lesa

Co se týká významných druhů rostlin, můžeme zde vidět jedli bělokorou (Abies alba), udatnu lesní (Aruncus vulgaris), jilm menší jilm menší(Ulmur minor), jilm drsný (Ulmus glabra), jmelí bílé (Viscum album)[4] které je vázáno na jedli bělokorou (Avies alba). [3]

Květnaté bučiny jsou na většině území přeměněny na smíšené porosty případně jehličnaté monokultury. Zbylá místa, kde se tyto bučiny vyskytují, jsou převážně na úpatí svahů obou řek a můžeme zde spatřit například lilii zlatohlavou (Lilium marrtagon). [4]

Suťových lesů je zde daleko méně než bučin ale patří také k velmi významným (společně s acidofilními bučinami a vegetací silikátových skal). Jelikož se nacházejí na strmých kamenitých svazích, jsou málo ovlivněny lidskou činností. Ve stromovém patře převažuje javor klen (Acer pseudoplatanus) a dále zde můžeme viděl javor mléč (Acer platanoides), buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus batulus ) a mnoho dalších. Z bylin je to papratka samičí (Athyrium filix-femina) či třtina rákosovitá ( Calamagnrostis arundinacea). [3]

Skály zde vytvářejí velmi variabilní prostředí díky mikroklimatickým podmínkám s mnohými mozaikami (vlhké skály s mechorosty a kapradinami, vegetace slunných skal, vegetace balvanových a suťovým moří apod.). Na pravém břehu Metuje můžeme ve skalách nalézt například silně ohroženou kapradinu Braunovu (Polystichum braunii) nebo kapradinu laločnatou (Polystrichum aculeatum), která je uvedena v červeném seznamu ČR. [4]

Hlavním biotopem jsou acidofilní bučiny, které jsou díky heterogenitě podmínek velmi variabilní. Vyskytují se převážně v jihozápadní části Metuje či jihovýchodní části údolí Olešenky. Z důsledků lesnického hospodaření mají hlavní podíl jehličnanů a to převážně smrku ztepilého (Picea abies), je ale pravdou, že ten se zde původně vyskytoval i přirozeně, ovšem jen vzácně a to díky poloze údolí a návaznosti na Orlické hory. Dalším přirozeným reliktem je zde i borovice lesní (Pinus sylvestris) a to na skalních stanovištích. I přes ohrožení zvěří, se v mnohých podrostech často nachází bukové zmlazení, výjimečněji i zmlazení jedle bělokoré (Abies alba).

Bylinné patro je velmi variabilní, někdy až chybí. Nejčastějšími bylinami jsou  bika bělavá (Luzula luzuloides ), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a mnohé další. [3]nivních polohách byly zaznamenány bledule jarní (Leucojum vernum), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), zvonek širokolistý (Campanula latifolia), rožec hajní (Carestium lucorum), podbílek šupinatý (Lanthraea squamaria) apod. Louky na pravém břehu Olešenky jsou významné výskytištěm kriticky ohroženého vstavače osmahlého (Orchis ustulata) a ohroženého vstavače mužského (Orchis mascula). [4]

Stinné a vlhké skály s mechorosty, slunné skály a vlhká balvanová a suťová moře jsou významným fenoménem. Skalní útvary poskytují velmi variabilní prostředí, může se jednat o suché skály bez plošek humusu, které jsou pak často bez vegetace cévnatých rostlin, či o skály s ploškami humusu, které naopak mohou mít vegetaci rozvinutou. Najdeme zde pak třeba osladič obecný (Polypodium vulgare), sleziník červený (Asplenium truchomanes), brusnici borůvku (Vaccinium myrtillus) a mnoho dalších.

K chráněným druhům rostlin zde patři kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis) - kriticky ohrožený druh, kapradina plevinatá (Polytrichum Braunii) -  druh silně ohrožený, vstavač mužský (Orchis mascula) – druh silně ohrožený a druhy ohrožené, kterými jsou  vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) , bledule jarní (Leucojum vernum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vemeník dvoulistý ( Platanthera bifolia ), pampeliška bahenní (Taraxacum sect. Palustria ).  Z obojživelníků se jedná o čolka velkého (Triturus cristatus) – kriticky ohrožený, druhy silně ohrožené – čolka horkého (Ichthyosaura alpestris) , čolka obecného (Lissotriton vulgaris), mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) . U plazů se to týká užovky hladké (Coronella austriaca) – kriticky ohrožené, ještěrky obecné (Lacerta agilis ) – silně ohrožené. A z ptáků to jsou silně ohrožené druhy – holub doupňák (Columba oenas), čáp černý  (Ciconia nigra), lejsek malý (Ficedula parva), krahujec obecný (Accipiter nisus), druhy ohrožené – výr velký (Bubo bubo) , jestřáb lesní (Accipiter gentilis), lejsek šedivý (Muscicapa epulata) , ťuhýk obecný (Lanius collurio), krkavec velký (Corvus corax),  ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), krkavec velký(Corvus corax). A ze savců silně ohrožený rejsek horský  (Sorex alpinus) a ohrožený plch velký (Glis glis). Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.[8] [9]

Výskyt mnohých druhů kapradin

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Nalézt zde můžeme také významné druhy živočichů, z obratlovců jsou to například klínatka rohatá (Opjigomphus cecilia), lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina), modrásek bahenní (Maculinea nausithous), svižník Cindela sylvicola, střevlík Carabus irregularis a mnoho dalších.

Jako hnízdící ptáky zde můžeme spatřit výra velkého (Bubo bubo), čápa černého (Ciconia nigra), kulíška nejmenšího (Galucidium passerinum), holuba doupňáka (Columba oenas), včelojeda (Pernis apivorus) apod. [3].

obojživelníků lze jmenovat čolka horského (Triturus aplestris), ropuchu obecnou (Bufo bufo) a mloka skvrnitého (Salamandra salamandra).

plazů se zde nachází ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka hladká (Coronella austriaca).

Dále zde můžeme narazit na rejska horského (Sorex alpinus), vydru říční (Lutra lutra) a veverku obecnou (Sciurus vulgaris), kteří patří mezi chráněné druhy savců. [4]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Peklo je evropsky významnou lokalitou zařazenou v Natura 2000, IV. kategorií (řízená rezervace) podle IUCN. Jedná se o zvláštně chráněné území (ZCHÚ) [10] a hlavním úkolem je ochrana unikátních přírodních jevů, utvářených kombinací lesů, skal, vodních stanovišť, a jejich zachování. Zde se jedná hlavně o sladkovodní toky svazu Ranunculion fluitantis a Callitricho-Bratrachion [4] (chudá společenstva vodních makrofyt, osidlujících koryta tekoucích vod, nejčastěji tvořená rdesy, řasami, lakušníky a mechorosty nížinného až montánního stupně) [11], silikátové sutě střední Evropy, silikátové skalnaté svahy s chasmofytickou vegetací, bučiny a lesy svazu Tilio-Acerion [4]  (sklaní a suťové lesy s dominancí například javoru )[12]

Na území Pekla můžeme najít i jednu z mála recentních lokalit výskytu šikouška zeleného (Buxbaumia viridis)Královéhradeckém kraji [4]

Významným zásahem do  geomorfologických poměrů byla výstavba silnice z nového města roku 1937 pro potřeby obrany republiky, ta později ovlivnila i rozrůstání osady Peklo a intenzivnější rekreační využívání. Dalšími negativními zásahy pak bylo další rozšiřování dopravní sítě, zornění některých travních porostů, intenzivní hnojení a meliorace ( způsobili eutrofizace ). Dále pak i klasicky znečišťování toků Metuje a Olešenky

Peklo je rozčleněno do několika honiteb a to i z důsledku negativního okusu zvěří. Převážně muflony, ale i srnčí a černou

Současný plán péče má platnost v letech 2013-2025 a byl zpracován autory firmy ŠINDLAR. s.r.o

Cílem je aby nedošlo k příliš urychlené obnově a tím tedy vzniku ploch nárostů a mlazin a aby byla zachována kostra porostu. Chránit živou i neživou přírodu v co možná nejsouvislejším areálu a zachovat přírodní jevy utvářené kombinací lesních, skalních a vodních stanovišť,

Předmětem ochrany jsou i útvary neživé přírody a to právě žokovité balvany, skalní výchozy a suťová pole.

Území lze rozdělit na 3 zóny

1)     I.zóna – bezzásadová

2)     II.zóna starých porostu s převahou buku

3)     III.zóna porostů s převahou smrku a dalších jehličnanů[13]

Současnými největšími problémy jsou necitlivé zásahy lesnického hospodaření, velikost sečí, okus zvěří a těžké prosazování vhodných dřevin přirozené skladby pro daná stanoviště.

Cílem managementu je podpora a zachování maloplošně skupinově bohaté vertikální, horizontální a druhové struktury porostů vhodných pro daná stanoviště. Ponechání bezzásahových porostů (s výjimkou likvidace kůrovce (Scolytinae), či ochraně proti zvěři apod. ). Dále také ponechání kostry stromů až do fáze rozpadu.

Návrhy managementu v oblasti péče o rostliny (Mikátová,2004) je například :

- Poporučení o vybudování malých tůněk v údolí Olešenky - vhodných pro rozmnožování obojživelníků.

- Pro ochranu ptactva a drobných savců - zvyšovat podíl lesů s přirozenou dřevinnou skladbou. Zvyšovat věkovou diverzitu porostů. Ponechání starých stromů s dutinami. Zabezpečit výskyt odumřelých i dožívajících stromů různě po lokalitě apod.

-Nepoužívat chemické ošetřování porostů.

-Upozornění turistů na jarní a podzimní migraci obojživelníků přes silnici poblíž osady Peklo

-Zachování keřových porostů hlavně na okrajích lesů[13]

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Přístupnost: celoroční, vhodná pěšky, na kole, autem, z části i pro inline brusle)

Hromadná doprava: autobusová zastávka v Novém Městě nad Metují - Rychta

                                    vlaková zastávka v Novém Městě nad Metují

Možnost parkování: ve středu rezervace u restaurace Bartoňova útulna

                                    u vstupu do rezervace na rozcestí U Liščí Boudy

Turismus v Pekle se dá pojmout několika způsoby. Buďto jako výlet autem, kdy je nejvýhodnější zaparkovat na rozcestí U Liščí Boudy a dále pokračovat po červené turistické trase až k Bartoňově útulně. Tato cesta je přibližně 3,8 km a její součástí jsou krásné scenérie údolí Metuje.

Další možností je cesta z Nového Města nad Metují až do vedlejšího města Náchoda dlouhá asi 13 km. Z autobusové zastávky Rychta v Novém Městě n.M  je trasa značená červeně až k Bartoňově útulně ( vzdálenost asi 5,5, km ) a odtud již po žluté směrem na autobusové a vlakové nádraží v Náchodě ( asi 7,5 km ).  Od útulny do Náchoda se již jedná o asfaltovou cestu vhodnou i pro inline brusle, či kolo,

Třetí možností je pěší okruh z Nového Města nad Metují, dlouhý přibližně 16 km. Opět je vhodné vyjít z autobusové zastávky v Novém Městě k Bartoňově útulně. Od ní ale již po modré až do obce Sendraž ( asi 3,6 km ). Poté po zelené do Libchyně a cestou Libchyňským údolím až na Husovo náměstí v Novém Městě n. M. Odsud je to již jen asi  1,2 km centrem ( Komenského ulicí ) zpátky na autobusové nádraží.[14]

I přes velké turistické využívání území nemá turismus negativní dopad na území ani předměty ochrany. Nežádoucí jsou akorát velké sportovní akce. [13]

Čert u dětského hřiště

Ubytování[editovat | editovat zdroj]

Ubytování je možné v Bartoňově Útulně, otevřené celoročně. Útulna se nachází v nadmořské výšce 360m n. m. Jedná se o chatu se sociálním zařízením, zahradou a bazénem či o 3 nové chatky. Dále je k dispozici dětské hřištěm parkoviště a mnoho dalšího. [15]

Turismus se v Pekle začal rozvíjet již během 19. století. A i přes tuto zajímavou lokalitu, byly kvůli němu budovány již na začátku 20.století sítě lesních cest a i silnice z Nového Města nad Metují s původní funkcí pro potřeby hraničního opevnění (1936-1938)[7]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d 1949-, David, Petr,. 666 přírodních krás České republiky. 1. vyd. vyd. Praha: Kartografie 224, 58 s. s. Dostupné online. ISBN 8070117176. 
  2. Přírodou z Polabí k hraničním horám : vybrané kapitoly o přírodě, krajině a životním prostředí Královéhradeckého kraje. 1. vyd. vyd. Hradec Králové: Královéhradecký kraj 264 s. s. Dostupné online. ISBN 9788025427361. 
  3. a b c d e f g h i j k S.R.O., VIZUS.CZ. AOPK ČR. AOPK ČR [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r Úvodní stránka | Královéhradecký kraj. www.kr-kralovehradecky.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b Domů. www.infocentrum-nmnm.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. INFO@TMAPY.CZ, T-MAPY spol. s r.o.,. Ústřední seznam ochrany přírody. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 
  7. a b c d Geologické lokality - Významné geologické lokality v České republice. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 
  8. METUJÍ, Město Nové Město nad. Občan - Nové Město nad Metují - oficiální stránky. www.novemestonm.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  9. BOTANY.cz - Zajímavosti ze světa rostlin. www.botany.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 
  10. S.R.O., VIZUS.CZ. AOPK ČR. AOPK ČR [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 
  11. biomonitoring.cz. www.biomonitoring.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  12. biomonitoring.cz. www.biomonitoring.cz. [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  13. a b c INFO@TMAPY.CZ, T-MAPY spol. s r.o.,. Ústřední seznam ochrany přírody. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2017-12-16]. Dostupné online. 
  14. Peklo | Nové Město nad Metují. itras.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  15. MAX24. eKempy.cz | KATALOG všech kempů, autokempy, chaty, apartmány. www.ekempy.cz [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]