Kulíšek nejmenší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKulíšek nejmenší
alternativní popis obrázku chybí
Kulíšek nejmenší
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod kulíšek (Glaucidium)
Binomické jméno
Glaucidium passerinum
(Linné, 1758)
Rozšíření kulíška nejmenšího.
Rozšíření kulíška nejmenšího.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) je nejmenší sova Evropy. Má nenápadně hnědě zabarvený hřbet s menšími bělavými skvrnami a světlou spodní stranu těla s tmavšími podélnými skvrnami. Je poměrně nenápadný, loví za soumraku, jen v době hnízdění po celý den, ale není příliš plachý. Pokud ho naleznete sedět ve větvích stromu, je možné ho pozorovat poměrně zblízka, aniž ulétne. V rámci České republiky jde o silně ohrožený, zvláště chráněný druh.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kulíšek nejmenší měří pouhých 16 cm, což je sotva velikost špačka. Rozpětí křídel je 34-45 cm. Základní barva vrchní části těla je tmavě hnědá s výraznými bílými či žlutobílými skvrnami, spodek je světlý s podélnými tmavými proužky. Na tmavohnědých letkách je světlé skvrnění, které na křídle tvoří tři až čtyři příčné proužky. Ocas je také tmavohnědý, s bílými konci per a několika světlými příčnými proužky. Má v poměru k tělu malou kulatou hlavu s nepříliš zřetelným závojem zbarvenou podobně jako záda. Duhovka je živě žlutá, zobák voskově žlutý, u kořene zelenavý, nohy opeřené, špinavě bílé s hnědými skvrnami, drápy černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, mláďata jsou pouze tmavší. Let kulíška je vlnkovitý, v období hnízdění létá i ve dne.

Na rozdíl od ostatních sov má poměrně vysoký pískavý hlas. Většinou se ozývá jednoduchým opakovaným pískáním, ale může přidat i jakýsi trylek [2]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo bývá umístěno ve starých dutinách po strakapoudech. Koncem dubna či začátkem května samice snáší 5-6 bílých, jemně lesklých vajec na kterých sedí sama po dobu 28 dnů a mláďata krmí asi 6 týdnů. Vejce je kulovitého nebo oválného tvaru, váží cca 7 g. Vejce jsou snášena v rozmezí dvou dnů a samice usedá až po snesení posledního. Samec obstarává pouze potravu. Samice zůstává na hnízdě i po vylíhnutí mláďat a potravu od samce přebírá a předkládá mláďatům. Vyváděna jsou zhruba ve stáří 30 dnů a ihned dobře létají. Následující tři týdny jsou ještě voděna rodiči. Pohlavně dospělá jsou patrně v jednom roce.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potravu tvoří převážně drobní hlodavci a ptáci, místy i hmyz. Loví i za dne a troufá si lovit i drobné ptáky za letu. Někdy si dělá v dutinách zásoby potravy z ulovené kořisti. Má na svou velikost silné spáry a loví i kořist větší, než je sám.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Kulíšek nejmenší v Pražské zoo

Kulíšek nejmenší žije převážně v tajze severní Evropy a ostrůvkovitě v některých horských oblastech střední a jižní Evropy, jako je Šumava, Karpaty, Pyreneje a Alpy. Místy se vyskytuje i v souvislých lesích v nižších polohách, u nás například v brdských a křivoklátských lesích. Severní hranici rozšíření tvoří hranice lesa.

Kulíšek nejmenší je stálý pták, jen horské populace přelétají na zimu do nižších poloh.

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice je rozšíření kulíška spíš ostrůvkovité, soustředěné hlavně do oblasti jižních a západních Čech. Celkový počet se na začátku 90. let odhadoval na 900-1300 párů. V jižních Čechách jsou to především souvislé lesní porosty v nadmořských výškách od 390 do 1260 m. V západních Čechách kromě Šumavy a Českého lesa hnízdí například i na Chebsku, Rokycansku, v Brdech a na Karlovarsku. Hnízdění bylo prokázáno i v CHKO Labské pískovce, ale i ve východních Čechách na Náchodsku. Na Moravě se vyskytují v Beskydech, v Javorníkách, na Českomoravské vrchovině a v Oderských vrších.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. http://www.rozhlas.cz/hlas/sovy/_zprava/16736

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]