Přízrak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Přízrak či duch je typ nefyzické či nadpřirozené bytosti, tvořené hmotou mlhovité konzistence. Duchové osob obvykle mají sídlit tam, kde zemřeli nepřirozenou smrtí, nebo se neodpoutali od svého fyzického těla. Mají se nacházet ve městech i v přírodě, nejčastěji však na hřbitovech, nebo ve starých budovách. Typicky jde o některé hrady a zámky, kde se dá předpokládat ze strany průvodců propojení hlediska atraktivity, ekonomické stránky a některé pověsti či legendy. V těchto případech bývají zmiňovány tzv. bílé paní (např. Perchta z Rožmberka), různí rytíři, zvířata apod. Pramenem pro tento druh přízraků bývalo lidové vyprávění a legendy či lidové pověsti. Jejich prostřednictvím lidé vysvětlovali dosud neprobádané fyzikální úkazy, halucinace či řádně nevyšetřené kriminální činy nebo dosud neznámá onemocnění. Přízrakům bývají často přisuzovány výhradně pozitivni či jen negativní vlastnosti - zřejmě pramenící z míry oblíbenosti osob za života mezi přáteli či poddanstvem (příkladem může být správce Ulrich z panství ve Žďáru nad Sázavou). Zvláštním druhem ducha má být poltergeist, harašící přízrak, který se v domě projevuje posouváním nábytku a podobnými kinetickými jevy.

Velmi často se duchové vyskytují ve fantasy literatuře, a to s dobrými i zlými vlastnostmi.

Mezi prostředky, které se obecně tradují za účelem odstranění přízraku, se mimo jiné řadí náboženské obřady - zejména jednotlivé modlitby nebo proces tzv. vymítání.

Vyvolávání duchů a spiritismus[editovat | editovat zdroj]

Aktivity lidí, kteří věří v možnost vyvolávání duchů a komunikování s nimi, se nazývají spiritismus (česky duchařina). Vědecká veřejnost považuje metody, kterými se mají duchové vyvolávat, stejně jako samotnou existenci přízraků za nepodložené výmysly. Existence přízraků nebyla nikdy prokázána.[1]

Jiné významy slova duch[editovat | editovat zdroj]

Filozofické směry, které připouštějí existenci duše, často rozlišují duši (lat. anima), jako jakýsi životní princip, a ducha, jako podstatu svobodné vůle a abstraktního poznání.

Kromě toho slovo duch také bývá dosti často používáno v přeneseném významu slova jakožto podstata věci či jádro jevu. Mluví se o duchu nějakého díla, duchu určitého jevu, duchu dobové události apod., jedná se jakoby o jejich vnitřní, racionálními metodami nezachytitelné či nadpřirozené, vlastnosti a prapodstatu. Slovo duch se také používá coby zvláštní příměr – např. něco se stalo v souladu s duchem doby nebo také v dobovém duchu – zde je obvykle míněno to, že vše bylo racionálně nepochopitelné a zároveň v souladu s očekáváním v příslušném dobovém kontextu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Český klub skeptiků SYSIFOS. Slovník esoteriky a pavěd [online].  [cit. 8.2.2017]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]