Vtip

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Anekdota)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vtip, anekdota, popřípadě fór, je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce (posluchače či čtenáře). Obvykle je založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje k výrazné a úderné pointě. Vtipy se šíří zejména ústním podáním, výstupy komiků, časopisy a knižními sbírkami. V poslední době je významné šíření pomocí internetu.

Anekdota je oproti vtipu širší termín a v češtině jej lze nahradit synonymem „humorka“. Rozlišujeme tři základní typy anekdot. Tou první jsou anekdotické povídky, což byly převážně pikantní příběhy o panovnících. Tyto příběhy byly šířeny neoficiálními kanály a zesměšňovaly vládce. Typickým příkladem jsou příběhy o Marii Terezii, která údajně sdílela svou náruživost s koňmi. Do anekdot se řadí také vtipné vyprávění. To může být i dlouhé, nemusí obsahovat vtipnou pointu a často zesměšňuje konkrétní skupinu lidí.

Nejrozšířenější typem anekdot jsou vtipy. Pro ně je typické zakončení nečekanou humornou pointou. Vtip se šíří převážně orální transmisí nebo po internetu a je nejrozšířenější formou folklóru v současnosti. Vtip podobně jako obecně folklór má sociálně mytickou funkci, šíří stereotypy a slouží k podprahové komunikaci. Pomocí vtipu lze také hovořit o tabuizovaných tématech. Podmínkou pro atraktivitu vtipů je aktuálnost a lokální variabilnost.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Slovo anekdota (ανεκδοτα) v řečtině znamená „to, co nebylo zveřejněno“. Původně se tímto slovem skutečně označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze v ústní podobě (například Prokopiův spis ze 6. století n. l. s názvem Anekdota obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justiniána).

Český výraz vtip je příbuzný se slovy dovtípit se nebo důvtip, ale jeho původ je nejasný. Některé etymologické výklady jej spojují se staročeským slovem tiepiti, těpiti = nést, tedy znamenalo by něco jako vklad (Boží do lidské mysli), tedy de facto nadání. Český etymologický slovník Jiřího Rejzka však za hláskoslovně přijatelnější považuje souvislost se slovem típat = lehce udeřit, chytat, štípat, dotýkat se (srovnej ukrajinské dostěpnyj = vtipný).[1] Podle Slovníku spisovné češtiny je primárním významem slova vtip schopnost bystře řešit problémy (tedy důvtip), druhým významem je podstata problému či jeho řešení (vtip je v tom, že…), třetím významem schopnost dosahovat žertovného účinku (sršet vtipem), čtvrtým významem je žertovný účinek (ta anekdota nemá vtip) a až pátým a šestým významem je žertovné slovní vyjádření nebo čin.[2]

V renesanci tvořily z velké části tematický základ, z něhož vznikla novela.

Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí a kázání, kam byly vkládány jako exemplum (moralizující příklady). Objevovaly se i v kronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i v satirách (humanistických a osvícenských).

Nejstarší sbírkou vtipů s nečekanou pointou je Filogelos z antiky. Nejčastějšími oběťmi žertů v této sbírce byli učitelé a jejich učenci a tělesně postižení. V českém prostředí se vtipy zabýval mimo jiné Karel Čapek, a to v díle Marsyas čili na okraji literatury, konkrétně v kapitole „K přírodopisu anekdoty“. Dle jeho zjištění ženy a dělníci příliš nežertují.

Ústně šířené anekdoty byly až do 30. let 20. století intelektuální záležitostí. Šířily se převážně mezi vzdělanci a střední třídou. Typickým šiřitelem anekdot byli doktoři, soudci či městští úředníci. Celospolečenskou záležitostí se ústně šířený vtip stává až v průběhu 2. světové války.

Antropologové, etnologové a folkloristé anekdotám dlouho nevěnovali pozornost a prvními teoretiky na tomto poli byli literární vědci.

S rozvojem tisku se stávají samozřejmou a oblíbenou součástí periodik i kalendářů.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Dnes v literatuře anekdota představuje krátké, především ústně šířené vyprávění humorné příhody, zesměšňující osobu, situaci, dobu, rasu, národ, názor, skupinu, společenskou vrstvu, zvyky apod. Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém století.

Podle tématu lze vtipy dělit do mnoha skupin (lékařské, politické, skotské, policejní, o blondýnkách, o zvířátkách, o žárovkách, židovské, erotické aj.). Podle použitých prostředků můžeme ve vtipech nacházet např. černý nebo absurdní humor.

Vtipy jsou publikovány monograficky i v periodickém tisku, často ve zvláštních rubrikách. Humoristické časopisy (např. Humoristické listy, Dikobraz, Sorry, Trnky brnky) uvádějí vtipy slovní i kreslené. Vycházejí i knížečky (např. série „Anekdoty“ Lidového nakladatelství), které bývají zaměřené tematicky.

Kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

V životě některých známých osobností hrála právě anekdota (vtip) velikou roli. Například Sigmund Freud o vtipu napsal celou knihu a považoval ho za jednu z možností, jak vyjádřit názory a pocity, které bychom za běžných okolností veřejně neprojevili. Jaroslav Hašek v anekdotickém stylu lidového vyprávění objevil osobitý literárně-tvůrčí smysl. Interpretováním a vytvářením vtipů se živí komici.

„O zlatou mříž“[editovat | editovat zdroj]

Takzvané vtipy „O zlatou mříž“ (míněno: „za něž se zavíralo“) byly politické, resp. protistátní vtipy šířené v ČSSR. [3] (Je možné, že pojmenování vtipů souviselo s pojmenováním ankety popularity československých zpěváků, zpěvaček a skupin Zlatý slavík.)

Vtipy zesměšňující národ či rasu[editovat | editovat zdroj]

„Elephant jokes“ byly nejrozšířenějšími vtipy 60. let 20. století v USA. Ve vtipech vystupoval slon a byly postaveny na absurdní pointě. 60. léta jsou typická pro emancipační hnutí Afroameričanů a jak poukázali antropologové Roger Abrahams a Alan Dundes, pravděpodobně existuje ve vtipech o slonech paralela mezi slony a Afroameričany.
Z Ameriky jsou také známé „Pollack jokes“. Tyto vtipy kolovaly především ve 20. století a dělaly si legraci z přistěhovalců ze střední a východní Evropy, především z Poláků.
V českém prostředí se začaly šířit v 90. letech 20. století vtipy pracující se stereotypy kolujícími o Romech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA, 2001, heslo „vtip“
  2. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnosti, Akademia, Praha, 1994, heslo „vtip“
  3. Jirka. Holič - účesy v r. 1968. In: Neviditelný pes [online]. 18. 2. 2009 0:27 [cit. 3. 5. 2018]. Dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A090206_104654_neff_wag

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]