Tísňové volání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tísňové volání je jeden ze základních způsobů ohlášení mimořádné události a vyžádání pomoci složek integrovaného záchranného systému. Jedná se o službu, kterou je zajišťována ochrana základních lidských práv – ochrana života a zdraví, přijatelné životní prostředí a ochrana majetku.

Vlastnosti tísňového volání[editovat | editovat zdroj]

Tísňové volání funguje:

  • nepřetržitě,
  • pro všechny obyvatele,
  • téměř na celém území státu (v závislosti na pokrytí signálem mobilní sítě),
  • bezplatně,
  • ve všech telefonních sítích,
  • ze všech koncových hlasových zařízení telefonních sítí.

Přístup k tísňovým linkám[editovat | editovat zdroj]

Tísňovým voláním se rozumí bezplatná volba čísel, která jsou stanovena v číslovacím plánu[1] a uvedena v telefonních seznamech. K těmto číslům je garantován bezplatný a nepřetržitý přístup z pevných telefonních linek, mobilních telefonů a veřejných telefonních automatů i bez použití mincí či karet. Každý poskytovatel veřejné telefonní služby je ze zákona povinen svým uživatelům bezplatně umožnit přístup ke stanoveným číslům tísňového volání.[2]

Funkce tísňového volání[editovat | editovat zdroj]

Čísla tísňového volání slouží k oznámení událostí v případech, kdy je ohrožen život, zdraví, majetek nebo veřejný pořádek. Volání za jiným účelem, než je stanoven, je označováno jako zlomyslné volání. Uskutečňování zlomyslných volání je přestupkem, za který může Český telekomunikační úřad uložit pokutu až do výše 200 000 Kč,[3] v extrémních případech může být takové jednání klasifikováno jako trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení.[4]

Tísňová volání v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice jsou pro tísňová volání vyhrazena tato telefonní čísla:

Struktura volání:
1. Přesná adresa: Město, Ulice, číslo popisné.
2. Co se na místě děje, informace o postiženém / postižených.
3. Informace o volajícím.
4. Asistovaná první pomoc. Instrukce pro volajícího, co dělat do příjezdu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zavádění telefonních linek 150, 155 a 158 začalo postupně koncem 60. a záčátkem 70. let 20. století s postupným rožšiřováním automatizace meziměstského telefonního provozu, v Praze byly tyto linky zavedeny již v roce 1969. Celonárodně byly linky v dnešním smyslu zavedeny až od 90. let 20. století.[5]

Tísňové linky v ostatních státech[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam tísňových linek.
Rozsáhlou tabulku tísňových linek nabízí anglická verze článku.

Nejčastější tísňová čísla jsou 112 (státy EU), 911 (většina Severní Ameriky) a 999 (např. Spojené království, Čína nebo některé africké státy). Většina GSM mobilních telefonů má předprogramováno volání na speciální tísňová čísla i bez odemčení telefonu a i bez SIM karty (použije se síť dostupného operátora, i když Váš operátor nemá v místě signál).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vyhláška č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací
  2. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích – § 33
  3. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích – § 119
  4. Ust. § 276 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.
  5. Naležato DARIUSOVÁ, Hana. Komparace využití linek tísňového volání. , 2011 [cit. 2015-12-31]. 64 s. Bakalářská práce. [[https://www.upce.cz/fes/index.html%7CUniverzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní]]. Vedoucí práce doc. Ing. Josef Janošec, CSc.. s. 15, 16. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]