Rčení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rčení jako útvaru lidové slovesnosti. O rčení jako sémantické jednotky pojednává článek Fráze (stylistika).

Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka, vyjadřující určitou životní zkušenost. Např: „Pro korunu by si nechal koleno vrtat, má obě ruce levé…“

Související pojmy[editovat | editovat zdroj]

Rčení úzce souvisí s úsloví a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[1] Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice jako, ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání: za – má sílu za koně, komparativ + než - má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa), nad, přes – je chytrý nad lišku. Přirovnáním jsou také přímá metaforická označení, např. baba, tele, křeček.

Podobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech:

  • Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie.
  • Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu.
  • Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat. Rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze časovat.

Sbírka českých rčení[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha poprvé vyšla v roce 1947, takže pochopitelně neobsahuje nově vzniklá rčení z moderní doby.

Pořekadla z Pošumaví[editovat | editovat zdroj]

  • Nechá si pro krejcar koleno vrtat.
  • Mladá žena, starej muž, na děti si koupí vůz.
  • Hladovému jde břicho vandrem.
  • Žvaní, kam čert káže.
  • Je hrubej jak šerka.
  • Kouká jako štyřák z pytlíku.
  • Dlouhej jak pabuza.
  • Půjde pro pěťák až na Svatou horu.
  • Má v hlavě jako na drahách.
  • Chodí jako Baborák.
  • Co ti šmakuje, to ti žaludek nezkazí.
  • Dostal viks.
  • Zvědavej jak brabenec.
  • Jakej šel, takovou potkal.
  • Je to dobrodinec chudejch psů.
  • Točí se jak motovidlo.
  • S Adamem si tyká.
  • Točí se jak na báni.
  • Stále tramtejluje.
  • Má utrum.
  • Staví se jako křeček.
  • Má samé tetle mechtle.
  • Točí se jak na vobrtlíku.
  • Je nafoukanej jako žába.
  • Je roztrhanej jako Prajs.
  • Má se jako pámbů ve Frankrajchu.
  • Napitej jako kanon.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000. Kapitola Úvodní poznámky, s. VII.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000.  

Související články[editovat | editovat zdroj]