Rčení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rčení jako útvaru lidové slovesnosti. O rčení jako sémantické jednotky pojednává článek Fráze (stylistika).

Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka vyjadřující určitou životní zkušenost, např „pro korunu by si nechal koleno vrtat“ či „má obě ruce levé“.

Související pojmy[editovat | editovat zdroj]

Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[1]

Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice „jako“, ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání:

  • „za“ – má sílu za koně;
  • komparativ + než – má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa);
  • „nad“, „přes“ – je chytrý nad lišku;
  • přímá metaforická označení, např. baba, tele, křeček

Podobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech:

  • přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti; rčení je produktem lidové fantazie
  • smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání; smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu
  • přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat; rčení a pořekadla se stávají částmi vět a lze je časovat

Sbírka českých rčení[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha poprvé vyšla v roce 1947, takže pochopitelně neobsahuje nově vzniklá rčení z moderní doby.

Pořekadla z Pošumaví[editovat | editovat zdroj]

  • Nechá si pro krejcar koleno vrtat.
  • Mladá žena, starej muž, na děti si koupí vůz.
  • Hladovému jde břicho vandrem.
  • Žvaní, kam čert káže.
  • Je hrubej jak šerka.
  • Kouká jako štyřák z pytlíku.
  • Dlouhej jak pabuza.
  • Půjde pro pěťák až na Svatou horu.
  • Má v hlavě jako na drahách.
  • Chodí jako Baborák.
  • Co ti šmakuje, to ti žaludek nezkazí.
  • Dostal viks.
  • Zvědavej jak brabenec.
  • Jakej šel, takovou potkal.
  • Je to dobrodinec chudejch psů.
  • Točí se jak motovidlo.
  • S Adamem si tyká.
  • Točí se jak na báni.
  • Stále tramtejluje.
  • Má utrum.
  • Staví se jako křeček.
  • Má samé tetle mechtle.
  • Točí se jak na vobrtlíku.
  • Je nafoukanej jako žába.
  • Je roztrhanej jako Prajs.
  • Má se jako pámbů ve Frankrajchu.
  • Napitej jako kanon.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000. Kapitola Úvodní poznámky, s. VII.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000.  

Související články[editovat | editovat zdroj]