Sněženka podsněžník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSněženka podsněžník
alternativní popis obrázku chybí
Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďamarylkovité (Amarylidaceae)
Rodsněženka (Galanthus)
Binomické jméno
Galanthus nivalis
L., 1753
Rozšíření sněženky podsnežníka
Rozšíření sněženky podsnežníka
      celoroční výskyt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), občas uváděná také pod názvy sněženka jarní, sněženka předjarní nebo podsněžník bílý, je jarní rostlina z čeledi amarylkovité.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Sněženka podsněžník je 15–20 cm vysoká bylina. Podobně jako ostatní druhy sněženek má cibulku, 2–3 jednoduché úzké a přisedlé listy se souběžnou žilnatinou, oboupohlavné květy a pod nimi dva listeny, které jsou zcela srostlé a tvoří toulec.

Štíhlý stvol nese jeden květ na převislé stopce z šesti okvětních lístků ve dvou přeslenech, šesti tyčinkami a jedním pestíkem. Vnitřní okvětní lístky jsou téměř o polovinu kratší než vnější, většinou vykrojené a na koncích světle zelené.

V České republice si můžeme sněženku podsněžník splést pouze s mírně podobnou bledulí jarní (Leucojum vernum).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Výskyt ve střední Evropě na přirozených stanovištích je již vzácný; většinou se jedná o populace zplanělé.[2] Sněženka se hojněji vyskytuje v jihovýchodní a jižní Evropě a západní Asii. V průběhu staletí však byla zavlečena i do jiných oblastí světa, např. do Severní Ameriky. V mezinárodním Červeném seznamu IUCN má sněženka podsněžník status NT (near threatened, teměř ohrožený druh).[3] Roste zejména v humózní a vlhké půdě pod keři nebo mladými stromky na vlhkých loukách nebo v listnatých lesích, zejména lužních lesích, i ve smíšených lesích. Pěstuje se běžně v zahradách nebo v parcích.

Začíná kvést již na konci února a kvete až do března. Málokdy kvete až do dubna. Pokud se na chvíli oteplí, sbírají včely medonosné uvnitř sněženkových květů nektar a pyl. Jiné druhy hmyzích opylovačů se zpravidla probouzejí ze zimního spánku později.

Množí se cibulkami, které bývají v létě a na podzim několik centimetrů pod zemí, díky čemuž přežívají i teplejší období.

Jedy[editovat | editovat zdroj]

Sněženka podsněžník patří mezi mírně jedovaté rostliny, chrání se tak proti okusu živočichy. Její části, především cibulka, obsahují alkaloidy (zejména lykorin, galanthamin, tazetin), které se u člověka po pozření projevují průjem, zvracením a bolestmi břicha.

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V minulosti patřila sněženka podsněžník nejrozšířenější jarní rostliny v Česku. V současné době ji řadíme mezi vzácné a částečně chráněné druhy, což je následkem především ztráty přirozeného biotopu, vykopávání zahrádkáři a trhání v době květu. České právní předpisy ji řadí do kategorie „Ohrožené“ (třetí, nejnižší kategorie druhové ochrany).[4] Na většině území se již vyskytuje pouze ostrůvkovitě, poměrně hojně roste např. na Opavsku a Zlínsku. Významnými lokalitami v ČR jsou např. přírodní památka Sněženky ve Vysokém lese či přírodní památka Sedlnické sněženky.

Lidové názvy[editovat | editovat zdroj]

Lidovými názvy pro sněženku podsněžík jsou: bibolenka, bibonka, bimbonka, binbonka, biserka, koukoříček, koukořička, koukořík, kozí drist, kozí dříst, lesní cibule, lesní cibulka, podsněžník, podsněžník bílý, sněhovka, sněženka jarní, sněženka lesní, sněženka podsněžní, sněženka předjaní a vyskočilka. [5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. MÜNKER, Bertram. Plané rostliny střední Evropy [orig. Widblumen Mitteleuropas]. Praha: Knižní Klub, 1998. 288 s. ISBN 80-7202-306-3. S. 256. 
  3. Crook, V. & Davis, A. P. 2011. Galanthus nivalis. The IUCN Red List of Threatened Species 2011: e.T162168A5551773. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2011-1.RLTS.T162168A5551773.en. Downloaded on 17 July 2021.
  4. ČESKO. Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395/
  5. RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007, s. 507. ISBN 978-80-200-1332-3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007. 733 s. + kresby. ISBN 978-80-200-1332-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]