Babiččino údolí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní památka
Babiččino údolí

Viktorčin splav
Datum vyhlášení 9. června 1952
Kód ÚSOP 2404
Lokalita Červená Hora, Česká Skalice, Slatina nad Úpou, Žernov
Výška 277 – 350 m n. m.
Výměra 334,2296 ha
Seznam CHÚ v okrese Náchod
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Babiččino údolí
Green pog.svg
Babiččino údolí

Babiččino údolí je národní přírodní památka a národní kulturní památka v okrese Náchod v turistickém regionu Kladské pomezí v Královéhradeckém kraji. Chráněné území je od 1. 6. 2015 ve správě regionálního pracoviště Východní Čechy AOPK ČR.[1]

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Pomník „Babička s vnoučaty“, dílo sochaře Otto Gutfreunda

Název údolí je odvozen od názvu díla Boženy Němcové Babička, jehož děj sem spisovatelka umístila. Jedná se o údolí Úpy severně od České Skalice poblíž zámku v Ratibořicích. Tuto krajinu Babiččiným údolím nazval poprvé roku 1878 spisovatel Otakar Jedlička působící ve Smiřicích jako lékař.[zdroj?] Rezervace „Babiččino údolí u Ratibořic“ byla zřízena 9. 6.1952 vyhláškou československého Ministerstva školství, věd a umění.[2] Roku 1978 byl tento krajinný celek prohlášen národní kulturní památkou.

Evropsky významná lokalita[editovat | editovat zdroj]

Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]

Součástí národní přírodní a kulturní památky Babiččino údolí je evropsky významná lokalita Babiččino údolí - Rýzmburk, vyhlášená v roce 2013. Předmětem ochrany je chasmofylitická vegetace skalnatých vápnitých svahů, smíšené porosty lipových a javorových dřevin na svazích, v sutích a roklích a zdejší petrifikující prameny s tvorbou pěnovců.[3]

Prameny Haničky[editovat | editovat zdroj]

Proti proudu řeky, necelé 3 km severně od ratibořického zámku a cca 400 metrů od kryté dřevěné lávky, před stoupáním ke zřícenině hradu Rýzmburka, se na levém břehu Úpy nachází lokalita, nazývaná prameny Haničky. Jedná se o strmou zvodnělou stráň, kde v pásu dlouhém asi 150 metrů vyvěrá množství průsaků a pramínků. Prosakující voda vyplavuje z místních hornin - fylitů, pískovců, břidlic a slínovců - vápenaté pojivo, které zde následně vytváří pěnovcový masív, jehož vrstva místy dosahuje mocnosti až několika metrů. V minulosti místní sedláci tyto pěnovce (travertiny) těžili a používali takto získaný materiál jako vápnité hnojivo na svých polích.[4]

Pozoruhodná místa[editovat | editovat zdroj]

K nejnavštěvovanějším místům údolí patří Staré bělidlo, domek čp. 7 u Viktorčina splavu. Zde prožila Božena Němcová roku 1844 prázdniny se svými dětmi, a v povídce Babička sem přenesla své vzpomínky z dětství, které prožila se svou babičkou Marií Magdalénou Novotnou na starém panském bělidle pod zámkem v nedalekých Ratibořicích. Původní bělidlo nechala majitelka zámku Kateřina Zaháňská zbořit roku 1830. Po 2. světové válce byl domek čp. 7 vybaven dobovým lidovým nábytkem ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Budova a okolí byly později dále upraveny roku 1970 při natáčení filmu Babička režiséra Antonína Moskalyka; jako připomínka povídky stojí asi v polovině cesty mezi ratibořickým zámkem a Starým bělidlem také sousoší babičky s dětmi a psy.

Viktorčin splav za Starým bělidlem také v průběhu let změnil podobu i polohu; nejprve při stavbě zavodňovacích soustav v letech 18421848 a 18741875 později v rámci regulace toku Úpy ve 20. a 50. letech 20. století. Na místo původně dřevěného splavu bylo osazeno betonové a kamenné čelo - to bylo roku 1970 při natáčení filmu z důvodu obnovení staršího vzhledu obloženo kmeny stromů. Původní splav byl v místě současné cesty.

Přibližně v polovině cesty mezi babiččiným pomníkem a Starým bělidlem je pod dubem kamenný křížek s letopočtem 1866. Ten nemá nic společného s Viktorkou, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale jde o památku na padlého vojáka. Křížek byl původně uprostřed louky, na toto místo byl přemístěn poté, co jej několikrát poškodili zemědělci při sekání trávy.

Babiččin pomník[editovat | editovat zdroj]

Babiččin pomník se sochami v nadživotní velikosti měl být původně umístěn uprostřed louky. Postavy měly budit dojem, že se navracejí ze zámku na Staré bělidlo; pozdvižené hlavy dětí pak měly jakoby vyhlížet první hvězdy. Tehdejší majitel louky však nesouhlasil, aby mu lidé nepošlapali trávu na louce, proto byla socha umístěna hned u cesty.

Slavnostního poklepání na základní kámen se v roce 1920 zúčastnil i Alois Jirásek, který zde měl proslov. O rok později, u příležitosti slavnostního odhalení pomníku byl natočen první, ještě němý, film Babička.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Babiččino údolí na seznamu AOPK ČR
  2. Vyhláška Ministerstva školství, věd a umění ze dne 9. 6. 1952
  3. Evropsky významná lokalita
  4. ŠKALOUD, Jiří. Vodováha, aneb o pěnovcových pramenech [online]. 2011, [cit. 2016-06-10]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]