Josefov (Jaroměř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josefov
Josefov - letecký pohled

Josefov - letecký pohled

charakter sídla: část města
domů: 480
PSČ: 551 02
součást obce: Jaroměř
okres: Náchod
katastrální území: Josefov u Jaroměře (2,85 km²)
kód části obce: 57428
Josefov
Red pog.svg
Josefov
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce

Josefov (německy Josefstadt, před rokem 1793 Pless) je východočeské historické pevnostní město. Spolu se sesterským městem Terezínem bylo na příkaz císaře Josefa II. vybudováno v 80. až 90. letech 18. století v odezvě na změnu severní hranice Habsburského mocnářství potvrzenou po sedmileté válce Hubertusburským mírem.[1]

Původně se město jmenovalo Ples podle vesnice, která jeho stavbě podlehla. Na Josefov bylo na počest jeho zakladatele přejmenováno roku 1793 na příkaz císaře Františka II..[2] Josefov je od roku 1948 součástí města Jaroměře.[3] V roce 1971 byl prohlášen Městskou památkovou rezervací[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Socha Josefa II.

Okolnosti vzniku pevnostního města[editovat | editovat zdroj]

Toto pevnostní město bylo vystavěno na místě vesnice Ples na příkaz císaře Josefa II. Popud k jeho výstavbě dala změna severní hranice Habsburského mocnářství[1] zapříčiněná ztrátami Kladského hrabství a většiny Slezska včetně tamních pevností po Válkách o rakouské dědictví (1740-1748). Tyto územní změny byly potvrzeny Hubertusburským mírem po Sedmileté válce (1756-1763)[5].

V rámci zabezpečení této nové státní hranice a zároveň přístupu k Vídni byla nejprve zmodernizována pevnost Olomouc (1742-1757).[6] Výstavba pevnostního města Plesu se už rok po skončení Sedmileté války (1764) stala předmětem „války per“ mezi převážně francouzskými a rakouskými vojenskými inženýry ve službách Habsburků. Vysoké vojenské a dvorské kruhy se tehdy přiklonily k názoru rakouské strany inženýrského sboru a prosadily přestavbu Hradce Králové na bastionovou pevnost (1766-1779).

Stavba pevnostního města na místě starší vesnice Ples byla zahájena po Válce o bavorské dědictví (1778-1779). Tento konflikt mezi Pruskem a Habsburskou monarchií potvrdil, že na to, aby pevnost Hradec Králové účinně bránila pruské armádě v rozvíjení útočných operací, stojí příliš hluboko ve vnitrozemí. Zároveň znovu upozornila na strategické přednosti mírného návrší nad soutokem řek Labe a Metuje, kde se vesnice Ples rozkládala[7].

Projekt pevnostního města[editovat | editovat zdroj]

Projekt pevnostního města Plesu vypracoval francouzský vojenský inženýr v habsburských službách Claude Benoît Duhamel de Querlonde (1721-1808), který stavbu také mezi lety 1780-1783 řídil. Po něm vedení stavby na počátku roku 1784 převzal rakouský inženýr Franz von Lauer (1735-1803).

Querlonde v plánech opevnění propojoval tehdy nejpokročilejší koncepty francouzského vojenského inženýrství. Těmi byly Louisem de Cormontaigne (1695-1752) upravený třetí systém maršála Sébastiena le Prestre de Vauban z konce 17. století a poznatky školy v Mézières (dnešní Charleville-Mézières, 50. léta 18. století)[8], přičemž Vauban svůj třetí systém uplatnil pouze v projektu pevnostního města Neuf Brisach[9]. Obdobně teoretické poznatky Mézièrské školy byly užity téměř výhradně při stavbě Plesu / Josefova a Terezína[10].

Pro opevnění Plesu/Josefova jsou typické jak mimořádně rozsáhlé sítě podkopů v délce cca 42km, tak zesílení menších bastionů podél jižní strany vnitřního obranného pásma velkými detašovanými bastiony ve středním pásmu a nezvykle silnou krytou cestu, osazenou velkými pevnůstkami v jejích zalomeních[11].

Opevnění s příkopem

Průběh stavby[editovat | editovat zdroj]

Vlastní stavbě předcházela koupě smiřického panství, kde se vesnice Ples nacházela. Tuto državu od Jana Václava knížete z Paaru zkraje roku 1780 odkoupila císařská komora.[12] Základní kámen pevnostního města byl pak následně položen 3. října 1780[13]. Opevnění města a většina vojenských budov vně hradeb vznikly mezi lety 1780-1790[14]. Josef II. ale tento pevnostní komplex jako bojeschopný slavnostně vojsku předal už 16. září 1787[15][16].

Stavba Plesu obnášela nejen vyhloubení příkopů a navršení zemních valů, ale také přeložení říčních koryt. Toky Labe a Metuje byly zregulovány, přehrazeny a jejich soutok posunut o 700 metrů dál po proudu. Přitom byla vzniklá ostrožna kilometr před soutokem přerušena kanálem, aby zde mohl vzniknout umělý ostrov tvořící základ obrany severní strany pevnostního města.[17] Protože se město rozkládá zčásti na skalnatém podloží, bylo povoláno též 200 horníků z Banské Štiavnice, aby do skály vyrazili štoly pro část podzemních chodeb a kanalizační stoky.[18]

Pevnostní staveniště spolykalo asi 360 milionů cihel z jaroměřských cihelen, pískoveclomůDubenci, Choustníkově Hradišti a Stanovicích. Rozsahu prací a objemu užitých materiálů odpovídalo též množství dělníků, jež plesským staveništěm prošlo. Bylo jich asi dvanáct tisíc. Ohromující byla i celková suma 10 550 141 zl. 33 3/4 kr. investovaná do roku 1790 do stavby pevnosti.[17][19]

Zvláštní kapitolu tvoří civilní městská zástavba. Měšťanské domy byly stavěny pro nejrůznější řemeslníky, živnostníky a jejich rodiny, které se v Josefově usazovaly. Dělo se tak na základě osidlovacího patentu Josefa II. z 9. prosince 1782. Tento dokument výměnou za nejrůznější služby mnohonárodnostní pevnostní posádce sliboval převážně českému civilnímu obyvatelstvu stálý výdělek, finanční zvýhodnění a daňové úlevy.

Vlivem opevňovacího ředitelství, které trvalo na dodržování územního plánu, jsou tyto měšťanské domy dodnes typické jednotným vzhledem. Ředitelství nestrpělo žádné stavební úpravy, které by překážely ve výhledu nebo snižovaly odolnost budov vůči dělostřelbě. Není tudíž bez zajímavosti, že řád, upravující zástavbu Josefova a Terezína, se stal předobrazem dnešního územního plánování[20].

Vývoj pevnostního města po roce 1790[editovat | editovat zdroj]

Při příležitosti korunovace císaře Leopold II. českým králem byl Ples povýšen na královské svobodné město. Dva roky poté nechal císař František II. pevnostní město přejmenovat na Josefov (německy Josefstadt) na počest svého strýce Josefa II.. V roce 1789 vypuknuvší Velká francouzská revoluce donutila Pruské království a Habsburskou monarchii přenést se přes dosud nesmiřitelné vzájemné nepřátelství. Ples tedy ke svému původnímu účelu tehdy použit nebyl[2]. Ani za Napoleonských válek se přes opakovaná uvedení do bojové pohotovosti neuplatnil jinak než jako arest pro zajaté Napoleonovy vojáky.[21]

Coby „žalář národů“ sloužila pevnost i v dalších letech. Zadržováni zde byli třeba italští a uherští revolucionáři (1849) a turečtí vojáci (1878-1879 a 1912)[22][23] Mezi zdejší významné vězně patřili ale i polský polyhistor Hugo Kołłątaj (1750-1812)[24], diktátor (vůdce) polského Lednového povstání Marian Langiewicz (1827-1887)[25], nebo roku 1857 revolucionář a dobrodruh Anton Schütte (1817-1867), kterému se z Josefova podařilo téhož roku uprchnout.[26]

Když se pruská a rakouská vojska střetla znovu, psal se rok 1866. Tehdy už sice Josefov za vývojem vojenské taktiky a techniky zaostávalo, i tak však byl připraven k obraně. Zátopové kotliny na severovýchodě města byly zatopeny. Předpolí bylo vyklizeno a tamní aleje a parky vykáceny, aby neposkytovaly nepříteli ochranu. Pruská vojska se však tehdy nezdržovala s dobýváním Josefova. Obešla jej a s rakouskou armádou se střetla v bitvě u Hradce Králové. Josefov tedy plnil spíše druhořadou úlohu obří zbrojnice, muničního a výstrojního skladu a špitálu.[27]

Posádkovým městem ale Josefov zůstal ještě více než sto let po zrušení jeho pevnostního statutu (1888), který velmi přísně omezoval jakoukoliv výstavbu v pevnosti a jejím okolí. Dokonce se zde usídlilo velitelství IX. armádního sboru (1883-1908). Z prvků opevnění se však navzdory rozsáhlým demoličním pracím na konci 19. a v 1. pol. 20. století většina zachovala.[28]

Mnohonárodnostní ráz pevnostního města ještě víc zdůraznila První světová válka. Během ní ve vlastním Josefově a později i v jeho blízkém okolí vznikl rozsáhlý zajatecký tábor pro italské, litevské, polské, rumunské, ruské a srbské zajatce. Na tuto dobu dodnes upomíná pomník ruským zajatcům z roku 1916 znázorňující minulost, současnost a budoucnost Rusi. Jeho autory jsou sochaři Nikolaj Alexandrovič Suškin a Leonard Dobrowolski.[29][30]

Jako zajatecký tábor Josefov sloužil už jen krátce po Druhé světové válce.[23] V jejímž průběhu se uplatnil spíš jako cvičiště protektorátního vládního vojska a wehrmachtu. Více než Druhá světová válka vzhled pevnostního města poznamenala okupace sovětskými vojsky (1968-1991). Přesto zatím zdaleka největším zásahem do života města uvnitř staré bastionové pevnosti se stal trvalý odchod vojska z města v polovině 90. let 20. století.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dělostřelecká kasárna – největší objekt

Po odchodu armády se pro velkou část objektů nepodařilo nalézt nové využití. Jejich zařízení je devastováno a rozkrádáno. Vzhledem k rozlehlosti, specifickému dispozičnímu i objemovému řešení většiny bývalých vojenských objektů je jejich revitalizace problematická. Týká se to především dělostřeleckých kasáren a vojenské nemocnice.

Běžná zástavba

Po roce 1989 se havárií mimo zástavbu projevil problém neudržované kanalizace, na mnoha místech hrozící zřícením. Více než 30 let nebyly kanalizace a odvodnění opravovány. Naopak některé části podzemí byly na kanalizace přeměněny. Vlivem vytrhaných podlah, velkého množství menších závalů a zaústěné kanalizaci je podzemí podmáčené a hrozí zřícení některých chodeb včetně zástavby obytných domů nad nimi. K roku 2011 byly sanovány čtyři hlavní kanalizační větve ve městě a postupně se opravují. Obnovují se i některé jejich domovní přípojky. Kanalizace Korunních hradeb, které jsou součástí tzv. Dolní pevnosti na pravém břehu Labe zatím zůstává neopravena, mj. i v důsledku nevyjasněných majetkových vztahů.

Soudobé snahy o záchranu a rekonstrukci pevnostního města.[editovat | editovat zdroj]

Částí podzemního obranného systému pod Cornichonem a Shromaždištěm No. XXX se přičiněním zdejší pobočky Klubu československých turistů provází už od roku 1923[28]. Podzemní i nadzemní části tohoto úsek opevnění byly navíc zejména 70. a 80. letech 20. století ve spolupráci z Městským muzeem v Jaroměři pod záštitou Svazarmu opravovány skupinou dobrovolníků, zárodku pozdějšího Klubu vojenské historie (KVH) Josefov – Pevnostní dělostřelecká rota.

Na jejich činnost následně navázala na přelomu 80. let a 90. letech další neformální uskupení na jiných místech hradeb, která se na počátku 21. století přeměnila v občanská sdružení pojmenovaná podle obnovovaných pevnostních prvků. Jedná se hlavně o Ochránce památek pevnosti Josefov (OPPJ) Ravelin No. XIV a Společnost Retranchement No. XVIII. Hlavním důvodem k jejich přetvoření ve spolky se stala hlavně možnost čerpat finanční prostředky na opravy z dotačních programů[31].

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel na centrálním náměstí
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Josefově (Jaroměř).

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Bátora (17. března 1952, Josefov), český manažer, úředník, politický publicista a aktivista
  • Géza Fejérváry (15. března 1833, Josefov - 25. dubna 1914), uherský generál, politik a premiér
  • Arnošt Heidrich (21. září 1889, Josefov - 12. února 1968, Washington, D. C.), československý diplomat a zahraniční politik
  • Miroslav Ivanov (10. dubna 1929, Josefov - 23. prosince 1999, Praha), spisovatel a publicista, zabývající se především historií a literaturou faktu
  • Zdeněk Němeček (19. února 1894, Josefov - 5. července 1957, Mnichov), československý spisovatel a dramatik

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Josefov je vzhledem ke své vojenské minulosti od 80. let 20. století významným dějištěm akcí souvisejících s oživlou historií konfliktů 18. až 20. století[32]. Své expozice zde mají zřízené jak místní spolky Ochránci památek pevnost Josefov (OPPJ) Ravelin No. XIV[33] a KVH Brendy Josefov[34], tak členové ČSOL[35].

Josefovské exteriéry a interiéry využívají také filmové štáby. Natáčely se zde například dánská televizní minisérie 1864 a film Satisfakce 1720 (pův. název Tordenskjold & Kold), rakouský televizní snímek Sarajevo 1914 Andrease Prochasky, Musíme si pomáhat a trilogie Zahradnictví Jana Hřebejka, dále pak dramata Oběti a vrazi, I ve smrti sami a Post Bellum, komedie Wilsonov Tomáše Mašína (2016) nebo americký koprodukční film Úkryt v Zoo (pův. název Zookeeper’s Wife) novozélandské režiséry Niki Caro[36].

Prostředí josefovských hradeb tvoří exteriéry také festivalu extrémního metalu Brutal Assault, který se v Josefově koná pravidelně od roku 2007 v první polovině srpna[37].

Areál pevnostní vojenské nemocnice hostí od roku 2014[38] uměleckou přehlídku Špitál Art. Jejími součástmi jsou umělecké instalace, performance, divadelní představení a koncerty[39]. V Josefově působí rovněž Umělecká kolonie Bastion IV, jejímiž členy jsou například sochař Petr Novák z Jaroměře[40], měditepec a grafik Vojtěch Jirásko[41] nebo malířka Barbora Smékalová[42].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In: Fortifikace a obrana státu II.. 1. vyd. Praha : Historický ústav Armády ČR, 1993. S. 139-140.  
  2. a b KUPKA, Vladimír, a kol.. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. S. 210 a 216.  
  3. MERTLÍK, Pavel. Jaroměř na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Jaroměř : Město Jaroměř, 1999. S. 7.  
  4. MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In: Fortifikace a obrana státu II.. 1. vyd. Praha : Historický ústav Armády ČR, 1993. S. 145.  
  5. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. 1. vyd. Praha : Libri, 2007. S. 205 a 213.  
  6. KUPKA, Vladimír, a kol.. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. S. 222-223.  
  7. MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In: Fortifikace a obrana státu II.. 1. vyd. Praha : Historický ústav Armády ČR, 1993. S. 140-141.  
  8. KUPKA, Vladimír, a kol.. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. S. 209-210.  
  9. KUPKA, Vladimír. Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností. 1. vyd. Praha : Libri, 2005. S. 401-403.  
  10. KUPKA, Vladimír. Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností. 1. vyd. Praha : Libri, 2005. S. 14-15.  
  11. KUPKA, Vladimír, a kol.. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. S. 210-216.  
  12. DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova. 1. vydání. vyd. Brno : Garn, 2012. 447 s. S. 3.  
  13. DUŠKA, Josefo. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství. 1. vyd. Brno : Garn, 2012. 94 s.  
  14. MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In. Fortifikace a obrana státu II.. 1. vyd. Praha : Historický ústav Armády ČR, 1993. S. 143.  
  15. DUŠKA, Josef. 3DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství. 1. vyd. Brno : Garn, 2012. S. 143-147.  
  16. ŠTĚRBA, Cyrill. Z pamětí města Josefova. Od doby praehistorické až do samostatnosti státu československého. 1. vyd. Josefov : František Večeřa, 1926. S. 40-41.  
  17. a b DOUBRAVA, David. Císařská pevnost Josefov. 1. vyd. Jaroměř : Městské muzeum v Jaroměři, 2010. S. 20-24.  
  18. VAZÁR, Ján. Slovenskí baníci stavali pevnosť Josefov. Historická revue. , roč. 1995, čís. 1, s. 29-30.  
  19. SLAVÍK, Jiří, a kol.. Bastionové pevnosti. Průzkumy a opravy. 1. vyd. 1. vydání, Ústí nad Labem : NPÚ, CPS, KVH – Pevnost Terezín a VHÚ, 2014. S. 36.  
  20. ČÍŽEK, Jan. Předpisy pro stavbu civilních domů v pevnostech Josefov a Terezín z roku 1782 a jejich uplatnění v Josefově. Průzkumy památek. 2000, roč. 7, čís. 2, s. 131-136. Dostupné online.  
  21. DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství.. 1. vyd. Brno : Garn, 2012. S. 254-257.  
  22. DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství. 1. vyd. Brno : Garn, 2012. S. 301-303.  
  23. a b Zajatecké tábory v Josefově. Encyklopedie válečného zajetí a internace [online]. Lubomír Špuk [cit. 24.1.2017]. Dostupné online.  
  24. SOBOTKOVÁ, Marie. Hugo Kołłątaj, významná osobnost polského osvícenství, na Moravě a v Čechách v letech 1794-1802. In: Východočeská duchovní a slovesná kultura v 18. století. Sborník příspěvků ze sympozia konaného 27. - 28. 5. 1999 v Rychnově nad Kněžnou. Boskovice : Albert, 1999. S. 247-259.  
  25. BASAŁA, Teresa. Tam, gdzie był internowany Langiewicz. Ziemia Kłodzka. , čís. 228, s. 10-11. Dostupné online.  
  26. Anton Schütte [online]. Vídeň: Město Vídeň, 25.8.2014, [cit. 2017-01-24]. Dostupné online.  
  27. MERTLÍKOVÁ, Olga. Horké léto roku 1866 v Josefově. In: Stopami dějin Náchodska 2. Sborník Státního okresního archivu Náchod. Náchod : Státní okresní archiv Náchod, 1996. S. 23-27.  
  28. a b MERTLÍKOVÁ, Olga. Josefov ve starých pohlednicích. 1. vyd. Jaroměř : Městské muzeum v Jaroměři, 2007. S. 9-10.  
  29. HOFFMEISTER, Antonín. Josefov za světové války 1914-1918. Josefov : Oldřich Javůrek, 1938.  
  30. KRACÍK, Karel. Ze života zajatých Rusů u nás. 2.. vyd. Praha : PR-Aspekt International, 2008.  
  31. WOHLMUTH, Petr. Pevnost Josefov a soudobé snahy o její záchranu a rekonstrukci [online]. Praha: FHS UK, 2011, [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  
  32. WOHLMUTH, Petr. Pevnost Josefov a soudobé snahy o její záchranu a rekonstrukci [online]. Praha: FHS UK, 2011, [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  
  33. Pevnost Josefov - Ravelin no. XIV. josefov.com [online].  [cit. 2017-01-26]. [josefov.com/bastion.htm Dostupné online.]  
  34. Traxlerova sýpka – Pevnostní město Josefov. www.pevnostjosefov.cz [online].  [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  (cs-CZ) 
  35. CHARFREITAG, Jiří. Cesta legionáře 2. www.csol.cz [online].  [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  (cs-cz) 
  36. Hradecký kraj - zprávy. iDNES.cz [online].  [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  
  37. Metalopolis.net - vyhledávání. metalopolis.net [online].  [cit. 2017-01-27]. Dostupné online.  
  38. Vojenský špitál ovládlo umění. Náchodský deník. 2014-09-15. Dostupné online [cit. 2017-01-27]. (česky) 
  39. Špitál Art – Pevnostní město Josefov. www.pevnostjosefov.cz [online].  [cit. 2017-01-27]. Dostupné online.  (cs-CZ) 
  40. Petr Novák z Jaroměře, sochař. www.horsessculptures.com [online].  [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  
  41. JIRÁSKO, Měditepec Vojtěch. Grafik, měditepec a kovotepec Vojtěch Jirásko. www.meditepec.cz [online].  [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  (česky) 
  42. To, co prožívám, se odráží v mé tvorbě, říká malířka Barbora Smékalová. trutnovinky.cz [online].  [cit. 2017-01-26]. Dostupné online.  (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČÍŽEK, Jan. Předpisy pro stavbu civilních domů v pevnostech Josefov a Terezín z roku 1782 a jejich uplatnění v Josefově. In: Průzkumy památek. = Denkmalforschung. = Historical Monuments' Research & Documentation. Praha : Památkový ústav středních Čech v Praze. 7, č. 2, (2000), s. 131-136.
  • DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství. Reprint 1. vydání. Brno: Garn, 2012
  • HOFFMEISTER, Antonín. Josefov za světové války 1914-1918. Josefov: Oldřich Javůrek. 1938
  • KRACÍK, Karel. Ze života zajatých Rusů u nás. Příběhy z josefovských zajateckých táborů 1914-1918. (Soubor feuilletonů). = Iz žizni plennych russkich u nas. Istorii iz žizni lagerej vojennoplennych v Jozefove 1914-1918. (Sbornik očerkov). [Z čes. originálu přeložila]: Sudliankova, Natallia. 2. dopl. vyd. Praha: PR-Aspekt International, 2008 (česky, rusky)
  • KUPKA, Vladimír a kolektiv. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd., Praha: Libri, 2010
  • KUPKA, Vladimír a kolektiv. Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností. 1. vyd. Praha: Libri, 2005
  • MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In: Fortifikace a obrana státu II. Praha : Historický ústav Armády ČR, 1993, s. 139-146
  • PERNES, Jiří; Fučík, Josef; Havel, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha : Elka Press, 2003.
  • STEJSKAL, František. Vzpomínky rodáků a přátel bývalé pevnosti města Josefova v jubilejním 150ti letém roce jejího trvání. 1780-1930. Josefov : František Stejskal, 1930
  • ŠTĚRBA, Cyrill. Z pamětí města Josefova: od doby praehistorické až do samostatnosti státu československého. Josefov : František Večeřa, 1926
  • TÁSLER, Radko. Josefovská kanalizace. In: Albeřice: Česká speleologická společnost, 2003. s. 22
  • VAZÁR, Ján. Slovenskí baníci stavali pevnosť Josefov. In: Historická revue č. 1 (1995), s. 29-30
  • WOHLMUTH, Petr. Bastionové pevnosti a vojenská revoluce. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2015
  • WOHLMUTH, Petr. Pevnost Josefov a soudobé snahy o její záchranu a rekonstrukci. (bakalářská práce) Praha, 2011.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]