Přeskočit na obsah

Česká společnost ornitologická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z ČSO)
Česká společnost ornitologická
Právní formaspolek
Založeno1926
ŘeditelZdeněk Vermouzek
AdresaNa Bělidle 252/34, Praha, 150 00, Česko
Souřadnice sídla50°4′18,46″ s. š., 14°24′20,32″ v. d.
IČO49629549
Další informace
Webwww.birdlife.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Označení sídla ČSO

Česká společnost ornitologická je spolkem sdružujícím profesionální pracovníky i amatéry zabývající se výzkumem a ochranou ptáků, zájemce o pozorování ptáků a milovníky přírody. Je partnerem nadnárodní ochranářské společnosti BirdLife International v Česku.[1]

ČSO byla založena v roce 1926 jako čistě vědecká společnost. Od 90. let 20. století prošla řadou organizačních změn včetně vytvoření kanceláře s profesionálními zaměstnanci a proměnila se v moderní nevládní ochranářskou organizaci. Ke konci roku 2024 čítala organizace 7581 členů.[1]

Výzkum

[editovat | editovat zdroj]

Výzkum je jedním z hlavních pilířů ČSO. Díky sčítání a monitoringu získává ČSO cenné informace o rozšíření a chování ptáků a tím i nezbytná data pro ochranu ptáků.

Od roku 2002 ČSO koordinuje Celoevropský monitoring běžných druhů ptáků (anglicky Pan-European Common Bird Monitoring Scheme, zkratka PECBMS), který je projektem Evropské rady pro sčítání ptáků (European Bird Census Council, EBCC). Koordinační tým působící v oddělení monitoringu a výzkumu ČSO shromažďuje údaje z národních sčítacích programů napříč Evropou a na základě těchto dlouhodobých dat o početnosti ptáků vytváří nadnárodní indexy a indikátory, které odrážejí změny v populacích druhů a stav životního prostředí v Evropě.[1]

ČSO rovněž spravuje faunistickou databázi Avif – nejrozsáhlejší zdroj informací o pozorování ptáků na území České republiky.[2]

Občanská věda

[editovat | editovat zdroj]

ČSO zapojuje do ornitologického výzkumu také širokou veřejnost, čímž se odlišuje od dalších výzkumných institucí, jako jsou vysoké školy nebo Akademie věd. Mezi oblíbené programy občanské vědy patří sčítání ptáků na krmítku (Ptačí hodinka), sledování hnízdících čápů nebo zimní mapování rehků.[1] Zkušenější amatérští ornitologové se mohli v minulosti zapojit do monitoringu ptáků v rámci Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP), které v roce 2024 nahradilo modernější a přesnější Liniové sčítání druhů (LSD).[3]

Ptačí hodinka

[editovat | editovat zdroj]

Ptačí hodinka je dlouhodobý program občanské vědy České společnosti ornitologické, při které každoročně sčítají ptáky (nejen) na krmítku desítky tisíc lidí. Pomáhají tak zjistit více o početnosti a chování zimujících ptáků v Česku.[4]

Čapí hnízda

[editovat | editovat zdroj]

Program Čapí hnízda je projekt občanské vědy ČSO, během kterého veřejnost sleduje průběh hnízdění čápů bílých a pomáhá tak sbírat data o jejich početnosti a chování. ČSO sleduje průběh hnízdění čápů bílých v rámci programu od roku 2014, kdy byli čáp bílý a čáp černý vyhlášeni ptákem roku 2014 u příležitosti jejich celostátního i mezinárodního sčítání.[5]

Rehci v zimě

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2022 se může veřejnost zapojit do sčítání přezimujících rehků domácích. Cílem programu je získat podrobnější data o tom, kolik rehků na území Česka každoročně zimuje, kde se vyskytují a jak se jejich početnost mění během zimních měsíců. [6]

Ochrana ptáků a přírody

[editovat | editovat zdroj]

Ochrana ptáků zemědělské krajiny

[editovat | editovat zdroj]

Mezi klíčovou ochranářskou činnost ČSO patří ochrana ptáků zemědělské krajiny. Ti jsou jednou z nejrychleji ubývajících skupin ptáků.[7] ČSO se se je snaží chránit přímou ochranou jejich hnízd, spoluprací se zemědělci na zavádění opatření zvyšujících biodiverzitu i pořádáním osvětových seminářů pro obce, myslivce, rybáře nebo včelaře. Pro veřejnost pořádá  ČSO workshopy, na kterých se dobrovolníci učí dohledávat hnízda čejek chocholatých a ochránit je před zničením zemědělskou technikou.[1]

Záchranný program pro sýčka obecného

[editovat | editovat zdroj]

V rámci projektu Zachraňme sýčka se ČSO společně s Ústavem biologie obratlovců AV ČR podílí na ochraně kriticky ohroženého sýčka obecného. Ten byl ještě na začátku 20. století nejrozšířenější českou sovou, za posledních 20 let se však jeho počet snížil o 94 % na zhruba 100 párů. Aby zabránili jeho vyhynutí, spolupracují ornitologové s farmáři, na jejichž farmách sýčci hnízdní. Vyvěšují hnízdní budky, instalují berličky, domlouvají vhodné způsoby hospodaření, snaží se odstraňovat nebezpečné technické pasti a monitorují sýččí populaci.[8]

Ochrana synantropních ptáků

[editovat | editovat zdroj]

ČSO se dlouhodobě zabývá řešením konfliktů mezi ptáky a člověk. Zaměřuje se především na problematiku nadzemních elektrických vedení, nebezpečných skleněných ploch a stavebních úprav budov, zejména při zateplování. Součástí její činnosti je také snaha o zlepšení péče o městskou zeleň a vytváření prostředí příznivého pro život ptáků v urbanizovaných oblastech.[1] V rámci kampaně Týden skleněného zabijáka, která se každoročně koná na přelomu září a října, upozorňuje ČSO na problematiku skleněných ploch, kde se zabíjejí ptáci. Během toho týdne vyzývá k mapování nebezpečných budov a dalších míst po celém Česku.[9]

Psí jednotka ČSO

[editovat | editovat zdroj]

Psí jednotka ČSO jako jediná v Česku dohledává otrávené návnady a oběti ptačí kriminality. Funguje od roku 2017 a v současnosti ji tvoří psovodka Klára Hlubocká a dva Chesapeake Bay retrívři Victory a Irbis. K roku 2024 psí jednotka zaznamenala a zdokumentovala již na 190 případů nelegálního trávení a střílení volně žijících živočichů, jejichž oběťmi se stalo přes 600 zvířat.[10] V minulosti se podařilo s přispěním psí jednotky usvědčit a odsoudit za trávení volně žijících živočichů již tři pachatele.[11]

Ptačí parky

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2006 začala ČSO s vykupováním pozemků mimo dosavadní chráněná území, kde vytváří ptačí parky. Cíleným hospodařením se snaží o aktivní obnovu přírodních stanovišť a vytváření vhodného prostředí pro rozmnožování ohrožených druhů ptáků. Většina ptačích parků rovněž významně přispívá k zadržování vody v krajině a tím i ke zmírňování důsledků klimatické změny. ČSO využívá k obnově přírody převážně tradiční způsoby hospodaření. Hlavními nástroji jsou pastva velkých kopytníků, vyřezávání náletů, seč travnatých porostů, strhávání drnu, budování tůní a aktivní řízení vodního režimu. Motto ČSO „Společně pro ptáky i pro lidi“ je uplatňováno v koncepci všech parků, které jsou celoročně přístupné veřejnosti, je v nich budována návštěvnická infrastruktura a slouží nejrůznějším ekovýchovným aktivitám. Aktuálně ČSO spravuje sedm ptačích parků v sedmi krajích České republiky, a to Josefovské louky v Královéhradeckém kraji, Zbudovská blata v Jihočeském, Rzy v Pardubickém, Mnišské louky v Libereckém, Malou Lipovou v Olomouckém, Kosteliska v Jihomoravském a Střimickou výsypku v Ústeckém kraji. Plocha ptačích parků je 691 ha. Cílem ČSO je do roku 2042 provozovat alespoň jeden plně funkční ptačí park v každém z 14 krajů. Ptačí parky jsou otevřené celoročně a vstup je zdarma.[12]

Ptačí park Josefovské louky v roce 2019 získal díky hlasování veřejnosti Cenu sympatie v soutěži Adapterra Awards.[13] V roce 2024 ptačí parky ČSO zvítězily v Cenách SDGs[14] a v roce 2025 získaly titul absolutního vítěze v soutěži E.ON Energy Globe.[15]

Vzdělávání a osvěta

[editovat | editovat zdroj]

Jedním z hlavních cílů ČSO je ekologická výchova a vzdělávání široké veřejnosti, včetně dětí a mládeže. Organizace každoročně pořádá různé vycházky, semináře, exkurze a určovací kurzy a vydává vzdělávací publikace a další osvětové materiály. Na pravidelných vycházkách dobrovolníci z řad ornitologů seznamují účastníky s životem ptáků a zajišťují doprovodný program, například kroužkování ptáků, hry pro děti či návštěvy záchranných stanic. Pro zájemce o podrobnější vzdělání ČSO organizuje určovací kurzy, Ornitologickou akademii a Žákovskou ornitologickou konferenci. Pro nejmladší publikum jsou určeny tradiční akce, jako Musílkova cesta nebo Víkend pro rodiny s dětmi. V rámci celoevropských i zahraničních exkurzí jsou účastníkům k dispozici odborní průvodci a pracovníci ČSO. Organizace se rovněž věnuje vzdělávání učitelů a lektorů environmentální výchovy a pořádá semináře pro architekty, zástupce veřejné správy a odbornou veřejnost s důrazem na ochranu synantropních ptáků a bezpečné soužití lidí s ptactvem.[16]

Pták roku

[editovat | editovat zdroj]

Pták roku je celostátní kampaň České společnosti ornitologické, která si klade za cíl upozornit na vybrané druhy ptáků žijící v České republice, zvýšit povědomí veřejnosti o jejich ochraně a zároveň podnítit zájem o přírodu jako celek. Ptačí druh pro daný rok vybírá Výbor ČSO – nejčastěji jde o známé a snadno pozorovatelné ptáky, jejichž ochrany se mohou lidé aktivně účastnit. Titul Pták roku uděluje ČSO již od roku 1992. Ptákem roku 2025 byl vyhlášen konipas horský.[17]

Publikační činnost

[editovat | editovat zdroj]

ČSO vydává odborný ornitologický časopis Sylvia (1× ročně, ISSN 0231-7796), popularizační Ptačí svět (4× ročně, ISSN 1801-7525)[18] a příležitostně tematicky zaměřené materiály.

Východočeská pobočka České společnosti ornitologické a Východočeské muzeum vydávají časopis Panurus, který vychází jednou ročně.[1]

V letech 2010–2020 se ČSO, jako jedno ze tří koordinačních pracovišť, podílela na přípravě druhého Evropského atlasu hnízdního rozšíření ptáků.[19] Další významnou publikací je doplněné vydání knihy Veleslava Wahla Pražské ptactvo 1800–2020, původně vydané v roce 1944.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Česká společnost ornitologická (ČSO) patří mezi nejdéle působící nevládní neziskové organizace v České republice. Vznikla 5. dubna 1926 pod názvem Československá ornithologická společnost (ČsOS) a s výjimkou období druhé světové války funguje nepřetržitě až dodnes. Od samého počátku bylo vědecké studium ptactva a jeho ochrana hlavním cílem organizace. V roce 1934 vznikla při ČsOS Kroužkovací stanice sídlící v Národním muzeu v Praze. V roce 1952 byla vybudována první terénní stanice na Velkém Tisém. Rok 1982 znamenal významný zlom – kvůli administrativním změnám skončilo celostátní, tedy československé působení organizace a společnost přijala nový název Česká společnost ornitologická. Po roce 1990 získala ČSO současnou právní formu a začala rychle rozšiřovat své aktivity i mezinárodní spolupráci. Významným krokem bylo navázání partnerství s BirdLife International – největší globální sítí organizací na ochranu ptáků. ČSO se v roce 1994 stala jejím výhradním zástupcem v České republice a od roku 1998 působí jako plnoprávný národní partner BirdLife.

Pobočky

[editovat | editovat zdroj]

ČSO registruje devět regionálních poboček (severočeská, západočeská, jihočeská, středočeská a pražská, východočeská, Vysočina, jihomoravská, středomoravská (Moravský ornitologický spolek) a slezská).[1]

Pracovní skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Pracovní skupiny se věnují výzkumu nebo ochraně konkrétních druhů, skupin druhů či vybraných území. Mezi současné pracovní skupiny patří Skupina pro výzkum a ochranu bahňáků (SVOB), Pracovní skupina ČSO pro ochranu Slatiny, Oblastní ornitologická sekce při Správě KRNAP, Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov České společnosti ornitologické (SOVDS ČSO), Skupina pro výzkum a ochranu jeřába popelavého, Pracovní skupina ČSO pro výzkum a ochranu chřástala polního, Faunistická komise ČSO a Skupina pro výzkum brodivých ptáků (Ciconiiformes).[1]

Zrušení Názvoslovné komise ČSO

[editovat | editovat zdroj]
Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Názvoslovná komise ČSO. Pomozte Wikipedii tím, že pro něj vytvoříte samostatný článek.

Tato pracovní skupina vznikla rozhodnutím výboru ČSO dne 10. března 2021 na základě podnětu několika členů ČSO za účelem vedení a aktualizace seznamu českých jmen ptáků.[20] Od závěru prosince 2023 v médiích a na sociálních sítích zesilovala kritika předchozí i aktuální činnosti Názvoslovné komise ze strany odborné i laické ornitologické komunity.[21][22][23][24][25][26][27]

Dne 21. července 2024 se sešel výbor ČSO k projednání situace a rozhodl se většinou svých členů Názvoslovnou komisi zrušit.[28]

Hlavní důvody pro ukončení činnosti Názvoslovné komise uvedl výbor takto:

  1. od začátku nedostatečně nastavený způsob fungování komise, způsob výběru členů a absence kontrolních mechanismů
  2. nedostatečná komunikace činnosti a výsledků ze strany komise, kdy navržené změny názvosloví nebyly před schválením a publikací diskutovány se subjekty, jichž se mohou týkat (akademickou sférou, vědeckými institucemi, odbornými skupinami, zoologickými zahradami, chovatelskými skupinami apod.)
  3. zveřejněné výsledky činnosti komise přispěly k rozštěpení ornitologické komunity namísto toho, aby ji tmelily a přispívaly k všeobecnému vzájemnému porozumění.

Ačkoli v souvislosti se zastavením činnosti Názvoslovné komise navrhl výbor ČSO při následném použití českých ptačích jmen nadále zohledňovat, že část návrhů na nová česká jména některých ptačích taxonů již byla použita v odborné literatuře a zaevidována v on-line databázích, a takto aktualizovaná jména lze ponechat v nové formě, vyzvala část ornitologů, zoologů a dalších zúčastněných odborníků všechny uživatele českých ptačích jmen a zejména správce databází BioLib, Wikipedie a eBird, aby se všechny použité recentní změny českého názvosloví anulovaly a vrátily k českému názvosloví podle publikace "Soustava a české názvosloví ptáků světa" (Hudec et al. 2003).[29]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j Výroční zpráva České společnosti ornitologické 2024 [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ AVIF. AVIF [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ VERMOUZEK, Zdeněk; REIF, Jiří; VOŘÍŠEK, Petr. Jednotný program skončil, sčítání ptáků pokračuje. Ptačí svět [online]. Česká společnost ornitologická, 2025-02-24 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Sčítání ptáků na krmítku 9.-11.1.2026. Ptačí hodinka [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Čapí hnízda • Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ Rehci v zimě • Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ ORNITOLOGICKÁ, Česká společnost. Evropští ptáci si od loňska nepolepšili • Česká společnost ornitologická [online]. 2024-12-11 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Projekt Zachraňme sýčka • Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ Ptáci a skla • Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ VALCHÁŘOVÁ, Tereza. Případů zabíjení vzácných dravců opět přibývá. Policie hledá svědky • Česká společnost ornitologická [online]. 2025-07-30 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ SYCHROVÁ, Věra. V Česku byl podmíněně odsouzen třetí travič dravců. Myslivec zabil u Sedlčan orly mořské • Česká společnost ornitologická [online]. 2024-08-08 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ Ptačí parky ČSO • Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ Ptačí park Josefovské louky získal díky hlasům veřejnosti Cenu sympatie Adapterra Awards. Hradec Králové [online]. 2019-11-04 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  14. ↑ ORNITOLOGICKÁ, Česká společnost. ČSO zvítězila s projektem ptačích parků v Cenách SDGs • Česká společnost ornitologická [online]. 2024-10-02 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  15. ↑ VALCHÁŘOVÁ, Tereza. Projekt ptačích parků ČSO zvítězil v soutěži E.ON Energy Globe • Česká společnost ornitologická [online]. 2025-09-06 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  16. ↑ Vzdělávání • Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  17. ↑ Pták roku • Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  18. ↑ Ptačí svět • Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 
  19. ↑ Výroční zpráva České společnosti ornitologické 2020 [online]. [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ ORNITOLOGICKÁ, Česká společnost. Revize názvů ptáků Západopalearktické oblasti • Česká společnost ornitologická [online]. 2021-07-24 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ GRIM, Tomáš. Tomáš Grim: Jak se neutopit v bouřlivých vodách českého ptačího názvosloví?. Ekolist.cz [online]. 2023-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  22. ↑ HARMÁČKOVÁ, Lenka. Lenka Harmáčková: Jak dál s názvoslovím ptáků?. Ekolist.cz [online]. 2024-01-08 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  23. ↑ ORNITOLOGICKÉ, Názvoslovná komise České společnosti. Názvoslovná komise České společnosti ornitologické: Jak nepodléhat lžím, když nám pánbůh lajky dal. Ekolist.cz [online]. 2024-04-24 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  24. ↑ VAVŘÍK, Martin. Martin Vavřík: Změny ptačích názvů od Názvoslovné komise uživatelé nechtějí. Ekolist.cz [online]. 2024-07-01 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  25. ↑ BOBEK, Miroslav. Miroslav Bobek: Louče a papučka. Ne, to není z Haška. Ekolist.cz [online]. 2024-07-08 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  26. ↑ Jak dál s novým českým názvoslovím papoušků? Změna se dotkla 158 druhů! – Ararauna.cz [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ Polovina papoušků se má v češtině přejmenovat, nová jména získají i někteří ptáci - Médium.cz. medium.seznam.cz [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  28. ↑ Výbor ČSO zrušil Názvoslovnou komisi ČSO [online]. Česká společnost ornitologická, 2024-07-24 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  29. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Soustava a české názvosloví ptáků světa - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pták roku
Česká společnost ornitologická (vyhlašovatel)

vlaštovka obecná (1992) • rehek zahradní (1993) • čáp bílý (1994) • čejka chocholatá (1995) • ťuhýk obecný (1996) • sova pálená (1997) • koroptev polní (1998) • konipas bílý (1999) • ledňáček říční (2000) • kavka obecná (2001) • poštolka obecná (2002) • vrabec domácí (2003) • rorýs obecný (2004) • skřivan polní (2005) • orel mořský (2006) • slavík obecný (2007) • racek chechtavý (2008) • skorec vodní (2009) • kukačka obecná (2010) • strnad obecný (2011) • tetřev hlušec (2012) • břehule říční (2013) • čáp bílý a čáp černý (2014) • potápka černokrká (2015) • červenka obecná (2016) • datel černý (2017) • sýček obecný (2018) • hrdlička divoká (2019) • jiřička obecná (2020) • káně lesní (2021) • zvonek zelený (2022) • polák velký (2023) • rehek domácí (2024) • konipas horský (2025) • pěnice černohlavá (2026)

Česká společnost ornitologická
Projekty
Ptačí parky a rezervace
Časopisy
Pobočky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česká_společnost_ornitologická&oldid=25360113“