Metuje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Metuje
Metuje v Pekle
Metuje v Pekle
Základní informace
Délka toku77,2 km
Plocha povodí607,6 km²
Průměrný průtok6,08 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-01-03-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Královéhradecký krajTeplice nad Metují, Hronov, Velké Poříčí, Náchod, Nové Město nad Metují, Jaroměř)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metuje (německy Mettau) je řeka v Česku, v severovýchodních Čechách, levý přítok Labe. Je 77,2 km dlouhá. Povodí má rozlohu 607,6 km² a malou částí zasahuje i do Polska v tzv. Českém koutku v západním Kladsku.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Metuje (původně nazývaná Medhuje, podoba Metuje byla lidovou výslovností) má (na rozdíl od lidové etymologie "med tu je") jméno původu praevropského: jeho základem je indoevropský kořen *medh- „prostřední“ (rozuměj prostřední řeka mezi Úpou a Orlicí) - srov. lat. medius "střední" a litevské říční jméno Meduja. První doklad jména pochází z 12. stol. (1186 super Methugiam).[1]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Pramení v nadmořské výšce okolo 630 m v Broumovské vrchovině u Hodkovic, západně od Adršpašských skal. Na horním a středním toku vytváří hluboce zaříznutá údolí (rezervace Peklo). Z významnějších obcí leží na této řece Teplice nad Metují, Hronov, Náchod a Nové Město nad Metují. V Jaroměři ve výšce 248 m, v nejsevernějším výběžku Pardubické kotliny, ústí do Labe a v něm jsou její vody odváděny do Severního moře.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tok Metuje je pstruhovou vodou od revíru Peklo k pramenům. Vodácky využívaný je úsek Teplice nad Metují po ústí Olešenky (41 km, obtížnost WW I), odtud po most nad Novým Městem n. M. (4 km, obtížnost WW III) a odtud po ústí (23,4 km, obtížnost WW I).[2]

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Řeka v Hronově
Metuje v Náchodě

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Most přes Metuji mezi Městcem a Slavětínem

Celý horní tok Metuje od pramene po Hronov protéká CHKO Broumovsko, první přítoky řeka sbírá ve skalním městě a národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály. Na středním toku tvoří hluboké údolí Metuje podstatnou část přírodní rezervace Peklo u Nového Města nad Metují. V údolní nivě před samým soutokem s Labem u Josefova se nachází přírodní památka Stará Metuje, která kopíruje meandrující tok stejnojmenného ramene řeky. Mezi oběma říčními rameny se nachází nestátní ptačí park Josefovské louky.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Průměrný průtok Metuje u ústí činí 6,08 m³/s.[20]

Průměrné dlouhodobé měsíční průtoky Metuje (m³/s) ve stanici Jaroměř:[21]

Průměrné měsíční průtoky Metuje (m³/s) ve stanici Jaroměř v roce 2014:[21]

Hlásné profily:[22][23][24]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Maršov nad Metují 57,30 94,68 km² 1,03 m³/s 63,3 m³/s
Hronov 45,70 248,59 km² 2,77 m³/s 114,0 m³/s
Krčín 17,30 498,80 km² 5,33 m³/s 167,0 m³/s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Společné ústí Černčického potoka a Mlýnského náhonu (ID vodního toku 101930000100)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Milan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 376 s. S. 195. 
  2. VLČEK, Vladimír (ed.). Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 175. 
  3. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 14) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  4. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 15) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  5. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 22) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  6. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 23) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  7. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 24) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  8. a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 25) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  9. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 20) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  10. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 21) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  11. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 31) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  12. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 26) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  13. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 27) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  14. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 29) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  15. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 28) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  16. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 30) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  17. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 31) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  18. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 25) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  19. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 21) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  20. HEIS VÚV T. G. M. – Vodohospodářský věstník 2010 (str. 32) [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné online. 
  21. a b Povodí Labe – Zpráva o hodnocení množství povrchových vod (str. 80) [online]. [cit. 2015-10-16]. Dostupné online. 
  22. Evidenční list hlásného profilu stanice Maršov nad Metují [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné online. 
  23. Evidenční list hlásného profilu stanice Hronov [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné online. 
  24. Evidenční list hlásného profilu stanice Krčín [online]. [cit. 2014-04-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]