Krčín (Nové Město nad Metují)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krčín
Krčín - kostel sv. Ducha
Krčín - kostel sv. Ducha
Lokalita
Charakterčást města
ObecNové Město nad Metují
OkresNáchod
KrajKrálovéhradecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 700 (2011)[1]
Katastrální územíKrčín (5,99 km²)
Nadmořská výška300 m n. m.
PSČ549 02
Počet domů447 (2011)[1]
Krčín
Krčín
Další údaje
Kód části obce106437
Kód k. ú.706434
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krčín (německy Rodwald) je část města Nové Město nad Metují v okrese Náchod. Nachází se na severozápadě Nového Města nad Metují. V roce 2011 zde bylo evidováno 447 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 1700 obyvatel.[3]

Krčín je také název katastrálního území o rozloze 5,99 km2.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemné doklady jsou z doby Jana Lucemburského. Původně patřilo Krčínsko k náchodskému panství, později samostatným zbožím, od počátku 16. století součást panství novoměstského. Po roce 1849 se stal Krčín samostatnou obcí, později se statutem městys, od roku 1949 místní částí Nového Města nad Metují.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako z okolních obcí (např. Bohuslavice, Roztoky, Spy) odcházeli do exilu i nekatolíci z Krčína. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod.[5] Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné.[6] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Ve zdejší oblasti působili kromě Antonína Koniáše také jezuité Jakub Firmus, Matěj Třebický, Adam Poustka a František Mateřovský. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Krčín u Nového Města nad Metují prokazatelně uprchli:[7]

  • Jan Fanta *(1689) emigroval v roce 1715 v devítičlenné skupině, která prvotně zamířila do Slezska. Okolnosti útěku jsou popsány v knize Běh života... [8] Jan Fanta se znal s Janem Liberdou, chvíli žil s rodinou v Herrnhutu, v roce 1733 se s rodinou usadil v Berlíně – tam se stal stal starším českého sboru. V roce 1742 je zapsán jako měšťan, tkadlec a kolonista Friedrichova města (Friedrichstadt, česká čtvrť) v Berlíně. Zde zemřel dne 23.10.1759. Jiří Fanta, bratr Jana Fanty, rovněž emigroval v roce 1715 z Krčína. Jeho osud zatím není znám.
  • Václav Fanta *(1714) emigroval během slezských válek v roce 1742 do pruského Slezska, do Münsterbergu. Tam se v roce 1745 oženil s Annou Kabátníkovou. V roce 1746 byl bezdětný, tkadlec a starší sboru. Jeho manželka Anna byla dne 17.11.1748 také zvolena jako starší sboru. V roce 1783 vlastnila rodina v Münsterbergu dům, pole a patřila mezi měšťany. Václav zemřel 21.4.1784 ve věku 70 let.
  • Štěpán Fanta *(1723 nebo 1719) V lednu 1746 podepsal v Münsterbergu žádost a v roce 1750 je v seznamu kolonistů v Husinci. Patří mezi zakladatele této obce. Ve sboru zastával funkci starší a v roce 1765 církevní starší. Zemřel 28.4.1799 ve věku 80 let.

Kazatelem sboru v Husinci a německé Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku i v Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů, údajů z matrik i výňatků z životopisů). Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli do Čech repatriováni z polského Zelova.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel sv. Ducha, jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem z konce 13. století, v 16. století opravená, s novější sakristií. Průčelí přestavěno v novorománském slohu. U kostela stojí zděná hranolová zvonice s dřevěným patrem ze 16. století.[9]
  • Lípy na nábřeží
  • Lípy u hřbitova
  • Masarykova lípa
  • Stará škola - postavena v letech 1823-24 na náklady majitele panství Františka Josefa z Dietrichsteina[10]. Do roku 1878 byla škola jednotřídní, pak dvoutřídní a od roku 1885 trojtřídní. Za 70 let její existence se v ní vystřídalo více než tisíc dětí[11]. Památka lokálního významu, jeden z nejstarších dokladů zástavby obce a života v ní.
  • Žižkova (Vojnarova) lípa

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-28. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 484, 485, záznam 42-1. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
  6. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha, 1911 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. 
  7. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2. 
  8. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH ISBN 80-7017-253-3. S. 315–316. 
  9. E. Poche, Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia 1980. Str.497.
  10. SDRUŽENÍ HISTORICKÝCH SÍDEL ČECH, MORAVY A SLEZSKA. Stará škola Krčín [online]. Dostupné online. 
  11. BRANDEJS, Čestmír. "Stará" krčínská škola. Novoměstský zpravodaj. 2015, čís. 9, s. 11. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]