Velké Poříčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Velké Poříčí
kostel Navštívení Panny Marie
kostel Navštívení Panny Marie
Znak městyse Velké PoříčíVlajka městyse Velké Poříčí
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU 2 (obec) CZ0523 547646
Pověřená obec Hronov
Obec s rozšířenou působností Náchod
Okres (LAU 1) Náchod (CZ0523)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 354 (2020)[1]
Rozloha 7,44 km²
Katastrální území Velké Poříčí
Nadmořská výška 360 m n. m.
PSČ 189 52, 549 32
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa úřadu městyse Náměstí 102
54932 Velké Poříčí
velkeporici@velkeporici.cz
Starosta Ing. Josef Král
Oficiální web: www.velkeporici.cz
Velké Poříčí
Velké Poříčí
Další údaje
Kód části obce 48429
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městys Velké Poříčí (německy Groß Poritsch) se nachází v okrese Náchod, kraj Královéhradecký, v jiho-jihovýchodním sousedství města Hronova, asi 6 km severně od Náchoda. Rozkládá se na severním okraji Podorlické pahorkatiny, podél řeky Metuje. Žije zde přibližně 2 400[1] obyvatel. Obcí probíhá železniční trať 026 a silnice II/303. Je zde továrna Rubena a škola, která byla založena roku 1913. Starostou obce je Josef Král.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1496.

Od roku 1998 se v obci nachází Ředitelství územního odboru Náchod (dříve okresní ředitelství) a stanice Hasičského záchranného sboru ČR.[2] Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[3]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako z okolních obcí (Žďárky, Machov aj.) odcházeli do exilu do pruského Slezska i nekatolíci z Poříčí. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[4] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti.[5] Z Velkého Poříčí, panství náchodské, pocházeli prokazatelně tito exulanti: [6]

  • Jan Lelek, ženil se 24.9.1767 v Husinci, žil v Prostředních Poděbradech, pak rodina odešla do Sacken. V roce 1797 byl Jan Lelek v Sacken konšelem. Pravděpodobně patří mezi zakladatele této české obce v pruském Slezsku (nyní Polsko).
  • Antonín Kubeček *(1749) syn Janův z Poříčí. Ženil se v Husinci 19.1.1774 s Annou Houšťkovou, dcerou převaděče ze Stroužného. Odstěhovali se do Prittwitz, ale r. 1785 se vrátili zpět do Husince.
  • Václav Kubeček *(1737), syn Janův. Ženil se 27.8.1815 v Husinci. Poté žil s rodinou v Dolních Poběbradech poblíž Husince. Poděbrady (později Horní, Dolní a Prostřední) založili čeští exulanti, ale nebyl tam kostel.
  • Alžběta Kubečková *(1751), dcera Janova. Vdávala se 6.11.1787 v Husinci, poté žila v Dolních Poděbradech.
  • Jiří Dítě *(1749), syn Adamův. Ženil se dne 4.7.1780 v Husinci, poté – Dolní Poděbrady.

Kazatelem sboru v Husinci v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Potomci českých exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde. Někteří byli po 2. světové válce z nového Polska repatriováni, ostatní byli Poláky vyhnáni – Polsko netolerovalo menšiny.[7]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Stěhování HZS z Náchoda do V. Poříčí
  3. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  4. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-14]. Dostupné online. 
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  7. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 498 pages s. ISBN 80-7017-018-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]