Machov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o českém městysi. O českém tanečníkovi a režisérovi pojednává článek Saša Machov.
Machov
Machov - panorama z Polska
Machov - panorama z Polska
Znak městyse MachovVlajka městyse Machov
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU 2 (obec) CZ0523 574210
Pověřená obec Police nad Metují
Obec s rozšířenou působností Náchod
Okres (LAU 1) Náchod (CZ0523)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 092 (2020)[1]
Rozloha 19,39 km²
Nadmořská výška 450 m n. m.
PSČ 549 31 až 549 63
Počet částí obce 4
Počet k. ú. 4
Počet ZSJ 5
Kontakt
Adresa úřadu městyse Machov 119
54963 Machov
ou.machov@worldonline.cz
Starosta Ing. Jiří Krtička
Oficiální web: www.machov-obec.cz
Machov
Machov
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městys Machov (německy Machau) se nachází v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1354.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[2]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého do pruského Slezska. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, podrobování se kontrolám z řad duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu... Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[3] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Machova prokazatelně odešli tito exulanti:[4]

  • Jiří Valta (*1732), syn Janův z Machova. Do Husince jej přivedl Jakub Houštěk ze Skružného v létě roku 1763 přes Břeh.[5] Jiří Valta se v Husinci dne 11.9.1765 oženil s Marií, dcerou převaděče Jakuba Houšťka. (Jména mohou být zkomolena - německý, polský, český jazyk). Jiří Valta patřil k zakladatelům české kolonie Prostřední Poděbrady v pruském Slezsku. Byl tkadlec a požádal o podporu jako fabrikant. V Husinci byl kazatelem českého sboru Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771). Byl to pravnuk Jana Amose Komenského.
  • Jan (Jiří) Prokop byl rovněž přiveden do Husince přes Břeh současně s Jiřím Valtou. Patřil k zakladatelům Dolních Poděbrad. Rovněž si zažádal o podporu jako fabrikant. Ani on, ani Jiří Valta podporu nedostali. Z Poděbrad se Prokop odstěhoval do smíšené kolonie, do Sacken.
  • Václav Kulhánek (*1761), syn Janův z Machova. Dne 27.1.1782 se v Husinci oženil. Jeho nevěsta byla Johana (*1761) Hejtmánková z české kolonie Friedrichův Tábor.
  • Jakub Valta ze Lhoty, syn Jakubův, se dne 2.7.1797 oženil v Husinci, v roce 1806 byl soused v Zelově a patřil mezi zakladatele Zelova.
  • Jan Valta (*1747) patřil rovněž k zakladatelům Zelova a přišel tam z malé kolonie Sophienthal (jihovýchodně od Namslau/Namyslów ). V Zelově bylo 7 rodin Valtů.[6]

Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Potomci těchto rodů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii... někteří se po 2. světové válce do Československa vrátili.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  3. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1959 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  5. Sbohem český koutku. Česká televize [online]. [cit. 2019-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 14, 433 pages s. ISBN 80-7017-793-4. 
  7. CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském. Svazek XLV.. Praha: Archaelogická komise při České akademii věd a umění, 1930. 352 s. Dostupné online. Kapitola Machov, s. 213-217. 
  8. CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském. Svazek XLV.. Praha: Archaelogická komise při České akademii věd a umění, 1930. 352 s. Dostupné online. Kapitola Machov, s. 217-218. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském. Svazek XLV.. Praha: Archaelogická komise při České akademii věd a umění, 1930. 352 s. Dostupné online. Kapitola Machov, s. 213-218. 
  • Štěříková, Edita: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Štěříková, Edita: Zelów. Česká exulantská obec v Polsku, 2002, 2010
  • Štěříková, Edita: Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]