Gęsiniec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gęsiniec
Gęsiniec, Gajowa 16 - fotopolska.eu (159028).jpg
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo SEČ/SELČ
Stát PolskoPolsko Polsko
vojvodství Dolnoslezské
okres Strzelin
gmina Strzelin
Gęsiniec
Gęsiniec
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 783
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gęsiniec (česky Husinec, německy Hussinetz) je ves v okrese Strzelin v Dolnoslezském vojvodství v jihozápadním Polsku. Leží cca 2 kilometry jižně od Střelína a 41 kilometrů jihozápadně od hlavního města regionu, Vratislavi. Husinec byl založen roku 1749 českými exulanty na místě bývalých poplužních dvorů. Byl pojmenován podle rodiště Jana Husa. V listopadu 1749 zde stálo 32 nových českých domů, v září 1752 sto nových domů, 25 dalších bylo rozestavěno a pro dalších 25 domů chybělo dřevo.[1] Když už kapacita Husince potomkům českých exulantů nestačila, založili si další kolonie – Nové Poděbrady, Penč...[2] V roce 1802 část obyvatel přelidněného Husince odešla do nově zakládaného města Zelov.[3] Ještě v roce 1945 se v Husinci mluvilo česky. Po skončení 2. světové války muselo Německo přenechat tuto část Slezska Polsku a do Husince přišli dosídlenci z polského východu, kde byla hranice rovněž posunuta ve prospěch Sovětského Svazu. Češi museli z Polska odejít. V listopadu 1945, po komplikovaných mezistátních jednáních, proběhl jediný transport Čechů z oblasti Střelína do českého pohraničí. Ostatní lidé, kteří marně čekali na další transport, zvolili v roce 1946 vystěhování do Německa, jež jim nabídlo svou pomoc.[4]

Památky[editovat | editovat zdroj]

V centrální části obce se nachází pomník připomínající obyvatele Husince, kteří padli v první světové válce. Je zde kdysi český kostel, zmodernizovaný v 80. letech, užívaný katolickou a evangelickou reformovanou církví. Při modernizaci byl „starý“ český hřbitov u kostela srovnám se zemí a pokryt dlažbou. V Husinci můžeme také najít Český dům, který patří Spolku Slováků v Polsku a dnes slouží jako místo pro setkávání místních protestantů[5].

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Narodil se zde slezský protestantský teolog Heřman z Tardy.

Kazatelé českého sboru[editovat | editovat zdroj]

Václav Blanický (od založení–1754),[6] Samuel Figulus (1754–1771), Jiří Daniel Mojžíš (1771–1809), Petr Ssikora (1811–1824), Josef z Tardy (1825–1874), Gustav Chlumský (1874–1910), Heinrich Duvinage (1910–1943), Benno Krause (1944–1946).

Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771) byl pravnuk Jana Amose Komenského. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl až do své smrti.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Letopisy památných událostí evang. křesťanské obce v Stroužném. Biblická Jednota Brno, 1930. Knižníce Biblické Jednoty, číslo 8
  • Marie Lárová a kol.: Návrat – Husinec, Poděbrady, české osady v pruském Dolním Slezsku, 2017. (Knihu prodává pouze obec Tři Sekery.)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exuantech. [s.l.]: Kalich, 2005. S. 86–87. 
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich ISBN 80-7017-793-4. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců : z historie a vzpomínek k 50. vyročí reemigrace potomků českých exulantů. [s.l.]: Kalich ISBN 80-7017-018-2. 
  5. Dom nr 1 (Świetlica czeska), ul. Gajowa, Gęsiniec - polska-org.pl. polska-org.pl [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. 
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantský kazatel : biografická novela o Václavu Blanickém (1720-1774), zakladateli exulantských kolonii v pruském Slezsku. [s.l.]: Kalich ISBN 978-80-7017-063-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Gęsiniec ve Wikimedia Commons

  • BERNHARDTOVÁ, Bedřiška. Vzpomínky na Husinec za války a po ní. Informační věstník spolku Exulant. Čís. č. 49 (1/2020), s. 13–18. Dostupné online.