Jeřáb popelavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJeřáb popelavý
alternativní popis obrázku chybí
Jeřáb popelavý (dospělý pták)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád krátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleď jeřábovití (Gruidae)
Rod jeřáb (Grus)
Binomické jméno
Grus grus
Linné, 1758
Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště).
Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeřáb popelavý (Grus grus) je velký druh ptáka z čeledi jeřábovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se 2 poddruhy: jeřáb popelavý evropský (Grus grus grus), obývající evropskou část areálu, a jeřáb popelavý sibiřský (Grus grus lilfordi), obývající asijskou část rozšíření.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělý jeřáb popelavý v letu

O něco větší než čáp bílý (délka těla 96–119 cm, rozpětí křídel 180–222 cm), s dlouhýma nohama a dlouhým štíhlým krkem. Abnormálně prodloužené ramenní letky tvoří načechraný „ocas“ (skutečný ocas je krátký a patrný hlavně v letu).[2][3] Hmotnost se pohybuje v rozmezí 4–7 kg.[2] Peří je převážně šedavě modrošedé, s šedočernými letkami a černobílou hlavou a krkem. Lysina v zadní části temene je červená. V létě má většina ptáků rezavohnědě zbarvený hřbet, který je po zbytek roku šedavý. Obě pohlaví jsou podobná, samci jsou pouze o něco větší. Mladí ptáci se liší světle rezavohnědým zbarvením hlavy a krku a méně objemnými ramenními letkami.[3]

Létá v klínovitých formacích nebo v šikmých řadách, s nataženým krkem a nohama.[3] Ozývá se nezaměnitelnými troubivými zvuky.

Zpěv jeřábů v lesích u Josvainiů v Litvě

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Má palearktický typ rozšíření, na východě pokrývající téměř celý pás severských lesů, včetně asijských stepí rozkládajících se na jihu. V Evropě byl areál druhu v důsledku lidské činnosti značně zredukován a v současné době je soustředěn hlavně do její střední a východní části.[4] Od roku 1960 se však jeho hranice opět posunují k jihu, a jeřáb popelavý se jako hnízdič šíří do dalších zemí (Anglie, Francie, ČR). Tažný druh, zimuje ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétá převážně v průběhu října, na hnízdiště se vrací během února a března.[2]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Na území ČR se jeřáb popelavý objevoval až do 80. let 20. století pouze jako řídce protahující druh, od roku 1981 je vzhledem k výskytu v hnízdní době možné usuzovat na hnízdění. To však bylo poprvé prokázáno až v roce 1989 u Doks, a v následujících letech i na jiných lokalitách Českolipska: roku 1990 v Heřmaničkách, v roce 1997 opět v Doksech, roku 1999 ve Starých Splavech. Českolipsko je hlavní hnízdní oblastí i v současné době (od roku 1999 zde pravidelně hnízdí minimálně 6 párů), dalšími oblastmi jsou Děčínsko, Chebsko, Královehradecko, Mladoboleslavsko, Strakonicko a Hodonínsko.[2]

Celková početnost i počet obsazených lokalit dlouhodobě stoupá; v letech 1985-89 byla odhadnuta na 1-5 párů, v letech 1990-94 na 5-10 párů a v roce 2000 bylo potvrzeno hnízdění u 8 párů a u dalších 4 bylo považováno za možné.[2] V období let 2001-2004 se početnost vyvíjela následovně: v roce 2001 14 párů (včetně pravděpodobných a možných hnízdění), v roce 2002 18 párů, v roce 2003 28 párů a v roce 2004 35 párů.[5]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

K hnízdění vyhledává rašeliniště a rákosiny u jezer, rybníků a řek v lesnatých oblastech.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo jeřába popelavého

Na hnízdiště přilétá již v párech nebo hejnech o třech jedincích (dospělý pár a pravděpodobně jejich loňské mládě). Při toku hlasitě troubí a předvádí charakteristický tanec, tvořený úklony a výskoky do výšky. Hnízdo je kupa z rostlinného materiálu o průměru 75–130 cm, postavená na zemi v bažinatém terénu. Hnízdí 1x ročně, při zničení snůšky v počátku hnízdění klade snůšku náhradní. V dubnu až květnu snáší obvykle 2 světle béžová, olivově a hnědě skvrnitá vejce o rozměrech 94 x 62 mm, na kterých sedí střídavě oba ptáci po dobu 28-31 dnů. Mláďata se líhnou v intervalu několika hodin až 2 dnů a 1-2 dny poté hnízdo opouštějí a rodiče je vodí po okolí. Zpočátku se zdržují pouze v blízkém okolí hnízda ve skrytu vysoké vegetace, od stáří 30 dnů je rodiče začínají vodit na místa vzdálená 1–2 km. Vzletnosti dosahují ve věku 60 dnů, ale i poté se drží s rodiči pohromadě. Pohlavně dospívají ve věku 5-6 let.[2]

Z 31 hnízdění na území ČR v letech 1989-2000 bylo neúspěšných 9 (29 %): v 5 případech z důvodu predace prasetem divokým, ve 3 případech příčinou člověka (v 1 případě nadměrným rušením a ve 2 případech krádeží vajec) a v 1 případě byla příčina neznámá.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě převažují zelené části rostlin, plody a semena. V nevelkém množství je zastoupená také živočišná strava, tvořená hmyzem, měkkýši, červy a drobnými obratlovci, včetně obojživelníků, plazů, hlodavců a vajec i mláďat ptáků. Při tahu hledá potravu hlavně na polích.[2]

Symbolika[editovat | editovat zdroj]

Krása jeřábů a jejich velkolepé námluvní tance člověka odedávna fascinovaly. V řecké mytologii byl jeřáb přisuzován Apollónovi, Deméter, a Hermovi. Byl symbolem bdělosti a opatrnosti, a byl považován za "ptáka štěstí". V Číně symbolizoval dlouhý život, moudrost, věk a vztah mezi otcem a synem. V Japonsku je jeřáb je symbolem štěstí a dlouhověkosti. V heraldice je jeřáb symbolem péče a ostražitosti. V poezii je jeřáb symbolem něčeho "vznešeného" v přírodě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kranich (Art) na německé Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c d e f g h i HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. a b c d SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  5. KONDĚLKA, Drahomír; PETRO, Radim, 2008: Prvé známé případy prokázaného hnízdění jeřába popelavého (Grus grus) na Moravě a ve Slezsku. Sylvia 44. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]