Lýkovec jedovatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLýkovec jedovatý
alternativní popis obrázku chybí
Lýkovec jedovatý
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád slézotvaré (Malvales)
Čeleď vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
Rod lýkovec (Daphne)
Binomické jméno
Daphne mezereum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) je prudce jedovatý keř z čeledi vrabečnicovité.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Thymelaea mezereum (Linné, 1753) Scopoli, 1771
  • Thymelaea praecox Gilibert, 1792 (nom. inval.)
  • Daphne florida Salisbury, 1796
  • Mezereum officinarum C. A. Meyer, 1843
  • Daphne rechingeri Wendelbo, 1960


Lidové názvy
čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník, mordýř lidský, vrah lidský.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Jde o 30–150 cm vysoký, chudě větvený, listnatý a opadavý keř.

Listy jsou střídavé, zpravidla nahloučená na koncích větví. Jsou podlouhlé, tupě špičaté a lysé.

Kvete brzy na jaře, ještě před rozvinutím listů (únor-duben). Květy jsou obvykle růžové, trubkovité, shloučené ve svazečcích a silně voní. Delší přivonění může člověku způsobit zdravotní komplikace (viz níže).

Plody jsou kulaté červené peckovice, mají silně hořkou chuť a jsou prudce jedovaté (viz níže).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Jde o polostinný lesní druh. Roste ve světlých listnatých lesích od nížin do hor, v horách i na křovinatých stráních. V přírodě je vzácný a je řazen mezi ohrožené druhy. Hojně se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách, zejména na skalkách, v řadě kultivarů, především s čistě bílými květy (cv. Alba, cv. Albiflora).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířen po téměř celé Evropě (s výjimkou severních oblastí) a značné části Asie od pohoří Ural po jezero Bajkal. V menší míře se vyskytuje roztroušeně na některých místech pohoří Kavkaz, v severním Íránu, v západní Číně a na Altaji. V České republice se vcelku vzácně nachází na celém území, bohatá lokalita je například v oblasti přírodní památky Třemešný vrch v okrese Příbram.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Lýkovec jedovatý v květu

Významné jsou zejména těkavé jedovaté terpenoidní látky.

Kumariny[editovat | editovat zdroj]

Sacharidy[editovat | editovat zdroj]

Glykosidy[editovat | editovat zdroj]

Deriváty terpenoidů[editovat | editovat zdroj]

Steroidy[editovat | editovat zdroj]


Jedovatost a otravy[editovat | editovat zdroj]

Otrávit se je možné dlouhodobějším vdechováním vůně květů, což může vyvolat bolesti hlavy a závratě. Mnohem vážnější však může být otrava vstřebáním skrz kůži či sliznice či požitím (žvýkáním kůry či konzumací plodů). Smrtelná dávka pro zdravého dospělého člověka je 10-12 plodů, těžké otravy mohou nastat již po požití sedmi plodů (naštěstí plody chutnají odporně hořce, takže konzumace nebezpečné dávky vyžaduje nemalé nadšení). Otrava se projevuje pálením v ústech, silným sliněním, bolestí a křečemi břicha, zvracením a průjmem, neboť jedovaté látky poškozují sliznice a mohou vyvolat jejich záněty. Otrava může vyústit až v prudké křeče, celkový kolaps a smrt. Zásah lékaře je vždy nutný, neboť mezerein způsobuje též těžká a nevratná poškození ledvin.

Podobně jedovaté jsou i další druhy rodu lýkovec, se kterými se v Česku můžeme setkat:

Použití[editovat | editovat zdroj]

Sušená kůra lýkovce (Mezerei cortex) se dříve užívala v nálevu nebo tinktuře jako prostředek pro vyvolání pocení, případně jako močopudný a povzbuzující lék. Udávalo se také její použití při léčbě kožních chorob, revmatismu a obrny.

Červené barvivo z bobulí se v minulosti používalo jako malířský pigment.

Přes velkou jedovatost byly jeho bobule též používány pro dosažení pikantní chuti u octa (odtud lidové názvy vlčí pepř či divoký pepř).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 3 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1992. - S. 354-356. - ISBN 80-200-0256-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]