Liliovník tulipánokvětý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Liliovník tulipánokvětý

květ a list liliovníku tulipánokvětého
květ a list liliovníku tulipánokvětého
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád: šácholanotvaré (Magnoliales)
Čeleď: šácholanovité (Magnoliaceae)
Rod: liliovník (Liriodendron)
Binomické jméno
Liriodendron tulipifera
L.
Liriodendron tulipifera range map 3.png
Liliovník tulipánokvětý
Liriodendron tulipifera

Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), je listnatý strom z čeledi šácholanovitých pocházející ze Severní Ameriky, kde běžně roste ve volné přírodě; v Evropě se pěstuje v parcích a v arboretech. V Asii se vyskytuje jeho vikarizant liliovník čínský (Liriodendron chinense).

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Vědecké jméno roduLiriodendron – pochází z řečtiny. Řecky leirion je lilie a dendron je strom, tedy česky liliovník. Druhové jméno tulipifera je odvozeno od latinského slova tulipa označujícího tulipán, podle podobnosti květů tohoto stromu s květy tulipánu.

V současné botanické literatuře převládá český název liliovník[1][2][3], případně jsou udávány i alternativní starší názvy lyrovník, tulipánovník, lilijovník či lyriovník.[4][5] V Hiekeho praktické dendrologii z roku 1978 je na prvním místě výčtu jmen název lyriovník, v lexikonu okrasných dřevin téhož autora z roku 1994 je to již liliovník.[6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jde o listnatý v domovině až 58 m vysoký strom (u nás do 40 m), obvyklé výšky 20–30 m, s korunou zpočátku kuželovitou, později vyklenutou, obvyklé šířky 10–15 m. V příhodných podmínkách ve své domovině má v dospělosti často dlouhý rovný kmen bez větví a korunou nasazenou až ve výšce 25–30 m. Listy jsou střídavé, dlouhé i široké okolo 10–15 cm, řapíkaté, dosti proměnlivého tvaru, se čtyřmi až šesti špičatými laloky (pokud je jich šest, tak pár laloků nejblíže řapíku je drobný). Kůra je zprvu šedá později tmavě hnědá, ve stáří rozbrázděná. Květy jsou tvarem podobné tulipánům, velké 3–5 cm; mají šest korunních lístků barvy žlutozelené až žluté (vzácně bílé) s oranžovým vzhůru prohnutým pruhem ve spodní části; kališní lístky jsou tři, dolů skloněné, světle zelené (někdy i žluté), brzy opadávající; uprostřed je velké kuželovité gyneceum, které je apokarpní, složené z mnoha plodolistů, barvy žlutozelené až žluté (vzácně bílé); tyčinek je mnoho, bledě žluté až žluté. Plody jsou křídlaté nažky, které jsou uspořádány do souplodí. Toto souplodí je podobné šišce jehličnanů, vzpřímené, 5–8 cm dlouhé. Liliovník je opadavý a patří mezi rychle rostoucí stromy. Kvete v květnu až červenci, nejdříve po 10 letech. Snáší velké mrazy až okolo –30 °C. Obsahuje jedovatý alkaloid tulipiferin.

Využití[editovat | editovat zdroj]

V mnoha zemích světa se používá jako okrasná dřevina, která se obvykle pěstuje v parcích a v zahradách (v Česku např. v Podzámecké zahradě v Kroměříži) a v mnoha desítkách dalších zámeckých i městských parků. V Evropě se takto využívá již od 17. století. Některé ze stromů jsou chráněny jako památné stromy. Mimo to se v Severní Americe používá jako užitkový strom pro dřevo, které je velmi hodnotné a snadno se zpracovává. Dřevo liliovníku je lehké, měkké, z mladých stromů bílé, ze starších žluté s hnědým jádrem, které stárnutím tmavne. Používá se k výrobě nábytku, jako velmi kvalitní dřevo pro výrobu varhan a jako obkladové dřevo s kresbou.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Je státním stromem Indiany.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku jsou použity informace z anglické Wikipedie, článek Liriodendron tulipifera

  1. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. (česky) 
  2. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  3. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. (česky) 
  4. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. (česky) 
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  6. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha : SZN, 1978. ISBN 07-105-78. (česky) 
  7. HIEKE, Karel. Lexikon okrasných dřevin. Praha : Helma, 1994. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]