Jindřich Klečka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich Klečka
Jindřich Klečka
Jindřich Klečka
Jiná jména krycí jméno:
František Dušek
z Českého Brodu[1]
Narození 7. dubna 1913
Oselce u Nepomuku
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. října 1941 (ve věku 28 let)
Praha, Jinonice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí sebevražda
v bezvýchodné situaci
Místo pohřbení Ďáblický hřbitov, Praha
Bydliště Praha
Národnost česká
Povolání voják z povolání
radiotelegrafista
nákupčí (zásobovač)
Partner(ka) Božena Klečková
(rozená Krotilová) (* 1920 )
Příbuzní tchán: Antonín Krotil,
tchyně: Františka Krotilová,
bratr: Karel Klečka
(* 1908 - † 1943) [2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Klečka (7. dubna 1913 Oselce u Nepomuku4. října 1941 Praha Jinonice) byl český radiotelegrafista a osobnost československého odboje během druhé světové války. Patřil mezi nejbližší spolupracovníky štábního kapitána Václava Morávka. Jako radiotelegrafista pracoval již od léta 1940 a byl nejúspěšnějším domácím odbojovým radiotelegrafistou. Ilegální činnost vykonával po celých téměř šestnáct měsíců, což se nikomu jinému z domácího protinacistického odboje nepodařilo.[3]

Velmi stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Klečka se narodil 7. dubna 1913 v obci Oselce u Nepomuku v okrese Plzeň-jih. S Boženou Klečkovou [p 1] se oženil brzy po vzniku protektorátu, 5. července 1939.[5] Zhruba rok po svatbě, po zátahu gestapa v domě Boženiných rodičů v Praze Hodkovičkách (7. května 1941), se stal hledanou osobou a přešel do ilegality. Necelého půl roku nato zemřel vlastní rukou při přepadení akcízu gestapem dne 4. října 1941 v Praze Jinonicích.[6]

Začátek působení v odboji[editovat | editovat zdroj]

V prvorepublikové armádě působil jako délesloužící četař-radiotelgrafista.[5] Po obsazení republiky 15. března 1939 byla armáda rozpuštěna. Šestadvacetiletý Jindřich Klečka odešel do civilu a začal pracovat jako zásobovač (nákupčí) v obchodě se smíšeným zbožím svého tchána Antonína Krotila a tchyně Františky Krotilové v Praze Hodkovičkách.[p 2][7] Toto zastírací zaměstnání mu umožnilo věnovat se odbojové činnosti, kde používal krycí jméno František Dušek. V březnu 1940 převzal od bývalého poručíka – radiotelegrafisty André Regenermla na Vinohradech vysílačku. Z domku v Hodkovičkách začátkem dubna 1940 začal vysílat. Maskovaná anténa byla umístěna na dvorku, vysílačka byla zpočátku dva měsíce v kůlně, pak byla přenesena do rohového pokoje v přízemí domku. Jindřich Klečka přebíral depeše na různých místech Prahy (v kavárnách, konspirativních bytech). Časem se stal André Regenerml nejbližším Klečkovým spolupracovníkem a přítelem.[7]

Zátah v Hodkovičkách[editovat | editovat zdroj]

Dům v Hodkovičkách (rok 2014)

Do Hodkoviček vedly gestapo informace z výslechů zdržených i údaje získané zaměřovací službou Funkabwehru. Konspirativní dům v Hodkovičkách [p 2] byl 7. května 1941 v 19:00 přepaden gestapem.[8] Božena Klečková blízko roztopených kamen právě přepisovala na stroji dešifrovanou depeši, kterou ještě stačila v kamnech spálit. Gestapo uvěznilo každého člena rodiny v jiné místnosti a vyčkávalo na příchod Jindřicha Klečky. Kromě dospělých byl v domku přítomen desetiletý syn manželů Krotilových.[9]

Jindřich Klečka[editovat | editovat zdroj]

Klečka odešel již odpoledne z domu a jen pár desítek metrů odtud (prakticky ve stejné ulici) připravoval na večerní provoz náhradní radiostanici v domku Marie Hercíkové. Ten večer čekal Klečka svého spolupracovníka René Regenermla s depešemi, které chtěli náhradní vysílačkou předat do Londýna.[9] Na Klečku čekali gestapáci marně. Kolem jedné hodiny ranní se mu podařilo z obsazené ulice prokličkovat přes zahrady. Dostal se do Braníka ke svému známému Josefu Čápovi, pak se skrýval nějaký čas u paní Linhartové v Modřanech. Nakonec se hledaný radiotelegrafista prostřednictvím doktora Rudolfa Mareše dostal k jinonické ilegální skupině.[9]

André Regenermel[editovat | editovat zdroj]

V průběhu domovní prohlídky přišel kolem 20:00 hodiny do domku Krotilových další radista Sparty I, poručík André Regenermel. Měl od domku vlastní klíč, aby mohl podle potřeby přicházet i odcházet. Regenermel byl okamžitě zatčen a při osobní prohlídce u něho byla nalezena pistole a zašifrované depeše. Při krutém výslechu přiznal, že mu depeše předala spojka – František Mázl ze Smíchova. [p 3]

František Mázl[editovat | editovat zdroj]

František Mázl byl následující den (8. května 1941) ve svém bytě (Na Doubkové 1281/2 v Praze 5 na Smíchově[10]) rovněž zatčen a při domovní prohlídce byly nalezeny radiosoučástky a zašifrované i nezašifrované depeše. Při krutém výslechu přiznal Mázl, že depeše převzal od radiotelgrafisty Bedřicha Škopka[p 4] bytem v ulici V jámě nedaleko Václavského náměstí.[9]

Bedřich Škopek, Václav Štulík[editovat | editovat zdroj]

Během prohlídky Škopkova bytu vstoupil do prostoru jako z udělání další asistent radistů, Václav Štulík.[p 5] Byl okamžitě zajištěn a při osobní prohlídce u něj byly nalezeny dvě občanské legitimace, v jeho bytě radiostanice britské výroby a další šifrované zprávy.[11]

Závěrečné účtování[editovat | editovat zdroj]

Výsledkem zásahu v Hodkovičkách bylo zatčení deseti odbojářů z okruhu ilegální radiostanice Sparta I, zabavení dvaceti radiostanic a několika nezašifrovaných i již zašifrovaných zpráv. Na jejich základě kryptologové Funkabwehru prolomili šifrovací klíč Sparty I a další korespondence s Londýnem přestala být pro gestapo a Abwehr tajemstvím.[11]

Marné pokusy o navázání spojení s Londýnem[editovat | editovat zdroj]

Zátahem na dům v Hodkovičkách a následným řetězcem úspěšných zásahů gestapa byla prakticky vyřazena síť radiostanic Sparta I. Likvidace této sítě přišla v nejmíň vhodnou dobu. Mašín s Morávkem měli důležité informace o chystaném napadení Sovětského svazu, které potřebovali co nejrychleji odvysílat.[11]

  • Pokusili se sice 13. května 1941 večer vysílat radiostanicí Sparta II z Morávkova ilegálního bytu ve čtvrtém patře v ulici Pod Terebkou č.p. 1238 (dnešní Čiklova 1238/19) v Praze 4-Nuslích[12], ale byli vyrušeni gestapem. Při přestřelce byl Mašín zraněn a zajat. Morávek a radista Peltán za dramatických okolností unikli oknem po ocelovém lanku anténního svodu.[11]
  • Z krejčovského salonu Marie Magdy Rezkové ve Pštrosce čp. 3 (dnes ulice Anny Letenské) na Vinohradech se pokusil Peltán opětovně vysílat 16. června 1941. Během relace byl zaměřen německým Funkabwehrem. Peltán přerušil náhodou vysílání právě včas (přetekla mu vana, kterou si mezitím napouštěl), takže zaměření gestapo nedokončilo a vysílačka tak nebyla v husté městské zástavbě lokalizována.[11]
  • Morávek se ještě sám pokusli na konci června 1941 vysílat z radiostanice Sparta II z kanceláře Josefa Paláta, správce hřbitova v pražské Liboci (Evropská 244/202)[14], ale byl vyrušen Němci a musel uprchnout.[11]

Jinonická ilegální skupina[editovat | editovat zdroj]

Budova bývalého hostince „Na Staré“

Jinonická odbojová skupina ÚVODu vznikla již v roce 1939 jako součást protinacistického nekomunistického odboje. V roce 1941 zajišťovala jediné spojení Protektorátu se zpravodajskou centrálou v Londýně. [15] V podkrovní místnosti bývalého hostince „Na Staré“ byly s vědomím hostinského Jiřího Morsteina přechovávány radiostanice a někdy odtud vysílal Jindřich Klečka s druhým radiotelegrafistou Otto Linhartem (radiostanicí Sparta II) depeše do vojenské radiové ústředny ve Woldinghamu u Londýna. [3]

Jinonický akcíz[editovat | editovat zdroj]

Jedinou šancí na obnovení komunikace s Londýnem byla Krajinova Sparta I, obsluhovaná Jindřichem Klečkou a Otto Linhartem. Ta byla 1. srpna 1941 přesunuta do budovy jinonického akcízu, odkud vysílala z bytu celního inspektora Karla Prokopa. Radiotelegrafisté Klečka s Linhartem zde vedli pravidelnou a rozsáhlou komunikaci s londýnskou vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ).[11]

Od ledna do října 1941 radiostanice spojovací sítě Sparta I odvysílaly více než 14 000 depeší.[11] Tak intenzivní provoz nemohl uniknout pozornosti technicky stále lépe vybavenému a schopnému německému Funkabwehru. Ilegální operátoři radiostanic podceňovali schopnosti Němců v lokalizaci míst vysílání. Po nástupu zastupujícího říšského protektora SS – Obergruppenführera Reinharda Heydricha 27. září 1941 se navíc vystupňovalo úsilí gestapa o likvidaci radiostanic domácího odboje.[11] Netaktické umístění radiostanice v osamotě stojícím domě – jinonickém akcízu ulehčilo jeho zaměření.

Přepadení jinonického akcízu[editovat | editovat zdroj]

V noci z 3. na 4. října 1941 zachytil Funkabwehr opakované vysílání z okolí Jinonic. Dlouho hledná ilegální vysílačka byla zaměřena. K akcízu dorazila zatýkací komanda gestapa, která budovu obsadila, účastníky odboje zatkla, radiostanice a související dokumenty zabavila. Likvidací radiostanice Sparta I došlo k definitivnímu přerušení radiotelegrafního kontaktu s Londýnem.[3]

Jindřich Klečka po napadení akcízu[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Klečka po napadení akcízu část depeší zničil. Uprchl po dřevěných schodech z přízemí do patra a zabarikádoval se na zdejším záchodě spolu s pomocníkem radistů Antonínem Němečkem. Když je gestapo objevilo, za velkého řevu a bouchání do dřevěné stěny na chodbě několikrát vystřelili do zámku záchodových dveří. V bezvýchodné situaci si Klečka prostřelil hlavu vlastní pistolí. Když se k němu gestapáci dostali, ještě žil. Gestapem narychlo přivezený civilní lékař MUDr. Jeníček tvrdil, že není možnost záchrany života, a telegrafista skutečně zanedlouho zemřel.[16]

Ostatky Jindřicha Klečky byly pohřbeny do neoznačeného hrobu na Ďáblickém hřbitově. Do téhož místa byli pohřbeni i štábní kapitán Václav Morávek, František Peltán, Jiří Potůček, Jaroslav Pechman, Jan Zelenka a Milíč Zelenka.[8]

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce byl Jindřich Klečka povýšen in memoriam do hodnosti poručíka.[7]

Božena Klečková byla zatčena při zátahu na dům Krotilových v Praze – Hodkovičkách a až do konce války vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde se také dočkala osvobození.[11] Po válce se znovu provdala (v roce 1945 jí bylo 25 let) a jako paní Božena Lacinová bydlela ještě v roce 1995 v Hodkovičkách.[p 2][7]

Pietní místa[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska pět obětí z akcízu[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska z jinonického akcízu

Jméno Jindřicha Klečky je uvedeno na pamětní desce (z černého mramoru) věnované vzpomínce na pět obětí z akcízu. Deska je umístěna v předsíni budovy TJ Sokol Jinonice (Butovická 33/100, Praha 5 – Jinonice, GPS souřadnice: 50°03′05,3″ s. š., 14°21′45,2″ v. d.).[17][18]

Pamětní deska na rodném domě v obci Oselce[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v obci Oselce
Foto: Mária Rašínová

Na rodném domě Jindřicha Klečky (a Karla Klečky[p 6]) v obci Oselce u Nepomuku (PSČ: 33546; číslo popisné 100; poloha – GPS souřadnice: 49°26′3,90″ s. š., 13°40′14,85″ v. d.) je umístěna pamětní žulová deska[19]. Deska je ve vlastnictví obce Oselce. Je vyjádřením vzpomínky na Karla Klečku a Jindřicha Klečku, kteří se v tomto domě narodili a žili. Na desce je nápis:

NA PAMÁTKU HRDINŮM ODBOJE

zde v tomto domě se narodili a žili

KAREL A JINDŘICH KLEČKOVI

svůj život obětovali obraně vlasti před nacistickým Německem
v odbojové skupině ÚVOD

Čest jejich památce!

OBEC OSELCE

—pamětní deska[19]

Pomník obětem 2. sv. války v Hodkovičkách[editovat | editovat zdroj]

Pomník obětem 2. světové války z řad občanů Prahy - Hodkoviček

Pomník obětem 2. světové války z řad občanů Prahy – Hodkoviček se nachází v parčíku mezi ulicemi Údolní a Psohlavců. Pietní místo (poloha – GPS souřadnice: 50°01′36,7″ s. š., 14°24′55,5″ v. d.) je přístupné z ulice Údolní. Vlastní pomník je z hrubě opracovaného kamenného bloku se jmény padlých znázorněných netypickým plastickým písmem. V horní části je umístěna deska s nadpisem: "PAMÁTCE PADLÝCH HRDINŮ 1945". Mezi 22 jmény v abecedním pořadí je Jindřich Klečka uveden jako deváty shora.[20]

Nový památník hrdinům z jinonického akcízu [21] [22] [23][editovat | editovat zdroj]

Text se jmény hrdinů
(pamětní deska: Praha, 2014)

Dne 3. října 2014) byl poblíž stanice metra Nové Butovice v Praze 13 odhalen nový kamenný pomník (GPS souřadnice 50°03′02,7″ s. š., 14°21′0,7″ v. d.) z dílny akademického sochaře Milana Váchy s bronzovou pamětní deskou připomínající tragické události zátahu gestapa na jinonický akcíz v noci z 3. na 4. října 1941. Nová pamětní deska obsahuje (obdobně jako ta původní, umístěná v budově TJ Sokol Jinonice) jména pěti odbojářů – hrdinů protinacistické odbojové skupiny ÚVOD (Ústředního vedení odboje domácího) z pražských Jinonic, kteří od ledna roku 1941 až do začátku října 1941 poslali zpravodajské centrále do Londýna asi 8,5 tisíce zašifrovaných radiových depeší. Na nové pamětní desce je (kromě jmen odbojářů) také reliéf dnes již neexistující budovy – jinonického akcízu, ze kterého radiové depeše až do osudné noci ilegálně odesílali. Jméno Jindřicha Klečky je uvedeno jako první za úvodním textem. Na nové pamětní desce je text:

Věnováno památce hrdinů
protinacistické odbojové skupiny organizace ÚVOD
zatčených během vysílání depeší do Londýna
v nedaleké budově jinonického akcízu
při zátahu gestapa v noci z 3. na 4. října 1941

JINDŘICH KLEČKA
radiotelegrafista
nar. 1913, zemřel vlastní rukou při zatýkání 4. 10. 1941

MIROSLAV PROKOP
nar. 1922, popraven v Mauthausenu 13. 2. 1942

KAREL PROKOP
nar. 1893, popraven v Berlíně-Plötzensee 8. 9. 1943

STANISLAV MEDŘÍK
nar. 1897, zemřel v Mauthausenu 5. 5. 1942

ANTONÍN NĚMEČEK
nar. 1915, popraven v Mauthausenu 12. 2. 1942

—nový památník[22]

Vzpomínka na radiotelegrafisty ÚVODu[editovat | editovat zdroj]

Po válce se konala v Praze oficiální vzpomínková akce na statečné radiotelegrafisty ÚVODu. Tehdejší tisk o akci referoval následovně (zkráceno a upraveno):

V Grégrově sále Obecního domu se konala ve čtvrtek 24. října 1946 vzpomínková slavnost, při níž byla uctěna památka sedmi statečných radiotelegrafistů, kteří první docílili spojení z okupované vlasti do ciziny a zejména do Londýna. Hrdinů poručíka André Regenermla, Václava Štulíka, Jindřicha Klečky, Bedřicha Škopka, štábního kapitána Václava Morávka, Františka Peltána a Františka Mázla, vesměs vojáků, vzpomněl osobním listem i sám pan president Edvard Beneš, který připomněl chvíle, kdy v Londýně osobně naslouchal jejich vysílání a vyslovil jim tehdy přímo své uznání. Vojenští přidělenci Británie a Francie podali nestranné a jedinečným uznáním se vyznačující svědectví o významu našeho domácího odboje pro spojenecké velení. V závěru promluvil Doc. Dr. Vladimír Krajina, vedoucí organizace ÚVOD. Před ukončením slavnosti dekoroval zástupce čs. armády generál Čeněk Kudláček sedm radiotelegrafistů, kteří se dočkali svobody vlasti.[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Božena Klečková - (rozená Krotilová) narozena 21. února 1920 v Příbrami [2] byla dcerou prodejce tabáku (trafikanta) Antonína Krotila a Františky Krotilové (rozené Betráškové). Bydlela se svým bratrem (v roce 1941 mu bylo jedenáct let) u svých rodičů v Praze - Hodkovičkách v ulici Nad lesem 133/32. Rodiče tam provozovali obchod smíšeným zbožím. V letech 19261931 navštěvovala v Praze základní školu až do 5. třídy a potom čtyři třídy měšťanské školy. Bezprostředně poté absolvovala dvoletý kurs na obchodní škole v Praze. Po dokončení vzdělání získala pozici jako asistentka v advokátní kanceláři u advokáta Dr. Šamana v Praze. Asi po osmi měsících opustila tuto pozici kvůli špatnému platu a začala pracovat u židovského advokáta Dr. Finka na Václavském náměstí. Dne 5. července 1939 se vdala za bývalého délesloužícího četaře Jindřicha Klečku. Manželství bylo bezdětné. Bydlela se svým manželem dále u svých rodičů v Hodkovičkách. Do hledáčku gestapa se dostala při zátahu na ilegální radiostanici v Hodkovičkách (7. května 1941). V okamžiku přepadení domu seděla blízko roztopených kamen a právě přepisovala na stroji dešifrovanou depeši. Tu se jí ještě duchapřítomně podařilo v kamnech spálit. Při zátahu byla zatčena, vyslýchána a až do konce války vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde se také dočkala osvobození. Po válce se znovu provdala (v roce 1945 jí bylo 25 let) a jako paní Božena Lacinová bydlela ještě v roce 1995 v Hodkovičkách.[4]
  2. a b c Současná (rok 2014) adresa: Praha 4 - Hodkovičky, PSČ: 14700, Nad lesem 133/32; poloha - GPS souřadnice: 50°01′27,6″ s. š., 14°24′43,6″ v. d.
  3. František Mázl (* 1. ledna 1911 v Činěvsi u Městce Králové - † 1. října 1941 v Praze) byl povoláním holič a kadeřník.[10] I když nebyl radiotelgrafistou, poskytoval neocenitelné služby při předávání depeší, přemisťování a ochraně ilegální odbojové vysílačky Sparta Ib. Vysílalo se i z jeho bytu Na Doubkové 1281/2 v Praze 5 na Smíchově (ulice se nachází těsně pod smíchovským parkem Santoška)[10]. V tomto bytě byl i 8. května 1941 zatčen gestapem. Následujícího dne byli dopadeni asistent Václav Štulík a radiotelegrafista Bedřich Škopek.[10] František Mázl byl v době prvního stanného práva odsouzen k trestu smrti. Byl zastřelen 1. října 1941 v 16.30 v jízdárně Ruzyňských kasáren.[10][11]
  4. Bedřich Škopek - narozen 9. ledna 1915. Bývalý vojenský radiotelegrafista, bankovní úředník a známý veslař pražské Slávie. Zatčen gestapem 9. května 1941, zastřelen 30. září 1941 v Ruzyňských kasárnách. Krycí jméno Bedřich Hodan.[11]
  5. Václav Štulík – narozen 5. září 1913. Elektromontér, bratranec Jindřicha Klečky. Zatčen gestapem 9. května 1941, zastřelen 30. září 1941 v Ruzyňských kasárnách.[11]
  6. Karel Klečka, narozen 20. června 1908 v obci Oselce, člen odboje, zatčen a vězněn v KT Osvětim, zemřel 12. března 1943 v KT Osvětim.[19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOZKA, Jaroslav. Hrdinové domácího odboje. Praha: nakladateství Práce, 1946. 152 s. Kapitola Podíl Dělnické akademie na odboji, s. 83. 
  2. a b LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online. 
  3. a b c LENC, Zdeněk; BAREŠ, Ivan. Reportéři ČT [online]. Praha: Česká televize, 2014-04-28 [cit. 2014-05-09]. Kapitola Pamětní deska z Akcízu. Dostupné online. 
  4. a b c d Výslechové protokoly Boženy Klečkové, pořízené gestapem za protektorátu. Ve volně přístupných archivech České republiky vyhledal, ofotografoval a laskavě dal k dispozici badatel Jiří Košař.
  5. a b KOŠAŘ, Jiří; SEDLÁČEK, Jiří. K otázkám Václava Morávka. MilitaryZone.cz [online]. 2009-03-21 [cit. 2014-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-12. 
  6. Tajemství tří králů, S.129 až S.134
  7. a b c d PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 135. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  8. a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 472, 508, 542, 543, 654, 705. 
  9. a b c d Tajemství tří králů, S.84 až S.85
  10. a b c d e ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: František Mázl). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 240. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  11. a b c d e f g h i j k l m n LUDVÍK, Karel. František Peltán - čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Kolín: Společnost Václava Morávka, 2012-12-04 [cit. 2014-05-30]. Dostupné online. 
  12. Padevět, Průvodce protektorátní Prahou, S. 456
  13. Padevět, Průvodce protektorátní Prahou, S. 459
  14. Padevět, Průvodce protektorátní Prahou, S. 567
  15. OPATRNÁ, Věra. Výlet do minulosti. Stodůlecký posel. Duben 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. 
  16. Zbytečné demolice – Jinonický Akcíz. Jinonický Kurýr. Srpen 2013, ročník 1, číslo 2, s. 1,4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. MK ČR E 21243. 
  17. Sekce: Jinonice; Název: 5 obětí akcízu [online]. Praha: Městská část Praha 5 [cit. 2014-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-20. 
  18. Pamětní desky Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s. (vets.cz) [cit. 2014-06-02]. Dostupné online. (česky) 
  19. a b c Evidence válečných hrobů: VH: CZE-3207-34175 [online]. ČR: Ministerstvo obrany ČR [cit. 2014-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-06. (česky) 
  20. Pomník obětem 2. světové války, Praha - Hodkovičky [online]. Waymarking.com provides tools for you to catalog, mark and visit interesting and useful locations around the world. [cit. 2014-06-01]. Dostupné online. (česky, anglicky) 
  21. ČERMÁKOVÁ, Jana. Protinacističtí odbojáři ze skupiny ÚVOD mají v Praze novou pamětní desku [online]. Rozhlas, Regina Praha, Metropolitní deník: www.rozhlas.cz, 2014-10-03 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. 
  22. a b 1941: Jediné radiové spojení s Londýnem zajišťovali odbojáři z Jinonic [online]. Česká televize, ČT24, Regiony, Praha: www.ceskatelevize.cz, 2014-10-03 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. 
  23. TRUSCHKA, Samuel. Odbojová skupina z akcízu má pomník v Nových Butovicích. Jinonický Kurýr. 2014 říjen, ročník II., číslo 13, s. 2. MK ČR E 21243. (česky) 
  24. Zpráva citována z výstřižku z denního tisku, neidentifikovatelné noviny vydané někdy po 24. říjnu 1946.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha: Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967). 
  • PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 472, 508, 542, 543, 654, 705. 
  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]