Jan Smudek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Jan Smudek
Jan Smudek (před rokem 1945)
Jiná jména Charles Legrand
Karel Doubek
Narození 8. září 1915
Bělá nad Radbuzou, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. listopadu 1999 (ve věku 84 let)
Díly u Klenčí pod Čerchovem, Česká republikaČeská republika Česká republika
Národnost česká
Vzdělání střední průmyslová škola
Povolání strojní zámečník
letecký navigátor
správce národního majetku
Znám jako Nepolapitelný Jan
Politické strany Československá strana lidová (ČSL) 1945 - 1948
Partner(ka) Margaret
Děti Ivona, Nikol
Rodiče matka Kateřina Smudková
(rozená Váchalová)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Smudek (8. září 1915 Bělá nad Radbuzou17. listopadu 1999 Díly u Domažlic) byl český hrdina domácího protifašistického nekomunistického odboje za protektorátu, příslušník Svazu letců svobodného Československa a Royal Air Force.[1] Během druhé světové války byl marně a usilovně hledán gestapem. V letech 1946 až 1948 se účastnil odporu proti nastupujícímu komunistickému režimu.

V roce 1943 o něm byl natočen gruzínský film Nepolapitelný Jan.[p 1] Český odbojář prchající z okupované Evropy vystupuje také v americkém filmu Casablanca z roku 1942.[p 2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Jan Smudek se narodil 8. září 1915 v Bělé nad Radbuzou jako jediný syn Kateřiny Smudkové (rozené Váchalové)[4] v rodině zaměstnance ČSD.[5] Avšak velmi záhy se jeho rodina přestěhovala do Domažlic, kde vychodil obecnou školu. Vzhledem k dobrým známkám a nadání začal studovat gymnázium. Na střední škole se však jeho prospěch velmi zhoršil a v sekundě propadl z několika předmětů.[5] Tamní gymnázium nedokončil a v roce 1928 přestoupil do druhého ročníku měšťanky.[5] Tu v roce 1931 úspěšně dokončil a 7. července 1931 nastoupil do učení ve strojnické dílně u firmy Antonín Holý, instalatérský a elektrotechnický závod.[5] Tady však vydržel pouze do konce března 1932 (odešel odtud kvůli rozporům s mistrem). V učení pokračoval ve stejném oboru u Václava Ševčíka, Horní předměstí 11 v Domažlicích. Tam se také 1. dubna 1934 vyučil strojním zámečníkem.[5] V té době navštěvoval i živnostenskou pokračovací školu, kde znovu patřil k premiantům. Po vyučení zůstal nějakou dobu u firmy Holý, pak pracoval v městské elektrárně v Domažlicích,[5] v letech 19351936 působil v muniční továrně v Zieglerově dole u Nýřan, která byla součástí Škodových závodů.[6] Roku 1936 odešel znovu na studia. V následujících dvou letech absolvoval dvouletou mistrovskou průmyslovou školu v Plzni.[2] Několik týdnů před skončením mistrovské školy byla vyhlášena tzv. květnová mobilizace. Jan Smudek, ačkoliv měl studijní odklad, nastoupil 23. května 1938 dobrovolně vojenskou službu u náhradní roty pěšího pluku 1 „Mistra Jana Husi“. Do civilu byl však propuštěn již po několika dnech (27. května 1938). Od podzimu téhož roku (1938) studoval třetí ročník vyšší průmyslové školy v Kladně, kam složil úspěšně přijímací zkoušky. Maturovat měl v roce 1940.[5]

Kladenský případ[editovat | editovat zdroj]

Za protektorátu byl členem Sokola a junáckého oddílu. Zapojil se aktivně do odboje na Domažlicku. Měl spojení na formující se Obranu národa i na odbojovou skupinu v pražské YMCA.[6] Domažličtí junáci si vytkli za cíl opatřování zbraní. Janu Smudkovi se brzy podařilo ukrást pistoli jednomu německému poddůstojníkovi na pražské taneční zábavě. S kamarádem Františkem Petrem z Kladna se pokusil o reprízu 7. června 1939.[2] Cestou z kladenského kina se ozbrojeni vydali do jednoho z místních podniků - restaurace u Šamsů, kde se scházeli kolaboranti a Němci.[7] V lokálu si vytipovali vrchního (hlavního) policejního strážmistra německé pořádkové policie Wilhelma Kniesta[8] z 15. roty V. praporu 1. policejního pluku,[5] který byl již v podnapilém stavu a rozhodli se, že ho cestou na ubikace překvapí.[2] Poblíž reálné školy, na rohu Váňovy a Hruškovy ulice 8. června 1939 kolem 1. hodiny ranní jej předešli a otočili se. Jan Smudek vyzval strážníka, aby zdvihl ruce. Strážmistr ale výzvy nedbal a sáhl po své pistoli. Než ji stačil vyprostit z pouzdra Jan Smudek se k němu rozběhl a František Petr mezi tím ze strachu vystřelil. Kulka však Němce minula, respektive ho škrábla na ruce.[7] To už Smudek k Němci přiskočil a udeřil ho pěstí do obličeje. Strážmistr padl k zemi a nehýbal se. František Petr podal pistoli Smudkovi, poklekl k Němci a začal mu rozepínat pouzdro s pistolí.[7] Smudek zatím mířil stále pistolí na Kniestovu hlavu. Náhle vyšla z jeho vlastní pistole další rána, která zasáhla německého strážmistra do levého horního rtu a způsobila mu okamžitou smrt. Jan Smudek i František Petr zpanikařili a z místa činu utekli, aniž by Kniestovi jeho služební zbraň skutečně odebrali.[2] Smrt německého strážmistra však vyvolala nejen samotné vyšetřování tzv. Kladenského případu ale i vypsání odměny na dopadení pachatele, která celkově činila 150 000 korun.[4]

Soumrak domažlických odbojářů[editovat | editovat zdroj]

Druhý den oba aktéři opustili Kladno a vydali se prožít prázdniny v Praze. Zde se rozdělili a schovávali se u známých.[2] Tady se Jan Smudek svým kamarádům doznal, že záhadným vrahem je on. Policejní složky však prozatím po pachatelích pátraly bez úspěchu. V průběhu března 1940 došlo ze strany německých bezpečnostních složek k postupnému a značně rozsáhlému zatýkání příslušníků největší odbojové organizace Obrana národa (ON). Spolu s dalšími představiteli domažlického odboje přišla řada i na domažlické skauty, kteří byli na ON napojeni.[5] (Koncem března 1940 byl zatčen i Smudkův kamarád František Petr. [p 3]) Během tvrdých výslechů mnoho lidí nevydrželo útrapy mučení a začalo vypovídat.[7] V této souvislosti měl být zatčen i Jan Smudek, ale ten se dosud zdržoval v Brně a do Domažlic přijel až 20. března 1940. S vedoucím skautské odbojové skupiny Karlem Mathesem [p 4] se ihned rozhodl pro útěk do zahraničí.[2]

Střelba na půdě[editovat | editovat zdroj]

Ve středu 20. března 1940 odpoledne stavěli domažličtí skauti u Smudků na dvoře[p 5] dvě kanoe. Kolem 14.00[p 6] přijel automobil s příslušníky klatovského Gestapa (Richard Lindner, Franz Wotawa, Jakub Neubauer[8]) a čeští četníci. Jejich cílem bylo zatknout jakéhosi Smudka a zajímal je kufr, který dotyčný včera přivezl domů. Údajně by měl obsahovat letáky.[7] Vedoucí skupiny (příslušník klatovské služebny Gestapa)[5] SS Jakob Neubauer chtěl vědět, kde Jan Smudek ukrývá kufr, se kterým přijel do Domažlic. Ten mu odpověděl, že je na půdě. Němec Smudka vyzval k cestě na půdu pro kufr a šel tam s ním sám. Když se však oba dostali na půdu, vytáhl Smudek nepozorovaně v šeru půdy jednu ze svých za trámem ukrytých zbraní,[p 7] namířil s ní na Neubauera a vystřelil.[7] Střela zasáhla překvapeného Němce do břicha, zřítil se pozpátku po dřevěných schodech a těžce raněn dopadl do předsíňky. Jan Smudek prchl na opačnou stranu půdy, otevřel vikýř, vyskočil na zahrádku[7] a v nastalém zmatku uprchl přes okolní zahrady z jejich dosahu.[2] Všichni zbylí v domě byli okamžitě zatčeni a brutálně zbiti. Během následujících dnů bylo v Domažlicích zatčeno dalších 150 osob, všichni skončili v koncentračním táboře Flossenbürg.[7]

Čekání na vedoucího[editovat | editovat zdroj]

Smudkovi se podařilo ukrýt se nejprve u příbuzných[8] a pak se dostat do vesničky Pila u Trhanova (asi 6 km od Domažlic), kde se na pár dní ukryl u Václava Bergmana. Od přátel se postupně dozvídal, že jeho fotografie s přesným popisem je snad všude a na jeho hlavu je vypsaná obrovská odměna. Skrývat se déle bylo neudržitelné.[7] Až do 23. března 1940 se tu schovával a zároveň očekával příchod vedoucího domažlického skautského oddílu Karla Mathese aby společně uprchli do zahraničí. Když se však Karel Mathes na smluvené místo nedostavil, rozhodl se Smudek k útěku směrem na Plzeň.[2] Změnil si podobu a oblečení. Působil dojmem zemědělce, který jde na kontrolu jarních polí. Šel pěšky pouze polními cestami a vše vycházelo až do vesnice Březí.[7]

V přestrojení za zemědělce[editovat | editovat zdroj]

U obce Březí asi 10 km od Domažlic (dne 23. března 1940 po půlnoci) zastavila Jana Smudka dvoučlenná hlídka (ordneři)[8] německé finanční stráže (Zollgrenzschutz). Vzhledem k vyhlášené zvýšené pohotovosti se rozhodli tohoto ustrašeného zemědělce prověřit na místní stanici. Po několika krocích, veden mezi oběma finančními strážníky směrem k místní stanici vytáhl Smudek pistoli a strážníka po pravici i levici zastřelil. Střílel tak rychle, že žádný z mužů nestačil použít svoji zbraň. Do každého vystřelil vícekrát.[7] Mrtvá těla schoval v křoví a zamaskoval větvemi. Střídavou chůzí a během zamířil polními cestami co nejrychleji k Čerchovu. Smudek musel často měnit směr, přes Klenčí kličkoval na Trhanov. Některým nočním hlídkám se dokázal vyhnout, ale v jednom případě musel opět použít zbraň.[8] Poblíž Čerchova zaujal další dvoučlennou hlídku, tentokráte českých četníků. Ti ho vyzvali aby zůstal stát. Když k němu přicházeli, podařilo se mu jednoho z nich špatně mířeným výstřelem postřelit a zmizet v lese.[7]

Nepolapitelný Jan[editovat | editovat zdroj]

V době Smudkova útěku se zjistilo, že je také pachatelem onoho Kladenského případu, jenž byl mezitím takřka odložen ad acta. V souvislosti se Smudkovým útěkem byla zavedena celá řada policejních opatření po celém území protektorátu včetně jižních Čech, kde bylo pátráno po několika falešných stopách.

Útěk přes Prahu do Francie[editovat | editovat zdroj]

Odpočinek nalezl Smudek v lesní chýši. Zásobu potravin získal od skautského rádce Karla Kuneše a jeho vlčat. Další významné pomoci se mu dostalo od spolužáka Karla Kuby a bývalého legionáře Josefa Sedláčka.[8] Útěk Jana Smudka se zdařil jen díky obrovské dávce štěstí a pomoci místního českého obyvatelstva. S cestou do hlavního města pomohl nejvíce Smudkovi bývalý legionář a člen Obrany národa Josef Sedláček[7] Smudek nakonec dostal krabičku nábojů, barvivo na vlasy, brýle a vlakovou jízdenku. Ze Švihova do Plzně splynul s davem dělníků. Cestou až do Prahy jej před kontrolou nečekaně ochránila náhodná přítomnost říšskoněmeckých důstojníků cestujících ve společném kupé.[8] Útěk Jana Smudka nakonec skončil úspěšným dopravením se jmenovaného do Prahy dne 27. března 1940.[2]

V Praze[editovat | editovat zdroj]

Po příjezdu do Prahy 27. března 1940 se Janu Smudkovi prostřednictvím Dr. Jaroslava Valenty podařilo navázat kontakt s odbojem. Chtěl pokračovat v činnosti proti okupantům, ale vedení odboje ho přesvědčilo, že musí z protektorátu pryč. Byl nejhledanější osobou, skrývat[p 8] ho by bylo prakticky nemožné[p 9] [p 10] a zpráva o jeho případném zadržení by ukončila legendu, která dávala sílu mnoha dalším odbojářům.

Do Francie[editovat | editovat zdroj]

Dostal dobré doklady a opět změnil vzhled. Jako nový člověk - nyní elegantně oblečený úředník pracující pro německou firmu, odcestoval Jan Smudek 29. března 1940 v 08.05 vlakem z hlavního nádraží (Wilsonovo, tenkrát Hauptbahnhof)[8] do Brna.[7] Na pražském nádraží na něj čekal člen odbojové skupiny Tří králů štábní kapitán Václav Morávek, který mu dělal průvodce. Z Brna pokračoval Jan Smudek do Veselí nad Moravou. Tady zůstal až do 4. dubna 1940. Cesta za protektorátní hranice pokračovala v době od 4. dubna 1940 přes Slovensko a pěšky přes hranici s Maďarskem až do spřáteleného Bělehradu (sem se dostal 11. dubna 1940[8]),[5] odkud se s dalšími odbojáři dostal do Řecka, Turecka, Sýrie, Libanonu a dále lodí do jižní Francie.[2]

Ve Francii[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. května 1940 byl Jan Smudek (vystupující zde pod jménem Karel Doubek) prezentován v československé zahraniční armádě ve Francii. Po prodělání vojenského výcviku v městě Agde byl zařazen k československé zahraniční jednotce ve Francii. Sloužil u 5. roty, 2. praporu 1. pěšího pluku[8] a s touto jednotkou se zúčastnil ústupových bojů.[5] Byl raněn a dostal se do zajateckého tábora, odkud se mu podařilo uniknout.[8] Po francouzské kapitulaci, při návratu do Agde se opozdil a nestihl evakuační transport do Velké Británie. Z Francie, resp. z území pod kontrolou Vichy, se s pomocí dosud fungujícího československého konzulátu v Marseille podařilo dostat jen jediné skupině československých vojáků. Mezi nimi byl i Jan Smudek.[5] Počátkem srpna 1940 podstoupil útěkovou cestu z Francie do Alžírska a Maroka, odtud pod falešným jménem (Charles Legrand) přes Casablanku[8] na francouzský ostrov Martinik (Martinique) ve francouzských Antilách. Z něj pak vedla cesta na sousední ostrov Svaté Lucie (Santa Lucia), který byl britskou kolonií. Odtud se tajně dostal na Bermudy, pak do Kanady a konečně i do Velké Británie.[zdroj?]. Cestou v Severním moři se Jan Smudek stal svědkem urputného boje s nepřátelskými ponorkami.[8] (Tři Čechoslováci z jeho skupiny tam zahynuli.[8]) Jan Smudek a dalších 30 ztracených se (po osm měsíců trvající cestě z Francie) vylodili konečně dne 4. března 1941) v Liverpoolu.[5]

V Anglii[editovat | editovat zdroj]

U pěchoty[editovat | editovat zdroj]

V Anglii byl zařazen k pěchotě (2. rota 1. pěšího praporu 1. čs. smíšené (později samostatné) brigády). U pěších jednotek prodělal motocyklistický kurz. [p 11].

U RAF[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. prosince 1941 došlo k jeho zařazení k letectvu. K Royal Air Force (RAF) nastoupil pod jménem Karel Doubek, s nímž pak celou válku sloužil (č. 778215).[5]

Po absolutoriu kursu pro letecké radiové operátory byl přidělen na základnu Fairwood Common[8] k československé letce „B“ 68. noční stíhací perutě Royal Air Force (RAF). Po devět měsíců (od dubna 1944 do prosince 1944[8]) pak létal (kromě operačních letů nad Němci okupovaná území, kde v případě sestřelu hrozilo odhalení jeho skutečné identity) jako navigátor (na stíhačkách Mosquito[8]) společně se známým zkušebním pilotem F/O Jaroslavem Taudym na průzkumných letech (celkově spolu nalétali 140 operačních hodin). Nakonec byl povolán k práci (ustanoven styčným důstojníkem[8]) na Inspektorátu československého letectva.[5]

Chronologie Jana Smudka v RAF[5]
Od Do Popis
13. prosince 1941   Zařazen k RAF
  13. února 1942 Základní výcvik ve Wilmslow,
pak zařazen k Čs. depotu v Cosfordu
1. října 1942 19. května 1943 Zařazen u Čs. překladatelského centra,
pak přemístěn do kurzu leteckých navigátorů (7-th Air Observer School)
prosinec 1943   Měl pokračovat ve výcviku u 62. operační výcvikové perutě (Operational Training Unit = OTU),
avšak místo toho znovu nastoupil k Čs. depotu.
únor 1944   Přemístěn k 62. OTU
březen 1944   Odvelen k 51. OTU do Carnfieldu
  červenec 1944 Konec výcviku,
přemístěn k československé B letce 68. noční stíhací peruti jako navigátor.
duben 1944 prosinec 1944 Operační létání (9 měsíců) [8]
leden 1945 květen 1945 Přemístěn k Inspektorátu československého letectva[2]
se zařazením u H. Q. F. C for duty with the Czechoslovak Liaison Officer v Uxbridge,
kde jej zastihl konec války.
Služební postup Jana Smudka v RAF (podrobná chronologie) ...

Postup v britských hodnostech:[5]

  • AC 2 (Aircraftsman 2nd Class, vojín 2. třídy - nejnižší vojenská hodnost), od 13. prosince 1941,
  • AC 1 (Aircraftsman 1st Class, vojín 1. třídy), od 13. června 1942,
  • LAC (Leading Aircraftsman, odpovídající hodnosti svobodníka), od 1. října 1942,
  • Cpl. (Corporal, desátník), od 1. ledna 1943 a
  • Sgt. (Sergeant, četař), od 18. listopadu 1943.

Postup v československých hodnostech:[5]

  • Svobodník, od 1. srpna 1942,
  • Desátník, od 28. října 1942,
  • Aspirant od 1. ledna 1943 a
  • Četař - aspirant, od 1. srpna 1944.

Margaret Bush[editovat | editovat zdroj]

Krátce po skončení války, dne 18. května 1945, uzavřel sňatek s Angličankou Margaret Bushovou, třiadvacetiletou příslušnicí Women's Auxiliary Air Force (WAAF) z Manchesteru.[5] V Anglii se také narodila jeho první dcera Ivona.[4]

Po válce ve vlasti (1945 - 1948)[editovat | editovat zdroj]

Do osvobozené vlasti se Jan Smudek vrátil 21. srpna 1945. Ještě v roce 1945 byl považován za živoucí legendu. Na pokračování byl otiskován seriál „Nepolapitelný Jan“ a plánoval se scénář pro natočení filmu.

Vyznamenání a povýšení[editovat | editovat zdroj]

Za svoji bojovou činnost byl několikrát vyznamenán. Dne 7. března 1944 obdržel Československou vojenskou pamětní medaili se štítkem F-VB.[5] Počátkem září 1945 to byl Československý válečný kříž, dále pak Československá medaile Za chrabrost a také Československá vojenská medaile Za zásluhy II. stupně).[6]

U RAF začínal v hodnosti vojín a skončil jako četař-aspirant.[5] Kromě řady leteckých kurzů absolvoval i Školu pro důstojníky letectva v záloze (1943, v únoru – březnu 1945 úspěšně složil důstojnickou zkoušku). Důstojníkem však (na základě výnosu velitelství československého letectva, ve kterém se jeho povýšení výslovně zakazovalo) jmenován nikdy nebyl.[5]. A to ani v roce 1945 po návratu do vlasti, kdy jmenování do první důstojnické hodnosti bylo u aspirantů zahraničních armád obvyklé.

Národním správcem[editovat | editovat zdroj]

K 8. listopadu 1945 byl demobilizován.[5] Jako bývalému zahraničnímu vojákovi mu po demobilizaci byla svěřena do národní správy menší strojírenská firma Ing. Gregor v Rossbachu u Aše (dnes Hranice v Čechách) č. p. 482, kde také se svojí anglickou manželkou Margaret bydlel.[5] Firma však měla být, z důvodu nerentability, v dohledné době likvidována. Funkci národního správce vykonával v letech 19451948.

Politická kariera[editovat | editovat zdroj]

Po válce také vstoupil do Československé strany lidové (ČSL) a na jaře 1946 za ni kandidoval do Ústavodárného národního shromáždění v parlamentních volbách na Karlovarsku.[6]

Léčka[editovat | editovat zdroj]

Smudek měl potíže s nastupujícím komunistickým režimem. Byl západní letec, měl anglickou manželku, odmítl spolupracovat s komunistickou stranou. Skutečné pronásledování začalo až v roce 1947, kdy na něj provokatéři StB nasadili konfidentku, aby ji převedl přes Čerchov do Německa, kde na něj uchystali léčku. Naštěstí těsně před hranicí byl varován. Přesto byl v únoru 1947 na Čerchově zatčen, obviněn, že chtěl uprchnout do americké zóny v Německu a odsouzen ke 14 dnům vězení. Trest si odpykal v domažlické věznici.[13]

Opět v exilu[editovat | editovat zdroj]

Jan Smudek věděl, co jej čeká v případě, že komunisté zvítězí a zmínil to i na svém (zřejmě posledním) veřejném vystoupení (21. února 1948) na schůzi pořádané místní organizací ČSL v Dobřichovicích u Prahy. (V té době bydlel v Praze 7 - Holešovicích v Eliášově ulici č. 1.)[5]

V červnu 1948 Smudek emigroval z vlasti do zahraničí.[8] Oblastní úřadovna StB v Praze konstatovala 22. listopadu 1948, že jeho pražský byt je již delší dobu prázdný a Smudek se nachází v zahraničí.[5]. Jan Smudek tak zůstal věren své přezdívce „Nepolapitelný Jan“. Emigroval s celou svou rodinou (ve vlasti se mu mezitím narodila další dcera Nikol) do Francie.[6] V exilu se věnoval podnikání a navázal styky s exilovými lidovci (především s Ivo Ducháčkem).[5]

Po roce 1968[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1968 v rámci uvolnění politických poměrů získal povolení navštívit svoji matku Kateřinu, ale tato v roce 1969 zemřela. S nástupem normalizace se Jan Smudek stal ve své vlasti opět osobou "nežádoucí".

Po listopadu 1989[editovat | editovat zdroj]

Od začátku 90. let dvacátého století pobýval pravidelně na Chodsku[6] a v roce 1993[8] se pak definitivně vrátil i se svou ženou Margaretou do vlasti. Na Chodsku, na úbočí Haltravy si nechal postavit dům. V roce 1999 se jeho životní pouť v osadě Díly [p 12] [8][4] uzavřela.[1]

Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]

Na rohové budově na náměstí Svobody 1976 v Kladně (GPS souřadnice:50°08′37,65″ s. š., 14°05′37,89″ v. d.) je umístěna pamětní deska zmiňujcí státní průmyslovou školu. Na desce jsou uvedeni žáci této školy - Jan Smudek a František Petr. Ti v červnu 1939 zastřelili v Kladně německého policistu Wilhelma Kniesta. Tento čin implikoval vyhlášení stanného práva na Kladně (vůbec prvního v protektorátě). Jeho obětí se stal (mimo jiných občanů) i tehdejší starosta Kladna František Pavel. [14]

STÁTNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA
POSTAVENA V LETECH 1914 - 1916
PODLE NÁVRHU JAROSLAVA RÖSSLERA
ŽÁKY TÉTO ŠKOLY BYLI JAN SMUDEK
A FRANTIŠEK PETR, KTEŘÍ V ČERVNU 1939
ZASTŘELILI NĚMECKÉHO POLICISTU
WILHELMA KNIESTA, COŽ VEDLO
K VYHLÁŠENÍ STANNÉHO PRÁVA V KLADNĚ,
JEHOŽ OBĚTÍ SE STAL MIMO JINÉ
I STAROSTA FRANTIŠEK PAVEL.

VÝZNAMNÁ PAMÁTKA
MĚSTA

—text na pamětní desce [14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Film s názvem „Nepolapitelný Jan“ (Uchinari Jani), natočila společnost Tbilisi Kinostudia v Gruzii v roce 1943 v režii Vladimira Petrova (hlavní roli ztvárnil Jevgenij Valerianovič Samojlov).[2] Jan Smudek ve snímku představuje jednoho ze studentů zatčených 17. listopadu 1939, který se zapojil do odboje a zastřelil několik německých okupantů.[2]
  2. „Gruzínský počin však není jediná inspirace filmařů Smudkovým neobvyklým útěkem. Američtí filmaři natočili film „Casablanca“, jehož hlavním hrdinou je český odbojář.“[2] Hlavní inspirací tvůrců Casablancy byl však spíše Otto Katz.[3]
  3. František Petr († 14. září 1940[4] Drážďany) pocházel z Kladna. V letech 1939/1940 byl posluchačem (studentem) živnostenské školy.[9] V noci ze 7. června 1939 na 8. června 1939 (v 01.05 hodin po půlnoci) spolu s Janem Smudkem společně zavraždili (zastřelili) poblíž reálné školy v Kladně (na křižovatce ulic Váňova a Hruškova) hlavního (vrchního) policejního strážmistra pořádkové policie Wilhelma Kniesta. Motivem činu bylo odcizení strážmistrovy služební pistole (k němuž ale nakonec nedošlo).[9] František Petr byl zatčen 26. března 1940 a pod tíhou důkazů se ke svému činu přiznal.[9] Lidovým soudem byl dne 12. července 1940 odsouzen pro přípravu k velezradě a pro vraždu k trestu smrti a k trvalé ztrátě občanských čestných práv.[9] Byl popraven v Drážďanech 14. září 1940[4].
  4. Karel Mathes (28. října 1909 – 1996[10]) - odbojář a spolupracovník Jana Smudka. Se svojí manželkou Anastázií (rozená Nová) Mathesovou (1909 - 1997) žil v Domažlicích. Věnoval se práci s mládeží ve skautském hnutí. Na počátku protektorátu působil jako vůdce 3. oddílu starších junáků v Domažlicích. Ve skautském oddíle Karla Mathese byl i Jan Smudek. Po vypuknutí druhé světové války se skautské oddíly zapojovaly do protiněmeckého odboje (např. shromažďovali zbraně a mnohé měly napojení i na jiné odbojové organizace - např. na pražskou akademickou organizaci YMCA)[10]. Prozrazení protiříšské činnosti domažlických skautů vyústilo v zatčení Karla Mathese klatovským gestapem 4. dubna 1940[11]. Po zatčení byl převezen transportem do pankrácké věznice v Praze. (Skauti z jeho oddílu byli odvezeni do koncentračního tábora Mauthausen, odkud se těsně před heydrichiádou vrátili.) Během jednoho z převozů od výslechu k výslechu (při eskortě do Petschkova paláce) se Karlu Mathesovi podařilo z gestapáckého auta uprchnout.[12] Duchapřítomně využil situace, kdy oba gestapáci v průběhu cesty zašli do nějakého domu na Smíchově a český řidič využil zastávky k uzamčení vozu a nákupu cigaret.[10] Karel Mathes se protáhl staženým okénkem na ulici a utekl pryč. Český strážník, který stál na rohu ulice jeji sice viděl, ale obrátil se na opačnou stranu a z místa raději odešel.[10] Karel Mathes se po útěku do večera skrýval různě po dvorcích a sklepích mezi činžáky, přespal pod mostem u Vltavy a teprve po dvou dnech se přihlásil v YMCA.[10] S pomocí odbojáře Dr. Jaroslava Valenty se po několika týdnech (se skupinou ještě několika dalších uprchlíků[10]) dostal Karel Mathes za hranice protektorátu.[11] Celá skupina včetně Mathese se nakonec dostala až do severní Afriky, kde se stali zakládajícími vojáky právě se formujícího Československého pěšího praporu 11. – Východního pod velením Karla Klapálka. Karel Mathes se účastnil v roce 1941 polních tažení v severní Africe. V jednotce, u které sloužil byl jmenován hospodářským důstojníkem (Pay Master), protože měl dobrou znalost angličtiny. Při Obléhání Tobrúku mu byl svěřen úkol zásobovat vlastní jednotku v obležení.[11] V Domažlicích mezitím gestapo hlídalo Anastázii Mathesovou s její dvouletou dcerkou v domnění, že se přes ně dostanou Karlu Mathesovi na stopu. To se nestalo, obě totiž nedostaly o Karlovi žádnou zprávu.[10] Po ukončení bojů v severní Africe byli českoslovenští a britští vojáci v roce 1943 přesunuti do Velké Británie, kde mohli zůstat do konce druhé světové války. Řada z nich (včetně Karla Mathese) však chtěla bojovat do úplné porážky Německa. Po přesunu do Sovětského Svazu (v roce 1944) se Karel Mathes stal důstojníkem 1. československého armádního sboru v SSSR a absolvoval „ruskou“ frontu pod velením Ludvíka Svobody přes Duklu až do Prahy. [10] V květnu 1945 se vrátil do osvobozené vlasti.[11] Po roce 1948 se jako mnoho z jeho zahraničních spolubojovníků (Zápaďáků) stal pro režim nežádoucí. Plukovník Karel Mathes neemigroval ale žil se svojí rodinou až do roku 1996. S manželkou Anastázií je pochován na hřbitově ve Vrčeni.[10]
  5. Jan Smudek tehdy bydlel na adrese: Máchova ulice 138, 344 01 Domažlice – Týnské Předměstí, okres Domažlice, Plzeňský kraj.[8]
  6. Zdroj[8] uvádí trochu jiný čas a sice: 17.30
  7. Jan Smudek vlastni tři pistole: jednu malou FN ráže 6.35 mm a dvě velké - Parabellum P'08 ráže 9 mm. Jednu Parabellum ukořistil v Praze lehkomyslně tančícímu feldwebelovi, druhou Parabellum ve vlaku spícímu leutnantovi. [8]
  8. V noclehárně Křesťanského spolku mladíků (v domě na adrese: Praha 1, Soukenická 1193/15) se koncem března 1940 krátce skrýval Jan Smudek při svém útěku z Domažlicka. Úkryt zprostředkoval JUDr. Rudolf Mareš a Pravdomil Hušek.[12]
  9. Když Ladislav Vojtěch krátce ukrýval koncem března 1940 Jana Smudka v domku svých rodičů (Karla a Emilie Vojtěchových; na adrese Praha 4, Roztylské náměstí 395/33 (Rostiler-Platz)) gestapo úkryt vypátralo, domek obsadilo a posílalo Ladislava Vojtěcha otevírat návštěvám. Poté co se Jan Smudek konečně objevil, Ladislav Vojtěch jej varoval a Smudkovi se podařilo z obklíčení prostřílet. (Ladislav Vojtěch byl 30. března 1940 odsouzen k smrti a popraven.)[12]
  10. Jiný zdroj popisuje událost poněkud odlišně: V Praze navštívil na Spořilově svého kamaráda z Domažlic Ladislava Vojtěcha. Tento byl ale v době, kdy jej Smudek navštívil, sledován českými policisty. Policista Rudolf Folta Smudkovu návštěvu ohlásil. Jan Smudek sice i tentokráte unikl, ale Ladislav Vojtěch byl druhý den po svém zatčení odsouzen k trestu smrti a 2. dubna 1940 popraven. Rudolf Folta po několika týdnech krutých výslechů spáchal sebevraždu v cele na Pankráci.[13]
  11. Pramen [8] uvádí, že Jan Smudek zůstal v Anglii u pozemních jednotek do konce roku 1942.
  12. Obec Díly se nachází přibližně na půl cesty mezi Postřekovem a Klenčím pod Čerchovem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÁCHAL, Miloslav. Jan Smudek (1915 - 1999). Národní Osvobození. 2000, čís. 1. (česky) 
  2. a b c d e f g h i j k l m n BUSH. Jan Smudek [online]. 2008-3-19 [cit. 2014-06-07]. Dostupné online. 
  3. Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989 » André Simone / Otto Katz (1895–1952). Ústav pro studium totalitních režimů. Archivní kopie na Internet Archive (archivováno 4. 3. 2016)
  4. a b c d e f Kdo to byl Jan SMUDEK? [online]. Hlinsko: Junák Hlinsko, IV. oddíl skautů, 2006-10-29 [cit. 2014-06-07]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab PLACHÝ, Jiří. Druhá aféra „Nepolapitelného Jana“ (nezdařená provokace tajných služeb proti Janu Smudkovi v roce 1947) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, studie v rámci projektu securitas imperii, S. 46 až 59 [cit. 2014-06-11]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f Smudek, Jan (skaut a aktivista protinacistického odboje) [online]. Praha 1 – Malá Strana: Československé dokumentační středisko, o. p. s. [cit. 2014-06-11]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n Jan Smudek "Nepolapitelný Jan" - zapomenutý hrdina [online]. Plzeň: A.C.W. Saloon [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jan Smudek). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 41, 49, 50, 127 - 130, 134, 150, 174, 277, 287, 331. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  9. a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: František Petr). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 49, 130, 174. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  10. a b c d e f g h i ČÁPOVÁ – MATHESOVÁ, Hana, Ing. DOPISY Z USA (Václav Moravec a Karel Mathes) [online]. Obec Čížkov, Čížkov 28, 335 64 Čížkov: Čížkov - oficiální stránky obce (www.obec-cizkov.cz), 2015-04-19 [cit. 2016-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  11. a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Karel Mathes). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 42, 130, 203, 217, 227, 273. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  12. a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 94, 249, 438, 482. 
  13. a b Neznámí hrdinové-Jan Smudek [online]. 2012-6-24 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b SUCHOMEL, Jiří; LAŠŤOVKA, Milan. Pamětní deska František Pavel, Jan Smudek a František Petr [online]. Kladno, Náměstí Svobody 1976 (deska na rohové budově náměstí): Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.;, 2014-12-23 [cit. 2015-11-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

(Literatura převzata z "BUSH. Jan Smudek [online]. 2008-3-19, [cit. 2014-06-07]")

  • ČVANČARA, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt I. (1939–1941), Praha 2002
  • Gebhart, Jan; Kuklík: Velké dějiny Zemí koruny české XVa, Praha 2006
  • Gebhart, Jan; Kuklík: Velké dějiny Zemí koruny české XVb, Praha 2007
  • Hlušičková, Růžena: V boj v severovýchodních Čechách 1939–1940, Hradec Králové 2005
  • Kettner, Petr, Jedlička, I. M.: Tajemství tří králů, Praha 1995
  • Koura, Petr: Pozapomenutá legenda českého odboje, Soudobé dějiny, 2004, č. 1–2, str. 110–127
  • Laštovka, Vojtěch: Letci RAF z Domažlicka proti nacismu 1939–1945, Domažlice 2005
  • Laštovka, Vojtěch: Smudkova dobrodružná anabáze, Minulostí západočeského kraje, 1980, č. 16, str. 73–92
  • Nikrmajer, Leoš: Pátrání po Janu Smudkovi na jihu Čech, Výběr, 1998, č. 35, str. 95–98
  • Padevět, Jiří: Průvodce protektorátní Prahou, Academia, Praha 2013
  • Sládek, Čestmír: Nepolapitelný Jan, Letectví a kosmonautika, 1995, č. 23, str. 14–15

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jiné externí odkazy a možné zdroje[editovat | editovat zdroj]

(Převzato z "BUSH. Jan Smudek [online]. 2008-3-19, [cit. 2014-06-07]")

  • Sborník „Chodsko ve stínu hákového kříže II.“
  • DOBRÝ, Sláva. Jan Smudek - prchající muž [online]. venkovskyden.blogspot.cz, 2010-8-7 [cit. 2014-06-11]. Dostupné online. 
  • PLACHÝ, Jiří. Druhá aféra „Nepolapitelného Jana“ (nezdařená provokace tajných služeb proti Janu Smudkovi v roce 1947) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, studie v rámci projektu securitas imperii, S. 46 až 59 [cit. 2014-06-11]. Dostupné online. 
  • Nepolapitelný Jan, dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové, 15. března 2010, 26 minut