Oskar Fleischer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oskar Fleischer
Oskar Fleischer v uniformě (před rokem 1946)
Oskar Fleischer v uniformě (před rokem 1946)
Narození 7. prosince 1892
Povolání kriminální inspektor
III. oddělení, referát III A
Zaměstnavatel pražské gestapo
Znám jako Řezník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskar Fleischer (* 7. prosince 1892?) byl před druhou světovou válkou šéfem úřadovny gestapa v Annabergu v Sasku a též členem drážďanského Abwehru. Po okupaci Československa působil jako kriminální inspektor III. oddělení, referátu III A pražského gestapa, kde proslul svojí brutalitou. Měl na svém kontě největší počet zatčených. Byl velitelem týmu gestapa pověřeného Hansem-Ulrichem Geschkem dopadením Tří králů.

Oskar Fleischer byl jeden z nejkrutějších členů pražského gestapa [1], přezdívaný též "Řezník". Zasloužil se o dopadení pachatelů atentátu na Heydricha [1] a byl za to povýšen. Na československé listině válečných zločinců [p 1] figuruje pod číslem 343. [1] Po druhé světové válce se mu podařilo uprchnout do západního Německa.[1] [p 2] Nebyl nikdy odhalen. Ještě v 60. letech dvacátého století žil údajně v SRN.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Československá listina válečných zločinců byla připravena již za války a byla neustále doplňována. Po osvobození naší vlasti v roce 1945 ale hledané osoby mnohdy obratně využily poválečných zmatků a některým se podařilo trestu uniknout. Podle retribučního dekretu (a podle následného tzv. Malého retribučního dekretu) bylo odsouzeno celkem 33.463 osob (z toho 817 k trestu smrti). Z uvedeného počtu odsouzených bylo 50 procent německé národnosti, 35 procent české a slovenské a 15 jiné národnosti. V tomto počtu je zahrnuto téměř šest tisíc příslušníků gestapa, kteří působili na okupovaném území Československa a z nichž většina uprchla. Mnoho kauz bylo nutné přerušit, neboť nebyl vypátrán jejich pobyt. Řada z uprchlých a hledaných osob našla svůj úkryt v zemích Latinské Ameriky. Národní shromáždění přijalo 24. září 1964 zákon, kterým se promlčení válečných zločinů v Československu vyloučilo. Úkol stíhat nacistické zločince tak vlastně nikdy neskončil.[2]
  2. Do západního Německa se dostal později i další válečný zločinec - Willi Abendschön - původně číšník na zaoceánské lodi.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. S. 39. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna.. 
  2. EICHLER, Jan. MEZINÁRODNÍ ASPEKTY POTRESTÁNÍ VÁLEČNÝCH ZLOČINCŮ PO ROCE 1945 [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Diplomová práce, 2009-03-21 [cit. 2014-12-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha: Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967). 
  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  • KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 50, 130, 152, 169, 177, 217. 
  • PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 104, 233, 349, 422, 423.