Josef Bílý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Bílý
generál Josef Bílý
Narození 30. června 1872
Ochoz u Zbonína
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 28. září 1941 (ve věku 69 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost armádní generál
Doba služby 1888-1935
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-uherská armáda
Znak Československa Československá armáda
Války I. světová válka

Josef Bílý (30. červen 1872 Ochoz u Zbonína[1][p 1]28. září 1941 Praha[2]) byl český generál a velitel Obrany národa.

Služba v rakousko-uherské armádě[editovat | editovat zdroj]

Po skončení základní školní docházky absolvoval v letech 18881892 kadetní školu pěchoty c.k. rakousko-uherské armády v Terstu a nastoupil službu u 15. pěšího pluku v Tarnopolu jako velitel čety a později praporový pobočník. V letech 18981900 absolvoval Vysokou školu vojenskou ve Vídni a poté odešel k 7. pěší divizi v Osieku (Slavonie), později do Lvova a v roce 1906 do Terstu. Byl jmenován také učitelem taktiky a pořadové přípravy v kadetní škole ve Vídni. Na této pozici působil v letech 19081910. Odtud odešel ke 4. pěšímu pluku ve Vídni.

V hodnosti majora odjel 18. srpna 1914 jako velitel praporu na ruskou frontu I. světové války; zúčastnil se bojů v Haliči a Karpatech. Dne 3. července 1915 byl zraněn; zranění si léčil v polní nemocnici v Lublani. Po půl roce u vojenské vlády v Lublině byl v Brixenu jmenován velitelem praporu a od února 1917 velitelem zvláštní skupiny Oberstleutnant Bily na frontě u Asiaga. Vyučoval v informačním kurzu a v červnu 1918 se jako velitel 7. bosensko-hercegovinského pěšího pluku zúčastnil ofenzívy u Asiaga v Itálii.

V československé armádě[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku ČSR se Josef Bílý přihlásil do formující se československé armády v Praze a 28. listopadu 1918 se stal vojákem z povolání. V hodnosti plukovníka zastával funkce na oblastním a posádkovém velitelství v Českých Budějovicích. Od jara 1920 byl krátce velitelem pluku v Užhorodě a poté velitelem pěší brigády ve Frýdku (19201922). Již jako zkušený voják byl Josef Bílý 16. prosince 1921 povýšen na generála a jmenován zástupcem velitele Zemského vojenského velitelství v Brně.

V letech 19231928 velel 6. pěší divizi a absolvoval (1924) informační kurz pro generály ve francouzském Versailles. V letech 19281935 byl velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách v Praze. Dne 3. dubna 1928 byl povýšen do hodnosti divizního generála a 26. června 1931 do hodnosti armádního generála. Po 47 letech ve vojenské uniformě odešel k 1. červenci 1935 do výslužby.

Protinacistický odboj[editovat | editovat zdroj]

Oznámení o popravě gen. Bílého.

Ihned od začátku německé okupace v březnu 1939 se generál Josef Bílý zapojil do odboje. Stal se členem tzv. Rady starších, kterou dále tvořili generálové Alois Eliáš, Hugo Vojta a Sergej Vojcechovský. Ta dala podnět k založení ilegální protinacistické vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) vzniklé koncem března 1939. Po 30. červnu 1939 se armádní generál Josef Bílý stal jejím hlavním velitelem, podléhal mu zemský velitel v Čechách generál Hugo Vojta a zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička.

Po řadě zatýkání se gestapu podařilo ON částečně paralyzovat. Bílý žil od prosince 1939 v ilegalitě. Dne 14. listopadu 1940 byl zatčen gestapem v chatě na Harusově kopci v katastru obce Radňovice u Nového Města na Moravě[3] [p 2] a uvězněn Praze na Pankráci a v Terezíně.

Říšský protektor Reinhard Heydrich po nástupu do funkce, aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned první den svého úřadování Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941, podle jehož § 2 se lze v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva. [p 3] „Vyhlašuji na ochranu zájmů říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný…“ Ve zprávě nadřízeným Heydrich mj. napsal: „…za prvé: Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ Trest smrti byl vykonán 28. září 1941 ve 21 hodin zastřelením.[4] [p 4]

Na popravišti generál Bílý odmítl pásku na oči. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“[5]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Jubilejní pamětní medaile 1898 Jubilejní pamětní medaile 1898
Vojenská záslužná medaile, bronzová medaile Vojenská záslužná medaile, bronzová medaile
Vojenský jubilejní kříž Vojenský jubilejní kříž
Vojenský záslužný kříž, III. třídy Vojenský záslužný kříž , III. třídy
Vojenský služební odznak, III. třídy pro - důstojníky Vojenský služební odznak, III. třídy pro - důstojníky
 Vojenská záslužná medaile, stříbrná medaile Vojenská záslužná medaile, stříbrná medaile
 Vojenský záslužný kříž, III. třídy Vojenský záslužný kříž , III. třídy
Řád železné koruny, III. třídy - rytíř Řád železné koruny, III. třídy - rytíř
 Řád Leopolda, V. třídy - důstojník Řád Leopolda, V. třídy - důstojník
Řád železné koruny, II. třídy – komandér Řád železné koruny, II. třídy - komandér
Řád znovuzrozeného Polska, IV. třídy Řád znovuzrozeného Polska, IV. třídy
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
Řád italské koruny, III. třídy - důstojník Řád italské koruny, III. třídy - důstojník
Řád rumunské hvězdy, III. třídy - komtur Řád rumunské hvězdy, III. třídy - komtur
Řád medvědobijce, II. třídy - komandér Řád medvědobijce, II. třídy - komandér
Řád svatého Sávy, II.třídy - velkodůstojník Řád svatého Sávy, II. třídy - velkodůstojník
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Řád Nilu, II. třídy - velkodůstojník Řád Nilu, II. třídy - velkodůstojník
Řád rumunské koruny, II. třídy - velkodůstojník Řád rumunské koruny, II. třídy - velkodůstojník
Řád jugoslávské koruny, II. třídy Řád jugoslávské koruny, II. třídy
Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939
Řád Milana Rastislava Štefánka, II. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika, II. třídy
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky Kříž obrany státu ministra obrany České republiky

Připomínky, pamětní desky, ...[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska ve Verdunské ulici
  • Pamětní deska na domě ve Verdunské ulici (na adrese: Verdunská 801/17, 160 00 Praha 6 – Bubeneč), kde žil generál Josef Bílý do roku 1937 se svojí ženou Hanou Bílou.[6]
J O S E F B Í L Ý // Zde žil v letech 1935-1937 rakouský podplukovník, / československý armádní generál / a první hlavní velitel Obrany národa. / Byl popraven 28.9.1941 v Praze-Ruzyni. // Jeho poslední slova byla // „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“ //

—Nápis na pamětní desce ve Verdunské ulici, text,  

  • Generála Josefa Bílého připomíná pamětní deska (odhalená 16. května 2009) umístěná na vnější zdi kaple.[7] Ta se nachází na vojenském hřbitově u Čížovské silnice poblíž jihočeského Písku (severozápadním směrem od Písku cca 3 km vzdušnou čarou od středu města) směrem na obec Čížová.[7]
Armádní generál Josef Bílý / vrchní velitel odbojové organizace / Obrana národa / narozen 30. 6. 1872 v Ochozu / popraven 28. 9. 1941 v Praze [7]

—Nápis na pamětní desce u Písku, text, [7]

  • Jméno generála Josefa Bílého je uvedeno na pamětní desce v budově jízdárny bývalých Ruzyňských kasáren.[8] Budova jízdárny se nachází v areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni.[8] Areál je součástí spojovacího vojska Armády České republiky.[8] Jízdárna byla do současné podoby upravena v roce 2017.[8] (text: ... Popraveni zastřelením / 28. září 1941 / armádní generál Josef Bílý 30. 6. 1872 – 28. 9. 1941 ... [8])
  • Dne 28. června 2018 na vnějším plášti domu v Mikulandské ulici číslo 122/4 v Praze 1 byly slavnostně odhaleny dvě kamenné pamětní desky.[10][6] První z nich připomíná armádního generála Josefa Bílého. Ten v tomto domě žil v letech 1937 až 1939 se svou ženou Hanou.[10] Druhá pamětní deska připomíná založení vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa v březnu roku 1939, které se odehrálo rovněž v tomto domě (a také v bytě armádního generála Josefa Bílého).[10][11] [p 5] [p 6]
Josef Bílý / armádní generál / 30.6.1872 - 28.9.1941 / V tomto domě / žil v letech 1937 - 1939 / se svou ženou Hanou / hrdinný voják, / první vrchní velitel / odbojové organizace / Obrana národa. / Byl popraven nacisty / v ruzyňských kasárnách. / Jeho poslední slova / před statečnou smrtí byla: / „Ať žije / Československá republika! / Psi palte!“

—Nápis na první pamětní desce, text, [10]

OBRANA NÁRODA / V tomto domě v bytě / armádního generála / Josefa Bílého / byla založena v březnu 1939 / po nacistické okupaci / Československa / vojenská odbojová organizace / Obrana národa. / Na jejím vzniku se podíleli / elitní generálové bývalé / československé armády, / stovky bývalých vojáků, / členů Čs. obce sokolské / a dalších statečných Čechů. / Mnozí z nich za tuto činnost / zaplatili cenou nejvyšší, / svým životem. / Čest jejich památce!

—Nápis na druhé pamětní desce, text, [10]

  • Dne 28. června 2018 byla v pasáži, která se nachází jen pár desítek metrů od domu v Mikulandské ulici číslo 122/4 a která „nárožně“ propojuje Národní třídu s Mikulandskou ulici, slavnostně odhalena kruhová kovová pamětní deska. Ta informuje kolemjdoucí o tom, že tato pasáž je pojmenována po generálovi Josefu Bílém - „Pasáž generála Josefa Bílého“.[10][6][11]
PASÁŽ GENERÁLA JOSEFA BILÉHO // Zde v Mikulandské ulici žil armádní generál / JOSEF BÍLÝ / (30. červen 1872 až 28. září 1941) / spoluzakladatel a první velitel ilegální vojenské odbojové / organizace Obrana národa. 28. září 1941 byl za svou / protinacistickou činnost popraven. Jeho hrdinství, / s nímž čelil nepříteli, / a služba vlasti nám / budiž věčnou inspirací. / Čest jeho památce!

—Nápis na pamětní desce v pasáži, text, [10]

  • Dne 30. června 2018 byla generálu Josefu Bílému slavnostně odhalena na jeho rodném domě v Ochozu u Zbonína pamětní deska.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Osada-u Zbonína-části obce Varvažov, okres Písek 5 km jižně od zámku Orlík, na levém břehu Vltavy.
  2. Mnohé prameny uvádějí chybně jako místo zatčení Chlum u Třeboně.
  3. Současně s vydáním těchto nařízení vydal Heydrich rozkaz k zatčení předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše a podepsal šest rozsudků smrti. Odsouzeni byli armádní generál Josef Bílý, divizní generál Hugo Vojta, Alois Trneček z Rousínova, Rudolf Pospíšil z Drnovic, Ladislav Kuzmák a Václav Franz z Prahy. Generál Eliáš byl dne 1. října 1941 rozsudkem lidového soudu odsouzen k smrti a dne 19. června 1942 popraven.
  4. Některé prameny uvádějí mylné datum popravy 1. října 1941.[4]
  5. Již 22. března 1939 se v bytě armádního generála Josefa Bílého sešli s Josefem Bílým generál Sergej Ingr a generál Sergej Vojcechovský.[12] Na této nejspíše „ustavující“ schůzce byl položen „základní kámen“ pro budování Obrany národa a byly zde vytýčeny i hlavní úkoly této ilegální vojenské organizace.[12]
  6. V roce 1942 v tomto bytě vdova po generálu Josefu Bílém - Hana Bílá - krátce ukrývala parašutistu Adolfa Opálku (velitele skupiny - paravýsadku Out Distance)[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu. farnosti Staré Sedlo
  2. STEHLÍK, Eduard. BÍLÝ Josef. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 26-27.
  3. a b Rodina generála Josefa Bílého - Mgr. Karel Bergl
  4. a b BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bílý, Josef, s. 22. 
  5. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007, s. 26. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
  6. a b c AVE. Bílý proti hnědým. V Praze odhalili pamětní desku hrdinovi druhého odboje [online]. ČT 24, česká televize, 2018-06-28 [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online. 
  7. a b c d MUNDL, ING., Stanislav. Pamětní deska Josef Bílý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets), 2010-05-16 [cit. 2018-06-30]. Umístění: Písek, Čížovská, vojenský hřitov u silnice směrem na obec Čížová, na vnější zdi kaple; Centrální evidence válečných hrobů: není evidován; Souřadnice: N49°19'36.68 E14°07'19.67 (střed hřbitova). Dostupné online. 
  8. a b c d e LANZENDORF, Marek. Památník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets), 2018-01-25 [cit. 2018-07-04]. Umístění: Praha 6, Pilotů 217/12, v jízdárně ruzyňských kasáren. Budova jízdárny se nachází v areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni, který je součástí spojovacího vojska Armády České republiky. Jízdárna byla do současné podoby upravena v roce 2017.. Dostupné online. 
  9. MLADĚJOVSKÝ, Tomáš. Generál Josef Bílý obdržel čestné občanství [online]. Praha TV - vaše metropolitní televize, 2018-01-29 [cit. 2018-06-30]. Dostupné online. 
  10. a b c d e f g RED. Generála Josefa Bílého připomínají v centru Prahy nové pamětní desky, pojmenována po něm byla pasáž [online]. Pražský patriot, 2018-06-28 [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online. 
  11. a b Generála připomíná pamětní deska [online]. čti doma [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online. 
  12. a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík ulic: Mikulandská 135/7, německy Nikolandergasse, Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 167. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VHÚ Praha; VHÚ Bratislava. Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2005. 348 s. ISBN 80-7278-233-9.
  • ŠRÁMEK, Pavel. Českoslovenští vojáci v domácím odboji. Armádní techn. magazín. 2004, roč. 34, č. 12, s. 41–42.
  • Ministerstvo vnitra, odbor pro politické zpravodajství. Čís. Z-5062/1945/II.
  • CHURAŇ, Milan a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I. A–M. 2. rozš. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 50–51. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 53. 
  • TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 99. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. Biografický slovník českých zemí. [5. sešit], Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 510–511. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]