Sergej Vojcechovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sergej Vojcechovský
Generál Vojcechovský v roce 1938
Generál Vojcechovský v roce 1938
Narození28. října 1883
Vitebsk
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí7. dubna 1951 (ve věku 67 let)
Ozerlag
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Vojenská kariéra
Hodnostarmádní generál
Doba služby1902-1939
SloužilRuské impérium Ruská říše Československo Československá republika
VálkyPrvní světová válka Ruská občanská válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Sergej Nikolajevič Vojcechovský (rusky Сергей Николаевич Войцеховский; 28. října 1883 Vitebsk7. dubna 1951 Ozerlag) byl československý legionář a generál ruského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Štábní kapitán Vojcechovský, absolvent akademie generálního štábu, 1912

Sergej Vojcechovský pocházel ze šlechtické rodiny s polskými kořeny a jeho předci působili jako důstojníci v carské armádě. Po vystudování reálného gymnázia nastoupil studia na vojenském učilišti, které ukončil v roce 1904. V srpnu 1909 se oženil s dcerou svého velitele a po dalších studiích působil jako důstojník v Moskvě a v Charkově, ze kterého byl po začátku první světové války přesunut na frontu. Za účast v bojích byl mnohokrát vyznamenán a 8. září 1917 se stal náčelníkem štábu Československé střelecké divize.

Po Bachmačské bitvě se účastnil prvního sjezdu Československého vojska na Rusi, který se konal v květnu 1918 v Čeljabinsku. Po tzv. Čeljabinském incidentu se jako velitel pluku zasadil o jeho úspěšné řešení dvojím dobytím města Čeljabinska z rukou bolševiků.[1]

Po odchodu většiny ruských důstojníků z Legií a jejich nahrazení československými veliteli jako jeden z mála ruských velitelů v Legiích zůstal a účastnil se bojů na Transsibiřské magistrále s Rudou armádou. Ke konci roku 1918 již v hodnosti generála bojoval proti bolševikům v rámci Kolčakovy armády. V roce 1920 odcestoval na Krym, kde se zařadil do Wrangelových vojsk, v jejichž rámci se po porážce Rudou armádou podílel na evakuaci zraněných a nemocných do Istanbulu.[2]

V roce 1921 odcestoval do Československa, kde se stal 1. května 1921 příslušníkem československé armády jako generál V. hodnostní třídy. Dne 20. ledna 1922 mu bylo uděleno československé státní občanství. V rámci československé armády stále povyšoval, v roce 1929 mu byla udělena hodnost armádní generál.

V době Mnichovské krize velel I. armádě a zastával názor, že armáda by se měla postavit proti rozhodnutí politiků kapitulovat. 1. dubna 1939 byl pensionován a zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrana národa. Během německé okupace Českých zemí byl pod stálým dozorem gestapa.

Dne 12. května 1945 byl zatčen v Praze (v ulici Konviktská č. p. 263)[3] komandem NKVD, a přestože byl československý občan, byl zavlečen do Sovětského svazu. Zemřel 7. dubna 1951 v ústřední nemocnici gulagu Ozerlag v Tajšetském okrese. Jako příčina smrti byla ve vězeňském spise uvedena „tuberkulóza a sešlost věkem“. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednu z častých (často formálně uváděných) diagnóz úmrtí, není případná skutečná příčina generálova úmrtí známa.[4] Jeho ostatky se údajně nacházejí v bezejmenném hrobě č. 4-36 na hřbitově u centrální nemocnice.[5] Československá vláda proti jeho únosu, stejně jako proti únosu řady jiných ruských, ukrajinských aj. protikomunistických emigrantů v květnu 1945 do Sovětského svazu, nikterak neprotestovala.[zdroj?]

Dne 28. října 1997 obdržel Sergej Vojcechovský in memoriam Řád Bílého lva I. stupně.

Pamětní desky[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v Konviktské ulici v Praze[6]
  • Sergej Vojcechovský má v Brně, v ulici Údolní 53/3, na budově bývalého zemského vojenského velitelství pamětní desku.[7] Na brněnské pamětní desce je nápis:
    V TÉTO BUDOVĚ / PŮSOBIL V LETECH 1930 – 1935 / JAKO ZEMSKÝ VOJENSKÝ VELITEL V BRNĚ / ARMÁDNÍ GENERÁL / SERGEJ VOJCECHOVSKIJ // následuje jeho stručný životopis (uvádíme již bez dělicích znaků „/“): NARODIL SE 29. ŘÍJNA 1883 VE VITEBSKU. PO ABSOLVOVÁNÍ CARSKÉ NIKOLAJEVSKÉ AKADEMIE GENERÁLNÍHO ŠTÁBU V PETROHRADU BOJOVAL V ŘADÁCH RUSKÉ ARMÁDY V PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE. V ROCE 1917 BYL PŘEVEDEN K ČESKOSLOVENSKÉMU VOJSKU NA RUSI, STAL SE ČLENEM PROZATÍMNÍHO VÝKONNÉHO VÝBORU LEGIÍ A ČLENEM JEHO VOJENSKÉHO KOLEGIA. V ROCE 1918 SE PŘIPOJIL K SILÁM BOJUJÍCÍM S BOLŠEVIKY A BYL VRCHNÍM VELITELEM RUSKÉHO VOJSKA NA SIBIŘI. V ROCE 1920 OPUSTIL RUSKO. V ROCE 1921 BYL PŘIJAT DO ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY A OD ROKU 1927 ZASTÁVAL FUNKCI ZEMSKÉHO VOJENSKÉHO VELITELE V BRNĚ. OD ROKU 1935 BYL VOJENSKÝM VELITELEM V PRAZE. PO NĚMECKÉ OKUPACI SE PODÍLEL NA ZALOŽENÍ „OBRANY NÁRODA“. 12. KVĚTNA 1945 BYL Z ČESKOSLOVENSKA ODVLEČEN DO SOVĚTSKÉHO SVAZU. BYL VĚZNĚN V JEDNOM Z NEJVĚTŠÍCH KOMUNISTICKÝCH KONCENTRAČNÍCH TÁBORŮ OZERLAG V SIBIŘSKÉM TAJŠETU. ZAHYNUL 7. DUBNA 1951.

—pamětní deska v Údolní ulici[7]

  • Další pamětní desku má Sergej Vojcechovský v Praze, v ulici Konviktská, na budově Střední průmyslové školy Strojní.[6] [p 1] Pamětní deska měla být původně umístěna na sousední budově (na adrese: Konviktská 263/5; 110 00 Praha 1 – Staré Město), kde dříve bývalo zemské vojenské velitelství, v současnosti (2019) zde sídlí vícehvězdičkový hotel (Rezidence Bologna); jeho majitel odmítl instalaci desky s odůvodněním, že by mu odrazovala zákazníky.[6][3][8] Na pražské pamětní desce je nápis:
    V TÉTO ULICI / V OBJEKTU ČP. 263 / BYL 12. KVĚTNA 1945 ZATČEN / SOVĚTSKÝMI ORGÁNY / LEGIONÁŘ / A ZEMSKÝ VELITEL V PRAZE / ARMÁDNÍ GENERÁL / SERGEJ NIKOLAJEVIČ / VOJCECHOVSKÝ / (28. ŘÍJNA 1883 - 7. DUBNA 1951) // PO ODVLEČENÍ / DO SOVĚTSKÉHO SVAZU / ZEMŘEL V GULAGU / NA NÁSLEDKY VĚZNĚNÍ.

—pamětní deska v Konviktské ulici[6]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Pamětní medaile na Rusko-japonskou válku 1904-1905, světlí bronz Pamětní medaile na Rusko-japonskou válku 1904-1905, světlý bronz
Pamětní medaile k 100. výročí Vlastenecké války 1812 Pamětní medaile k 100. výročí Vlastenecké války 1812
Řád svatého Stanislava, III. třídy Řád svatého Stanislava, III. třídy
Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců
Řád svaté Anny, IV. třídy Řád svaté Anny, IV. třídy
Řád svatého Stanislava, II. třídy s meči Řád svatého Stanislava, II. třídy s meči
Řád svaté Anny, II. třídy s meči Řád svaté Anny, II. třídy s meči
Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí
Řád svatého Stanislava, III. třídy s mači a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
Válečný kříž Válečný kříž
Řád za vynikající službu Řád za vynikající službu
Řád svatého Vladimíra, III. třídy s meči Řád svatého Vladimíra, III. třídy s meči
Řád svatého Jiří Řád svatého Jiří, IV. třída
Řád svatého Jiří Řád svatého Jiří, III. třída
Řád sokola, vojenská skupina s meči Řád sokola, vojenská skupina s meči
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
Řád svatého Sávy, II. třída - velkodůstojník Řád svatého Sávy, II. třída – velkodůstojník
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Řád svatého Sávy, I. třída - velkokříž Řád svatého Sávy, I. třída – velkokříž
Řád rumunské hvězdy, I. třídy - velkokříž Řád rumunské hvězdy, I. třídy – velkokříž
Řád jugoslávské koruny, I. třídy Řád jugoslávské koruny, I. třídy
Řád Bílého lva, III. třídy – vojenská skupina Řád Bílého lva, III. třídy – vojenská skupina

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. GPS souřadnice pražské pamětní desky: 50°05′00″ s. š., 14°24′56″ v. d..

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
  2. FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. S. 338. 
  3. a b Pamětní deska Sergej Nikolajevič Vojcechovský | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. 
  4. BYSTROV, Vladimír. Osud generála : komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského. Praha: Academia, 2007. 580 s. ISBN 978-80-200-1535-8. S. 514. 
  5. Bc. Martin Brabec - Velitelé čtyř armád (Válka revue speciál - Boj o Československo, Extra Publishing Brno, 2012)
  6. a b c d PADEVĚT, Jiří; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska Sergej Nikolajevič Vojcechovský [online]. Umístění: Praha 1, Konviktská, budova Střední průmyslové školy Strojní (SPŠ Strojní): Spolek pro vojenská pietní místa, 2017-05-19 [cit. 2019-09-18]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online. 
  7. a b ŠŤASTNÝ, Ivo; JEDLIČKA, František. Pamětní deska Sergej Nikolajevič Vojcechovský [online]. Umístění: Brno, Údolní 53/3, Brno - Stránice, budova bývalého Zemského vojenského velitelství: Spolek pro vojenská pietní místa, 2005-09-21 [cit. 2019-09-18]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online. 
  8. Pamětní deska významného generála by mi odradila zákazníky, říká hoteliér | Domov. Lidovky.cz [online]. 2016-11-23 [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BYSTROV, Vladimír. Osud generála : komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského. Praha: Academia, 2007. 580 s. ISBN 978-80-200-1535-8. 
  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. 
  • PRECLÍK, Vratislav. T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]