Sergej Vojcechovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergej Vojcechovský
Generál Vojcechovský v roce 1938
Generál Vojcechovský v roce 1938
Narození 28. října 1883
Vitebsk
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 7. dubna 1951 (ve věku 67 let)
Ozerlag
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Vojenská kariéra
Hodnost armádní generál
Doba služby 1902-1939
Sloužil

Ruské impérium Ruská říše

Československo Československá republika
Války

První světová válka

Ruská občanská válka

Sergej Nikolajevič Vojcechovský (rusky Сергей Николаевич Войцеховский; 28. října 1883 Vitebsk7. dubna 1951 Ozerlag) byl československý legionář a generál ruského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Štábní kapitán Vojcechovský, absolvent akademie generálního štábu, 1912

Sergej Vojcechovský pocházel z ruské šlechtické rodiny a jeho předci působili jako důstojníci v carské armádě. Po vystudování reálného gymnázia nastoupil studia na vojenském učilišti, které ukončil v roce 1904. V srpnu 1909 se oženil s dcerou svého velitele a po dalších studiích působil jako důstojník v Moskvě a v Charkově, ze kterého byl po začátku první světové války přesunut na frontu. Za účast v bojích byl mnohokrát vyznamenán a 8. září 1917 se stal náčelníkem štábu Československé střelecké divize.

Po Bachmačské bitvě se účastnil prvního sjezdu Československého vojska na Rusi, který se konal v květnu 1918 v Čeljabinsku. Po tzv. Čeljabinském incidentu se jako velitel pluku zasadil o jeho úspěšné řešení dvojím dobytím města Čeljabinska z rukou bolševiků.

Po odchodu většiny ruských důstojníků z Legií a jejich nahrazení československými veliteli jako jeden z mála ruských velitelů v Legiích zůstal a účastnil se bojů na Transsibiřské magistrále s Rudou armádou. Ke konci roku 1918 již v hodnosti generála bojoval proti bolševikům v rámci Kolčakovy armády. V roce 1920 odcestoval na Krym, kde se zařadil do Wrangelových vojsk v jejichž rámci se po porážce Rudou armádou podílel na evakuaci zraněných a nemocných do Istanbulu.[1]

V roce 1921 odcestoval do Československa, kde se stal 1. května 1921 příslušníkem československé armády jako generál V. hodnostní třídy. Dne 20. ledna 1922 mu bylo uděleno československé státní občanství. V rámci československé armády stále povyšoval, v roce 1929 mu byla udělena hodnost armádní generál.

V době Mnichovské krize velel I. armádě a zastával názor, že armáda by se měla postavit proti rozhodnutí politiků kapitulovat. 1. dubna 1939 byl pensionován a zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrana národa. Během německé okupace Českých zemí byl pod stálým dozorem gestapa.

Dne 12. května 1945 byl zatčen komandem NKVD a jako československý občan zavlečen do Sovětského svazu. Zemřel 7. dubna 1951 v ústřední nemocnici gulagu Ozerlag v Tajšetském okrese. Jako příčina smrti byla ve vězeňském spise uvedena „tuberkulóza a sešlost věkem“. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednu z častých (často formálně uváděných) diagnóz úmrtí, není případná skutečná příčina generálova úmrtí známa.[2] Jeho ostatky se údajně nacházejí v bezejmenném hrobě č. 4-36 na hřbitově u centrální nemocnice.[3] Československá vláda proti jeho únosu, stejně jako proti únosu řady jiných ruských, ukrajinských aj. protikomunistických emigrantů do Sovětského svazu, nikterak neprotestovala.

Dne 28. října 1997 obdržel Sergej Vojcechovský in memoriam Řád Bílého lva I. stupně.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Pamětní medaile na Rusko-japonskou válku 1904-1905, světlí bronz Pamětní medaile na Rusko-japonskou válku 1904-1905, světlý bronz
Pamětní medaile k 100. výročí Vlastenecké války 1812 Pamětní medaile k 100. výročí Vlastenecké války 1812
Řád svatého Stanislava, III. třídy Řád svatého Stanislava, III. třídy
Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců
Řád svaté Anny, IV. třídy Řád svaté Anny, IV. třídy
Řád svatého Stanislava, II. třídy s meči Řád svatého Stanislava, II. třídy s meči
Řád svaté Anny, II. třídy s meči Řád svaté Anny, II. třídy s meči
Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí
Řád svatého Stanislava, III. třídy s mači a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
Válečný kříž Válečný kříž
Řád za vynikající službu Řád za vynikající službu
Řád svatého Vladimíra, III. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, III. třídy s meči a mašlí
Kříž Svatého Jiří, IV. stupeň Kříž Svatého Jiří, III. stupeň
Kříž Svatého Jiří, IV. stupeň Kříž Svatého Jiří, III. stupeň
Řád sokola, vojenská skupina s meči Řád sokola, vojenská skupina s meči
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
Řád svatého Sávy, II. třída - velkodůstojník Řád svatého Sávy, II. třída - velkodůstojník
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Řád svatého Sávy, I. třída - velkokříž Řád svatého Sávy, I. třída - velkokříž
Řád rumunské hvězdy, I. třídy - velkokříž Řád rumunské hvězdy, I. třídy - velkokříž
Řád jugoslávské koruny, I. třídy Řád jugoslávské koruny, I. třídy
Řád Bílého lva, III. třídy – vojenská skupina Řád Bílého lva, III. třídy – vojenská skupina

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno : Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. S. 338.  
  2. BYSTROV, Vladimír. Osud generála : komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského. Praha : Academia, 2007. 580 s. ISBN 978-80-200-1535-8. S. 514.  
  3. Bc. Martin Brabec - Velitelé čtyř armád (Válka revue speciál - Boj o Československo, Extra Publishing Brno, 2012)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BYSTROV, Vladimír. Osud generála : komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského. Praha : Academia, 2007. 580 s. ISBN 978-80-200-1535-8.  
  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno : Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.  
  • PRECLÍK, Vratislav. T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]