Přeskočit na obsah

Svatá Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatá Hora
Základní informace
Slohbarokní architektura
Poloha
AdresaPříbram II, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky21011/2-2542 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Hora je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami, zároveň jde také o samostatnou základní sídelní jednotku tohoto města. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 16601673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence (Svatohorská rezidence) a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí.

Svatá Hora, pohled na Pražský portál

Hlavní vstup do areálu je od východu přes rozsáhlé dlážděné prostranství s mariánským sloupem z roku 1661 uprostřed. Východní křídlo ambitů je uprostřed prolomeno Pražským portálem z let 1702–1705 s plastikami proroků a svatých králů od Jana Brokoffa. Nad sloupovým portálem uprostřed je socha Panny Marie Svatohorské od Kiliána Ignáce Dienzenhofera z roku 1732. Uprostřed jižního křídla je kamenný Březnický portál z roku 1707 se sochami od Ondřeje Filipa Quitainera. V rozích ambitů jsou čtyři osmiboké kaple (Plzeňská, Pražská, Mníšecká a Březnická) s lucernami z let 1660–1667 podle plánů C. Luraga, s bohatou štukovou výzdobou od italských umělců. Na výzdobě interiéru pražské kaple se podílel pražský malíř Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu. V jihovýchodním rohu kaple byl původně oltářní obraz Zvěstování Panny Marie od Petra Brandla z roku 1697, dnes v Národní galerii v Praze. V každém křídle ambitu jsou kromě toho dvě výklenkové kaple, většinou postavené na náklad různých šlechtických rodů.[1] Otevřené arkádové kaple západní strany byly roku 1746 uzavřeny a roku 1751 propojeny s centrální kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Kaple východní strany s arkádami postavili architekti Giovanni Domenico Orsi a Giovanni Domenico Canevale v letech 1674–1676.[1]

Pod Plzeňskou kaplí se nalézá kaple sv. Máří Magdalény z roku 1665.[2] Je vyzdobena umělými krápníky, její stavbu financoval generál Joannes de Lacron.[2]

Uprostřed na kamenné terase s balustrádami, na niž vedou čtyři schodiště, stojí vlastní poutní chrám, původně obdélná gotická stavba ze 14.–15. století, přestavěná a obestavěná ze všech čtyř stran barokními kaplemi v letech 16581668.

Uvnitř kostela je stříbrný tepaný hlavní oltář postupně budovaný od roku 1684 (J. Kogler) do 1775 s lidovou gotickou soškou Panny Marie Svatohorské. Socha byla 22. června 1732 korunována pražským pomocným biskupem Janem Rudolfem Šporkem (synovec hraběte F. A. Šporka). Velmi bohatá štuková výzdoba klenby i stěn od S. Cereghettiho z roku 1665, barokní kované mříže a sochy. Fresky byly několikrát přemalovány, secesní zábradlí před hlavním oltářem navrhl R. Němec (1913), několik stříbrných soch z 20. století.

Severní křídlo residence postavil Carlo Lurago v letech 1662–1699, barokní sochy kalvárie a sv. Vojtěcha od M. Hubera. Asi 100 m jižně od ambitů je v lese pramen (studna) s kaplí. Z města vedou na Svatou Horu kryté „svaté schody“, po nichž se vystupovalo v kleče, postavené roku 1658 a upravené K. I. Dienzenhoferem v letech 1727–1729.[1]

Poutní místo Svatá Hora v Příbrami
Vstup do kostela

Pramen v blízkosti poutního kostela naznačuje, že místo bylo cílem poutí velmi dávno. Roku 1348 daroval Karel IV. Příbram prvnímu pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, který zde prý často pobýval na svém hrádku Ernestinu. S tím patrně souvisí stavba původního kostelíka i soška, která byla v kapli jeho hradu v Příbrami. Když byl hrad 1574 zbořen, dostala se do měšťanských rukou.

Za třicetileté války byla Příbram silně zpustošena a po roce 1620 se v Příbrami usadili jezuité, kteří sošku přenesli na Svatou Horu. Od roku 1648 byl poutní areál velkoryse přestavěn pod vedením C. Luraga a protože byl cílem velkých poutí, byl různě přestavován a upravován až do 20. století. V roce 1732 byla Svatá Hora místem velké barokní slavnosti, když byla poutní socha Panny Marie Svatohorské slavnostně korunována.

Nejosvícenější a nejdůstojnější Páni, Páni kapitulárové shromáždění za příčinou rozšíření úcty k Panně a Rodičce Boží v krajích nevěřících dobrotivě přivolili, aby socha téže Nejblahoslavenější Panny nesoucí na ruce Synáčka, vystavená ve svatohorském kostele důstojných Otců Tovaryšstva Ježíšova v arcidiecési pražské již po sto let zázraky proslulá, jež svědectvím Vikáře kapitulního stvrzeny jsou, na jejich vroucí prosby zlatou korunou korunována byla, postarají-li se o to, aby dvě zlaté koruny s odznaky nejdůstojnější kapituly Vatikánské nákladem a výlohami z pokladny téhož kostela svatohorského pořízeny byly. Pročež svěřeno bylo slavnostní korunování jménem Nejdůstojnějších Pánů s plnomocenstvími k tomu potřebnými nejosvícenějšímu a nejdůstojnějšímu pánu Rudolfovi ze Sporků, biskupovi Adratskému...
— z korunovačního dekretu schváleného papežem Klementem XII.[3]

Poutní cesta z Březnice na Svatou Horu

[editovat | editovat zdroj]
Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu, II.kaple

Po bitvě na Bílé hoře se novým držitelem konfiskovaného panství v nedaleké Březnici stal Přibík Jeníšek z Újezda, který v rámci rekatolizace přivedl do města jezuity. Ti zde nechali postavit rezidenci, spravovali poutní místo na Svaté Hoře, pořádali poutě a roku 1649 nechali podél cesty do Příbrami vystavět 16 křížů vzdálených od sebe 1 km. Později byly na místě křížů vystavěny oboustranné výklenkové kaple, ve kterých byly obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Těchto kaplí se dochovalo osm. Cesta z Březnice na Svatou Horu vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly přes kamenný most, kde stojí první kaple v řadě. Druhá kaple stojí na okraji města u silnice směrem na Chrást. Ta byla opravena v roce 1929 a je ozdobena keramickými reliéfy Václava Fürsta. K 1. lednu 1965 byla prohlášena kulturní památkou.[4] Poutní cesta dál vedla na Modřovice, Třebsko, Narysov a Zdaboř do Příbrami a na Svatou Horu.[5][6] Dochované jsou dále kaple v řadě třetí až sedmá, a pak ještě devátá, která je v obci Třebsko.

Císař Josef II. sice pouti zakázal, zákaz se však nepodařilo prosadit a koncem 19. století zde bývalo o hlavní poutní slavnosti 7. července 20 až 25 tisíc poutníků. Roku 1861 byl areál předán redemptoristům, kteří zde s výjimkou let 1950–1990 působí dodnes.[7]

Změna politické situace po roce 1948 a s ní související pronásledování katolické církve se projevila i na poklesu počtu poutníků. Zatímco ještě v roce 1948 připutovalo 80 000 poutníků, tak o čtyři roky později v roce 1952 to už bylo jen 5000 poutníků.[8]

Madoně Svatohorské byla zasvěcena 34. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity roku 1674.

Klášter Svatá Hora

[editovat | editovat zdroj]

Součástí poutního komplexu je budova kláštera, navazující na původně postavenou část residence jezuitů. Dnes zde žije komunita Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé), kteří se starají o duchovní správu místa a několika farností v okolí.

  1. a b c POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 3. P–Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. S. 179nn.. Dále jen Umělecké památky Čech. 
  2. a b Kaple Máří Magdalény. pruvodce.svata-hora.cz [online]. [cit. 2016-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-14. 
  3. ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 2. dopl. a přeprac.. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 479 s. ISBN 978-80-246-1691-9. S. 171–172. 
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-03-11]. Identifikátor záznamu 157418 : křížová cesta z Březnice na Svatou Horu, z toho jen: kaplička II.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  5. MUDr. Jiří Beran: Čtení na dlouhé zimní večery III. Březnické noviny, 1/2007, str.3. Dostupné z WWW Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine..
  6. Štveráková, Helena: Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu. In: Podbrdsko : sborník Státního okresního archivu v Příbrami / připravila Jarmila Šárová s red. radou Příbram : SOA v Praze - Státní okresní archiv Příbram č. 13 (2006), s. 89-110.
  7. OSN, sv. 11, str. 556.
  8. ŠEBEK, Jaroslav. Poutní tradice v českých zemích ve 20. století. In: MIHOLA, Jiří. Na cestě do nebeského Jeruzaléma : poutnictví v českých zemích ve středoevropském kontextu. Brno: Moravské zemské muzeum, 2010. ISBN 978-80-7028-359-2. S. 201.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FRYŠ, Josef. Svatá Hora v proměnách času. Plzeň: Starý most, 2017. 208 s. ISBN 978-80-87338-79-7. 
  • HOLUBOVÁ, Markéta. Catalogus personarum et officiorum residentii ad S. Montem (1647-1773) = Biografický slovník členů Tovaryšstva Ježíšova působících na Svaté Hoře u Příbrami v letech 1647-1773. Příbram ; Praha: Státní okresní archiv Příbram ; Hornické muzeum Příbram ; Etnologický ústav AV ČR, 2006. 158 s. ISBN 80-86772-22-5, ISBN 80-86869-02-4. 
  • KOLÁČEK, Josef. Jezuité na Svaté Hoře. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 1998. 83 s. ISBN 80-86045-25-0. 
  • KOPEČEK, Josef. Svatá Hora. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 187 s. ISBN 80-7192-998-0. 
  • Ottův slovník naučný, sv. 11, str. 556
  • PERKA, Radovan; FLEGL, Michal. Poutní místa : Velehrad, Hostýn, Svatá Hora. Praha: Olympia, 1991. 61 s. ISBN 80-7033-146-1. 
  • POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 3. P–Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. 
  • ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 2. dopl. a přeprac.. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 479 s. ISBN 978-80-246-1691-9. 
  • SMOLÍK, Václav. Milosti Panny Marie Svatohorské v obrazech : popis a výklad ambitních obrazů. Příbram: Redemptoristi na Svaté Hoře, 1948. 81 s. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]